Zvuk se nachází všude kolem nás a potkáváme se s ním každý den. Je těžké postřehnout okamžik, kdy není slyšet žádný zvuk. Hukot proudového motoru, tikot hodin, to jsou dva naprosto rozdílné a velmi specifické zvuky. Zvuky nám pomáhají rozpoznat, co je kolem nás ve světě důležité, a samozřejmě nám pomáhají v každodenní komunikaci. Pojďme se tedy podívat, co zvuk skutečně je.
Zvuk je v zásadě tvořen vibracemi. Například, člověk udeří do gongu gong začne vibrovat. Tyto vibrace jsou tvořeny vlnami pohybů ve vzduchu, které jsou zachyceny našim uchem a my je slyšíme jako zvuky. Když mluvíme, hlasivky v našem hrdle se chvějí a vytvářejí vlny zvuků, které cestují do našich uší a my je slyšíme jako řeč. Zvukové vlny mohou cestovat vzduchem, vodou, ale i předměty.
Okolo nás je mnoho druhů zvuků. Mezi těmito zvuky jsme schopni rozlišovat podle tří základních rysů.
Nízká a vysoká frekvence
Zaprvé, jsme schopni rozpoznávat zvuky podle různých stupňů neboli podle frekvencí. Frekvence je označení zvukové vlny, která proběhne za jednu sekundu a vyjadřuje se v Hertzích (Hz). Když si představíme frekvenci znázorněnou na grafu, můžeme demonstrovat závislost zvukových vln na čase. Například, když člověk zazvoní na zvonek, vyskytuje se v časové jednotce více zvukových vln a my slyšíme vyšší stupeň (frekvenci). Když ale člověk uhodí do gongu, v té samé časové jednotce se nachází mnohem méně zvukových vln a my slyšíme mnohem nižší stupeň (frekvenci). (Zjednodušený graf výše by měl přispět k pochopení základních principů zvuku.) Dospívající jedinec je schopen slyšet frekvence v rozmezí 20 -? 20000 Hz. Lidské ucho je rovněž schopné odlišovat rozdíly tak malé jako je jeden Hz.
Zvuky mohou být jednoduché nebo složené. Jednoduchý zvuk obsahuje pouze jednu frekvenci a je nazýván čistým tónem. Čisté tóny jsou ale v každodenním životě velice vzácné. Častěji jsou zvuky tvořeny z několika tónů v různých kombinacích jako například řeč nebo hudba. Nazýváme je pak složenými tóny.
Každodenní zvuky
Diagram výše nám ukazuje každodenní zvuky a samozřejmě jejich produkovaný frekvenční rozsah. Frekvence lidské řeči může zaznívat v rozsahu 120 Hz ?12000 Hz. Nejčastější rozsah je ovšem 120 Hz ? 8000 Hz. Samohlásky se obvykle skládají z nižších frekvencí, zatímco u mnoho souhlásek je tomu právě naopak. Kočka nicméně produkuje zvuky od 800 Hz ? 1500 Hz, zatímco píšťala varhan je schopna vyprodukovat zvuky od 10 Hz až do 8000 Hz !
Můžeme také vyřknout rozdíl mezi slabými a silnými zvuky. Toto je druhý rys zvuku a týká se hlavně síly neboli intenzity, amplitudy neboli rozkmitu a hlasitosti. Zvuky vysokých intenzit jsou chápány jako hlučné a zvuky nízkých intenzit jako tiché. Intenzita je často měřena v decibelech (dB) tlakové úrovně zvuku (SPL). Člověk se zdravým sluchem může slyšet zvuky tiché (0 dB) a zároveň zvuky hlučné (120 dB). Zdravé ucho zároveň rozpozná tak malé rozdíly jako je půl decibelu.
Kolísání v čase
Můžeme také rozlišovat zvuky podle kolísání v čase. Třetím rysem zvuku je tedy vypočítávání času neboli časového aspektu, který je měřený v milisekundách (ms). Například rychlý zvuk prasknutého balónku lze srovnat s ječící sirénou. Rozdíl ve vypočítávání času je tedy tak malý, že se udává v milisekundách.
Stručně řečeno, zvuk můžeme rozlišovat podle frekvence, intenzity a časových vlastností.
(volně přeloženo, www.earallergy.com)
..samohlásky se obvykle skládají z nižších frekvencí, zatímco u mnoho souhlásek je tomu právě naopak..
Volba druhu aparátu záleží na stupni ztráty sluchu, na charakteristice ucha a individuálních přednostech každého aparátu.