V roce 1949 byl na univerzit∞ v Manchesteru pod vedenφm Maurice V. Wilkese dokonΦen po t°φletΘm v²voji prvnφ programovateln² elektronkov² poΦφtaΦ EDSAC (Elektronic Delay Storage Automatic Computer).

      PoΦφtaΦ EDSAC pracuje se 4500 elektronkami a 21 400 relΘ. Typ pam∞ti, kter² pou₧φval EDSAC jako hlavnφ pam∞¥, existoval ji₧ n∞kolik let, ale nebyl doposud pou₧it u poΦφtaΦe. Jednalo se o tzv. ultrasonic delay line memory (ultrasonickß pam∞¥ se zpo₧d∞n²m spojenφm nebo takΘ ultrasonick² zpo₧∩ovacφ Φlen). Vynalezl ji William Shockley z Bellov²ch laborato°φ a jejφ vylepÜenou verzi "mß na sv∞domφ" Presper Eckert. Tato pam∞¥ pracovala na principu p°evßd∞nφ obvykl²ch elektrick²ch puls∙ na nadzvukovΘ signßly, kterΘ byly vysφlßny do nßdr₧e plnΘ rtuti. Jakmile se tyto nadzvukovΘ signßly dostaly na druhou stranu nßdr₧e, byly op∞t p°evedeny do elektrickΘ podoby. Tato pam∞¥ m∞la n∞kterΘ v²raznΘ nev²hody - musela b²t udr₧ovßna ve stabilnφ teplot∞ (selhßnφ klimatizace rtu¥ov²ch nßdr₧φ m∞lo zpravidla stejnΘ d∙sledky jako v²padek celΘho poΦφtaΦe) a adresovatelnΘ byly jen ty bity, kterΘ se prßv∞ vyskytovaly v elektrickΘ podob∞. U EDSACu, kter² m∞l 16 rtu¥ov²ch nßdr₧φ, byla celkovß kapacita pam∞ti 256 35bitov²ch slov, resp. 512 17bitov²ch slov. Taktovacφ kmitoΦet EDSACu byl 500 kHz. Vstupy a v²stupy byly zajiÜt∞ny pomocφ papφrovΘ pßsky, bootovßnφ provßd∞la sada stßl²ch registr∙.

      NovΘ na t∞chto poΦφtaΦφch je i to, ₧e postup programu stejn∞ jako data, kterß majφ b²t zpracovßna, jsou ve stroji k≤dovan∞ ulo₧eny ulo₧ena do pam∞ti, dßle skuteΦnost, ₧e program obsahuje podmφn∞nΘ p°φkazy, kterΘ umo₧≥ujφ zp∞tnß a dop°ednß rozv∞tvenφ, a t°etφ novinkou je to, ₧e ka₧d² programov² p°φkaz s operaΦnφ adresovou Φßstφ (uklßdßnφ do pam∞ti v adresßch) m∙₧e b²t sßm zm∞n∞n strojem. Koncept t∞chto poΦφtaΦ∙ vyÜel v roce 1944 od americkΘho matematika ma∩arskΘho p∙vodu Johna von Neumanna , kter² sßm v tΘto dob∞ pracoval na v²voji elektronickΘho velkopoΦφtaΦe EDVAC (Eletronic Discrete Variabile Automatic Computer) byl uveden do provozu teprve v roce 1952.

      Neumann vÜak nebyl jedin² v∞dec, jen₧ se touto problematikou zab²val. Roku 1945 formuloval Konrad Zuse v jeho kalkulaΦnφm plßnu Plankalkul vÜeobecn² algoritmick² formulaΦnφ jazyk, kter² p°ihlφ₧el ke vÜem mysliteln²m variantßm pam∞¥ovΘho programovßnφ. Rozdφl zp∙sobu prßce b∞₧nΘho poΦφtaΦe a nov²ch poΦφtaΦ∙ lze nejnßzorn∞ji vysv∞tlit na p°φklad∞