Karate
Sport není jenom samá legrace, ale také trošku boj. Zvlášť v karate je to vidět nejlépe, protože když včas neuhnete dostanete do čumáku, nebo Vás nepřítel kopne do zadku a je to.
Karate není z Čech ale z Japonska a taky trošku z Číny. To je několik různých škol jak na to. Každý krok a každý úder se nějak jmenuje, dokonce i úklony nepříteli mají své názvy a všechno v Japonštině. Japonci nemají č,š,ř jako my a tak se to vyslovuje docela dobře. Táta říká že když trošku zamumlám, je to skoro ono.
Všichni karatisté chodí pořád bosí. Venku ne to dá rozum, ale v tělocvičně jsou bez bot. To není jen tak a pochopí to každý, kdo si někdy třeba jen trošku nakopnul palec o židli, pohovku nebo podobně. Při tréninku se také hodně běhá, no a to potom pálí tlapky odspodu jako čert.
Trénovat chodíme s Tátou každý pátek a myslím že příští rok už dostanu žlutý pásek. Zatím mám bílý. Ten je pro začátečníky a kluky jako já. Další pásky jsou podle toho jak je kdo šikovný a zaslouží si je. Nejvyšší je černý. S těmi já se moc neperu, spíš s Tadeášem. Tomu je také 10 let a pásek má také bílý.
Při každém zápase je nejdůležitější rychlost a odvaha. Té já mám dost a tak bych nalupal každému nepříteli co se do něj vejde.
Vyprávěl: Tomík
Ze znakovky přeložil: Tomáš
Odvahy mám dost a tak bych nalupal každému nepříteli co se do něj vejde.
...nějaké závody ve škole, nebo na nějakém setkání třeba v Berouně, nebo prostě kdekoliv a s kýmkoliv,..... 
......až mi jeden hodný Nomádský Berber přinesl malého fenka na vodítku a tak mě s ním táta vyfotil. 
Loď byla plná flašek se vzduchem, neoprenových obleků, ploutví, olověných opasků a ostatního náčiní..... 
O kajak jsme se střídali s Petrem, vždycky když už toho bylo pro jednoho akorát, vyměnili jsme si ......