Velké praky se podobaly vysokým dřevěným věžím s dlouhým ramenem, na jehož konci byla kapsa pro střelu. Fungovaly na principu nerovnoramenné páky. Potřebný impuls dodávalo velké závaží, většinou mohutná bedna naplněná kamením, pohybující se v šachtě ve středu věžové konstrukce. Velký prak bezesporu představoval až do druhé poloviny 15. století nejnebezpečnější obléhací stroj a jeho cena byla patřičně vysoká. Menší stroje, různé praky, katapulty, balisty a jiné, uvádělo do pohybu kromě závaží mohutné lučiště nebo zkroucené houžve či lana.
       Střelba ohrožovala i parapetní zídky ochozů. Hradby totiž až do poloviny 15. století nebyly opatřeny střílnami a daly se bránit prakticky jen z ochozů. Jestliže tedy byly zničeny, nemohli obránci zdi bránit a útočník je mohl snáze zlézt. V takovém případě se hrad musel vzdát. Takto padl na počátku roku 1421 i zmíněný Nový Hrad 
u Kunratic.
       Je známo, že zesláblí, hladoví a vyčerpaní lidé mohou lehce onemocnět a nemocní jsou špatnými bojovníky. Proto se útočníci snažili vyvolat různé epidemie a nemoci mezi obránci hradu. Jejich praky vrhaly do hradu různé mršiny, soudky rozkládajících se zbytků či přímo fekálií, močůvky apod.
Zatímco jedna část obléhatelského vojska hrad ostřelovala, mohla druhá část připravovat další útok. Budovaly se útočné věže, stejně vysoké jako hradby hradu, které se při útoku přisunuly k hradbám
a pak z nich pomocí můstků mohli útočníci přes hradby vnikat na hradební ochozy.