╔ra DVD

KoneΦn∞ jsme sv∞dky pr∙lomu v DVD. Gigadisky m∙₧eme nejen p°ehrßvat, ale dokonce vypalovat videa v brilantnφ kvalit∞. Äßdn² jin² technick² v²voj û a¥ je to telefon nebo kompaktnφ disky û se neprosadil tak rychle jako DVD: Schvßleno v roce 1995, pr∙lom p°iÜel v roce 2000. JeÜt∞ p°ekvapiv∞jÜφ je, ₧e pouze p∞t let po uvedenφ novΘho st°φbr≥ßku na trh byla k dispozici zapisovatelnß varianta DVD û nahrßvatelnß CD pot°ebovaly tΘm∞° dvojnßsobn∞ tolik Φasu.

PasΘ je tak koneΦn∞ slo₧itß cesta p°es n∞kolik (S)VCD disk∙. M∙₧e z∙stat zachovßna (bu∩ plnß nebo alespo≥ s minimßlnφmi rozdφly) kvalita obrazu originßlnφho videa, ale i prostorov∞ rozlo₧en² zvuk. JeÜt∞ p°ed n∞kolika m∞sφci m∞ly pouze drahΘ programy schopnost mφchat profesionßlnφ AC3 zvuk. Dnes je mo₧nΘ pomocφ freewarov²ch utilit dosßhnout tΘm∞° stejnΘho. Na vaÜi CD vypalovaΦku vlastn∞ m∙₧ete v klidu zapomenout, zejmΘna kdy₧ aktußlnφ vypalovaΦky DVD zvlßdajφ zapisovat i na CD. OvÜem vyjma zv∞Φn∞nφ hudebnφch skladeb budete starΘ disky sotva jeÜt∞ pot°ebovat.

SamotnΘ vypalovßnφ DVD nenφ problΘm, proto₧e to je postaveno na zßkladech, kterΘ ji₧ byly vyvinuty pro kompaktnφ disk. I samotnΘ rozm∞ry disku jsou identickΘ s t∞mi u CD. Pod drobnohledem jsou vÜak znatelnΘ velkΘ rozdφly. Proto₧e aby mohlo b²t 700 Mbyt∙ b∞₧nΘho CD na DVD zdvanßctinßsobeno, musely b²t struktury na disku ve znaΦnΘ mφ°e zhuÜt∞ny. Aby se na zßznamovou spirßlu veÜlo vφce informacφ, zmenÜili in₧en²°i od Philips, Sony & Co ädφryô, kterΘ laser vypaluje na disk. DodateΦn∞ z·₧ili jeÜt∞ stopu spirßly, na kterΘ jsou digitßlnφ informace se°azeny jako na °etφzku.

Aby byly p°ehrßvaΦe schopnΘ Φφst jemnΘ struktury, musφ b²t snφmacφ laserov² paprsek u₧Üφ a energeticky bohatÜφ. Pro diskovΘ jednotky DVD se proto pou₧φvß krßtkovlnn², Φerven² laser û jeden z d∙vod∙, proΦ DVD nikdy nenaΦtete v CD mechanice. ZmenÜenφ binßrnφch informacφ a z·₧enφ zßznamovΘ spirßly zv²Üilo kapacitu DVD äpouzeô na Üestinßsobek. To bylo dostaΦujφcφ, proto₧e äDigital Video Discô, jak znφ p∙vodnφ nßzev, byl dimenzovßn pouze pro ulo₧enφ dvouhodinovΘho filmu ve vysokΘ obrazovΘ a zvukovΘ kvalit∞.

OvÜem Hollywood cht∞l vφc. Proto byly finßlnφ specifikace z roku 1995 explicitn∞ dimenzovßny pro Φty°i hodiny hracφ doby. Pro zvlßdnutφ tohoto mno₧stvφ dat, si v²vojß°i vymysleli jednoduch² trik. Namφsto jednΘ vrstvy dat mohou b²t na jednom DVD dohromady slepeny i dv∞ vrstvy. Prvnφ vrstva je p°itom polopropustnß, tak₧e laser musφ b²t p°i Φtenφ druhΘ vrstvy pouze jinak zam∞°en. Mno₧stvφ dat na jednΘ stran∞ DVD se tφmto zv²Üilo na zhruba osm Gbyt∙. P°i tΘto gigantickΘ kapacit∞ mß DVD na to, aby vyst°φdal CD jako pam∞¥ovΘ mΘdium pro software vÜeho druhu. Z p∙vodnφho äDigital Video Discô se tedy stal äDigital Versatile Discô, (digitßlnφ univerzßlnφ disk). Aby byla univerzßlnost zaruΦena na vÜech p°ehrßvaΦφch, vΦetn∞ PC, byl dodateΦn∞ ujednßn formßt ulo₧enφ soubor∙ UDF (Universal Disc Format). Jak stolnφ DVD p°φstroj, tak i operaΦnφ systΘmy osobnφch poΦφtaΦ∙ poΦφnaje Windows 2000 si s UDF poradφ. Dokonce i na veterßny od Microsoftu bylo myÜleno. Pro zajiÜt∞nφ kompatibility s Windows 9x, budou DVD vyrßb∞ny p°evß₧n∞ ve smφÜenΘm formßtu z UDF a ISO 9660 (CD systΘm soubor∙), kter² slou₧φ jako ämostô mezi standardy (proto je takΘ naz²vßn UDF/ISO Bridge).

U videa si naproti tomu mohou v²vojß°i DVD takovΘ kousky uÜet°it, proto₧e zde byly ji₧ standardy v podob∞ MPEG-1 a MPEG-2 k dispozici od v²vojß°skΘ skupiny Moving Pictures Expert Group (MPEG). MPEG-1 byl ·sp∞Ün∞ pou₧it pro Video-CD. Flexibiln∞jÜφ MPEG-2 byl po SVCD prvnφm logick²m krokem pro pou₧itφ na DVD. OvÜem takovΘ DVD video se musφ dr₧et n∞kolika pravidel:

Maximßlnφ datov² tok nesmφ p°ekroΦit 10,08 MBit/s. Stejn∞ jako u jednotek CD-ROM existuje takΘ u jednotek DVD minimßlnφ rychlost otßΦenφ û tzv. single speed. Zatφmco ovÜem CD p°i single speed m∙₧e naΦφst z disku pouze 150 Kbyt∙ za sekundu, u DVD je to zhruba 1,32 Mbyt∙. To je (s odeΦtenφm opravn²ch dat apod.) takΘ maximßlnφ mno₧stvφ dat, kterΘ m∙₧e zabφrat film vΦetn∞ zvukovΘ stopy za jednu vte°inu hracφho Φasu, aby mohlo b²t jeÜt∞ zaruΦeno kontinußlnφ naΦφtßnφ video a audiodat bez trhßnφ.

RozliÜenφ je maximßln∞ 720 x 576 bod∙. M∙₧ete ale pou₧φvat i ni₧Üφ Φφsla, kterß jsou takΘ standardizovßna. V tom p°φpad∞ doporuΦujeme takΘ 352 x 576 bod∙ nebo dokonce 352 x 288 bod∙.

Komprese obrazu spoΦφvß na MPEG-1 nebo MPEG-2. Oba standardy jsou pro DVD videa p°φpustnΘ, a to jak s konstantnφm datov²m tokem (CBR) i s variabilnφm (VBR), p°i kterΘm je poΦet bit∙/s zßvisl² na komplexnosti scΘny. MPEG-2 je vyu₧φvßn 99 procenty vÜech DVD. MPEG-1 se doporuΦuje pouze pro datov² tok pod 2 Mbit/s.
Pom∞r stran je pevn∞ definovßn: HranΘ filmy v Üiroko·hlΘm formßtu vyu₧φvajφ v∞tÜinou pom∞r stran 1:2,35 û na b∞₧nΘm televiznφm p°ijφmaΦi vznikajφ b∞hem p°ehrßvßnφ velkΘ, svislΘ ΦernΘ pruhy. Pro vyu₧itφ kvality televizor∙ 16:9, jsou kinofilmy na DVD ulo₧eny tΘm∞° v₧dy ve formßtu 16:9.

Zvuk v surroundu doma û poΦφnaje DD 5.1 p°es DTS a₧ po DD 7.1

Podobn∞ marnotratn∞ jako obrazovß kvalita, m∙₧e b²t uklßdßn takΘ zvuk. Pro on∞ch a₧ osm zvukov²ch kanßl∙ DVD musφ b²t vyu₧φvßna v₧dy jedna vzorkovacφ frekvence 48 kHz (audio-CD mß 44,1 kHz). Pro kompresi zvuku je povoleno vφcero standard∙:
Dolby Digital 5.1 (DD 5.1), Φasto naz²van² takΘ AC3 (Audio Codec 3). 5.1 oznaΦuje p∞t reproduktor∙ prostorov∞ rozlo₧enΘho zvuku plus subwoofer. Jako rozÜφ°enφ jsou v DVD standardu plßnovßny ji₧ takΘ DD 6.1, nebo dokonce DD 7.1. Datov² tok Φinφ maximßln∞ 448 Kbit/s, povoleny jsou ale i datovΘ toky pod tφm.
Digital Theatre System (DTS): Technika je s tou Dolby Digitalu tΘm∞° identickß, ovÜem komprese je ni₧Üφ a zvuk o stopu lepÜφ. DTS by m∞l b²t na DVD uklßdßn tokem 1,5 Mbit/s, nejΦast∞ji ovÜem nalezneme jen 768 Kbit/s.
Pulse Code Modulation (PCM): Odpovφdß v zßsad∞ starΘmu dobrΘmu audio CD. Vzhledem k tomu, ₧e signßl existuje ovÜem pouze ve stereu a p°esto spot°ebuje dobr²ch 1,46 Mbit/s, pou₧φvß se zvuk PCM pouze v levn²ch programech pro st°ih podomßcku.
MP2: Vφce doporuΦit pro DVD videa vlastnφ v²roby lze MP2, p°esn∞ji °eΦeno MPEG 1, Layer2. P°edch∙dce MP3 se ji₧ vyu₧φvß u S/VCD a nabφzφ na DVD stereo surround zvuk p°i maximßln∞ 384 Kbit/s.
Sony Dynamic Digital Sound (SDDS): Technika je sice specifikovßna pro DVD, pou₧φvß se ovÜem ji₧ pouze ve velk²ch kinech. Pro stolnφ p°φstroje neexistujφ ani dekodΘry, kterΘ by mohly provΘst v²stup signßlu.

Co jeÜt∞ umφ gigadisk

AnimovanΘ nabφdky jsou stejn∞ standardizovanΘ jako a₧ 32 titulkov²ch stop, maximßln∞ dev∞t ·hl∙ kamery pro p°epφnßnφ a äSeamless branchingô, pomocφ kterΘho se vejde na jedno DVD kinoverze a Director┤s cut (nap°. dokumentace o natßΦenφ) vΦetn∞ skok∙ do kapitol. TakΘ Hollywood se postaral jeÜt∞ o nemilou specifikaci. TΘm∞° vÜechny komerΦnφ DVD jsou opat°eny ochranou proti kopφrovßnφ CSS.
A ten kdo koupφ DVD v USA a vlo₧φ jej do evropskΘho p°ehrßvaΦe, si film dokonce v∙bec nem∙₧e p°ehrßt û o to se postarß tak zvan² regionßlnφ k≤d. Jak si p°es veÜkerΘ zablokovßnφ p°ekopφrujete vaÜe DVD na zapisovatelnΘ DVD, ukß₧eme v dalÜφch Φlßncφch.

T∞₧kß volba: vypalovaΦka DVD plus nebo DVD mφnus

Debata o variant∞ DVD plus a minus jeÜt∞ dlouho nenφ ze stolu. Jeden tßbor mß nos vp°edu s ohledem na kompatibilitu, druh² boduje cenou.

Co zpoΦßtku vypadalo mφrumilovn∞, dlouho nevydr₧elo. Jen neopakovat n∞kdejÜφ katastrofu û jako tehdy u videokazet û, v tΘto otßzce byly elektronickΘ koncerny p°i v²voji DVD zajedno. Chaos formßt∙ VHS, Betamax a Video 2000 poΦßtkem 80t²ch let opozdil ·sp∞Ün² prodej videorekordΘr∙ o roky. U digitßlnφho hrdiny 21.stoletφ û DVD û se koncerny sjednotily û alespo≥ prozatφm. Specifikace äDigital Versatile Discô byly jednohlasn∞ schvßleny, mΘdium DVD nastoupilo na svou vφt∞znou cestu.
Mφr ovÜem netrval dlouho. Kdy₧ bylo v roce 1997 zalo₧eno DVD f≤rum, voln² svaz pr∙myslu pro schvßlenφ zapisovatelnΘho formßtu DVD, ihned doÜlo ke spor∙m. N∞kterΘ t∞₧kΘ vßhy bran₧e jako Ricoh se proto v roce 1999 dokonce s f≤rem DVD zcela rozeÜly a zalo₧ily vlastnφ konsorcium DVD+RW Allianz. Oficißln∞ k tomu doÜlo, proto₧e z·Φastn∞nΘ firmy byly nespokojenΘ s technick²mi dovednostmi DVD-RW propagovanΘho f≤rem DVD.

Minus proti plus: Boj obou formßt∙ û levn∞jÜφ zapisovatelnΘ disky

Tak doÜlo k tomu, ₧e rozd∞lovacφ znamΘnko ve zkratce oznaΦilo dva znep°ßtelenΘ tßbory û na jednΘ stran∞ f≤rum DVD s DVD-RW, na stran∞ druhΘ DVD+RW. Hnacφ silou DVD-RW je Pioneer, na stran∞ plus stojφ v p°ednφch °adßch p°edevÜφm Ricoh a Philips. Pioneer mohl ji₧ v roce 2000 p°edstavit svojφ prvnφ vypalovaΦku DVD, aliance DVD+RW toho dosßhla v roce 2001.
V Φem ale vlastn∞ spoΦφvajφ rozdφly mezi ob∞ma technikami? Cenov∞ si ob∞ frakce mnoho nedarujφ. DVD vypalovaΦky obou tßbor∙ jsou nynφ k dostßnφ od 7000 korun. TakΘ rychlosti zapisovanφ jsou si podobnΘ: Φty°nßsobnß rychlost vypalovßnφ (jednonßsobnß Single Speed = 1,32 Mbit/s) u jednou zapisovateln²ch DVD▒R je v souΦasnΘ dob∞ standardem. Rozdφly jsou jen u cen disk∙, proto₧e DVD-R jsou v pr∙m∞ru o 20 procent levn∞jÜφ, ne₧li kolegovΘ DVD+R.
OvÜem platφ pravidlo: ╚φm levn∞jÜφ je zapisovateln² DVD-R, tφm pomaleji na n∞j lze zapisovat û a tφm d°φve Φlov∞k vyrobφ zmetek. V nejhorÜφm p°φpad∞ poklesne rychlosti nahrßvßnφ na single speed û pak je to hodina Φekßnφ.

Vφc bod∙ pro plus, minus z∙stßvß hitem pro jedno vypßlenφ

Tento problΘm zapisovatelnΘ +R nemajφ. Je mo₧nΘ je vÜechny do jednoho nahrßvat minimßln∞ 2,4-nßsobnou rychlostφ, zmetek je vzßcn². Dokonce i znovuzapisovatelnΘ +RW vypalujφ touto rychlostφ, zatφmco u ûRW pouze vybranΘ znaΦky disk∙ zvlßdnou nejv²Üe dvojitou rychlost, ne vφc.
Tento rozdφl se v neposlednφ °ad∞ zaklßdß na r∙zn²ch strategiφch zapisovßnφ. ZvlßÜt∞ u RW mΘdiφ jednala DVD+RW aliance obratn∞ji. DVD+RW je kompatibiln∞jÜφ ve stolnφch DVD a takΘ v²razn∞ flexibiln∞jÜφ. D∙vod: DVD+RW m∙₧e b²t dφky äLossless Linkingô kdykoliv na jakΘmkoliv mφst∞ nov∞ nahrßn, bez toto ₧e musel b²t cel² disk nov∞ formßtovßn.
äLossless Linkingô se p°itom starß o p°esn∞jÜφ adresovßnφ sektoru, ne₧li to je mo₧nΘ u ûRW. V∞zφ za tφm myÜlenka, pou₧φvat DVD+RW jako nßhradu videokazet. A skuteΦn∞ existuje u DVD+RW äm≤d videorekordΘruô s nßzvem DVD+VR. Zde mohou b²t jednotlivΘ videosegmenty nahrßny p°φmo na zapisovateln² disk, bez toho ₧e by se disk stal nekompatibilnφm pro stolnφ p°φstroje. Dokonce ji₧ existuje PC software, kter² podporuje tento m≤d. WinDVD Recorder, vypalovaΦky film∙ ULead, jako i NeoDVD Plus mohou zapisovat p°φmo z b∞₧φcφho televiznφho programu na DVD+RW, kter² je mo₧nΘ ihned p°ehrßt na DVD p°ehrßvaΦi. V neposlednφ °ad∞ tomuto znaku m∙₧eme pod∞kovat, ₧e i Microsoft chce v dalÜφ verzi Windows umo₧nit vypalovßnφ na DVD+R(W) p°φmo z operaΦnφho systΘmu û podpora pro DVD-R(W) naproti tomu nenφ naplßnovßna.

Kompatibilita DVD formßt∙
	DVD-R: U kompatibility m∞l tento pouze jednou zapisovateln² disk doposud nos p°edu: Dob°e 90 procent vÜech p°ehrßvaΦ∙ umφ s tφmto DVD zachßzet û ovÜem DVD+R nenφ horÜφ.
	DVD-RW: ZnovuzapisovatelnΘ mΘdium, kterΘ ovÜem d∞lß masivnφ problΘmy s p°ehrßvßnφm. Jen 40 procent vÜech DVD p°ehrßvaΦ∙ tento disk spolkne a p°ehraje.
	DVD+RW: Prvnφ volba, proto₧e je tento zapisovateln² DVD cenov∞ nejv²hodn∞jÜφ. Jsou znovu zapisovatelnΘ a vyznaΦujφ se relativn∞ vysokou kompatibilitou ve v²Üi zhruba 70 procent.
	DVD+R: Jsou ji₧ dßvno na trhu, kompatibilita je vynikajφcφ. Zhruba 80 a₧ 90 procent vÜech p°ehrßvaΦ∙ m∙₧e reprodukovat tyto jednou nahranΘ DVD+R.

Zßv∞r: velkΘ plus pro +RW

V²hody tedy hovo°φ jednoznaΦn∞ pro +RW. OvÜem vypalovaΦky ûRW jsou daleko rozÜφ°en∞jÜφ. Nem∞li bychom takΘ zapomφnat, ₧e pro v∞tÜinu u₧ivatel∙ jsou sm∞rodatnΘ jednou zapisovatelnΘ disky a zde jsou minusovß mΘdia sice mΘn∞ spolehlivß, ovÜem levn∞jÜφ. V²chodisko pro nerozhodnΘ by mohly b²t novΘ multivypalovaΦky: Sony DRU 500A a NEC ND1300 vypalujφ vÜechny formßty û stojφ ale minimßln∞ o 3000 korun vφc ne₧li vypalovaΦky, kterΘ pat°φ do jednoho z tßbor∙.

M. Suck