Vystudovala strojnφ fakultu textilnφ vysokΘ Ükoly, poslΘze vyst°φdala °adu profesφ, mj. pracovala jako konstruktΘrka, uΦitelka, tlumoΦnice a p°ekladatelka. Autorka asi 400 povφdek, uve°ejn∞n²ch v nejr∙zn∞jÜφch Φasopisech, autorka knih èest hodin ve vlaku (1984), Geny na prodej (pod pseud. Joan Kerr, 1990), P°ivandrovalci (1991), D∞diΦka telefonnφho seznamu (1995), Podraz ve vzneÜenΘm stylu (1996), Panφ, jste na seznamu (1996). Poslednφ romßn Mu₧i jsou na cizinky vyÜel v nakladatelstvφ Akropolis.

      K Slabochovi dolΘhalo radostnΘ jeΦenφ ₧en a v°φskot d∞tφ. Lovci se u₧ z°ejm∞ nasytili a te∩ hodili ₧enßm mamutφ kosti s velk²mi zbytky masa.

      VystrΦil hlavu z jeskynnφho otvoru. Vyhlφ₧el si n∞jakΘ dφt∞ nebo ₧enu, kterß by se nad nφm slitovala a dala by mu pßr soust ze svΘ porce zbytk∙ vΦerejÜφho ·lovku.

      Ale s hr∙zou uvid∞l, ₧e se k jeskyni blφ₧φ sama Velkono₧ka. Byla to oblφbenkyn∞ Nejsiln∞jÜφho Lovce. Byla stejn∞ starß a stejn∞ velkß jako stromek u Slabochovy nehlubokΘ jeskyn∞, kter² dosahoval k jeho brad∞. Ale u₧ p∞tkrßt rodila a dv∞ z jejφch p∞ti lidsk²ch mlß∩at z∙stalo zatφm na₧ivu. Te∩ u jejφch mal²ch, ale mlΘkem napln∞n²ch prs∙ bylo ko₧en²m pasem p°ivßzßno dalÜφ dφt∞.

      P°ed n∞kolika dny, kdy₧ vÜichni mu₧i byli na lovu, zabloudila do jeho jeskyn∞.

      "H²²²²!" k°ikla udiven∞, kdy₧ zahlΘdla kresbu na zdi. Byl na nφ mamut a kolem spousta lidsk²ch postav. Slaboch zobrazil to, co mu bylo odep°eno lov.

      Mu₧i ho s sebou na lov nebrali. Neum∞l rychle b∞hat a Üikovn∞ Üplhat. Neuzvedl t∞₧k² balvan a nedokßzal ho vrhat.

      Nejsiln∞jÜφ Lovec a celß tlupa ho odhßn∞la, proto₧e p°i lovu jen p°ekß₧el.

      Lovci ho posφlali potupn∞ za ₧enami, aby se mezi mu₧i nepletl.

      Ale ₧eny se taky rozΦilovaly, jeΦely a dokonce ho zlostn∞ kousaly, kdy₧ se s n∞jakou cht∞l pomilovat. Nelφbil se jim, proto₧e si je necht∞l brßt silou.

      Taky ho odhßn∞ly, proto₧e mφsto, aby sbφral r∙zn² jedl² hmyz, pozoroval jeho chovßnφ.

      Mφsto, aby drtil zuby a ₧v²kal na kaÜiΦku tuhΘ listy, pozoroval jejich tvary a barvy.

      Ale jeho nejv∞tÜφm zloΦinem bylo, kdy₧ jednou k∙₧i, kterou ₧eny ₧v²kaly mnoho dn∙, aby byla hezky m∞kkß, roz°ezal ostr²m kamenn²m no₧em a pak ty kousky zase Ülachami spojil dohromady. Dostalo to tvar lidskΘho t∞la a dob°e to chrßnilo p°ed nepohodou. Jen₧e vÜechny ₧eny se zlobily, ₧e zniΦil jejich prßci. èkrßbaly ho a kousaly. Mohly by ho snad i ukousat k smrti, kdyby ho p°ed nimi Smrkovß V∞tev neschovala do svΘ jeskyn∞.

      Smrkovß V∞tev byla u₧ hodn∞ starß. Od sv²ch dvanßcti jar, kdy porodila prvnφ dφt∞, ₧ila u₧ dalÜφch patnßct. Ale rodila u₧ pak jen dvakrßt. VÜechny jejφ t°i d∞ti byly holΦiΦky, vÜechny ₧ily, ob²valy jeskyn∞ s mlad²mi lovci a byly t∞hotnΘ. Smrkovß V∞tev, aΦ hodn∞ starß, v₧dy¥ jφ bylo dvacet sedm let, ho p°ijφmala i jako mu₧e. Um∞la pro sebe a pro n∞ho vybojovat i od siln∞jÜφch Φlen∙ tlupy jφdlo. NauΦila ho vyhledßvat po°ßdn∞ ostrΘ kameny. A taky m∞kkΘ, kterΘ zanechßvaly barevnΘ stopy.

      Ale jednoho dne Smrkovß V∞tev zmizela. Bu∩ ji se₧ralo n∞jakΘ dravΘ zvφ°e, kterΘ Φφhalo za jeskynφ, nebo ji unesli mu₧i z jinΘho kmene, proto₧e si nevÜimli, ₧e je tak starß. Na ka₧dΘho Φlov∞ka a zvlßÜ¥ na ₧enu Φφhß nebezpeΦφ ze vÜech stran.

      A Φlov∞k, kterΘho tlupa odhßnφ, je odsouzen na smrt. Byl ·pln² zßzrak, ₧e Slaboch byl jeÜt∞ v∙bec na₧ivu. Ale byl hodn∞ opatrn². Od svΘ jeskyn∞ se vzdaloval jen na pßr krok∙, jen aby naÜel n∞jakΘ dalÜφ ostrΘ a barevnΘ kameny, sebral semφnka, kterß ₧eny ztratily, nebo ne·pln∞ ohlodanou kost.

      Jinak byl po°ßd v jeskyni. A p°edstavoval si, ₧e je zdatn∞jÜφ ne₧ Nejsiln∞jÜφ Lovec. Äe zvedß nejv∞tÜφ balvan a zdßlky ho vrhß na mamuta, kterΘho trefφ rovnou do hlavy. Äe pak spolu s ostatnφmi lovci to obrovskΘ zvφ°e dobije. A slavnostn∞ ho nese do svΘho stßlΘho zimoviÜt∞, kde ho s nadÜen²m povykem obklopφ ₧eny a d∞ti. Proto₧e ten mamut jim vÜem dß zßsoby jφdla, k∙₧e a kosti na n∞kolik novolunφ.

      VÜechno, co si takhle p°edstavoval, vyryl do zdφ jeskyn∞.

      A Velkono₧ka byla jedinß, kdo ho p°istihl, ₧e d∞lß n∞co, co nikdo nikdy ned∞lal a d∞lat neumφ.

      Te∩ ji vid∞l krßΦet t∞mi velk²mi siln²mi chodidly sm∞rem k jeho ·toΦiÜti v doprovodu mladΘho P°esnΘho Oka.

      Kdy₧ veÜli dovnit°, do Slabochov²ch nozder ude°ila v∙n∞ peΦenΘho masa. P°esnΘ Oko m∞l v ruce kus ramennφ kosti a lφn∞ ukusoval Ü¥avnatß vlßkna svaloviny.

      Slaboch se p°itiskl ke zdi.

      "Hu!" zφral mlad² mu₧ na kresbu. ìuknul kostφ na jednu z postav, otoΦil se ke Slabochovi a zeptal se ho: "Hu? Hu?"

      Um∞lec se t°ßsl hlady a strachy.

      "Ty! Ty!" odpov∞d∞l mladΘmu lovci.

      P°esnΘ Oko se zatvß°il spokojen∞. Prohlφ₧el kresbu lidskΘ postaviΦky zblφzka, pak poodstoupil, d°epl si na zem, zvedl se, Φern²m ukazovßkem s okousan²mi nehty se n∞kolikrßt kresby dotkl, p°ikryl ji mastnou dlanφ, jako by se bßl, ₧e mu ten ΦlovφΦek vyÜkraban² v kamennΘ zdi uteΦe.

      Chvilku si prohlφ₧el mastn² flek, kter² z∙stal pod postaviΦkou, spokojen∞ se zaÜklebil a najednou podßval kost i s masem Slabochovi: "Na!"

      Slaboch se hladov∞ vrhl na jφdlo. Ani si nevÜiml, ₧e Velkono₧ka s P°esn²m Okem odeÜli a ₧e se v otvoru jeskyn∞ objevily dalÜφ dv∞ mu₧skΘ postavy.

      Zaregistroval je, a₧ kdy₧ se ho ryΦn²mi hlasy ptali: "Hu? Hu?"

      Slabochovi neuÜlo, ₧e majφ kousky masa.

      Pohotov∞ jim ukßzal na dv∞ postaviΦky na kresb∞.

      Lovci spokojen∞ pok²vali, nechali pod kresbou mastnou stopu a odvd∞Φili se mu dv∞ma dob°e propeΦen²mi flßky masa.

      A do jeskyn∞ se tlaΦili dalÜφ a dalÜφ.

      Ka₧d² z mu₧∙ cht∞l vid∞t, kter² z odvß₧n²ch lovc∙ kolem mamuta je prßv∞ on. Ka₧d² si svΘho ΦlovφΦka p°ivlastnil mastn²m cßkancem a nechal Slabochovi masov² honorß°.

      A₧ najednou do jeskyn∞ vstoupil i v∙dce tlupy, sßm Nejsiln∞jÜφ Lovec.

      Vß₧n∞ a zachmu°en∞, jak se sluÜφ na nejd∙le₧it∞jÜφ osobu kmenu, si prohlφ₧el loveck² v²jev.

      Necht∞l se shodit a ukßzat nadÜenφ nebo ·div. P°esto se neudr₧el a spokojen∞ zamruΦel. U sv²ch p°ikrΦen²ch kolen mφrn∞ pohupoval t∞₧k²m mamutφm stehnem obalen²m masem.

      KoneΦn∞ si Slabochovu malou hubenou postaviΦku zm∞°il sv²m t∞₧k²m tup²m pohledem. "Hu?"

      Slaboch u₧ zvedl ruku, aby mu ukßzal na n∞jakou postaviΦku zobrazenou blφzko mamuta a ztuhl.

      U vÜech ΦlovφΦk∙ na st∞n∞ jeskyn∞ byl jasn∞ vid∞t mastn² flek. Jako razφtko, ₧e ten obraz je u₧ zadan².

      Jen pro tohohle hlavnφho, mocnΘho a hroznΘho vlßdce, jeho₧ se vÜichni obßvali, ₧ßdn² ve zdi vyÜkraban² ΦlovφΦek u₧ nezbyl.

      V jeskyni se rozhostilo hrozivΘ ticho.

      Nejsiln∞jÜφmu Lovci doÜlo, ₧e ten ubo₧ßk, ten t°aso°itka, kter² mß slab² hlas a drobnΘ zuby, kter² nemß ₧ßdnou sφlu ani v rukou, ani v nohßch, ten neÜika nepot°ebn² pro lov, jemu, nejsiln∞jÜφmu z lovc∙ a vlßdci tlupy, neprojevil ani tolik uznßnφ, jako obyΦejn²m lovc∙m, a na obraze ho vynechal.

      V mal²ch tup²ch oΦφch pod nφzk²m Φelem a svisl²m hu≥at²m oboΦφm zajisk°ilo.

      Slaboch ud∞lal krok ke svΘmu obrazu. ZaΦal mocnΘmu v∙dci vysv∞tlovat, ₧e tam je, ale ₧e ho nenφ vid∞t, proto₧e prßv∞ v tΘto chvφli odvß₧n∞ ·toΦφ na mamuta z druhΘho boku. A ten mamut ho, Nejsiln∞jÜφho Lovce, na obraze zakryl.

      Jen₧e tohle bylo na mocnΘho vlßdce p°φliÜ slo₧itΘ. M∞l hodn∞ sφly a ₧ßdnou p°edstavivost.

      S °evem zdvihl mamutφ stehno a vÜφ sφlou jφm ude°il do Slabochovy hlavy.

      Mrtv² um∞lec se skßcel na zem.

      Lovci se tiÜe a nenßpadn∞ vytratili z jeskyn∞.

      Zachovaly se jen kosti mamuta, prora₧enß lidskß lebka a kresba.

@