O kajak jsme se střídali s Petrem, vždycky když už toho bylo pro jednoho akorát, vyměnili jsme si ......

Divoká voda.

Tak tahle voda bylo o mnoho divočejší než všechny před tím. Pochopitelně to bylo tím, že jsem jel na kajaku. Sám! Ono to ani jinak nejde, protože kajak má jen jedno místo pro kapitána, kormidelníka a plavčíka zároveň. Skoro jsem chtěl napsat že i pro lodního kuchtíka, ale to naštěstí obstarala mamka, vždycky když jsem přirazil k rodičovské kánoi.



Voda - tedy konkrétně Vltava, kterou jsme splouvali z Vyššího Brodu, byla opravdu divočejší než všechny řeky co jsem znal z dřívějška. Obvykle jsme dřív jezdívali na velkém gumovém člunu, což je pro mrňousy a ne pro mě. Navíc na gumáku je nuda. Přes všechny peřeje to jen tak sklouzne a někdy není třeba na pádlo ani sáhnout. Táta říká gumovému člunu Velká Marta.

To kajak je spíš taková štika a v peřejích je jako doma. Když se Vám kajak začne točit těsně před jezem, nestačíte ani koukat co se bude dít. Ale všechno jsem to zvládnul. Teda nejdřív jsem se to musel učit, vlastně jsem se učil celou cestu, protože každé peřeje jsou trošku jiné a je třeba dávat pozor kam vede proud, aby Vás to nezahnalo někam ke břehu do roští, nobo do komářího ráje někam k bažinatým a odlehlým meandrům řeky.

O kajak jsme se střídali s Petrem, vždycky když už toho bylo pro jednoho akorát, vyměnili jsme si pozici třeba místo mamky na Háčka kánoe, kde taky jela naše Kety, což je moje psička. Ale o Kety Vám napíšu až příště, protože Kety je moc príma a je toho o ní moc co povídat.

Vyprávěl: Tomík
Ze znakovky přeložil: Tomáš