Autor:
V polovin➠°Ăjna zem°el ve vâžku 55 let na srdeΦnĂ poruchu jeden ze zakladatelâ™ Internetu, Jon Postel. Stál nejen u zrodu Arpanetu, z nâžho₧ se odvinula souΦasná podoba Internetu, ale byl takĂ© autorem °ady specifikacĂ RFC. Vâžnoval se vâždeckĂ© Φinnosti (mâžl doktorát poΦĂtaΦovĂ˝ch vâžd) a jeho poslednĂm postem byla funkce °editele v Information Sciences Institute (poboΦka kalifornskĂ© univerzity). Vzpome≥te v dobrĂ©m tohoto velkĂ©ho mu₧e. Abychom uctili památku Jona Postela, rozhodli jsme se vám jeho Φinnost a dosah práce p°ipomenout struΦnĂ˝m shrnutĂm historie vzniku souΦasnĂ©ho Internetu.
1966
Vâždci poprvĂ© pou₧ili optická vlákna pro zachycenĂ telefonnĂch signálâ™. Donald Davis zavádĂ termĂny "pakety" a "paketovĂ© p°epĂnánĂ" (packets, packet switching). Bob Taylor z ARPA (Advanced Research Projects Agency, oddâžlenĂ ministerstva obrany) zĂskává dotaci na vĂ˝voj sĂtâž, která by propojila vâžtÜà mno₧stvĂ univerzit. Bez jakĂ˝chkoliv prâ™tahâ™ a ani ne za hodinu souhlasĂ Charles Herzfeld s financovánĂm projektu, jen₧ bude za t°i roky znám jako ARPANET.
1967
Wes Clark p°icházĂ na setkánĂ p°edstavitelâ™ ARPA s nápadem vyu₧Ăt dedikovanĂ˝ hardware pro funkce sĂtâž. P°Ăstroje se majĂ nazĂ˝vat Interface Message Processors (IMP\s), tedy Procesory zpravodajskĂ©ho rozhranĂ.
â•ŞĂjen
Lawrence Roberts zve°ej≥uje prvnĂ návrh ARPANETu na konferenci VelkĂ© poΦĂtaΦovĂ© sĂtâž a komunikace mezi poΦĂtaΦi v Gatlinburgu.
1968
V National Research Laboratory (NRL, NárodnĂ vĂ˝zkumnĂ© laborato°i) ve VelkĂ© Británii se testuje prvnĂ sĂÂĄ WAN s paketovĂ˝m p°epĂnánĂm.
Je zve°ejnâžn koneΦnĂ˝ standard pro ASCII kĂłd. (D°ĂvâžjÜà verze, vytvo°ená v roce 1961, zahrnovala pouze velká pĂsmena.)
Srpen
Larry Roberts ze spoleΦnosti ARPA vyhlaĂśuje konkurz (RFC) na vybudovánĂ sĂtâž 4 IMP, jejich₧ poΦet by vzrostl na 19. MnohĂ© velkĂ© spoleΦnosti, nap°. IBM, se konkurzu neúΦastnĂ s tĂm, ₧e taková sĂÂĄ nenĂ mo₧ná.
Prosinec
Mnoho lidĂ je p°ekvapeno skuteΦnostĂ, ₧e konkurz vyhrává malá poradenská firma Bolt Beranek a Newman (BBN) z Cambridge. SpoleΦnost, vedená Frankem Heartem, zĂskává jeden milion dolarâ™ a mĂ©nâž ne₧ jeden rok na p°evedenĂ teorie ve fungujĂcĂ systĂ©m.
1969 B°ezen
Firma Honeywell dodává prvnĂ prototyp IMP (IMP 0) do BBN. Jednotka byla p°izpâ™sobenou verzĂ poΦĂtaΦe 516. NaneĂśtâžstĂ nefungovala správnâž a Ben Barker strávil nâžkolik tĂ˝dnâ™ neustálĂ˝m ruΦnĂm p°ipojovánĂm do sĂtâž, aby se dosáhlo správnĂ© konfigurace.
7. dubna
Steve Crocker vytvo°il prvnĂ dokument RFC, nazvanĂ˝ Host Software (RFC1). V nâžm p°edepsal vzájemnĂ˝ vztah mezi hosty a p°Ăstroji IMP od spoleΦnosti BNN. Ka₧dá strana je zodpovâždná za vĂ˝voj softwaru, kterĂ˝ propojĂ poΦĂtaΦe k IMP sĂtâž ARPANET.
20. Φervence
Apollo 11 p°istává na MâžsĂci, co₧ mohly sledovat miliony divákâ™ ze Zemâž.
2. zá°Ă
VĂ˝vojá°i z BNN, pracujĂcĂ na IMP, koneΦnâž instalujĂ prvnĂ IMP uzel ARPANETu v UCLA, kde je bez problĂ©mâ™ p°ipojen ke ĂśkolnĂmu poΦĂtaΦi Sigma-7. Do konce roku jsou nastaveny dalÜà t°i uzly: ve StanfordskĂ©m vĂ˝zkumnĂ©m institutu, na Univerzitâž Kalifornie v Santa Barba°e a na uta₧skĂ© univerzitâž.
1975
Americká kancelá° ministerstva obrany zĂskává administrativnĂ dohled nad ARPANETem a ministerstvo obrany veĂśkerĂ© p°ednosti p°i komunikaci po tĂ©to sĂti. Provoz rapidnâž vzrâ™stá, proto₧e sĂÂĄ mohou nadále vyu₧Ăvat i bâžâ‚§nĂ u₧ivatelĂ©, vĂ˝vojá°i, univerzity. ARPANET se proto rozdâžluje do dvou vâžtvĂ: samotnĂ˝ ARPANET nadále zâ™stává pro akademickĂ© vyu₧itĂ, MILNET zabezpeΦuje pot°eby armády, a to za souΦasnĂ©ho sdĂlenĂ informacĂ mezi obâžma sĂtâžmi. PropojovacĂ sĂÂĄ je známá jako DARPA Internet (Defense Advanced Research Projects Agency), zkrácenâž Internet.
PoΦátek 80. let
VznikajĂ dalÜà sĂtâž, nap°. BITNET (Because It\s Time Network) a CSNET (Computer Science Network, PoΦĂtaΦová vâždecká sĂÂĄ), propojujĂcĂ akademickĂ© a vĂ˝zkumnĂ© organizace. Tyto se nestaly pâ™vodnâž souΦástĂ Internetu, postupem Φasu vĂśak ano, a to kvâ™li sdĂlenĂ informacĂ.
1986
NárodnĂ vâždecká nadace, National Science Foundation (NSF) vĂ˝znamnâž p°ispâžla k rozvoji Internetu vytvo°enĂm sĂtâž, která propojila vĂ˝zkumnĂ© Ăşstavy celĂ© zemâž p°es nâžkolik center se supervĂ˝konnĂ˝mi poΦĂtaΦi. Tato vysokorychlostnĂ sĂÂĄ dostala název NSFNET. P°enosovĂ© linky obsahujĂ jak telefonnĂ kabely, optická a mikrovlnná vlákna, tak satelitnĂ spojenĂ. Pâ™vodnĂ rychlost je 56 Kb/s.
1989
SĂÂĄ NSFNET je upgradována na tzv. T1 linky, jejich₧ p°enosová rychlost je 1,5 Mb/s.
1992
SouΦasnĂ˝ upgrade na T3 linky zaruΦuje p°enos rychlostĂ 45 Mb/s. (10 kopiĂ TolstĂ©ho románu Vojna a mĂr byste p°enesli z jednoho mĂsta na druhĂ© za jednu sekundu). Internet se objevuje poprvĂ© i v â•šeskoslovensku, kde propojuje Ăśkoly a vâždecká a vĂ˝zkumná pracoviĂśtâž. Postupnâž se p°ipojĂ i státnĂ správa.
1998 SĂÂĄ NSFNET se nadále rozĂśi°uje dnes má propojenĂ do 80 zemĂ svâžta a p°es milion u₧ivatelâ™.
SĂÂĄ, nazvaná Internet 2, a vycházejĂcĂ z propojenĂ jednotlivĂ˝ch ₧elezniΦnĂch stanic v USA optickĂ˝m vláknem, se zaΦĂná budovat v Evropâž.
V â•šeskĂ© republice klesá poΦet p°ipojenĂ˝ch uzlâ™ do Internetu, dĂky ohláÜenĂ©mu zvýÜenĂ telefonnĂch poplatkâ™ ze strany SPT Telecomu docházĂ k akci Bojkot proti Telecomu, a stále platĂ zákon o telekomunikacĂch z roku 1964, jen₧ je v rozporu s ustanovenĂmi EvropskĂ© unie.
8 0725/JL |