tak z hlediska opevnění. Význačné místo přísluší i nadále vysoké šlechtě, která na své stavby povolávala královské mistry, nebo dokonce cizí stavitele. Jsou to obrovské stavební podniky předních pánů, jimiž se vývoj českých hradů uzavírá.
       Rozvoj dělostřelby si vynucoval budování rozsáhlých, dobře opevněných sídel. Se vzrůstajícími náklady na stavbu takovýchto kolosů se měnil i charakter jejich stavebníků. Tento proces nenápadně započal již v době poděbradské. Stará válečnická šlechta již neměla dost prostředků, aby mohla vést život odpovídající dobovým požadavkům, a hlavně stavět a opevňovat své hrady, 
a do nekonečna se zadlužovat nemohla. Krok s dobou nyní mohla držet pouze šlechta ,,podnikatelského" typu, která na svých panstvích začala usilovně vyrábět pro obchod a zabývat se činnostmi doposud vyhrazenými městům, činnostmi, jež v předcházejících dobách byly pod její důstojnost. Jedině rody, které si tuto nutnost dokázaly včas uvědomit, se mohly vyšvihnout do nejvyšších úřadů 
a budovat si sídla odpovídající jejich významu, a hlavně požadavku bezpečnosti před stále dotěrnější a účinnější dělostřelbou. Na nějaký čas se tak pro ně situace vyřešila, ale v průběhu 16. století i ony díky rozsahu svých stavebních podniků a přecenění svých možností většinou upadají. Šlechtické podnikání záhy vedlo k ostrým konfliktům s městy, která se právem cítila životně ohrožena. Tyto spory poznamenávají prakticky celou dobu vlády Vladislava Jagellonského.