Střílen ve spodních částech zdí (na hradě se setkáme
i s klíčovou) je však ještě velmi málo. Zachované zbytky stavby rovněž prozrazují, že ochozy tvořily samostatné uzavřené úseky mezi jednotlivými stavbami, takže plynulý pohyb obránců nebyl možný.
       Čtverhranné bašty, které jsme poznali na Zvíkově, Choustníku 
a dalších hradech, se uplatnily i při výstavbě hradu Šumburka, původně Nového Šumburka u Klášterce nad Ohří. Staveništěm hradu, který podle historických pramenů existoval již roku 1435, se stalo temeno vysokého kopce. Na jeho nejvyšším místě dodnes stojí zbytky velkého hranolového donjonu, na nějž navazovaly obvodové zdi hradu, zpevněné třemi čtverhrannými, dovnitř otevřenými baštami. Nad přístupovou cestou se několikrát lomila hradba. Celý obrys hradu tvoří protáhlý lichoběžník. Vstupní cesta do něj vcházela na straně protilehlé obytné věži. Hradba se směrem od brány (původně první, dnes třetí) pod tupým úhlem rozevírala na obě strany, takže z ní bylo možné křížově postřelovat prostor před vstupem. Tento pokrokový obranný prvek se vymykal jinak nepříliš rozvinutému flankovacímu systému se čtverhrannými baštami. K bráně vedl přes příkop 
s vyzděným vnějším svahem most, jehož poslední část se zvedala 
na stěžejkách, po nichž dodnes zbyly ve zdi nad branou úzké dlouhé štěrbiny.