Obranyschopnost tohoto výhodně položeného vrcholového hradu zlepšily i nové zemní opevňovací články - příkop, val a zajímavá, do předpolí vysunutá sypaná zemní bašta, velmi pokrokový prvek, s nímž se setkáme i u zemního opevnění pernštejnských staveb.
       O podílu mistra Benedikta Rejta na velkolepé přestavbě starého hradu v Blatné, který byl majetkem nejvyššího purkrabího Království českého a vůdce katolické šlechty Zdeňka Lva z Rožmitálu, není pochyb. Známý palác, který zde Rejt zbudoval, uzavřel řadu jeho světských staveb.
       Pozdně gotické a raně renesanční úpravy hrad silně změnily. Nejprve bylo zbořeno opevnění mezi jeho oběma částmi a úroveň předhradí se mohutnými navážkami srovnala s jádrem. Dvůr tím získal zhruba dnešní rozměry, ovšem tehdy jej uzavíralo ještě příčné křídlo s románskou kaplí. Přestavba započala úpravami staveb 
u vstupní brány, zvláště jižního křídla s gotickou kaplí. Tyto práce však ještě neprováděl Benedikt Rejt. Jeho dílem je pouze jihozápadní palác, vybudovaný mezi lety 1515 a 1530. Zřejmě nešlo 
o novostavbu, jak to dosvědčují konstrukční nesrovnalosti, které nemohly vzniknou při jedné fázi výstavby. Vysoká dvoupatrová stavba, přizděná k nároží západního, dnes zaniklého křídla, mívala snad ještě jedno hrázděné polopatro. Obě její delší stěny nad úrovní přízemí členily dva arkýře, zaklenuté lunetovými klenbami.