Kniha se snaží přiblížit zvídavým čtenářům podstatu matematiky. To je dost
odvážné, neboť jak se tvrdí v knize, v roce 1900 bylo možno shrnout matematické
znalosti do 80 knih, dnes jsou jich statisíce. Přesto stojí za to přiblížit
širší veřejnosti moderní matematiku. V nedávné minulosti jsem měl možnost číst
knihy Historie čísla ? a Velká Fermatova věta.
Autor této publikace (profesor na katedře matematiky Stanfordské univerzity)
prokázal široké znalosti a nesporný literární i popularizační talent. Kniha
obsahuje předmluvu a úvod, osm kapitol, rejstřík a barevné přílohy. Příjemně
mě překvapila forma a vzhled knihy, která je vázaná. Úvod právem patří starověké
matematice, tedy Pythagorovi a Euklidovi. Samostatné kapitolky jsou věnovány
zakladatelům moderní matematiky Gaussovi a Fermatovi, přičemž samozřejmě nechybí
zmínka o Malé a Velké Fermatově větě. Další kapitola pojednává o principech
uvažování a o důkazech. Tady autor podle mého přeceňuje schopnosti čtenářů.
Sám jsem učitel matematiky a ani na VŠ jsem neměl základy logiky, navíc vysvětlování
autora mi připadá dost náročné. Myslím, že pro širší veřejnost bude těžko stravitelný
hlavně způsob výkladu Aristotelovy logiky nebo Booleovy logiky. V podkapitole
o Kurtu Gödelovi mohl překladatel uvést, že se tento vědec, jeden z nejvýznamnějších
světových matematiků 20. století, narodil v Brně. Osobně považuji za zajímavou
zmínku o matematické lingvistice, o které jsem dosud téměř nic nevěděl. Zároveň
jsem si potvrdil některé postupy, které jsem používal při amatérské analýze
časopiseckého textu. Pěkný je výklad integrálního počtu a součtu nekonečné řady,
trochu naivní mi však připadá charakteristika inverzní funkce jako funkce, která
původní funkci anuluje. Když se autor zmiňuje o limitě a Karlu Weierstrassovi
a Augustinu Cauchym, měl se také zmínit o nejvýznamnějším českém matematikovi
Bernardu Bolzanovi, který k rozvoji moderní matematiky v dané oblasti významně
přispěl. V kapitole o geometrii, v podkapitole o projektivní geometrii, překladatel
přeložil pojem, který se v češtině zpravidla překládá jako dvojpoměr, jako křížový
poměr.
Širší veřejnost má možnost se zde seznámit s neeuklidovskou geometrií a její
historií. V kapitole o teorii grup pak autor používá pojem polynomiální rovnice,
já znám ze školy pojem algebraické rovnice. Nejzajímavější pro mě byla část
o topologii, kde je kromě teorie grafů také zmíněna teorie uzlů, kterou jsem
do té doby neznal. Poslední dvě kapitoly jsou o teorii pravděpodobnosti a o
vesmíru, potažmo o fyzice. Vzhledem k tomu, že nejsem fyzik, byl pro mě obtížný
výklad teorie elektromagnetického pole a teorie relativity.
Tato kniha může zvýšit povědomí širší veřejnosti o matematice, a proto je prospěšná.
„Matematika nám dává oči, kterými můžeme spatřit to, co by našemu zraku zůstalo
jinak skryto,“ píše se na zadní straně obálky knihy. I když autor většinou nejde
za hranici středoškolského, maximálně vysokoškolského kurzu matematiky, je kniha
určitě užitečná, protože čtenáře seznamuje s historií jednotlivých matematických
myšlenek, navíc i člověk s matematickým vzděláním se z ní může řadu věcí dozvědět.
Na kvalitě knihy se nemalou měrou podílí i výborný překlad Jana Švábenického.
Chyběl mi však seznam použité literatury.
|
|