Roku 1514 Půta zemřel a o Švihov se rozdělili jeho synové Václav a Jan. Každému připadl jeden palác a odpovídající část parkánu se dvěma baštami. Protože však původní plán nepočítal se samostatným provozem dvou staveb, bylo třeba ho doplnit. K čelní spojovací hradbě bylo přistavěno úzké křídlo se schodištěm. Bylo nutné vyřešit rovněž vstup do společné kaple, přístupné pouze 
z velkého sálu v prvním patře severního paláce. Sál byl proto předělen příčkami tak, aby vznikla chodba oddělená od obytných místností. Druhá patra obou paláců spojily kryté chodbičky s nárožními baštami. Nově upravena byla i vysoká vstupní brána, rovněž společná pro oba majitele. Zaklenutím se však zmenšil její průjezd. Původní branku pro pěší bylo nutné zazdít a celou věž zvenčí zajistit novými opěrnými pilíři.
       Jádro s vnitřním opevněním, obklopeným vodním příkopem, obcházelo ještě vnější opevnění, viditelně se rozpadávající na dvě odlišné části. První, dodnes zachovaný západní úsek není příliš pokrokový. Tvoří ho hradba se čtverhrannými, uzavřenými, avšak flankování schopnými věžemi. Součástí tohoto hradebního okruhu je 
i mohutný špejchar, důkaz snahy o šlechtické podnikání. Zvenčí ho chránila okrouhlá věž Kašperka, která připomíná staré hradní věže. Podle historických pramenů navštívil roku 1505 Švihov Benedikt Rejt. Výsledkem této návštěvy je patrně východní část opevnění, dnes bohužel z větší části zbořená. Dobře čitelné terénní náznaky odkryl výkop v roce 1951.