Zřejmě nikoliv a bylo nutné ho nově vybudovat. K jeho silné hradbě se na vnitřní straně v pravidelných rozestupech připojovaly mohutné pilíře sklenuté do oblouků, takže vznikl dostatečně široký ochoz pro případné postavení lehčích děl. Původně to zřejmě byla krytá střelecká chodbička, která roku 1541 shořela. Dnešní střelecká chodba se zajímavými střílnami s otočnými dřevěnými bubny byla dlouho považována za dílo Benedikta Rejta, který podobnou střílnu použil i v opevnění Švihova. Rozbor archivních zpráv však ukázal, že dnešní ochozy snad i se svrchní částí hradby vznikly až v době vlády císaře Rudolfa II.
       Nová hradba musela být dostatečně vysoká, aby z jejího ochozu bylo možné postřelovat plochu za údolím. To platilo i pro uzlové body obrany - věže, které se staly postavením těžších děl. Právě z těchto důvodů zde zřejmě nebyly zbudovány bašty jako na jižní straně hradu, ale mohutné bateriové věže. Nejstarší z nich se tyčí na východní straně hradby. Do příkopu vystupuje na podobném krčku, jaký jsme již poznali v opevnění Tábora. Dodnes se zachovala pouze její spodní zděná část. Horní část tvořila dvě hrázděná obranná patra. Dva temné sklepy nad sebou, přístupné pouze otvory ve vrcholu kopule, sloužily jako tuhé vězení. Podle svého prvního vězně, Dalibora z Kozojed, se věž také nazývá Daliborka. Nad sklepy si můžeme prohlédnout zaklenuté podlaží se čtyřmi kobkami v síle zdi, opatřenými dělostřeleckými střílnami. v dalších dvou obranných podlažích pod hrázděnou nástavbou se dodnes zachovaly čtverhranné střílny pro