Na Věžce přestal pionýrský kroužek kopat v roce 1969 - a za patnáct let značná část odkrytého zdiva zanikla nebo je těžce poškozena. Pokud je odkryté zdivo zajišťováno a upravováno neodborně, v naprosté většině případů to znamená zkomolení informací, které památka může poskytnout. Například dlouholetá činnost Spolku pro záchranu hradu Krasová, jistě velmi obětavá, tuto památku jako historický pramen téměř zcela zlikvidovala. Podobné nebezpečí však představují i současné nezbytně nutné rekonstrukce
a stavební zajištění. Tyto práce bohužel velmi často probíhají nejen bez předchozího archeologického a stavebně historického průzkumu, ale je opomíjena i nezbytná dokumentace průběhu vlastních výkopových a stavebních prací. Jak ukazují smutné zkušenosti, může taková činnost připravit hrad až o 70-80 % informací, které mohl poskytnout.
       V úvodu jsme se zmínili o prvém rozsáhlém zpracování českých hradů z pera F. A. Hebera. Porovnáme-li obrázky z jeho knih s dnešní podobou hradů, s překvapením zjistíme, jak se za necelých sto čtyřicet let jejich stav zhoršil. Zvláště u zřícenin je snížení zdí nebo zánik celých částí zvláště nápadný. Proces rozpadu se nezastavil; spíše naopak, stále se zrychluje. Svou úlohu sehrává v současné době zvýšený podíl průmyslových odpadních látek v ovzduší, rázové vlny nadzvukových letadel, ale hlavně lidská lhostejnost, a co více, vyložené vandalství.