Ob∞ v²Üe naznaΦenΘ principißlnφ mo₧nosti, tedy vyhrazenφ p°enosovΘ kapacity a jejφ sdφlenφ, majφ v praxi podobu dvou zßkladnφch p°enosov²ch technik: techniky p°epojovßnφ okruh∙ (circuit switching), a techniky p°epojovßnφ paket∙ (packet switching).

Na poΦßtku, v dob∞ kdy se o budovßnφ poΦφtaΦov²ch sφtφ teprve zaΦφnalo uva₧ovat, nem∞ly ob∞ tyto techniky stejnΘ startovacφ pozice. Ve sv∞t∞ spoj∙ a telekomunikacφ naprosto p°evlßdala technika p°epojovßnφ okruh∙ (na jejφm principu dodnes funguje nap°φklad ve°ejnß telefonnφ sφ¥), zatφmco technika p°epojovßnφ paket∙ byla spφÜe novinkou, kterß teprve musela prokßzat svou opodstatn∞nost a ₧ivotaschopnost.

KritΘriem, kterΘ nakonec rozhodlo, byl oΦekßvan² charakter poΦφtaΦov²ch komunikacφ. Jak jsme si ji₧ naznaΦili v²Üe, jednalo se zejmΘna o p°enos Φi sdφlenφ soubor∙, elektronickou poÜtu, a o vzdßlenΘ p°ihlaÜovßnφ. VÜechno to jsou takovΘ slu₧by, kterΘ majφ spφÜe nßrazovit² charakter (chvφli pot°ebujφ p°enΘst co nejvφce, a pak dlouho nepo₧adujφ p°enos ₧ßdn²), a p°φpadnΘ menÜφ zdr₧enφ Φi nepravidelnosti p°i p°enosech jim p°φliÜ nevadφ. Proto se v oblasti poΦφtaΦov²ch p°enos∙ nakonec prosadilo p°epojovßnφ paket∙, kterΘ nerovnom∞rnΘ zßt∞₧i vyhovuje v²razn∞ lΘpe ne₧ p°epojovßnφ okruh∙.

Pozd∞ji, s nßstupem nejr∙zn∞jÜφch multimΘdiφ, vÜak jednoznaΦnß v²hodnost p°epojovßnφ paket∙ vzala za svΘ.