Zajišťovat boční střelbou ostatní strany nebylo možné, pouze ve středu strany protilehlé paláci byla k hradbě zvenčí přizděna nevelká čtverhranná věž. Na značné stáří opevnění Blanska ukazuje i určitá bezradnost při rozmísťování jednotlivých bašt. Zvláště dobře je patrná u východní polookrouhlé bašty, která vystupuje z obrysu hradu těsně vedle nároží. Bylo by totiž výhodné, aby bašta stála přímo v nároží 
a vystupovala tak před obě kurtiny, které by z ní bylo možné ostřelovat. Na Blansku však brání pouze jedinou.
       S pokročilejším systémem flankování se můžeme seznámit při návštěvě severočeského hradu Ronova, postaveného na vrcholu čedičové homole. Ronov je připomínán již roku 1429. Tehdy to však byl zřejmě pouze malý hrad, snad s obytnou věží, která stála na skále ve středu dnešního hradu. Z této nejstarší stavby se však bohužel nic nezachovalo. Původní hrad, který tedy tvořila pravděpodobně jen jediná stavba, obestavěl novým opevněním a budovami až po husitských válkách Vilém z Illburka.
       Skálu ve středu obklopila dvoudílná dispozice, tvořící zhruba nepravidelný protáhlý ovál. Přední část byla přístupná věžovitou branou, jež téměř celá vystupovala z obrysu hradu. Cesta celou tuto část dokola obcházela, aby příchozí byli co nejdéle pod kontrolou obránců. Ve vstupní části hradu si můžeme prohlédnout zbytky velké podélné budovy, stojící v jižním vrcholu oválné dispozice.