opus spicatum (čti opus spikátum) neboli vazba klasová - způsob 	zdění, při němž jsou jednotlivé vrstvy lomového kamene ukládány 	šikmo vstřícně tak, že připomínají klasy
opyš - klesající zadní strana ostrožny (viz)
oratoř - tribuna v kostele či kapli, z níž majitel přihlížel 	bohoslužbám
ostrožna - jazykovitý terénní útvar, na bocích a v zadní části zvané 	opyš (viz) ohraničený klesajícími stráněmi
palisáda - dřevěné opevnění tvořené hustě vedle sebe zaráženými 	kůly, nahoře zašpičatělými. Pokud jsou kůly řidší a vypleteny 	proutím, mluvíme o polském plotu. Oba druhy opevnění mají 	spíše pomocnou funkci a setkáváme se s nimi nejčastěji na 	koruně valů před příkopy.
parkán - zesilující prvek gotických opevnění. Prostor mezi hlavní 
	a nižší, tzv. parkánovou hradbou, většinou upravený navozením 	zeminy. Parkán umožňuje nasazení dvou řad střelců nad sebou 
	a kromě toho zmenšuje možnost proražení celého hradebního 	okruhu (nepřítel by se u paty parkánové hradby prolomil do 	hlinitého násypu tvořícího těleso parkánu). Parkán také zajišťoval 	spolu s hradební uličkou za hlavní hradbou plynulý pohyb 	obránců po celém obvodu opevnění.
pas - podpěrný oblouk
plášť - hradba obíhající další stavbu, nejčastěji věž
plášťová hradba - vysoká silná hradba, za níž jsou po celém 	obvodu hradu skryty jeho stavby
plenta - zídka zbudovaná nejčastěji bez použití malty, která 	obezdívá čela valových opevnění či stěny