Samotné středověké stolování se velice lišilo od našeho způsobu předkládání jídla. Předně ještě nebyly známy talíře, místo nich se užívalo různých misek. Jedlo se převážně rukama, kromě velké vidlice na maso bychom se s příborem v dnešním slova smyslu nesetkali.
       Zmínili jsme se již o tom, že střepy kuchyňské a stolní keramiky tvoří podstatnou část archeologických nálezů. Středověká keramika prodělala složitý vývoj a je tak pro nás důležitou datovací pomůckou. Díky nálezům získaným při archeologickém výzkumu můžeme určit 
i stáří jednotlivých staveb, které bychom jen těžko odhadovali.
       I o jídelníčku našich předků se dozvídáme z archeologických nálezů, tentokrát především z nálezů kostí. Zdá se, že maso bylo na hrad dodáváno již porcované. To ostatně odpovídá i našim předpokladům, že se na hradě spotřebovalo to, co bylo připravováno v okolí. Výjimku zde tvoří předhradí šlechtických hradů, o nichž se ještě zmíníme.
       Ještě si řekněme něco o tom, jak se na hradě svítilo. Z obranných důvodů bylo v hradních místnostech jen málo oken, a tudíž nedostatek světla. Svítilo se nejvíce loučemi a kahánky. Svíčky byly velmi drahé, o jejich celkem vzácném užívání svědčí řídké nálezy kovových či keramických svícínků. Na hradě se svíčky užívaly hlavně 
v kapli. Louče, dlouhé smolné třísky, se zasouvaly do kovových držáků zvaných loučníky.