Hlavní tíha aktivní dělostřelecké obrany ležela na starém parkánu, zajištěném systémem dělostřeleckých bašt. Z nich se nejlépe zachovala nejmenší polookrouhlá při severní hradbě pod velkou věží. Měla dvě střelecká zděná podlaží, vybavená velkými klíčovými střílnami. Lehčím palným zbraním bylo vyhrazeno hrázděné polopatro pod vysokou střechou. Tato bašta zajišťovala úsek parkánové hradby až k další baště, zvané Na liškách. Spolu pak křížově postřelovaly předpolí a navzájem chránily své líce. Bašta Na liškách za spodní kuchyní dolního hradu, z níž se zachoval pouze otvorem v klenbě přístupný sklep, byla větší obdobou již zmíněné bašty pod velkou věží. Prostor pod věží Huderkou zaujal obrovský, od hradu až na konec skály vysunutý bolwerk. Tato velká nepravidelná bašta mohla ve spolupráci se sousedními baštami Na liškách a Zlatou křížově ostřelovat předpolí a kromě toho pokrýt intenzívní palbou kličku údolí Rakovnického potoka, a tak zcela uzavřít důležitou cestu, která tudy procházela. Bolwerk je novým typem bašty; jde vlastně 
o velkou obezděnou plošinu umožňující postavení mnoha děl. Od vlastního hradu je vytažena na dlouhém krčku. Takováto bašta již neodpovídá pozdně gotickému způsobu opevňování
a předznamenává další vývoj. Totéž platí i o velké nárožní baště, dnes nesprávně, ale vžitě zvané Zlatá. Tato veliká dělostřelecká věž se ke kurtinám, které má ostřelovat, obrací rovnými boky, k předpolí pak okrouhlým čelem, umožňujícím vějířoví tou střelbu. Je zde užito zásady, která je vlastní mladším renesančním a barokním bastionovým opevněním.