Opevnění Pražského hradu přináší jako novinku hradbu se slepou arkádou, nesoucí široký střelecký ochoz, zřejmě hrázděný. 
O Rejtově mistrovství svědčí i použití bašt a bateriových věží podle rozdílné terénní situace. S cizími prvky, které představují střílny 
s otočnými dřevěnými bubny (pokud ovšem přísluší Rejtově stavbě) se mísí nejvyspělejší výsledky domácího vývoje (barbakán, krček 
u Daliborky).
       Hodnotíme-li Rejtovu přístavbu Pražského hradu, musíme 
si především uvědomit, že zpustlý a nepříliš udržovaný objekt se opět stal stavbou důstojnou krále. Jeho funkce se však poněkud změnila. Přenesení královské rezidence do Budína roku 1490 nemělo na postup stavby vliv. Pražský hrad se totiž stal přímo symbolem Českého království. Na jeho důstojné podobě měli velký zájem stavové. Soukromé panovníkovo sídlo, jehož podoba a osudy závisely na libovůli majitele, se přeměnilo na reprezentační místo zasedání stavovských institucí. Tato funkce pak dokonce převažovala. Stavové si tuto novou situaci pojistili majestáty z let 1499 a 1513, podle nichž král mohl s Pražským hradem svobodně nakládat pouze do té míry, aby nebyla porušena jeho podstata jako ,,stolice důstojenství královského". Snad zde stojíme u kořene zájmu, který Vladislav věnoval okázalé a výjimečné přestavbě Křivoklátu.