Zcela přestavěno bylo především původní obytné jádro. Naproti Divišovu paláci vzniklo u obvodové hradby nové obytné křídlo, které se spojilo se starým palácem. Přízemí této stavby vyplňovala čtvercová místnost, zaklenutá na střední pilíř sklípkovými klenbami, 
a rovněž sklípkovou klenbou zaklenutá arkáda. Dvoupatrové, ve vyšších podlažích plochostropé jádro doplňovalo ještě hrázděné obranné polopatro. Velké sály ve druhém poschodí obou paláců spojil velkým obloukem podklenutý přechod, zbudovaný při jediné nezastavěné straně dvorka. Jednotlivá podlaží spojovala točitá schodiště.
       Předhradí obklopily hospodářské budovy a nad příkopem před jádrem vznikla nevelká kaple svaté Kateřiny, zaklenutá sklípkovou klenbou. Letopočet 1509 nad branou jádra nedatuje ukončení stavebních prací. Na hradě se totiž velmi usilovně stavělo ještě za Jana z Pernštejna v letech 1521-1548. Tato dlouhotrvající přestavba pochopitelně nebyla dílem jediného mistra. Dnešní podobu získaly jádro i budovy předhradí při úpravách, které provedl architekt Dušan Jurkovič v letech 1923-1928. Například sklípkové klenby čtverhranného sálu jsou betonovými rekonstrukcemi. Ne vždy 
a přesně však tyto zásahy odpovídají původnímu stavu.
	Daleko výrazněji než přestavba jádra se do vývoje naší hradní architektury zapsalo rozsáhlé a mohutné nové opevnění. Jádro