Kahánky byly v podstatě mělké misky, většinou keramické, vzácněji i kovové, naplněné tukem a opatřené hubičkou, v níž ležel knot. Stejně byly plněny i pohárové lampičky. Všechny uvedené zdroje světla značně čadily, a měly-li své stálé místo, nese mnohdy zeď či klenba nad nimi dodnes stopy očazení.
       Nedílnou součástí života na středověkém hradě byl jeho hospodářský provoz. Významný rozdíl je v tomto směru mezi hrady královskými a šlechtickými. Hospodářský život na královských 
a šlechtických panstvích byl totiž rozdílně organizován. V prvém případě byla hospodářskými centry panství královská města či dvorce a vlastní hradní hospodářství se omezilo pouze na provozy a objekty nezbytně nutné k vlastní existenci hradu. Těch ovšem nebylo mnoho, 
a proto zde ani nemusela vzniknout část hradu s převažující funkcí hospodářskou - předhradí. Stáj, sýpka, seník apod. tvořily většinou součást zástavby prvních nádvoří hradu. Ze složek výrobních se zde uplatnil pouze kovář, jediný řemeslník, pro nějž byla na hradě vždy práce. Královský hrad byl tedy prostředím výlučně spotřebitelským, protože sem byly dováženy již prakticky hotové výrobky a zemědělské produkty. Mnohdy se o hospodářský život hradu starali služební manové, kteří měli za své služby propůjčen malý díl půdy. Nejlépe je tento systém známý na hradě Křivoklátě, který měl dokonce své vlastní manské hrnčírny ve vsi Račicích. Pamatovalo se na vše a do nejmenších detailů.