objevující panovník zcela vyhovoval nejvýznamnějším pánům, kteří teď již definitivně stáli v popředí veškerého vnitřního dění. Nádhery milovný král Vladislav zemřel roku 1516 a na trůn nastoupil jeho desetiletý syn Ludvík. Ten Prahu navštívil dokonce jen jednou a přes určitou snahu o zvrat situace v králův prospěch se poměry až 
do jeho smrti v roce 1526 téměř nezměnily. Je jen pochopitelné, 
že tyto rozpory měly vliv i na vývoj hradní architektury tohoto období.
       Vlastní vladislavská architektura se začala prosazovat až 
v 80. letech 15. století. Do té doby se plynule vyvíjely a dožívaly způsoby opevnění hradů doby poděbradské. Válečná vystoupení 
Jiřího Poděbradského proti Matyášovi a opozici ukázala, že dělostřelectvo je již schopno s úspěchem ostřelovat většinu 
starších, převážně ostrožných hradů z okolních kopců, které tedy představovaly pro ty hrady, jež si podržely svůj význam, smrtelné nebezpečí, s nímž se bylo nutné nějakým způsobem vyrovnat. Nejvýhodnější se ukázalo budování samostatných předsunutých bašt na těchto kopcích. Dělostřelectvo na těchto objektech mohlo pokrýt 
střelbou nebezpečnou plochu, pokud ji bašty samy neblokovaly.
       Podle tvaru výšiny, kterou měly blokovat, se předsunuté 
bašty dělí do tří skupin. U první je místem, odkud by bylo 
možné hrad ostřelovat, hřeben nebo úzký ostroh. Tak tomu bylo 
např. u Českého Šternberka, Kašperka, Libštejna a Týřova.