Existoval zde dokonce man, jehož povinností bylo zavážet jemnou otavou královský záchod. Takto manskými službami zajištěný hrad představoval soběstačnou a poměrně velmi stálou a odolnou hospodářskou i územní jednotku. Kromě manů služebných byla na hradě pochopitelně i druhá, vyšší skupina manů, kteří měli povinnost v případe potřeby hrad bránit.
       Hrady šlechtické byly většinou nejen správním, ale 
i hospodářským centrem panství. I u této skupiny se pochopitelně můžeme setkat se systémem manů, který se však opírá spíše 
o vojenskopolitické než služebně hospodářské vztahy. V areálu takového hradu se v důsledku potřeb, které nesouvisely přímo se sídlem samotným, vyčleňuje zvláštní část s převažující hospodářskou funkcí - předhradí.
       O předhradí středověkých hradů toho doposud víme bohužel velmi málo. Značná část staveb v tomto prostoru nebyla zděná, proto se nezachovala. Byl-li hrad po svém zániku rozebírán okolními obyvateli na stavební materiál (tento osud postihl naprostou většinu našich zřícenin), pak první padly za oběť stavby předhradí, které byly nejlépe dostupné. A navíc dosavadní badatelé zabývající se výzkumem českých hradů nevěnovali předhradím (ani jejich opevnění) prakticky žádnou pozornost.
       Povšimněme si tedy nejdříve opevnění předhradí, které tvořilo zároveň první obrannou linii hradu. Ve většině případů byl za různě mohutným příkopem nasypán val, po jehož koruně vedla kolová, roubená či vyplétaná stěna.