Koncepce referenΦnφho modelu ISO/OSI se ve sv∞t∞ poΦφtaΦ∙ stala terΦem dosti silnΘ kritiky. Krom∞ spφÜe technick²ch aspekt∙, kter²mi je jednoznaΦnß preference spojovan²ch a spolehliv²ch slu₧eb p°ed nespojovan²mi a nespolehliv²mi (Φi mo₧nostφ svobodnΘ volby), je nejost°ejÜφm argumentem celkovß nevyvß₧enost vrstev a maximalistick² charakter celΘ koncepce ISO/OSI.

Faktem je, ₧e zdaleka ne vÜechny ze 7 vrstev ISO/OSI majφ stejnΘ mno₧stvφ "prßce". Dv∞ vrstvy, relaΦnφ a prezentaΦnφ, jsou Φasto pova₧ovßny za tΘm∞° zbyteΦnΘ, a v praxi neb²vajφ mnohdy ani implementovßny (a nap°φklad konkurenΦnφ koncepce TCP/IP tyto dv∞ vrstvy v∙bec nemß). Naproti tomu jinß vrstva, druhß nejspodn∞jÜφ vrstva (vrstva linkovß), musela b²t dokonce rozd∞lena na dv∞ podvrstvy.

V²tka, ₧e referenΦnφ model ISO/OSI mß maximalistick² charakter, se opφrß p°edevÜφm o zp∙sob vzniku jednotliv²ch protokol∙, a nejvφce pak t∞ch na aplikaΦnφ ·rovni. Tyto protokoly vznikajφ typicky zp∙sobem "od zelenΘho stolu", tak ₧e se nejprve shroma₧∩ujφ nejr∙zn∞jÜφ po₧adavky na to, co by p°φsluÜnΘ °eÜenφ m∞lo spl≥ovat, a pak se tyto po₧adavky p°edepφÜφ jako zßvaznΘ, kterΘ musφ b²t p°i praktickΘ realizaci respektovßny. Nikdo se v tuto chvφli jeÜt∞ neptß, "co to bude stßt", jak se to projevφ na mo₧nostech praktickΘ implementace a na jejφ efektivnosti, a dokonce ani to, zda implementace je v∙bec mo₧nß. V praxi pak dochßzφ k tomu, ₧e se a₧ dodateΦn∞ zjistφ, ₧e protokoly ISO/OSI jsou p°φliÜ "bohat∞", ₧e je v praxi nelze implementovat v celΘ jejich Üφ°i, a ₧e tudφ₧ musφ b²t z p°φsluÜn²ch standard∙ vybφrßny reßln∞ implementovatelnΘ podmno₧iny - viz diskuse o profilech GOSIP v hlavnφm Φlßnku.