Obránci Pravdy se však nespoléhali pouze na mohutnost valu. Dokázali zajistit i křížové postřelování předpolí před ním, a to způsobem, s nímž jsme se dosud nesetkali. Před valem přeťal ostrožnu hluboký příkop, před nímž ležela při obou okrajích ostrohu dělostřelecká postavení. Tvořily je mohutné, zhruba půlkruhové valy. Jeden z nich se dodnes zachoval, druhý téměř zcela zničily lesní cesty. Obě tato lunicovitá opevnění mohla křížovou palbou spolehlivě pokrýt přístupovou cestu k hradu. Stavitelé Pravdy zřejmě toto velmi pokrokové opevnění považovali za dostačující, takže u vlastního 
jádra již s nutností aktivní obrany nepočítali.
       Trojúhelné jádro obíhá hluboký a široký příkop vysekaný do opukové skály. Hlavní hradba nestojí přímo na jeho okraji. Zřejmě 
k tomu vedla obava, aby se těžká zeď vystavená na měkčí, lehce větrající skále nesesula do příkopu. Prostor mezi hradbou a příkopem tak připomíná bermy slovanských hradisek. Zde však byl zřejmě využit jako parkán, ohrazený snad pouze dřevěnou stěnou, který byl přístupný nevelkou brankou proraženou v čelní hradbě. Bílý opukový hrad měl horizontální charakter, jak to vyžadoval zmíněný způsob obrany. Jedinou věžovitou stavbou byla rozložitá nízká vstupní brána 
v nároží čela. Tato stavba také jako jediná z obrysu hradu vystupovala, avšak pouze na úroveň čelního parkánu. Vlastní obytné stavby se přiložily k obvodové hradbě.