Události na finančních trzích IT Jak se kráčí vstříc novému osudu V jedenáctém čísle jsme se na těchto stránkách věnovali velmi zajímavým odchodům některých předních manažerů světových počítačových firem. Téma jsme bohužel poněkud uspěchali, neboť skutečná lahůdka vyplavala na povrch až v pondělí 12. listopadu. V tento den totiž list Wall Street Journal publikoval první (tehdy ještě nepotvrzenou) zprávu o tom, že Michael Capellas, někdejší výkonný ředitel někdejší společnosti Compaq, opouští počítačového giganta HP a míří na post výkonného ředitele telekomunikační společnosti WorldCom. Zpráva se záhy ukázala jako pravdivá a podložená. Základní fakta jste se mohli dávno dočíst z denního tisku; my se zde pokusíme zaměřit na některé zajímavé detaily. Prvotní reakcí na Capellasův odchod od HP byl údiv. Michael Capellas má totiž v oboru telekomunikací minimální zkušenosti, a navíc míří z poměrně teplého místečka do firmy, která je v konkurzním řízení a kterou vyšetřuje americká Komise pro cenné papíry a finanční trhy kvůli jejím finančním podvodům. Už po pár dnech však řada komentátorů přispěchala s tvrzením, že je tato personální změna vlastně logická a že se nic jiného ani čekat nedalo. Já to věděl... Pravda, na Capellasovo setrvání u HP se dlouhodobě sázet nedalo, a to nejen kvůli jeho kyselému výrazu na inaugurační fotografii s Carly Fiorinovou. V průběhu roku 2002 se v několika rozhovorech nechal slyšet, že se v nitru stále považuje především za výkonného ředitele a že "jakmile jednou stanete na vrcholném postu, něco z toho ve vás zákonitě zůstane". A společnost, jakou je HP, asi nemohou řídit dva lidé současně. Stranou pozornosti nezůstalo ani to, že si Capellas jako jediný člen bývalého vedení Compaqu nekoupil dům v Silicon Valley a se svým nejbližším týmem zůstal v texaském Houstonu. Mnohem pikantnější souvislosti však přinesli ti analytici, kteří si důkladně prostudovali poslední výroční zprávu společnosti Compaq z ledna roku 2002. Na straně 79 totiž stojí podrobný popis prémií a bonusů, na něž má Capellas za nejrůznějších okolností nárok. A nejlukrativnější balíček (odstupné 14,4 milionu USD, zachování opcí na zaměstnanecké akcie, odpuštění splátek za poskytnutou pětimilionovou půjčku apod.) měl dostat v případě, že rezignuje "z pochopitelných důvodů (ty zahrnují odstoupení z pozice výkonného ředitele nebo nejmenování na pozici výkonného ředitele v rámci budoucích organizačních změn), a to do 12 měsíců". Takto štědrý zlatý padák není obvyklý ani v USA. Navíc si musíme uvědomit, že společnost Compaq podmínky pro vyplacení zlatého padáku takto upravila právě až v lednu 2002, kdy vrcholila jednání o fúzi s HP. Někteří čtenáři si snad možná vzpomenou, že Walter Hewlett, který proti této fúzi urputně bojoval, poukazoval mj. na nadměrně lukrativní náhrady a prémie pro vedoucí představitele obou firem (ty měly přesahovat 70 milionů USD). Carly Fiorinová a Michael Capellas tehdy reagovali tak, že se těchto prémií okázale vzdali. Až dnes se tedy ukazuje, že Capellas si prostě nechal změnit "prémii za završení fúze" na "prémii za včasné sbalení kufrů". A ty si sbalil opravdu včas. Racionální základ Ale abychom jen nepomlouvali - načasování Capellasova odchodu může svědčit také o tom, že fúze mezi Compaqem a HP probíhá opravdu velmi svižně a že někdejší výkonný ředitel Compaqu už u HP nemá co na práci. Však také Capellasovu "nenahraditelnost" naznačila Carly Fiorinová tím, že na jeho místo nejmenovala žádnou náhradu. Michael Capellas podle této interpretace prostě hledá skutečně důstojnou úlohu, a tou záchrana bankrotujícího WorldComu bezesporu je. Připomeňme si, že Capellas do čela Compaqu nastoupil kdysi v situaci, kdy tehdejší největší světový výrobce PC procházel vážnou krizí (i když jej zrovna nevyšetřovaly dozorčí orgány). Během několika let dokázal Compaq vrátit k ziskovosti a relativně zkonsolidovat. Když se pak ukazovalo, že návrat k někdejšímu růstu bude obtížný, ba až nemožný, rozhodl se Capellas svou společnost prodat, a dosáhl přitom relativně výhodných podmínek. Z podnikatelského hlediska se tedy zachoval racionálně a to, že mu technofilové nikdy neodpustí skutečnost, že de facto pohřbil technologii procesorů Alpha, je finančním analytikům srdečně jedno. Michael Capellas se tudíž může pochlubit poměrně dobrou reputací krizového manažera, i když mu chybí zkušenosti z telekomunikačního sektoru a formální akademické vzdělání ( je "pouhý" bakalář). V souvislosti s WorldComem navíc prokázal velmi dobrou intuici - jen pár dní po jeho nástupu přinesly agentury zprávu, že americká Komise pro cenné papíry a finanční trhy ukončila vyšetřování této společnosti na základě částečného narovnání, což vlastně znamená jakousi tlustou čáru za minulostí. WorldCom sice zůstává pod zostřeným dohledem, ale varianta definitivního bankrotu se odkládá na neurčito. Některé komentáře poukazují na další Capellasovu výhodu - v pozici informatického a posléze výkonného ředitele Compaqu si získal velmi dobré kontakty na informatické šéfy velkých amerických společností, z nichž řada doposud zůstává zákazníky WorldComu. Takové know-how je vskutku škoda jen tak zahodit. Má to háček Ale neměli bychom zůstávat jen u kladů. Do řízení dnešního WorldComu v současnosti výraznou měrou zasahují jeho věřitelé a těm se na Capellasovi nezamlouvají okolnosti jeho odchodu od HP. Připomeňme si, že WorldCom se dnes přetahuje se svým někdejším šéfem Ebbersem o nejrůznější prémie a splátky za poskytnuté úvěry, takže věřitelé oprávněně zbystřili, když si Capellas dohodl s HP velmi podobné podmínky. Snad právě proto se skupina vedená finančníkem Davidem Matlinem snaží do křesla správní rady WorldComu prosadit někdejšího newyorského starostu Rudolpha Giulianiho. Slavný "Rudy" si získal nehynoucí popularitu v době po teroristických útocích na World Trade Center a věřitelé v jeho osobě vidí záruku, že na Capellase ve WorldComu dohlédne. A v tom může spočívat kámen úrazu. Michael Capellas odcházel od HP s cílem prosadit se jako absolutní vládce a u WorldComu měl slíbeno jak místo výkonného ředitele, tak post předsedy správní rady. Jestliže zjistí, že mu zase někdo šlape na paty, není vyloučeno, že opět sbalí kufry a odejde. A kdo ví, jaký zlatý padák si vyjednal s WorldComem... Karel Stachovec Co na to finance? Po výsledkové smršti z minulého Chipu přinášíme tentokrát podstatně skromnější tabulku, a proto jsme se rozhodli ji obohatit o výsledky některých menších firem, které se do minulého srovnání nevešly. V kategorii "Malé ryby" tak najdete firmy, jejichž obrat čtvrtletní nepřekročil deset milionů dolarů. Jak můžete vidět, některé z nich dlouho patřily k uznávaným značkám a do tohoto spodního patra se propadly relativně nedávno (Madge, MIPS, Sycamore), zatímco jiné naopak teprve začínají (Transmeta, Tucows). Ani výsledky takto malých firem však nejsou bez zajímavosti. Podívejme se třeba na firmu Liquid Audio, která de facto přestává existovat, neboť svou technologii prodala za sedm milionů USD Microsoftu. Jak vidíte, ani tato částka jí nestačila na to, aby vykázala zisk. Na druhé straně je to pochopitelné - když už končíme, nač ještě platit daně? Ostatní zástupci z této kategorie sice zatím ještě nekončí, ale přinejmenším někteří z nich by o tom měli alespoň uvažovat. Ale teď už ke "standardnějším" číslům. Výrobci komponent měli tentokrát pramálo důvodů k radosti. Což o to, v případě společnosti Infineon se žádná sláva nečekala (i když uvedené výsledky byly i přesto poměrně nepříjemným překvapením), ale že bude ve ztrátě i Nvidia, to byl poměrně velký šok. Nvidia se totiž honosí titulem nejúspěšnější společnosti roku 2001 a vcelku úspěšně si vedla i v roce letošním. Překvapivá ztráta ve třetím kvartále byla ale zaviněna odpisem zaměstnaneckých opcí společnost Nvidia jednoduchým účetním zásahem smazala zisk a rozdělila jej mezi své zaměstnance. Počítačové sestavy Kategorii počítačových sestav jsme tentokrát trošku zpestřili zařazením distributorské společnosti Tech Data (která by jinak zůstala bezprizorní), ale je jasné, že hlavní pozornost se zaměřuje na ostře sledovaný souboj Dell versus HP. Tyto společnosti soutěží nejen o zájem investorů, ale také o titul největšího světového výrobce počítačů (byť jen osobních). Z hlediska čistě účetního je na tom lépe Dell, který vykazuje jednak větší míru ziskovosti, jednak o něco vyšší počet prodaných pécéček. Přesto si troufáme odhadnout, že větší radost má Carly Fiorinová, jíž se integrace s Compaqem daří nad očekávání dobře. Společnost HP (název Hewlett-Packard z oficiálních dokumentů polehounku, ale jistě mizí) po více než roce opět vykazuje provozní zisk, zavádění úsporných opatření je oproti plánu údajně v 30procentním předstihu a i v propouštění zaměstnanců postupuje HP rychleji, než se původně plánovalo. Přesto i zde je co zlepšovat - počítačové divize se stále pohybují v červených číslech a celkovou bilanci drží nad vodou zejména tiskárny, na nichž společnost HP vydělala necelou miliardu. Dell i HP se řadí k firmám, které udělaly Američanům radost - jejich výsledky totiž naznačily, že počítačová a komunikační recese může být u konce. Tento dojem jen potvrdila výroční zpráva společnosti Cisco, která na rozdíl od loňska vykázala zisk a překonala očekávání analytiků. Přesto bychom neměli přeslechnout varovné hlasy, které poukazují na klesající hodnotu koeficientu book-to-bill, tj. na klesající objemy objednávek. Co se týče dalších komunikačních firem, dalo by se na ně vztáhnout univerzální rčení - jejich zeštíhlování pokračuje takovým tempem, až se člověk bojí, aby z nich nakonec něco zůstalo. Situaci alespoň částečně zachraňuje internet, kde sice už nepanuje zlatá horečka, ale nějaké peníze se tady vydolovat dají. Minule jsme si ukázali příklady firem, které dokáží na internetu vydělávat, a dnes zde máme minimálně dva zástupce, kteří se pohybují na samé hranici rentability. Společnost Tiscali přitom zisky už nějakou dobu slibuje, ale vždy se zastaví těsně před vytyčeným cílem. Uvidíme, jak se jí bude dařit příště. Firma Lastminute.com vykazuje provozní zisk už teď a v černých číslech se ocitne zřejmě poté, až zruší všechny mimořádné odpisy. Situace na burze V dnešním přehledu se omezíme na relativně krátké období, které nepokrývá ani celý listopad. Důvodem je jednak posunutí uzávěrky Chipu, jednak Den díkůvzdání, kdy se akciové trhy tradičně odmlčují. Letos je symbolika tohoto ryze amerického svátku obzvláště silná. První osadníci amerického kontinentu chtěli kdysi vyjádřit vděčnost za to, že přežili krutou zimu, a v podobné situaci se nyní nachází řada akcionářů amerických technologických firem. Už posledně jsme zmiňovali poměrně výrazné oživení finančních trhů z přelomu října a listopadu a dnes můžeme konstatovat, že tento trend vydržel s menšími výkyvy po celý měsíc. Hodnoty burzovních indexů se sice stále pohybují na úrovni srovnatelné s loňským šokem po 11. září, ale vývoj posledních dvou měsíců dává jistou naději, že se situace bude zlepšovat. Nejintenzivněji své díkůvzdání prožívají pravděpodobně u společnosti Silicon Graphics, která odvrátila hrozbu vyloučení z burzovního obchodování, když se jí podařilo vyšroubovat cenu akcií bezpečně nad dolarovou hranici, aniž byla nucena sáhnout k reverznímu splitu. Za poměrně výrazným nárůstem zřejmě stojí několik nedávno publikovaných prognóz, které počítají s výraznějším oživením produkce superpočítačů. SGI je také významným dodavatelem systémů pro americkou armádu, takže jí s největší pravděpodobností prospívá současná válečnická nálada prezidenta Bushe. Firma SONICblue zase nedávno publikovala poměrně příznivé hospodářské výsledky. Společnost Red Hat velmi výrazně bodovala zejména koncem listopadu, což nás svádí k domněnce, že investoři tímto způsobem reagovali na comdexovou premiéru konkurenčního systému UnitedLinux. Některé analýzy totiž poukazovaly na skutečnost, že ačkoli je UnitedLinux založen na rigorózním standardu a spolupráci několika linuxových distributorů, skutečným standardem je spíše systém Red Hat, který podporují významní dodavatelé hardwaru a komerčního softwaru. O Citrixu toho moc nevíme, cena těchto akcií vytrvale stoupá už od července. Pokud jde o Rambus, zde hrálo největší roli zřejmě uzavření licenční dohody se společností Toshiba. Červené části dominují (stejně jako minule) asijské firmy; ani komentář tentokrát nemusíme příliš měnit. Pokud jde o společnosti Apple a Intergraph, nemáme k dispozici žádné informace, které by vysvětlovaly, proč se v poslední pětici ocitly právě ony. Cenové poklesy byly však tentokrát tak nízké, že šlo s největší pravděpodobností o "náhodný výběr" a v červené tabulce se právě tak mohly objevit společnosti Infineon, Iomega či Borland. Všechny ostatní tituly vykázaly větší či menší nárůst.