Dnešním dnem začínáme pravidelnou sérii návodů a postupů pro ulehčení práce s produktem Autodesk Map. Probereme si nejrůznější situace, od těch základních a jednoduchých až po poměrně složité. Někteří z vás tedy vybrané díly jistě přeskočí, jiní se k nim dostanou třeba až časem. Dnes se společně podíváme na první díl popisující práci s projekty.

Práce s programem Autodesk Map představuje ve větší míře práci s projekty, než samotnou práci s výkresovými soubory. Projekty v Autodesk Mapu obsahují sadu prostorových i negrafických datových komponent. Tyto komponenty mohou dále obsahovat zdrojové soubory s výkresy, knihovnu definovaných výběrů, připojené datové zdroje, odkazy na šablony s definicemi, definice tabulek s objektovými daty, definice topologie, souřadný systém projektu a množství dalších nastavení, z nichž některé si zmíníme v tomto textu.

Některé komplexní projekty mohou spojovat všechny z těchto komponent, zatímco jiné, jednodušší projekty, jich mohou obsahovat pouze několik. Flexibilita přístupu k projektům umožňuje pracovat na obrovském množství dat v týmu nebo zpracovávat jeden zdrojový soubor s daty.

Projektový výkres
Autodesk Map používá speciální druh DWG souboru k definici a správě každého projektu. Tyto „projektové výkresy“ obvykle neobsahují grafické objekty. Místo toho mají na starosti odkazy na jednotlivé komponenty, které dohromady vytvářejí všechna potřebná data používaná v daném projektu. Tyto reference jsou uloženy v projektovém výkrese za použití interních datových struktur, využívaných pouze programem Autodesk Map.

Tyto datové struktury nejsou viditelnými objekty v projektovém výkrese. Jsou „ukryty na pozadí“, podobně jako například definice hladin. Projektový výkres si můžeme představit jako centrální místo, prostřednictvím kterého jsou definovány, sestavovány, zpřístupněny a obsluhovány všechna data asociovaná s vaším projektem.

Zdrojové výkresy
Jednou z hlavních výhod Autodesk Mapu je to, že umožňuje správu obrovského množství výkresových dat. Když načtete výkres z AutoCADu do editoru, načtete současně i všechny ostatní výkresové objekty – bez ohledu na to zda je budete v dané chvíli pro práci potřebovat nebo ne. Pokud máte několik tisíc objektů, došlo by k výraznému až zásadnímu zpomalení celého systému.

Autodesk Map ale pracuje se zdrojovými výkresy, které jsou připojeny k vašemu projektovému výkresu Pokud otevřete projektový výkres, objekty v připojeném zdrojovém výkrese nejsou ani zobrazeny, ani načteny do paměti. Pro výběr a následnou práci s nimi je potřeba provést nejprve výběr požadovaných objektů. Po provedení výběru jsou do paměti načteny a následně zobrazeny pouze ty objekty, které splňují kritéria zadaného výběru. Důsledek tohoto přístupu je jasný: v jediném projektu můžete odkazovat obrovské množství výkresových dat, k rychlému načtení a zobrazení dojde vždy ale jen u malé podskupinky dat definované právě vašim výběrem.

Rozčlenění výkresových dat

V mnoha případech jsou data v Autodesk Mapu příliš rozsáhlá na to, aby bylo možné pracovat s jedním výkresovým souborem. Kromě toho jsou prostorová data normálně rozdělena do několika zdrojových výkresových souborů před tím, než jsou připojena k projektovému souboru. Výkresové soubory můžete rozdělit několika způsoby, obvykle rozdělením do samostatných sekcí (tiling), oddělením hladin, nebo oběma způsoby (Obr. 1 a 2).

Bez ohledu na techniku a způsob rozdělení, který použijete, se ujistěte, že je zachován poměr mezi množstvím souborů a jejich velikostí. Podle mnoha zkušeností je nejvýhodnější velikost souboru v rozmezí 1-3 MB, přičemž menší počet zdrojových souborů je výhodnější.

Zdrojový výkres rozdělený na samostatné sekce (tiling)

Zdrjový výkres rozdělený podle hladin

V příštím díle si povíme další podrobnosti o knihovně předdefinovaných výběrů, datových zdrojích odkazech atd.

Zdroj: PointA