Snad nejmarkantn∞jÜφ rozdφl mezi p°φstupem autor∙ referenΦnφho modelu ISO/OSI a autor∙ protokol∙ rodiny TCP/IP byl v tom, jak se stav∞li k bohatosti navhovan²ch °eÜenφ. Auto°i referenΦnφho modelu ISO/OSI zvolili spφÜe maximalistick² p°φstup, a sna₧ili se navrhovat bohatß °eÜenφ - obsahujφcφ vÜechny takovΘ funkce a schopnosti, kterΘ by se "n∞kdy mohly n∞komu hodit". V²sledek pak ovÜem byl znaΦn∞ slo₧it², t∞₧kopßdn², a mnohdy i nerealizovateln². Lze to ostatn∞ dokumentovat i na samotnΘm "referenΦnφm modelu" ISO/OSI: ten m∞l p∙vodn∞ obsahovat jak obecnou p°edstavu o zp∙sobu budovßnφ poΦφtaΦov²ch sφtφ (hlavn∞ o poΦtu a ·loze jednotliv²ch vrstev), tak i konkrΘtnφ protokoly, kterΘ by jednotlivΘ funkce realizovaly. PoslΘze se ale ukßzalo, ₧e vyvinout vÜechny pot°ebnΘ protokoly (navφc dosti maximalisticky koncipovanΘ) by trvalo ne·nosn∞ dlouho, a tak se z p∙vodnφ p°edstavy ustoupilo - v²sledkem je pouze obecn² vzor (referenΦnφ model), bez konkrΘtnφch protokol∙ (ty poslΘze vznikaly samostatn∞, a byly do referenΦnφho modelu teprve dodateΦn∞ zaΦle≥ovßny).

Naproti tomu auto°i TCP/IP zvolili mnohem opatrn∞jÜφ a st°φdm∞jÜφ p°φstup: zaΦφnajφ od jednoduÜÜφch a skromn∞jÜφch °eÜenφ, kterΘ poskytujφ alespo≥ zßkladnφ funkΦnost, a teprve potΘ je obohacujφ p°idßvßnφm dalÜφch a dalÜφch schopnostφ a funkcφ - navφc a₧ po d∙kladnΘm odzkouÜenφ jejich funkceschopnosti, celkovΘ smysluplnosti, a takΘ po zjiÜt∞nφ, ₧e jsou skuteΦn∞ n∞k²m reßln∞ po₧adovßny.

Praxe a realita komerΦnφho sv∞ta nakonec dala jednoznaΦn∞ za pravdu druhΘmu p°φstupu.