Pohádka, ve které není ani slova pravdy.
Když jsem měl 60 let, byl jsem malý chlapec a pásl jsem
stádo komárů. Komáři se mně rozutekli do nebe. Velmi jsem se rozzlobil a všechny
jsem je tam šel pobít. Z jejich kostí jsem si udělal dřevěné nádobí.
Nádobí jsem prodal a koupil jsem si pytel mouky. Z té jsem upletl provaz a po něm jsem
vylezl dolů. Dole kousek provazu scházelo, a já jsem zvysoka spadl. Zaryl jsem se tak
hluboko do země, že jsem musel utíkat domů pro motyku, abych se vykopal.
Malé boty.
Chalupník *
si koupil nové boty, ale byly mu těsné a malé tak, že je nemohl obout. „Ženo“,
řekl: „podej mně mýdlo!“.
Když mu žena mýdlo podala, pořádně si s ním natřel bosé nohy, až
byly hladké tak, že mu vklouzly do bot. Chalupník si řekl. „To je dobře, že jsou
mně boty tak těsné, na nohy jako ulité. Aspoň se už zima do nich nevejde!
(*chalupník - se říkalo člověku na venkově, který měl chalupu)
Rychlá práce.
Slimák se rozhodl, že přeleze plot. Lezl už druhý týden, když tu
najednou spadl. Řekl si: „ Přece jen je to pravda, že rychlá práce nestojí za
nic!“
Hana Daňková
|