Arkýře se otvíraly do dvou plochostropých místností, přízemí
a sklep byly zaklenuty. Velká renesanční okna bohatě prosvětlovala rozlehlé reprezentativní prostory. Jednotlivá patra byla spojena kromě šnekových schodišť ještě hlavním dvouramenným, o něco mladším schodištěm. Součástí paláce byl i nižší západní přístavek, v období romantismu zakončený vyhlídkovou terasou.
       Palác v Blatné pochází z posledního období Rejtovy činnosti. 
Jeho strohý vznosný sloh byl ovlivněn šaškou architekturou Arnolda Vestfálského. Nelze vyloučit, že původně měly být zaklenuty 
i místnosti, nejen arkýře. Síla obvodových zdí, která by o takovém záměru svědčila, je však dána i tím, že tři z nich tvoří bývalá hradba. Není tedy jasné, zda byl palác zcela dohotoven podle původního plánu, či nikoliv. Bez ohledu na to má však tento palác v dějinách naší architektury své pevné místo, které správně rozpoznal již architekt Grueber, jenž po polovině minulého století na hradě prováděl novogotické úpravy a naštěstí se právě z těchto důvodů Rejtova paláce téměř nedotkl.
       Stejně výrazně jako stavby Rejtovy se do vývoje našich hradů, 
ale i architektury vůbec zapsala i přestavba Křivoklátu, který nechal Vladislav zcela přebudovat. Vznikl tak moderně opevněný, reprezentativní objekt, poskytující veškerý obytný komfort. Král věnoval svou pozornost Křivoklátu, jedinému královskému hradu, který mu v zemi zůstal, především proto, že tak po přesídlení do Budína mohl dostatečně jasně dávat najevo svůj zájem o Čechy.