Pohßdka, ve kterΘ nenφ ani slova pravdy.

Kdy₧ jsem m∞l 60 let, byl jsem mal² chlapec a pßsl jsem stßdo komßr∙. Komß°i se mn∞ rozutekli do nebe. Velmi jsem se rozzlobil a vÜechny jsem je tam Üel pobφt. Z jejich kostφ jsem si ud∞lal d°ev∞nΘ nßdobφ.
Nßdobφ jsem prodal a koupil jsem si pytel mouky. Z tΘ jsem upletl provaz a po n∞m jsem vylezl dol∙. Dole kousek provazu schßzelo, a jß jsem zvysoka spadl. Zaryl jsem se tak hluboko do zem∞,  ₧e jsem musel utφkat dom∙ pro motyku, abych se vykopal.

MalΘ boty.

Chalupnφk * si koupil novΘ boty, ale byly mu t∞snΘ a malΘ tak, ₧e je nemohl obout. äÄenoô, °ekl: äpodej mn∞ m²dlo!ô.
Kdy₧ mu ₧ena m²dlo podala, po°ßdn∞ si s nφm nat°el   bosΘ nohy, a₧ byly hladkΘ tak, ₧e mu vklouzly do bot. Chalupnφk si °ekl. äTo je dob°e, ₧e jsou mn∞ boty tak t∞snΘ, na nohy jako ulitΘ. Aspo≥ se u₧ zima do nich nevejde!
(*chalupnφk - se °φkalo Φlov∞ku  na venkov∞, kter² m∞l chalupu)

Rychlß prßce.

Slimßk se rozhodl, ₧e p°eleze plot. Lezl u₧ druh² t²den, kdy₧ tu najednou spadl. ╪ekl si: ä P°ece jen je to pravda, ₧e rychlß prßce nestojφ za nic!ô

Hana Da≥kovß