obklopily dva hradební okruhy, které kromě dvou menších polookrouhlých, dovnitř otevřených bašt a čtverhranné drobné věžičky zpevnily tři velké zemní rondely. Hlavní součástí těchto bašt se stal mohutný zemní násep, na koruně opatřený hradbou s dělostřeleckými střílnami, kterou ukončoval hrázděný ochoz pro střelce z ručnic. Druhá hradba se štěrbinovými střílnami obíhala patu náspu. Každý úsek rondelu, na jehož koruně bylo dost místa i pro velmi těžká děla, mohly bránit ještě dvě řady střelců nad sebou. Proti nepřátelské dělostřelbě byly zemní náspy velmi odolné, kamenné zdi rondely pouze doplňovaly. Nové brány měly podobu průjezdních věží. Výjimku 
tvořila pouze první brána, proražená v čelní zdi koridoru, který 
sbíhal dosti hluboko pod hrad.
       Na Kunětické Hoře se ještě setkáváme s různými zastaralými prvky (například některé úseky hradeb jsou ještě ukončeny cimbuřím). Přesto její opevnění se třemi velkými rondely, jejichž rozměry umožňují užít zdrcující palebnou sílu, představuje bezesporu jeden z vrcholů možností aktivní dělostřelecké obrany.
       Ve větší míře platí totéž o novém opevnění, které obklopilo přestavěný hrad v nedalekých Pardubicích. Po roce 1491 byla původní tvrz rozšířena na dvoupalácovou dispozici; tvrz zastoupila západní spojovací hradbu. Jediný nový prvek, který měl zlepšit doposud pasivní obranu, představují nárožní nakoso postavené plné věžice. Záhy však ani toto rozšíření nedostačovalo.