Při pečlivé prohlídce hradních zřícenin si můžeme všimnout, že 
v bočních stěnách dveřních a mnohdy i okenních výklenků jsou proti sobě dva čtvercové otvory. Jeden z nich bývá mělčí, zato druhý dosahuje až několika metrů hloubky. Jde o pozůstatky závory, která sloužila k pevnému uzavření prostoru. Dveře či okenice se otvíraly dovnitř a v dobách míru byl v hlubší kapse zasunut pevný trám. 
V případě nebezpečí stačilo dveře či okenici zavřít a trám přes ně vysunout tak, že druhý konec zapadl do mělčí kapsy. Většina dveří byla ještě pobita plechem, mnohdy různě zdobeným. Nejčastější ozdobou byly křižující se pásky plechu tvořící čtverhranná políčka, která vyplňovaly destičky s reliéfy, nejčastěji s erby. V místě křížení pásky přichycovaly mohutné hřeby s charakteristickou ozdobnou hlavou, tvarem připomínající formu na bábovku. Takto zajištěné dveře se mohly stát pro případného útočníka další vážnou překážkou.
        Součástí obytných prostor byla i hradní kaple, umístěná většinou ve vyšším patře, protože její velká okna nesměla narušovat obranyschopnost hradu. Pokud byla v nižším podlaží, osvětlovala ji okna pouze z nádvoří. Velkou samostatnou kapli měly většinou jen královské a nejdůležitější šlechtické hrady a pochopitelně stavby církevní vrchnosti. U ostatních mohla být drobná výklenková nebo arkýřová kaple přímo součástí obytných prostor. Mnoho menších hradů kapli zcela postrádalo. Kaple bývala nejnákladnější 
a nejhonosnější prostorou hradu. O tom se můžeme přesvědčit na četných dochovaných ukázkách.