Na Sahaře je pořád hrozné horko a všude jenom písek. Projeli jsme přes poušť 1.200 kilometrů. Nejdřív přes písečné duny kousek na velbloudech, potom přes horskou poušť v džípu a nakonec autobusem, abychom se taky někdy dostali k moři a mohli se vykoupat. A věřte nevěřte, celou tu dlouhou cestu byl všude pořád jen písek a písek a písek....
Musím teda říct, že to byl ten nejjemnější písek co znám a tak jsem si ho nabral sebou do lahve od minerálky abych měl pořád kousek Sahary doma. Na takovém sypkém písku se nedá ani dost dobře chodit a tak se musí jezdit na velbloudech a to se musí umět. Velbloud moc zvláštně sedí. On si pod sebe uloží ty dlouhé nohy jako skládací meter a to je chvíle kdy na něj musíte nasednout. Je to úplně jinak než na koně, který pořád stojí. No a když pak velbloud vstává, je to jako na houpačce ? dopředu dozadu a zase dopředu dozadu a najednou jste nahoře a koukáte jak z patra.
Na poušti žijí i divocí velbloudi. Několik menších skupin volných velbloudů jsem také viděl poblíž oázy, a také jsem pokukoval po hyenách, šakalech a po fenkovi. Ti tam také divoce žijí jako třeba u nás srnky a lišky. Ale neviděl jsem nic až mi jeden hodný Nomádský Berber přinesl malého fenka na vodítku a tak mě s ním táta vyfotil.
Na poušti žijí Berbeři ? to je národ a Nomádi jsou proto, že pořád někam cestují. Tedy aspoň někteří, někteří zůstávají doma, což jsou vykopané jeskyňky ve starých ztvrdlých dunách písku. Já byl u Berberů na návštěvě v obýváku, v kuchyni i v ložnici a všechno to byla jenom taková doupata.
No co Vám mám povídat ? Afrika je moc príma.
Vyprávěl: Tomík
Ze znakovky přeložil: Tomáš
......až mi jeden hodný Nomádský Berber přinesl malého fenka na vodítku a tak mě s ním táta vyfotil.
Odvahy mám dost a tak bych nalupal každému nepříteli co se do něj vejde. 
Loď byla plná flašek se vzduchem, neoprenových obleků, ploutví, olověných opasků a ostatního náčiní..... 
O kajak jsme se střídali s Petrem, vždycky když už toho bylo pro jednoho akorát, vyměnili jsme si ......