Necitlivá novogotická přestavba této památce, a zvláště jejímu vnějšímu vzhledu bohužel velmi uškodila, takže mnohý návštěvník 
by se mohl nechat zmást při pohledu na její nepůvodní romantické fasády. Většina vnitřních prostor, které patří k našim nejhodnotějším pozdně gotickým památkám, však naštěstí zůstala zachována.
S různými prvky saské pozdní gotiky, které se postupně smísily 
s typickými znaky dvorské huti, se setkáváme na přestavbách četných dalších hradů, jako např. Střekova, Konopiště, Rychmburka, Orlíku nad Vltavou, Dobronic, Bíliny, Hrubého Rohožce, Kosti, Lokte, Andělské Hory nebo Bečova.
       Vliv saské pozdní gotiky je patrný i u Budyně nad Ohří, vodního hradu, který byl v dlouhém údobí po roce 1463 přestavován třemi mistry. Pravděpodobně pravidelný čtverhranný hrad pochází 
z 13. století. Pozdně gotická přestavba z něj však použila pouze částí zdí. Zhruba čtvercové jádro zpevňovalo několik věží, z nichž se zachovala pouze věž stojící v severovýchodním nároží. Jejich polohu by mohl stanovit jen archeologický výzkum, protože z jádra stojí dnes pouze neúplná dvě křídla, zbytek zcela zanikl. Přes rozsáhlé novogotické úpravy si dvoupatrové budovy zachovaly mnoho 
z původní výbavy. Jednotlivé místnosti v patře spojovala krytá pavlač obíhající nádvoří. Do druhého poschodí s velkými reprezentativními sály se vcházelo šnekovými schodišti.