Nad brankou pro pěší si můžeme prohlédnout český, moravský, hornolužický a poděbradský erb v bohatě zdobeném rámu, doplněném nápisem: Tato weze dielana za nayjasniejsieho krále girziho czeskeho kr(ale) markrab(í) morawskeho a letopočtem 1468. Vpravo od této největší desky je osazen blíže neurčitelný znak, vlevo 
tři další reliéfy. Spodní zachycuje lidskou tvář, střední sedící postavu, snad krále Jiřího, a horní, nad kterým se vypíná hrotitý oblouk zakončený korunou, opět sedící figuru. Tato výzdoba, bez promyšleného záměru osazená v mohutném průčelí brány, nás překvapí svou nízkou uměleckou úrovní. Celé umělecké ztvárnění hradu Litice navazuje na vzory 14. století, užité zde ve zlidovělé podobě. Stavitelem byl průměrný či podprůměrný mistr.
       Překvapující je i systém opevnění. Jádro obíhá parkán, z hlediska obrany zcela pasivní, s dovnitř vtaženou vstupní branou. První hradební linie, které jsme si již povšimli, rozhodně nepatří k vrcholům obranných systémů své doby. Nelze vyloučit, že král volil stavitele 
z okruhu rytířů a měšťanů, pro něž v této době nepracovaly tak 
vyspělé stavební hutě jako pro panstvo.
       Za vlády Jiřího z Poděbrad se nevytvořila žádná dvorská stavební huť a královské hrady zaostávaly za šlechtickými. Za jeho nástupce, Vladislava Jagellonského, který v Čechách panoval v letech 
1471-1516, se sice situace poněkud změnila, ale jedinými královskými hrady, na kterých se stavělo, byl Pražský hrad a Křivoklát.
Oba tyto hrady patřily k předním stavbám jak po stránce umělecké,