Orientace mistra na saskou architekturu se projevila užitím charakteristických záclonových oken. Jejich ostění postrádá bohatou plastickou výzdobu, typickou pro všechny starší pozdně gotické stavby na hradě, a profilace dostává střízlivý geometrický ráz.
       Všechny stavby jádra včetně kaple ukončovala hrázděná obranná polopatra. Podobné polopatro se štíhlými arkýřovitými věžičkami dostala i o patro zvýšená Velká věž, přístupná nyní kromě starého vstupu po můstku z obranného polopatra nad kaplí i novým portálem, který padací můstek spojil s královniným křídlem.
       Stavělo se pochopitelně i v dolním nádvoří, které po stržení příčných zdí a zbytků starších staveb získalo dnešní rozsah. Ze starého druhého palácového jádra zůstala v jeho středu terénní nerovnost. Kromě nového hejtmanského domu se budovaly obytné 
a hospodářské stavby téměř po celém obvodu dvora. K bývalému purkrabství se na místě stržené raně gotické stavby přiložil nový,
ve dvou fázích zbudovaný rozsáhlý přístavek. Zcela stržena byla 
i starší zástavba při severní hradbě, a dokonce i značná část hradby. S použitím starší parkánové zdi zde byly postaveny manské domky 
a dvě kuchyně. Z obou kuchyní se v přestavěné podobě lépe zachovala zajímavější východní. Samotná budova této kuchyně vyplnila i prostor parkánu. Protože však z obranných důvodů musel parkán zůstat průchodný, byla pod kuchyní vybudována hrotitě zaklenutá chodbička spojující parkán se spodním nádvořím.