Poslední období vývoje českých hradů je charakterizováno dvěma základními směry. První představuje snaha o pohodlné bydlení, druhý nutnost vyrovnat se s obléhacím dělostřelectvem
a zajistit aktivní dělostřeleckou obranu. Obytný komfort poskytovala rozsáhlá palácová jádra s mnoha prostorami. Celý vývoj obytné složky pozdně gotických hradů vedl ke vzniku zámku. Tato cesta však byla ztěžována nutností budovat stále náročnější opevnění. Nejprve se hledal nejvýhodnější tvar dělostřeleckých bašt, od čtverhranných až 
k polygonálním a okrouhlým a nakonec sypaným zemním, jejichž systémy mohly zajistit stavebníkům kýženou bezpečnost, byť za cenu neúnosného finančního zatížení. Překotný rozvoj vojenské techniky však způsobil, že i ty nejmohutnější a nejnákladnější opevňovací práce byly překonány již v době svého vzniku. Změny ve způsobu vedení boje si vyžádaly vznik zcela nového, úzce specializovaného objektu - pevnosti.