Jestliže se rozhodl hrad obléhat, pak především vojsko zablokovalo přístupové cesty, aby po nich nemohly být dováženy zásoby, a hrad byl tak odříznut od svého zásobovatelského zázemí. Pak, či spíše současně započali obléhatelé se stavbou tábora. Jeho podoba se řídila konkrétními terénními podmínkami i vojenskou situací. Hrozil-li útok spojenců obléhaných, musel být tábor dobře opevněn, většinou valem a příkopem nebo celými jejich systémy. Kromě hlavního ležení zbudovali obléhatelé palebná postavení pro obléhací stroje a od počátku 15. století pro děla i na jiných příhodných místech.
       Většina našich zatím velmi neúplných vědomostí o obléhacích táborech a o obléhání hradu vůbec se vztahuje k letům husitských válek a bojů Jiřího z Poděbrad s opozicí. Podívejme se tedy na typické obležení hradu v této době. Jako příklad nám může sloužit ležení pražanů u Nového Hradu u Kunratic, obléhaného od prosince 1420 do ledna 1421. Svůj tábor založili obléhatelé na ostrožně. Čelo tábora, které bylo od hradu vzdálené asi 140 metrů, chránil val a na něm stály obléhací stroje - z písemných pramenů se dozvídáme 
o malém praku - a děla. Týl ležení chránil příkop a dva valy, zpevněné ještě čtyřmi čtverhrannými baštami. Na tomto místě, tedy mimo dostřel obránců hradu, se nahromadily boudy, nejspíše podobné zemnicím, v nichž obléhatelé žili.