Mlýnec o jednom složení (s jedním kolem) stával ve stráni pod předhradím a na jeho kolo poháněné vrchní vodou vedlo korýtko ze zmíněných rybníčků.
     Až dosud jsme si všímali hradu a předhradí v dobách míru. Ovšem hrad měl v prvé řadě funkci obrannou. Podívejme se tedy nyní na hradní komplex v době válečné - v době útoku, obléhání a obrany. Samozřejmě že dobývání hradu byla záležitost dosti složitá, a hlavně velmi drahá. Proto se pochopitelně útočníci snažili využít momentu překvapení, nebo si mezi obránci hradu získat svého člověka, který by jim pomohl při pronikání do hradu. Jakmile totiž obránci hradu zpozorovali nějaké nebezpečí, okamžitě zvedli padací mosty, které navíc překryly masivní vrata. Brána tak byla uzavřena dvakrát, a stala se tedy značně nepřístupnou. Vojsko obléhatelů se nejdříve snažilo dobýt hrad z chodu, to znamená, že se ihned po svém příchodu do blízkosti hradu pokusilo ztéci hradby. Ke zdi přistavovali žebříky či ostrve - improvizované žebře z osekaných stromů, po nichž se útočníci snažili dostat na ochozy hradeb či do oken budov. Další se pokoušeli prolomit bránu, pokud se k ní ovšem přes příkop dostali.
     Jestliže se ukázalo, že posádka hradu je dostatečně silná
a odhodlaná se bránit, nebo nevyšel-li moment překvapení, útok zpravidla brzy skončil. Velitel obléhatelů pak stál před důležitým rozhodnutím, co dál. Mohl volit buď nákladné dlouhodobé obléhání, nebo prostě s vojskem odtáhnout, což se nezřídka stávalo.