Kniha se sna₧φ p°iblφ₧it zvφdav²m Φtenß°∙m podstatu matematiky. To je dost
odvß₧nΘ, nebo¥ jak se tvrdφ v knize, v roce 1900 bylo mo₧no shrnout matematickΘ
znalosti do 80 knih, dnes jsou jich statisφce. P°esto stojφ za to p°iblφ₧it
ÜirÜφ ve°ejnosti modernφ matematiku. V nedßvnΘ minulosti jsem m∞l mo₧nost Φφst
knihy Historie Φφsla ? a Velkß Fermatova v∞ta.
Autor tΘto publikace (profesor na kated°e matematiky StanfordskΘ univerzity)
prokßzal ÜirokΘ znalosti a nesporn² literßrnφ i popularizaΦnφ talent. Kniha
obsahuje p°edmluvu a ·vod, osm kapitol, rejst°φk a barevnΘ p°φlohy. P°φjemn∞
m∞ p°ekvapila forma a vzhled knihy, kterß je vßzanß. ┌vod prßvem pat°φ starov∞kΘ
matematice, tedy Pythagorovi a Euklidovi. SamostatnΘ kapitolky jsou v∞novßny
zakladatel∙m modernφ matematiky Gaussovi a Fermatovi, p°iΦem₧ samoz°ejm∞ nechybφ
zmφnka o MalΘ a VelkΘ Fermatov∞ v∞t∞. DalÜφ kapitola pojednßvß o principech
uva₧ovßnφ a o d∙kazech. Tady autor podle mΘho p°ece≥uje schopnosti Φtenß°∙.
Sßm jsem uΦitel matematiky a ani na Vè jsem nem∞l zßklady logiky, navφc vysv∞tlovßnφ
autora mi p°ipadß dost nßroΦnΘ. Myslφm, ₧e pro ÜirÜφ ve°ejnost bude t∞₧ko straviteln²
hlavn∞ zp∙sob v²kladu Aristotelovy logiky nebo Booleovy logiky. V podkapitole
o Kurtu G÷delovi mohl p°ekladatel uvΘst, ₧e se tento v∞dec, jeden z nejv²znamn∞jÜφch
sv∞tov²ch matematik∙ 20. stoletφ, narodil v Brn∞. Osobn∞ pova₧uji za zajφmavou
zmφnku o matematickΘ lingvistice, o kterΘ jsem dosud tΘm∞° nic nev∞d∞l. Zßrove≥
jsem si potvrdil n∞kterΘ postupy, kterΘ jsem pou₧φval p°i amatΘrskΘ anal²ze
ΦasopiseckΘho textu. P∞kn² je v²klad integrßlnφho poΦtu a souΦtu nekoneΦnΘ °ady,
trochu naivnφ mi vÜak p°ipadß charakteristika inverznφ funkce jako funkce, kterß
p∙vodnφ funkci anuluje. Kdy₧ se autor zmi≥uje o limit∞ a Karlu Weierstrassovi
a Augustinu Cauchym, m∞l se takΘ zmφnit o nejv²znamn∞jÜφm ΦeskΘm matematikovi
Bernardu Bolzanovi, kter² k rozvoji modernφ matematiky v danΘ oblasti v²znamn∞
p°isp∞l. V kapitole o geometrii, v podkapitole o projektivnφ geometrii, p°ekladatel
p°elo₧il pojem, kter² se v ΦeÜtin∞ zpravidla p°eklßdß jako dvojpom∞r, jako k°φ₧ov²
pom∞r.
èirÜφ ve°ejnost mß mo₧nost se zde seznßmit s neeuklidovskou geometriφ a jejφ
historiφ. V kapitole o teorii grup pak autor pou₧φvß pojem polynomißlnφ rovnice,
jß znßm ze Ükoly pojem algebraickΘ rovnice. Nejzajφmav∞jÜφ pro m∞ byla Φßst
o topologii, kde je krom∞ teorie graf∙ takΘ zmφn∞na teorie uzl∙, kterou jsem
do tΘ doby neznal. Poslednφ dv∞ kapitoly jsou o teorii pravd∞podobnosti a o
vesmφru, pota₧mo o fyzice. Vzhledem k tomu, ₧e nejsem fyzik, byl pro m∞ obtφ₧n²
v²klad teorie elektromagnetickΘho pole a teorie relativity.
Tato kniha m∙₧e zv²Üit pov∞domφ ÜirÜφ ve°ejnosti o matematice, a proto je prosp∞Ünß.
äMatematika nßm dßvß oΦi, kter²mi m∙₧eme spat°it to, co by naÜemu zraku z∙stalo
jinak skryto,ô pφÜe se na zadnφ stran∞ obßlky knihy. I kdy₧ autor v∞tÜinou nejde
za hranici st°edoÜkolskΘho, maximßln∞ vysokoÜkolskΘho kurzu matematiky, je kniha
urΦit∞ u₧iteΦnß, proto₧e Φtenß°e seznamuje s historiφ jednotliv²ch matematick²ch
myÜlenek, navφc i Φlov∞k s matematick²m vzd∞lßnφm se z nφ m∙₧e °adu v∞cφ dozv∞d∞t.
Na kvalit∞ knihy se nemalou m∞rou podφlφ i v²born² p°eklad Jana èvßbenickΘho.
Chyb∞l mi vÜak seznam pou₧itΘ literatury.
|
|