Technologie GIS slouží nejen k dokumentování aktuálního stavu území podle různých hledisek, k modelování současnosti i budoucnosti, ale také k poznání minulosti a odhalení příčin, které vedly k současné krajině.

Právě probíhá jedna z vln historických reminiscencí. V centru pozornosti historiků, geografů, kartografů i environmentalistů je obraz krajiny minulosti. Zatímco obdobná vlna „mapování“ historické krajiny proběhla v polovině 50. let ještě bez jakéhokoliv vlivu digitálních geoinformačních technologií, ta následující v koncem 70. let minulého století se už GISu alespoň částečně dotýkala. Současný zájem o dokumentování historické krajiny a jednotlivých etap změn si bez GISu, DPZ a digitální kartografie nelze představit.

Změny krajiny, dokumentované GIS, jsou dokonce předmětem činnosti sekce Mezinárodní geografické unie (IGU) zvané LUCC. V letošním roce na toto téma proběhla v Praze mezinárodní konference. Po celém světě se řeší projekty, které mají za úkol nejen evidovat vzhled krajiny v minulosti, ale stále častěji také identifikovat změny a stále častěji zdůvodnit příčiny změn.

Vzhled krajiny minulost je interpretován pomocí dostupných (karto)grafických dokumentů (map, plánů, kreseb, vedut aj.). Stačí nalistovat letošní papírové Geoinfo číslo 1 a uděláte si představu o datech a postupech, které využívají technologie GIS a DPZ u nás. V Anglii k tomu přistupují data starých šlechtických archívů. Zatímco u nás vedou cesty zpět obvykle do 18. století, kdy vznikaly první důkladné „topografické“ mapy území našeho státu, za Kanálem se pozornost soustřeďuje na archívy jednotlivých panství či hrabství. Tamní šlechtické rody si již od 16. století nechaly pořizovat kvalitní kartografickou dokumentaci svých panství. Vhodnou interpretací rukopisných map lze dospět k mapám využití ploch dané krajiny v době před 400 lety. Není pochyb o tom, že i naše staré knihovny skrývají podobné materiály, byť možná o nějaký ten rok mladší.

Obvyklým postupem vedoucím k identifikaci historických změn krajiny je vytvoření chronologické řady map využití ploch. V tomto se postupy u nás a v zahraničí od sebe příliš neliší. Záleží jen na rozlišovací úrovni podkladů, zda se pracuje s konkrétními lokalitami (pozemky, parcelami) či se statistickými daty vztaženými k určité administrativní či jiné jednotce. Jen málo postupů jde však dál. Naložením odlišně datovaných vrstev historických map využití ploch pro dané území lze zjistit a popsat jednotlivé změny v prostoru a v čase týkající se využití krajiny. Jde však o změny krajiny, jak se obvykle hlásá?

Krajina je systém biotických (rostliny, živočichové), abiotických (voda, vzduch, horniny a zeminy), hybridních (půda, energie) a antropogenních složek a prvků území. Změny využití krajiny z valné části spadají do kategorie antropogenních složek krajiny, byť přírodní složky jsou stále přítomné. Kromě vegetace, případně vodních objektů však unikají pozornosti studia historických změn krajiny. Kdyby se však podařilo vztáhnout identifikované změny ve využití ploch k parametrům přírodních složek krajiny nebo k jejich komplexům v podobě krajinných jednotek, mnohé z nejasného ve vysvětlování příčin změn využití by nabylo konkrétních obrysů. Technologie GIS zde nabízí zatím nepřeberné možnosti využití. Naše databáze jsou bohaté na tématická data. Kdo se uchopí map historické krajiny, resp. využití krajiny v minulosti, a současně nezapomene na dostupné digitální geologické, půdní, lesnické a jiné analytické mapy, má otevřenou cestu k novým pohledům, které „doba kamenná“ GISů v 70. letech ještě nemohla plně poskytnout.

Zdroj: GEOinfo.cz