Nová silná hradba, ovšem již bez bašt, chránila i zbytek hradu, 
s výjimkou strmé skály nad řekou. Součástí opevnění se stala i nová velká čtverhranná věž, patrně obytná. Další budovy vznikly i ve vnitřním prostoru hradu.
       Zmíněné stavby z doby těsně popoděbradské svědčí již o plném pochopení možností a potřeb aktivní dělostřelecké obrany, která byla do dokonalosti dovedena koncem století. Končí již doba tápání 
a hledání. Nová, na počátku století zcela převratná a svým účinkem překvapivě nebezpečná děla již zcela vytlačila těžkopádné obléhací stroje a stala se běžnou součástí výzbroje všech armád i hradních zbrojnic. Jejich cena i rozsah obrovských nových opevnění, která si vyžádala, zapříčinily změny v okruhu stavebníků. Cesta, jak se nová opevnění mohou dělostřelectvu ubránit, byla však již nalezena.
       Všimněme si nyní králových sídel. Od počátku své vlády až do roku 1483 bydlel Vladislav, stejně jako jeho předchůdci, v Králově dvoře na Starém Městě pražském. Tomuto starému sídlu měla dodat lesk i výstavba nové, reprezentativní brány (dnešní Prašné), započatá roku 1475. Ovšem nádherymilovný král nemohl dlouho zůstávat za svými evropskými sousedy, kteří si budovali honosná sídla, a kromě toho se v nepříliš moderně opevněném dvoře necítil dost bezpečný. Proto se rozhodl vrátit lesk Pražskému hradu, který byl dosti zpustlý, neboť kromě nevelkých zásahů Zikmundových se od