Kolem roku 1983 se jako standardnφ perifernφ pam∞¥ pro osobnφ poΦφtaΦe
zaΦaly stßle vφce pou₧φvat
diskety s magnetickou vrstvou (angl. floppy disk - pru₧n² disk).
Ka₧dß disketa se sklßdß z vlastnφho magnetickΘho disku (nosiΦe magnetickΘ vrstvy) a pru₧nΘ
nebo pevnΘ obßlky, na jejφ₧ vnit°nφ stran∞ je specißlnφ povlak (pavuΦinka) pro samoΦiÜt∞nφ
vrstvy a zlepÜenφ kroutφcφho momentu disku. MagnetickΘ diskety majφ pr∙m∞r 3,5" (asi 90 mm),
5,25" (asi 130 mm) nebo 8" (asi 200 mm). Disketa mß uprost°ed otvor, kter²m se osazuje do
poΦφtaΦe (podobn∞ jako gramofonovß deska). V podΘlnΘm radißlnφm °ezu obßlky se k magnetickΘ
vrstv∞ p°itlaΦφ Φtecφ a zßznamovß hlava mechanickΘ pohonnΘ jednotky. M∙₧e pak v koncentrick²ch
drahßch zaznamenßvat a Φφst data, zapsanß na disket∞. Doba p°φstupu k zßpisu (tj. zpo₧d∞nφ) je
asi 100 milisekund.
Objem zaznamenan²ch dat je rozdφln². Diskety 5,25" majφ kapacitu od 0,08 a₧
1,3 MB (co₧ odpovφdß asi 0,64 a₧ 10,5 mili≤n∙m bit∙), zßle₧φ na tom, s jakou hustotou budou
data zaznamenßna a zda se vyu₧ije jen jedna nebo ob∞ strany diskety a na jak² typ disket se
budou data nahrßvat. Disketa tak ·sp∞Ün∞ nahradila d°φve u₧φvanou
magnetickou pßsku.