Mezi nimi vyniká bašta Haselburg nad Vimperkem, postavená 
v roce 1479. Půloválné opevnění obíhal mohutný vyzděný příkop. Do rovné, k hradu obrácené stěny je vetknuta mohutná okrouhlá věž, 
v přízemí, přístupném přímo z nádvoří, zaklenutá křížovou klenbou. Obvodové, čtyři metry silné hradby dávají najevo, že obránci počítali 
s těžkým ostřelováním.
       Posledním typem předsunutých bašt jsou stavby, které zaujímají vrchol kopce. Pokud bašty první skupiny připomínaly malé hrady, 
o těchto to platí dvojnásob. Jejich součástí se stala okrouhlá věž, 
jak se můžeme přesvědčit při návštěvě Bílé věže nad Lipnicí nebo na Malém Bezdězu, kde se však zachovaly již jen nepatrné zbytky zdí. Současně s výstavbou předsunutých bašt se doplňovala i opevnění vlastních hradů. Platí to především o Českém Šternberku, těžce poškozeném při dobývání v roce 1467. Vstupní cesta vcházela do nového severního předhradí, které chránily dvě nevelké okrouhlé vížky. Od něho po hřebeni sbíhala dlouhá hradba, ukončená na skalce nad potokem čtverhrannou věží. Na rozdíl od horní předsunuté bašty je opatřena pouze štěrbinovými střílnami, které svědčí o tom, že se při její obraně nepočítalo s těžkými palnými zbraněmi. Tato spodní předsunutá bašta měla sledovat přístupovou cestu. Podobně tomu bylo i u dalších hradů, jako např. Zelené Hory u Nepomuka, posázavských Chřenovic nebo Žampachu u Ústí nad Orlicí.