home
***
CD-ROM
|
disk
|
FTP
|
other
***
search
/
swCHIP 1991 January
/
swCHIP_95-1.bin
/
dos
/
jt202
/
cvic_adv.jt2
< prev
next >
Wrap
Text File
|
1995-12-09
|
182KB
|
3,781 lines
--- rt01
Kaædÿ mûæe vê⌐it
Kaædÿ vê⌐í
Vê⌐íme, æe nám v pekárnê do chleba nezamíchali prá¿ek na niçení
plevele. Kdyæ si koupíme u ⌐ezníka vep⌐ové na ⌐ízky, vê⌐íme, æe
nám neprodává maso ze svého psa. Vê⌐íme léka⌐i, æe nám p⌐edepsal
správnÿ lék i jeho správné dávkování. Vê⌐íme partnerovi, æe nás
miluje, i kdyæ nám svoji lásku p⌐es mnohé nêænosti mûæe têæko do-
kázat. Vstoupíme-li do letadla, vê⌐íme, æe vzlétne, açkoliv nezná-
me jeho konstrukci a nerozumíme fyzikálním zákonûm. Kdyæ spêcháme
ráno do práce, vê⌐íme, æe ná¿ autobus pojede podle jízdního ⌐ádu.
Proç tedy nevê⌐íme v Boha?
Proç vê⌐íme v¿emu moænému, jenom ne v Boha? Je to vlastnê nepocho-
pitelné, æe tak velké mnoæství lidí v nêho nevê⌐í, nebo ho dokonce
odmítá. Jako by je chtêl Bûh v jejich æivotê omezovat. Nebo by je
chtêl zotroçit jako tyran. Jako by jim nemêl co dobrého nabídnout.
Proç tedy vlastnê Bohu nevê⌐í, kdyæ o nêm tak málo vêdí? On çlovê-
ka p⌐ece miluje. Co by mêl tedy Bûh udêlat, aby se lidé svê⌐ili
jeho lásce? Bûh odedávna mluvil k çlovêku a projevoval o nêho svûj
zájem. Nakonec se stal ve svém Synu - Jeæí¿i Kristu çlovêkem, aby
se lidem p⌐iblíæil i ve viditelné a hmatatelné formê. Stejnê tehdy
jako i dnes mu lidé nevê⌐ili. Vysmívali se mu, muçili ho a nakonec
p⌐ibili Boæího Syna na k⌐íæ. Modlil se za nê, miloval je, a p⌐esto
mu nevê⌐ili. Ani potom, kdyæ se mezi nimi objevil jako Æivÿ
a Vzk⌐í¿enÿ. I kdyæ ho spat⌐ilo mnoho svêdkû - ani potom mu nevê-
⌐ili. Proç vlastnê?
Co je tedy - vê⌐it?
Slovo "vê⌐it" má mnoho spoleçného s vÿrazem "nêkomu se svê⌐it".
Mohu vê⌐it jen tomu, komu se mohu také svê⌐it. Zvlῃ tehdy, kdyæ
vím, æe to se mnou myslí dob⌐e a çestnê. Tak tomu je u Jeæí¿e.
Uchází se o na¿i dûvêru. Dává se nám poznat ve své pravdivosti,
kterou nám dokazuje svou láskou. I tehdy, kdyæ visí s rozepjatÿma
rukama na k⌐íæi, ⌐íká: "Já tê mám rád - trpím a umírám za tebe."
Proç se mu nechceme svê⌐it a otev⌐ít, kdyæ to s námi tak dob⌐e
smÿ¿lí?
Víra znamená odvahu
Nestaçí, kdyæ o Jeæí¿i sly¿ím a poznávám, æe je pravda, co ⌐íká.
Dokonce si p⌐ipou¿tím, æe by bylo správné, abych to s Jeæí¿em zku-
sil. Ale musím poznané také ve svém æivotê uskuteçnit. To vyæaduje
odvahu! Vædyƒ v¿e, co Jeæí¿ nabízí, si mûæe¿ jednodu¿e ovê⌐it:
kdyæ ho osloví¿ v modlitbê a poçítá¿ s ním ve svém kaædodenním æi-
votê. To, æe Jeæí¿ æije a nezklame tê, pozná¿ jen tehdy, kdyæ se
mu ve v¿em svê⌐í¿. Kdo se odváæí - vyhraje! Jen ten, kdo se Jeæí¿i
svê⌐í, také Jeæí¿e pozná!
Co vám je¿tê p⌐ekáæí ve ví⌐e?
Snad va¿e pochyby? Hovo⌐te o v¿em sami s Jeæí¿em a s k⌐esƒany,
kte⌐í vám mohou pomoci. Çekáte-li nêjakÿ zvlá¿tní pocit, - p⌐ijmê-
te radu: Víra v Boha je p⌐edev¿ím vêcí odhodlání æít podle vûle
Boæí. Víra jen z rozumu nebo z citu není je¿tê taková, jakou Bûh
hledá. Vê⌐ící se nedívá jen na své vlastní nálady, zku¿enosti
a pochyby. Dívá se na Jeæí¿e, dûvê⌐uje jeho Slovu a následuje ho,
aniæ musí pociƒovat nêco vÿluçnê mimo⌐ádného. Jeæí¿ tê vybízí:
"Neboj se! Jen vê⌐!"
W. Davin
--- rt09
Dobrá voda
Dobrá pitná voda je stále vzácnêj¿í. Zahraniçní zprávy odhadují,
æe na p⌐elomu tisíciletí bude na Zemi trpêt 80% populace jejím ne-
dostatkem. Kdyæ tento p⌐edpoklad zváæíme, ozve se nám hrozba neú-
rod a hladu. Jsme Pánu Bohu vdêçni za to, æe p⌐ece jenom æijeme
v klimatickém pásmu s dostatkem vody. A kdyæ zmokneme skrz naskrz,
nehubujeme, ale dêkujeme Pánu Bohu, æe pr¿í, a æe bude dostatek
vláhy - tedy p⌐edpoklad úrody.
U studny Jákobovy
V Bibli, ve 4. kapitole evangelia podle Jana je zapsán tento p⌐í-
bêh. Na své cestê si Jeæí¿ odpoçine u Jákobovy studny. Je poledne.
V místê, které je osou æivota pro ¿iroké okolí, je liduprázdno.
P⌐ichází æena, která si zámêrnê vybírá tuto denní dobu, aby unikla
naráækám a pomluvám. Brzy se rozvine rozhovor o æízni a o vodê.
Æena ze Sama⌐í myslí na vodu pro ná¿ æivot na této Zemi. Ale Pán
Jeæí¿ Kristus hovo⌐í o "vodê", která uhasí æízeñ na¿eho ducha. Æe-
na nakonec pochopí, co tím Pán Jeæí¿ myslel v okamæiku, kdyæ se
ptal na jejího muæe. Ona, která æije jiæ se ¿estÿm muæem, mu ⌐íká,
æe muæe nemá. Pán Jeæí¿ vidí do srdce této æeny. Nejde tu o sexu-
ální problém, ale typickÿ p⌐íklad, jak çlovêk hledá ve svém æivotê
¿têstí. Hledá je totiæ na nesprávném místê, a proto vr¿í jedno
zklamání za druhÿm. Aby tak ztratil úctu sám p⌐ed sebou, a nakonec
i v oçích druhÿch lidí.
Nabírání vody o Velikonocích
Ke zvyklostem p⌐i slavení velikonoçních svátkû v Jeruzalémê pat⌐il
ob⌐ad, ve kterém kaædého dne sestupovali knêæí do údolí rybníka
Siloe, aby zde naplnili zlaté vêdro vodou. Ve slavnostním procesí
je pak odná¿eli do chrámu. Za jásotu národa a zvuku chrámové hud-
by, vyprázdnili vêdro spolu s konvicí vína do st⌐íbrné mísy, p⌐ip-
ravené na oltá⌐i. Velké shromáædêní p⌐itom vzpomínalo na slova
proroka Izajá¿e: "S veselím budete çerpat vodu z pramenû spásy".
Pocit, æe vlastnili tento pramen byl jejich pÿchou. V Izraeli se
⌐íkalo: ten, kdo nevidêl radost p⌐i çerpání vody, nevidêl radost
nikdy. Jeæí¿ Kristus byl pohnut prázdnotou velkolepé náboæenské
slavnosti a v poslední, nejslavnêj¿í den velikonoçních svátkû
k lidem hlasitê volal: "Jestliæe kdo æízní, pojâ ke mnê a napij
se!" (Bible, Jan 7,37-39). S bolestí pozoroval za ve¿kerou okáza-
lostí jen prázdná srdce, nenaplnêné niterné pot⌐eby lidí a æízeñ
æivota.
Jeæí¿ Kristus uti¿í i tvoji æízeñ
Boæí láska, kterou poznáváme ze æivota a díla Jeæí¿e Krista, je
dosud p⌐ipravena naplnit také tvoje nejvnit⌐nêj¿í pot⌐eby. Jsou to
nejçastêji: vêdomí, æe jsi milován, æe má¿ domov, æe tvûj æivot má
smysl a cíl, æe má¿ æivot vêçnÿ. Jeæí¿ Kristus se nikomu nevnucu-
je. Rozhodnutí kaædého je ponecháno na jeho vûli. Kaædÿ z nás se
musí jednou osobnê rozhodnout. Jestliæe dosud nenastal ve tvém æi-
votê okamæik, ve kterém ses uæ sklonil p⌐ed Boæím majestátem, uçiñ
tak dnes! Popros Jeæí¿e Krista, aby ti odpustil v¿echny tvé h⌐íchy
a stal se Pánem tvého æivota! Proæije¿ naplnêní Boæím pokojem,
kterÿ ti nemûæe dát tento svêt.
Kristoslav Smilek
"P⌐icházejí dny, kdy po¿lu po zemi hlad, ne hlad po chlebu ani æí-
zeñ po vodê, nÿbræ po sly¿ení slov Hospodinovÿch."
Bible, Amos 8,11
--- rt10
¢têstí na dosah
"S magnetickÿmi vloækami do bot dodáte svému têlu kaædÿm krokem
novou sílu", çtu v jednom tÿdeníku. Listuji dále, a zase celost-
ránková reklama: aperitiv z Pa⌐íæe slibuje, æe vám p⌐inese uvolnê-
ní a tím radost ze æivota. Na jiné stránce se smêje dívka v plav-
kách a vedle ní jsou tato slova: ¿tíhlá a plná radosti ze æivota.
Proç? Je to novÿm zázraçnÿm prost⌐edkem na hubnutí ... A tak bych
mohl dál pokraçovat. Têch nápadû a nabídek jak æít ¿ƒastnê je v¿u-
de plno. A çtená⌐ si myslí: aæ si v¿e opat⌐ím, budu na vrcholu
¿têstí!
Není nic divného, æe çlovêk touæí po ¿têstí. Pêknê to vyjád⌐il
spisovatel Kolorenko: çlovêk je stvo⌐en ke ¿têstí, jako pták k le-
tu. A je to pravda. Hledá-li ov¿em çlovêk jen to, co se líbí jeho
oçím a lahodí smyslûm - pak najde v¿echno, jenom ne ¿têstí. Po
v¿ech marnÿch pokusech zaçíná poznávat pravdivost vÿroku: ¿têstí
je slovo pro to, çeho çlovêk nemûæe sám dosáhnout!
Lze ¿têstí vûbec dosáhnout?
Ano! A to ¿têstí plné, dokonalé a bezpeçné. Çlovêk pak ví, æe uæ
na tomto svêtê není nic krásnêj¿ího, trvanlivêj¿ího. Nabízí se za-
darmo, jako dar. Nic nestojí, je pot⌐eba si ho jen p⌐ivlastnit.
Nemusí¿ je draze platit, ani se usilovnê namáhat, ale staçí je jen
p⌐ijmout!
Tento dar nenabízí çlovêk - on jej ani nemûæe dát, ale nabízí ti
ho Bûh. Tvûj Bûh, o kterém doposud nic neví¿. Neví¿, co pro tebe
udêlal, jak tê miluje a jak svou lásku dokázal. Poslal svého Syna
- Jeæí¿e Krista, aby çlovêku pomohl, aby ho zachránil, spasil. Ne-
boƒ çlovêk bez Boha je jako syn bez otce, dítê bez domova. Není
¿ƒasten, nemá se dob⌐e, a nemûæe se ani mít dob⌐e! Nikdo a nic mu
nenahradí otce, nikdo mu nenahradí domov.
Çlovêk bez Boha
Je opu¿tênÿ, i kdyæ æije v mraveni¿ti velkomêsta. Je chudÿ uprost-
⌐ed materiální hojnosti, zûstává stále hladovÿ a æíznivÿ, i kdyæ
má plnou spíæ vybranÿch jídel a ve sklepê vzácná vína.
Proç æije çlovêk bez Boha, proç je nebeskÿ Otec vzdálen çlovêku?
P⌐íçinu nám jasnê odhaluje Slovo Boæí - Písmo svaté: je to lidskÿ
h⌐ích! Bible ⌐íká v proroctví Izajá¿e 59,2: "Jsou to právê va¿e
nepravosti, co vás oddêluje od va¿eho Boha, va¿e h⌐íchy zahalily
jeho tvá⌐ p⌐ed vámi, proto nesly¿í."
H⌐ích, to je stav, kdy çlovêk æije bez Boha, nerespektuje jeho
lásku, ¿lape po jeho zákonech. A má se zle. Neví, co je pravé
¿têstí, hlubokÿ pokoj du¿e a pravá radost ze æivota.
Boæí pomoc
Proto Bûh p⌐ichází çlovêku na pomoc. Chce ho vyprostit z takového
stavu odlouçenosti. Posílá svého Syna - Jeæí¿e Krista, aby p⌐ekle-
nul svou láskou propast mezi çlovêkem a Bohem. On nám otev⌐el dve-
⌐e k novému æivotu, æivotu s Bohem, æivotu bohatému, plnému, ¿ƒas-
tnému. V Bibli çteme v Janovê evangeliu 3,16:
"Neboƒ Bûh tak miloval svêt, æe dal svého jediného Syna, aby æád-
nÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ."
Uvê⌐ tedy v Pána Jeæí¿e Krista, kterÿ se pro tebe obêtoval na k⌐í-
æi a pozná¿ pravdivost slov:
"Co oko nevidêlo a ucho nesly¿elo, co ani çlovêku na mysl nep⌐i¿-
lo, p⌐ipravil Bûh têm, kdo ho milují" (Bible, 1. Korintskÿm 2,9).
Vladimír Fajfr
--- rt11
Strach p⌐ekonán!
ùzkosti dne¿ní doby
Jeden slavnÿ psychiatr ⌐ekl p⌐ed nêkolika léty: "Na¿e doba je poz-
namenána t⌐emi vêcmi, které çlovêku dávají "zabrat" - jsou to
strach, samota a nedostatek lásky" ... V¿ichni známe strach - ten
se nedá zcela odmyslit ze æivota. Zaçíná uæ v dêtském vêku a nep-
⌐estává ani ve stá⌐í. Snad jen jeho forma se mêní.
Mnohé druhy strachu jsou nêkdy zvlá¿tê svírající. Záleæí hodnê na
çlovêku, do jaké míry je schopen se s nimi vypo⌐ádat.
Strach o budoucnost
Nejd⌐íve zaçíná obavou o existenci. Projevuje se v tom, æe çlovêk
nemá æádnou jistotu. Pociƒuje æivot jako nêco, co ho z mnoha stran
ohroæuje. Mnohá dûleæitá rozhodnutí si netroufá uçinit, protoæe se
obává, æe by mohly mít neblahé dûsledky, i kdyæ je to zcela neodû-
vodnêné. Pokraçováním takovÿch obav je strach p⌐ed budoucností. Ta
znamenala vædy nêco nejistého, av¿ak dnes tato nejistota nabÿvá
daleko hrozivêj¿ích forem neæ d⌐íve. Vcelku p⌐ipadá çlovêku æivot
têækÿ - lidé "trpí æivotem".
Strach p⌐ed ztrátou lásky
Jinÿm druhem strachu je obava, æe ztratíme lásku. Kaædÿ çlovêk
pot⌐ebuje urçitou míru podpory a nêhy, zvlá¿tê v dêtskÿch létech.
Jestliæe tehdy hodnê strádal, projeví se to pozdêji jako "strach
o lásku". Çlovêk je stále "na lovu", aby dostihl lásku a bezpeçí.
Mnohdy se tak dêje ve zcela p⌐ehnané formê, t⌐eba i v agresivním
jednání, kterÿm chce dotyçnÿ na sebe upozornit. Vtíravÿ pocit, æe
"p⌐i¿el zkrátka", takového çlovêka stále provází. Hladovê strhuje
k sobê v¿echno, çeho lze dosáhnout - av¿ak propast v jeho du¿i se
nedá niçím vyplnit.
Strach z viny a úzkost p⌐ed osudem
T⌐etím druhem strachu je pocit viny. Tady pracuje svêdomí - obæa-
lovává a nedop⌐ává çlovêku klid. Çasto se dostavuje i strach p⌐ed
ranami osudu, které s vinou souvisí. Çlovêk se totiæ obává, æe se
mu bude osud mstít za jeho spáchané bezpráví, a jednoho dne jej
stejnê dostihne. Jinÿ zas podniká pokusy, aby svou vinu odpykal.
Malÿ p⌐íklad: jeden mladÿ muæ, kterého svêdomí pronásledovalo,
ztratil na cestê z práce drahocennou vêc. Mohl se vrátit, ale ne-
¿el ji hledat, protoæe mêl za to, æe by ztráta mohla vyrovnat
spáchanou vinu, která ho tíæila.
Jak se dá æít i s obavami!
V çem spoçívají p⌐íçiny takového nebo jiného strachu? Ko⌐enem je,
æe jsme my lidé od Boha odlouçeni. Tak, jak se první lidé po svém
provinêní plni strachu p⌐ed Bohem schovávali, tak p⌐eæívá v kaædém
çlovêku tento strach dodnes. Vêt¿inou si toho nejsme uæ ani vêdo-
mi. Z pûvodního "strachu p⌐ed Bohem" se staly ony zmínêné æivotní
úzkosti. Protoæe nám chybí jistota vyrovnaného vztahu k Bohu, pro-
æíváme tíseñ. Ve svém zoufalství pak utíkáme k v¿elijakÿm, çasto
nebezpeçnÿm lidskÿm ⌐e¿ením.
Na¿e pomoc v¿ak spoçívá pouze v tom, æe se vrátíme k Bohu! On nás
v Kristu k sobê volá. Kdo u nêho dochází odpu¿têní, pozná osvobo-
zení od strachu z viny. Proæije hlubokÿ pokoj. Nemusí ani p⌐inést
nêjaké zvlá¿tní obêti, nemusí se uæ obávat pomsty osudu. Mûæe pak
dokonce æít i v prost⌐edí, které çlovêka ohroæuje a nahání mu hrû-
zu. Jeæí¿ ⌐íká: "Ve svêtê máte souæení. Ale vzchopte se, já jsem
p⌐emohl svêt."
K. H. Bormuth
--- mt05
BIBLE - zná¿ ji?
ò, PROMIÑTE
Nechtêl jsem rozví⌐it tolik prachu. Jen mê zajímalo, kdo se to
skrÿvá pod takovÿm tlustÿm ¿edÿm závojem.
Skrÿvá? Co to ⌐íkáte?! Já æe se skrÿvám? To je smutné. Chci p⌐ece,
aby mê lidé çetli, nechci leæet pod vrstvou prachu. Vædyƒ jsem
p⌐ece BIBLE!
Bible? - Aha! A to má na mne udêlat nêjakÿ dojem? Knih je p⌐ece
jako mo⌐ského písku. Co je na Vás tedy tak zvlá¿tního? Jistê, pû-
sobíte docela pêknÿm dojmem. Solidní vÿtisk v jednom svazku. Dobrÿ
papír. P⌐edev¿ím je nápadnÿ Vá¿ objem. Moment, poçkejte - coæe,
skoro tisíc stran? Kdo tolik pí¿e?
Víte, já jsem vlastnê celá knihovna. To naznaçuje ostatnê mûj ná-
zev. Je totiæ ⌐eckého pûvodu a znamená v doslovném p⌐ekladu "kni-
hy". Jsem sbírkou 66 knih, které byly napsány v prûbêhu 1.500 let.
K mÿm autorûm pat⌐í knêæí a králové, vzdêlaní lidé, ale i rybá⌐i
a ⌐emeslníci.
Moment, pomalu! Ale vysvêtlete mi prosím, jak se mohlo tolik knih,
z tak rûznÿch çasovÿch období a od tak odli¿nÿch pisatelû vejít do
jedné jediné knihy? To musí bÿt ale pêknÿ zmatek!
Koneçnê se dostáváme k tomu, abychom hovo⌐ili o mém obsahu! Proç
mohlo bÿt têchto 66 knih sjednoceno v jednom svazku? Protoæe mají
v¿echny jediné téma: Boæí dêjiny s çlovêkem. Kdo mne, Bibli, çte,
ten se dozví, kdo je Bûh. Nebo jinak vyjád⌐eno: jakÿ je Bûh. Jak
jedná a co od lidí oçekává. Dává poznat, proç çlovêk æije a jakÿ
je jeho æivotní cíl. A také, proç je vnit⌐nê tak nevyrovnanÿ.
Otev⌐ete nyní moje první stránky! Vidíte, je tu nejd⌐íve obsah,
jako u jinÿch knih. Ten vám ukáæe, æe moje knihovna má dvê oddêle-
ní. První je pojmenováno "Starÿ zákon", druhé "Novÿ zákon". Starÿ
zákon zaçíná od stvo⌐ení svêta. Vesmír a çlovêk nevznikl náhodou,
stvo⌐il je totiæ Bûh - to se tam v¿echno pí¿e. Bûh dal çlovêku je-
dineçnÿ úkol. Povê⌐il ho, aby v jeho zastoupení ochrañoval ostatní
stvo⌐ení na zemi. Ale çlovêk se nespokojil jen s úlohou zástupce.
Chtêl se stát sám çíslem jedna. Odlouçil se od Boha - coæ p⌐ineslo
hrozné následky pro nêho, i pro celé stvo⌐ení. Z ochránce prost⌐e-
dí se stal jeho niçitel.
Myslíte, æe problémy, které nám lidem p⌐erûstají p⌐es hlavu, nap-
⌐íklad devastace p⌐írody, jsou toho dûsledkem? A o tom æe se mluví
uæ v Bibli?
Samoz⌐ejmê. U mne se mûæete doçíst, kde a jaké jsou ko⌐eny této
skuteçnosti. Dám Vám také odpovêâ na otázku, co se vlastnê stalo
s çlovêkem. Proç je stvo⌐ením, které na jedné stranê dovede çinit
velkolepé vêci, a na druhé stranê je schopno hrozné brutality
a zla. Na¿têstí nezûstává Starÿ zákon jen u této analÿzy, ale spí-
¿e ukazuje, jak se Bûh vædy znovu a znovu snaæil navázat s çlovê-
kem kontakt. Neustále ho vybízel, aby se k nêmu vrátil. Zvolil si
izraelskÿ národ, aby v nêm p⌐inesl celému lidstvu zvêst o vysvobo-
zení. Nakonec - a o tom se pojednává v druhé çásti, v Novém zákonê
- Bûh sám p⌐ichází v osobê Jeæí¿e Krista na tuto zem. V Jeæí¿i
ukazuje Bûh z⌐etelnê, jak si vlastnê æivot çlovêka p⌐edstavuje.
Ale je¿tê víc - v Jeæí¿i Bûh ⌐e¿í i problém lidské viny. Ve své
lásce se postaral o to, aby p⌐eru¿ené vztahy mezi Bohem a çlovêkem
byly skrze Nêho znovu obnoveny.
No dob⌐e, vysvêtlení, které jste uvedla, se zdá bÿt nadêjné. Ale
kdyæ têchto 66 knih psalo tolik rûznÿch lidí, a v tak velikém ça-
sovém rozmezí, pak p⌐ece nemûæe nikdy dojít k jednotnému zámêru!
Ptal jste se na zaçátku, zda jsem snad nêco zvlá¿tního. Aniæ bych
chtêla bÿt neskromná, musím vás ujistit: ano, jsem! Ne kvûli mé
velikosti, ani ne kvûli kvalitê papíru, ale kvûli mému obsahu. Po-
dívejte se - v¿ichni, kte⌐í mê çetli si pov¿imli, æe tvo⌐ím, p⌐es
velkÿ poçet autorû, jednotnÿ a obsahovê souvislÿ celek. A æe jsem,
p⌐es své vysoké stá⌐í, stále velmi aktuální.
Jak si to vysvêtlujete?
To spoçívá v tom, æe sám Bûh stojí za lidmi, kte⌐í mê psali. Pos-
taral se o to, aby jeho poselství p⌐edali dál. Musí je sly¿et lidé
v¿ech çasû a na v¿ech místech zemê, aby se vrátili zase do spole-
çenství se svÿm Tvûrcem.
Rozumêl jsem Vám správnê? Va¿e úloha je p⌐ivést çlovêka znovu ve
spojení s Bohem?
P⌐esnê tak. Jsou lidé, kte⌐í mne çtou jako knihu dêjin. Dávám sice
zprávu o velkém poçtu dêjinnÿch událostí, ale to není v¿echno.
Jsou zase jiní lidé, kte⌐í mê çtou jako návod k æivotu s vysokou
morálkou. Nabízím skuteçnê solidní základy k vzornému æivotu. Ale
jsem nêco víc, mnohem víc neæ nêjaká dêjeprava nebo sbírka dobrÿch
pravidel a zákonû. Ve mnê a skrze mne hovo⌐í Bûh k çlovêku. Skrze
mne chce çlovêka obdarovat. A skrze mne chce çlovêka znovu povolat
do svého obecenství. Rozumíte mi teâ, kdyæ povaæuji za lidskou ka-
tastrofu, æe se na mnê tvo⌐í silná vrstva prachu?
Mêli byste tedy zájem?
Chtêli byste víc vêdêt o této knize knih? Mêli byste tedy zaçít
v Bibli çíst. Velkou pomocí p⌐i çtení Bible mûæe bÿt plán na její
çtení. Kaædého dne se v nêm krátce vyloæí biblické slovo. Podnêty
k p⌐emÿ¿lení a otázky pomáhají, aby se Bible stala osobní pomocí
ve v¿edních dnech. Takovÿ rozvrh çtení Bible vydávají témê⌐ v¿ech-
na k⌐esƒanská spoleçenství v rûznÿch formách. Nap⌐íklad: "Na kaædÿ
den", "Hesla", "Ranní chvilky", které si mûæete obstarat v míst-
ních k⌐esƒanskÿch spoleçenstvích p⌐ed zaçátkem nového roku. Zvlá¿-
tê pro mládeæ je velmi oblíbenÿ çasopis "Deník mladÿch", vydávanÿ
k⌐esƒanskou misií Nová nadêje (adresu na poæádání za¿leme).
P⌐ejeme vám radostné a poæehnané çtení knihy knih - Bible. Kdo tak
up⌐ímnê çiní, nebude toho litovat!
W. Steinseifer
--- mt06
Nuda
Æít bez nudy!
Rodiçe, v jejichæ rodinách æijí dorûstající dêti nebo -náctiletí,
vêdí, æe honba mladÿch za novÿmi záæitky je nekoneçná. Mnoho mla-
dÿch lidí ve snaze uniknout nudê hledá vzru¿ení v alkoholu, dro-
gách a neuznává æádné omezení. I dospêlí çasto pociƒují podobnÿ
nepokoj. Jsou nespokojeni v manæelství, nebo v zamêstnání. Svádêjí
v¿e na bezútê¿nÿ stereotyp kaædodenních úkonû: z práce do práce,
vypravit dêti do ¿koly, umÿvat nádobí, prát, æehlit a stále doko-
la.
Kde hledat odpovêâ na nepokoj, kterÿ sæírá du¿i çlovêka? Çím víc
se lidé odvracejí od Boha, tím víc se snaæí vytvo⌐it si t⌐eba jen
umêlou iluzi smysluplné existence. Taková je i zábava - vzru¿ení
smyslû, jen aby çlovêk získal chvilkovÿ pocit æivosti. Æene je
touha po ¿têstí? Ne tak docela. Lidé çasto zahánêjí nudu. Nenachá-
zejí æivotní naplnêní - æádné náhraæky neuspokojí prázdnou du¿i.
Cítí se dob⌐e jen chvíli, jako po dobrém obêdê, ale i ten brzo
stráví a hlad se vrátí.
Nuda...
Jako nemoc se ¿í⌐í celÿm svêtem. Je to do jisté míry civilizaçní
choroba. Kdyby nêkdo objevil lék proti nudê, skonçí více lidskÿch
tragédií neæ mohou odstranit v¿ichni léka⌐i a nemocnice dohromady!
V¿ichni léka⌐i nám potvrdí, æe nejhor¿í ze v¿ech lidskÿch nemocí
je ta, které se nemûæeme dotknout noæem ani pilulkami. Jak se nêk-
do mûæe nudit ve svêtê, kterÿ je vzru¿ující a plnÿ p⌐íleæitostí?
Co je tedy p⌐íçinou nudy? Nuda je neoddêlitelné dvojçe duchovní
prázdnoty. Unudêní lidé jsou prázdní lidé. Nuda je nemoc, která
napadá kaædého, kdo nemá pro co æít - kromê sebe samého. Postihne
prázdné srdce, které je p⌐íli¿ lenivé çi zbabêlé p⌐ijmout zodpo-
vêdnost, nebo p⌐íli¿ bojácné pomáhat druhÿm z lásky.
Co radí Bible?
Ne kaædÿ se v¿ak nudí. Nêkte⌐í kolem nás na¿li u¿lechtilou náplñ
æivota. Ale p⌐esto je jejich srdce prázdné. Cíl çlovêka není jen
v pouhém zaji¿ƒování pozemské existence. Jeho obzor by se mêl roz-
¿í⌐it za hranici doçasného æivota. Kdo poznal Boæí pravdu a ⌐ídí
se podle ní, zamê⌐í se na nêco mnohem vy¿¿ího. Vê⌐ící çlovêk p⌐i
hledání vÿchodiska z nudy nevyhnutelnê p⌐ichází k tomu, co vlastnê
æivotu dává smysl. Apo¿tol Pavel v dopisu Koloskÿm (kap. 3,2) pí-
¿e: "Peçujte o duchovní vêci, ne o pozemské!"
Ale právê to není dnes populární. Ná¿ svêt klade stále vêt¿í
a vêt¿í dûraz na budování pozemskÿch hodnot. Pravÿ opak toho, co
zdûrazñuje Bible.
Budete-li následovat tuto radu, nebudete se nikdy nudit. Nikdy se
nestanete obêtí pasivity. Va¿e srdce bude naplnêno pravou radostí.
Budete æít tak, jak nám Bûh v Bibli na mnoha místech dob⌐e radí:
"Neukládejte si poklady na zemi, ale skládejte si poklady v nebi.
... Neboƒ kde je vá¿ poklad, tam bude i va¿e srdce". (Matou¿ovo
evangelium 6,19-21).
Je lék na nudu?
Jen ten, kdo na¿el vÿchodisko z nudy, mûæe také poradit i jinÿm.
Proæil hledání, rozçarování, nespokojenost a prázdnotu æivota. Ale
také vítêzství! Nakonec na¿el to co hledal: pravÿ smysl æivota
v obecenství s Bohem skrze Pána Jeæí¿e Krista. Uji¿têní vêçného
æivota.
Dokud bude va¿e láska up⌐ena jen k vêcem na zemi, budete stále tr-
pêt zklamáním. Kdyæ ale pozdvihnete své oçi k nebi, objevíte smy-
sl, p⌐evy¿ující malé svêtélko va¿í existence. Skuteçnÿ æivot spo-
çívá ve vnit⌐ním uspokojení srdce - ve spojení s Bohem. Dal¿í ra-
dost pak p⌐ijde, kdyæ seznámíte s Jeæí¿em i ostatní a vezmete je
na cestu s Ním. Jedinê v Nêm není prázdnota. Poznáte nejradostnêj-
¿í chvíle æivota.
Klára Steigerová
--- mt07
Jak se rozhodnout?
Znáte to? Kolik dêtí dnes nemá nadêji se narodit! Já mám to ¿tês-
tí, æe moje máma p⌐íli¿ nep⌐emÿ¿lela nad tím, jestli mê chce nebo
ne. D⌐íve se o tom tolik neuvaæovalo.
Nemám v úmyslu psát kázání na téma, æe umêlÿ potrat je velkÿ zlo-
çin. O tom není pochyb. Já v¿ak nemám právo soudit. Kromê toho do-
vedu pochopit situaci æeny, která stojí p⌐ed realitou, s níæ si
neví rady.
Moje zku¿enost
Kdyæ se mi narodil syn, mêla jsem s ním - i sama se sebou - mnoho
zdravotních problémû. Byla jsem z toho fyzicky i psychicky velmi
vyçerpaná. Synovi je¿tê nebylo ani pûl roku a v¿e nasvêdçovalo to-
mu, æe opêt çekám dítê. V¿echno ve mnê mi ⌐íkalo "NE". Znám p⌐esnê
pocity æeny, která stojí p⌐ed neplánovanÿm têhotenstvím a ví, æe
to je nad hranice jejích moæností. Nakonec se v¿ak ukázalo, æe to
byl jen planÿ poplach. Mnê ale v mnohém otev⌐el oçi. Daleko víc
jsem p⌐emÿ¿lela o æivotê a zaçala jsem si ho mnohem víc váæit.
Touha æít
Pûl roku p⌐edtím jsem o svûj vlastní æivot bojovala - jak jsem do-
vedla ocenit kaædé nadechnutí, pohled na v¿echno, co mi do té doby
bylo bêæné, blízkost nêkoho milého...
Tehdy jsem nevêdêla, kam mûj æivot smê⌐uje, a kdyby náhle skonçil,
co by se mnou bylo. A právê krátce po této æivotní zkou¿ce jsem
poznala Jeæí¿e - Boæího Syna, kterÿ za mne zem⌐el, abych já nemu-
sela propadnout vêçné smrti.
Dnes uæ málokdo pochybuje o tom, æe po smrti existuje æivot. Umím
si p⌐edstavit, æe po tomto pozemském æivotê spousta otcû a matek
potkají své dêti, kterÿm nedali ¿anci æít zde na zemi. A to jen
z toho dûvodu, æe jim nêkdo namluvil, æe to, co je v matçinê lûnê,
je pouhÿ shluk molekul, a ne æivÿ çlovêk.
U Boha je pomoc
O dva roky pozdêji, kdyæ jsem uæ bezpeçnê vêdêla, æe existuje Bûh,
kterÿ mê zná stejnê jako v¿echny moje starosti, jsem také vêdêla,
æe mu mohu vê⌐it. Tehdy jsem mu ⌐ekla: "Bojím se mít druhé dítê,
bojím se je¿tê jednou zopakovat v¿echno, co jsem proæila. Zároveñ
bych je¿tê dítê chtêla, ale z tvé ruky - bÿt pod tvou ochranou
a ve tvém bezpeçí."
A pak jsem si pro sebe vysnila, æe bych chtêla holçiçku, samoz⌐ej-
mê zdravou a chtêla bych, aby se narodila v nedêli. Aby bylo v¿e
v po⌐ádku a já si vychutnám, jak je krásné si vzít své dítê do ná-
ruçe...
Dostala jsem v¿echno tak, jak jsem si vytouæila! Nemêla jsem nej-
men¿ích pochyb, æe je to dárek od Pána Boha, kterÿ se stará o své
dêti. V Bibli stojí napsáno: "Tê¿ se v Hospodinu a dá ti æádost
srdce tvého" (Bible, Æalm 37,4).
Svê⌐ Bohu svûj æivot
Vím, ono se mi to dob⌐e pí¿e, ale tvoje starosti jsou jiné. Nebo
t⌐eba vûbec nezná¿ Boha. Nêco ti mohu ⌐íct. Kaædÿ, kdo k nêmu
p⌐ijde, bude p⌐ijat. Kaædÿ má právo stát se Boæím dítêtem. A vím
je¿tê jedno: Bûh nemá nechtêné dêti. V¿echny miluje a o v¿echny
chce peçovat. Musí¿ mu ale s dûvêrou svê⌐it svûj æivot - a æivot
dítête, které çeká¿. Na jeho lásce k tobê nic nemêní ani skuteç-
nost, æe v tvém æivotê byly ¿patné vêci. Tomu, kdo jich up⌐ímnê
lituje a hledá pravdu, Bûh odpou¿tí.
Moæná, æe neví¿, kam bys s dítêtem ¿la, anebo má¿ strach, æe z nê-
jakého dûvodu nebude v po⌐ádku. V Çeské republice existují organi-
zace, které se vênují poradenství ohlednê nechtêného têhotenství,
pomohou ti zajistit sociální zabezpeçení a vysvêtlí i fakt, æe
umêlé p⌐eru¿ení têhotenství s sebou nese rizika, která nejsou za-
nedbatelná.
Spoj se s nêkterou zde uvedenou poradnou, v níæ mûæe¿ získat adre-
sy na obdobné poradny v dal¿ích asi 20 mêstech republiky!
Poradna pro têhotné v obtíænÿch situacích
Vor¿ilská 5, 110 00 Praha 1,
tel: 02/29 48 56, nebo 02/24 91 44 04
Poradna pro æeny v tísni - v budovê polikliniky
Bílÿ dûm, Æerotínovo nám. 6, 602 00 Brno,
tel. 05/42 33 11 05, klapka 256
A nezapomeñ: i ty mûæe¿ bÿt milované Boæí dítê. Volba je ve tvÿch
rukou. Pro Boha není nic nemoæné. Jen mu dûvê⌐uj!
Dr. Dana Navrátilová
--- z06
Kritika
"Kritizovat dovede kaædÿ"
- myslela jsem si s urçitÿm rozho⌐çením, kdyæ se na mne snesla
kritika z rûznÿch stran. P⌐irozenê lze v¿echno dêlat je¿tê lépe,
dokonaleji, nebo i docela jinak. Av¿ak "Po bitvê je kaædÿ gene-
rál".
Çlovêk je tvorem, kterÿ velmi rád kritizuje, pat⌐í to k jeho vlas-
tnostem. Nikdo se tomu nemusí nêjak zvlῃ uçit, kaædÿ to dovede.
Kritika postihuje skoro v¿echno: politiky, sousedy, p⌐átele, man-
æelské páry, tchynê, církev, uçitele, dêti, p⌐íbuzné. Témê⌐ v¿ech-
no kolem nás podléhá na¿emu úsudku, aniæ jsme k tomu çasto kompe-
tentní. Kritizování se stalo chorobou spoleçnosti na¿í doby.
Pomoc nebo zkáza
Kritika má p⌐irozenê i svou pozitivní stránku. Mûæe pomáhat odst-
ranit nedostatky a chyby. Zvlá¿tê, kdyæ nám radí odborník, mêli
bychom jeho hodnocení akceptovat ve vlastním zájmu. Je-li kritika
my¿lena up⌐ímnê, pak nám není zatêæko p⌐ijmout i nabídnutou pomoc.
Æel za kritikou çasto stojí jen zaujaté osobní mínêní. A tak kri-
tika spí¿e zrañuje, neæ pomáhá. P⌐ivádí nás çasto na bitevní pole
napêtí, kde se v¿ak jen bojuje, ale nevítêzí.
Vêt¿ina lidí citem dob⌐e rozpozná pravé motivy kritiky. Za neup-
⌐ímnou kritikou se çasto skrÿvá nad⌐azenost a pÿcha. Jak rychle se
kritizuje jenom z pouhé závisti nebo z titulu "já to musím vêdêt
lépe". Kritika v¿ak mûæe bÿt jen dûsledkem ¿patné nálady. Nebo je
çlovêk nespokojen se svÿm æivotem. Také neuváæená kritika "od bo-
ku" nic nep⌐iná¿í. Bodá a zrañuje srdce.
Kritika má v sobê nêco, co jen rozdêluje a kazí. Ohroæuje harmonii
mezi lidmi. Po malé kritické vêtê umlká hezkÿ rozhovor, nebo se
zkazí i celÿ krásnÿ veçer. Jakÿ vlastnê máme úspêch se svou kriti-
kou?
Jak reaguji?
Témê⌐ v¿ichni lidé se kritice podvêdomê brání. Çlovêk se po kri-
tické poznámce necítí uæ tak volnÿ a radostnÿ. Reakce lidí jsou
vêt¿inou dvojí: buâ sklíçené ospravedlñování, nebo útok a uráæka.
Stáhneme se "do sebe", nebo se najeæíme a ukazujeme "své ostny".
Proç tomu tak je? Kritiku p⌐ijímáme hlavnê p⌐es na¿e city - srd-
cem. Podle Bible je srdce hlavním orgánem vnit⌐ního æivota çlovê-
ka. Mûæe bÿt vzpurné ale i sklíçené. Na jedné stranê pÿcha, na
druhé pak komplex ménêcennosti. Kdo je py¿nÿ, ten up⌐ímnê mínênou
kritiku nep⌐ijme nikdy. Také kdyæ jsme sklíçení nebo trpíme komp-
lexem ménêcennosti kritiku odmítáme, protoæe nám bere na¿i odvahu.
Uvnit⌐ v nás to hlodá a zpûsobuje to ¿kodu v mezilidskÿch vzta-
zích.
Jazyk = zlo
Kritizujeme ústy, nebo lépe - jazykem. Kritika nám çasto plyne ja-
koby sama z úst. Kritizovat není têæké. Ale daleko têæ¿í je kriti-
ku p⌐ijímat a vypo⌐ádat se s ní. Jak zacházíte vy se svÿm jazykem?
Nenecháváte mu volnost? Sem tam malá kritika, tu nemístná poznámka
nebo malé popíchnutí a nêkdy dokonce i zniçující posudek?
Jistê bychom neniçili krásnou, právê rozkvetlou rûæi. Na¿e jednání
je çasto tak necitelné a tvrdé, æe se v¿ak dovedeme vzájemnê zra-
nit.
Bible nám o jazyku ⌐íká: "P⌐edstavte si lodê: jsou tak veliké
a jsou hnány prudkÿmi vêtry, ale malé kormidlo je ⌐ídí, kamkoli
kormidelník chce. Tak i jazyk je malÿ úd, ale mûæe se chlubit vel-
kÿmi vêcmi. Povaæte, jak malÿ oheñ mûæe zapálit velkÿ les! I jazyk
je oheñ. V¿echny druhy zví⌐at mohou bÿt a jsou kroceny çlovêkem,
ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá po-
koj, plné smrtonosného jedu" (Jakubova epi¿tola, 3. kapitola).
Bible také dává praktickÿ pokyn, jak máme jazyka uæívat:
"Chce¿-li milovat æivot a vidêt dobré dny, zdræuj jazyk od zlého
a rty od lstivÿch slov" (1. list Petrûv 3,10). To je ta správná
vÿzva pro ná¿ æivot! Je vêcí vûle ovládat jazyk, neboƒ v¿e, co ⌐í-
káme nebo çiníme, závisí jen na na¿em rozhodnutí.
Kdo je moudrÿ, bude svûj jazyk krotit, vædyƒ jazyk je ohnêm, jenæ
dovede ¿ƒastné souæití lidí spálit aæ na popel. Moæná si myslíte:
Jak çasto jsem si myslel, æe budu opatrnÿ a nebudu kritizovat, ale
zase vyklouzla nevhodná slova z mÿch úst." Právê zde nejvíce pla-
tí: kdo je rychlÿ k mluvení, má to p⌐irozenê obtíænêj¿í.
Abychom "udræeli jazyk za zuby", pot⌐ebujeme pro posílení vûle
úçinnou pomoc. Jeæí¿ Kristus ji nabízí. V modlitbê ho mûæeme pro-
sit, aby nás svou Boæí mocí podpíral. On má s námi velkou trpêli-
vost. Uçí nás novému, p⌐ívêtivému chování. Dává nám i odvahu ⌐íci:
"Moc mê to mrzí, æe jsem vám svou kritikou ublíæil!"
V¿ichni se navzájem pot⌐ebujeme. Touæíme po pocitu, æe jsme p⌐ija-
ti a milováni. V¿ichni dob⌐e víme, jak na nás pûsobí povzbudivé
slovo, malá chvála nebo uznání. Pot⌐ebujeme je jako denní chléb,
ale p⌐itom je jeden druhému nep⌐ejeme. Vêt¿inou se "cviçíme"
v kritice a na chválu zapomínáme. Dennê stojíme p⌐ed rozhodnutím:
volit mezi kritikou - nebo slovem, které pomáhá.
Gerlinde Weigold
"Jazyk, úd bez kostí, mnohému uæ zlomil páte⌐!"
--- dk10
Vánoce - Bûh k nám p⌐ichází!
"I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a po-
loæila do jeslí, protoæe se pro nêho nena¿lo místo pod st⌐echou."
Bible, evangelium Luká¿e, 2,7
Bûh otevírá dve⌐e
Stát p⌐ed zamçenÿmi dve⌐mi je mrzuté. Tím vêt¿í je ov¿em radost,
kdyæ se takové dve⌐e otev⌐ou. Vánoce znamenají: Bûh otevírá dve⌐e,
které nás od nêho oddêlují. P⌐ibouchli jsme je vlastní vinou. Pro-
toæe uæ nejsme schopni sami p⌐ijít k Bohu, p⌐ichází Bûh ve svém
Synu k nám. Stává se çlovêkem, narodí se v chlévê jako bezmocné
dêƒátko. To je ona æalostná kulisa Boæího p⌐íchodu do svêtovÿch
dêjin: temná stáj a nêkolik p⌐eævykujících zví⌐at u ælabu.
Bûh p⌐ed zav⌐enÿmi dve⌐mi
"... protoæe se pro nê nena¿lo místo pod st⌐echou." Jak tragická
a zároveñ typická vêta pro svêt, ve kterém æijeme. Bûh hledá p⌐í-
bytek, ale v¿echny pokoje jsou obsazené! Bûh p⌐ichází ke dve⌐ím,
ale v¿echny dve⌐e jsou zav⌐ené. Bûh klepe na dve⌐e, ale æádnÿ zá-
mek se nepohne... Na v¿echno máme dost místa! Na slavnostní jídlo,
dárky a na zá⌐ící svíçky. Máme místo na blahobyt, na zábavu, na
podnikání i na úspêch. Máme v¿ak místo a pochopení pro hlavní
zvêst vánoçních svátkû? A to nejen o Vánocích, ale i po nich? Jaká
závora v tvém srdci brání Bohu, aby mohl vstoupit do tvého æivota?
Bûh stále hledá
Bûh hledá p⌐íbytek u çlovêka i dnes. Nep⌐ichází v¿ak uæ jako dítê
v jesliçkách. Nezûstal jím. Stal se z nêho muæ, jenæ za nás zem⌐el
na k⌐íæi. Neskonçil v hrobê, ale vstal z mrtvÿch a æije! A právê
o jeho p⌐íchodu vypráví vánoçní zvêst. P⌐i¿el, aby rozsvêtlil tem-
notu a vzal na sebe na¿i vinu. Æádné místo není pro nêho tak o¿k-
livé, kde by nemohl bydlet. Æádnÿ æivot mu není tak zkaæenÿ, aby
do nêho nemohl vejít. Vánoce znamenají: i dnes Bûh otevírá dve⌐e
a p⌐ichází k nám! Vánoce jsou zároveñ i otazníkem - jsi p⌐ipraven
Boha p⌐ijmout?
F. Haubner
--- dk14
Radostné Vánoce
"Nebojte se, hle,
zvêstuji vám velikou radost,
která bude pro v¿echen lid.
Dnes se vám narodil Spasitel,
Kristus Pán."
Bible, Luká¿ 2,10-11
Andêlé tehdy zvêstovali "velikou radost". Boæí sláva se zjevila
v¿em. "Nebojte se", volali, "narodil se vám dnes Spasitel!" P⌐i¿la
koneçná záchrana pro v¿echen lid.
Nestaçí jen vêdêt
Æe uæ to v¿echno znáte od dêtství? To je sice pravda, ale právê
æivotnê dûleæité vêci çasto ukládáme jen ve svém vêdomí, ale na¿e
srdce se jich vnit⌐nê neúçastní. Daleká je cesta od rozumu k srd-
ci!
Musíme povêdêt dál!
Víme mnoho o Bohu, ale na¿e srdce se p⌐itom nijak nemêní. Andêlé
zvêstují lidem na zemi jedineçné poselství: p⌐ichází sám Bûh a na-
bízí záchranu. A co my? Máme radost? Bûh od nás také oçekává, æe
poneseme tuto úæasnou zvêst dál - mezi lidi. Celÿ svêt je ztrace-
nÿ, hledá stále vÿchodisko. Nejde v¿ak cestou æivota, ale smrti.
P⌐itom je kolem nás tolik lidí, kte⌐í touæí po záchranê! Jsme v¿ak
ochotni jim s láskou zvêstovat, kde najdou spásu?
Osobní Spasitel
Uvêdomujeme si vûbec svou situaci? V¿ichni pot⌐ebujeme Zachránce.
Nepomûæe nám vnêj¿í zboænost, ale ná¿ osobní vztah k Bohu. Nestaçí
jen své svêdomí fale¿nê utê¿ovat. Na¿e h⌐íchy musí bÿt odpu¿têny!
Pravÿ pokoj mûæeme nalézt jen v usmí⌐ení s Bohem a s lidmi. V tom
je nám Jeæí¿ Kristus zárukou. Narodil se a vstal z mrtvÿch pro mne
- i pro tebe. Pro kaædého platí tato radostná vánoçní zvêst
o záchranê. - Jestliæe tedy dnes usly¿í¿ jeho hlas, neodkládej své
rozhodnutí, ale otev⌐i Mu své srdce. P⌐ijmi Jeæí¿e za svého osob-
ního Spasitele a Pána! To budou vskutku radostné Vánoce!
J. Seçka
"Kdyby se Kristus tisíckrát
narodil v Betlémê,
ale ne v tvém srdci,
jsi p⌐ece ztracenÿ."
F. v. Bodelschwingh
--- dk17
Bûh uzdravuje
Hrst rûæí
chci ti p⌐inést kaædé ráno.
Mám jich ve svém srdci
tolik p⌐ichystáno,
æe nestaçím
tu krásu uchovat...
P⌐íteli mûj, posílá mê k tobê Pán,
ten Jeæí¿, kterÿ na své cestê
zjevit se ti chce,
abys vêdêl, æe nejsi sám.
Je nêkdo z vás nemocen?
Aƒ se modlí!
Modlitba víry zachrání nemocného.
Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se
h⌐íchû, bude mu odpu¿têno!
"Pane Jeæí¿i, pohlédni svÿma vlídnÿma oçima hluboko do mého nitra
a sejmi b⌐ímê mÿch obav a vin. Ty zná¿ kaædou moji my¿lenku. Pro-
sím, odpusƒ mi, æe jsem Tê d⌐íve nehledal. Uzdrav mne, drahÿ Jeæí-
¿i, uzdrav moji du¿i i mé têlo. Smiluj se nade mnou! Dej mi svého
svatého Ducha, aƒ prozá⌐í kaædÿ okamæik mého æivota. Chválím Tê
a velebím, Pane Jeæí¿i. Prosím, poloæ svoji ruku na kaædého
z nás."
--- l03
Dar æivota
Jakou cenu má æivot?
Nejednou kolem sebe sly¿íme nevdêçné postesknutí: "Uæ to za nic
nestojí". Kdyæ se v¿ak vracíme domû z poh⌐bu, jsme pojednou vdêç-
nêj¿í za kaædÿ den, kterÿ je nám je¿tê dop⌐áno æít. Teprve tvá⌐í
v tvá⌐ smrti umíme lépe hodnotit kaædou hodinu æivota. V blízkosti
smrti dêkujeme za to, æe je¿tê æijeme.
Çeská léka⌐ka Valja Stÿblová napsala knihu nazvanou "Mne soudila
noc!" V ní líçí mravní dospívání a zrání medika, kterÿ se s veli-
kÿm rizikem pokou¿í dêlat pokoutní potraty. Neuvêdomuje si plnê,
æe takovÿmi zákroky ohroæuje zdraví mladÿch æen a niçí poçínající
æivoty nenarozenÿch dêtí, které se ani vÿk⌐ikem nemohou bránit. Aæ
jednou s tímto mladÿm muæem váænê hovo⌐í starÿ rodinnÿ p⌐ítel, ta-
ké léka⌐, kterÿ mu odhalí jedno tajemství: "P⌐ed více neæ pêtadva-
ceti lety p⌐i¿la ke mnê tvoje matka, která tehdy byla v období po-
çínajícího têhotenství, a æádala mne o léka⌐skÿ zákrok - provedení
umêlého potratu. Já jsem jí to naléhavê rozmlouval a ona si dala
⌐íci. Pak ses narodil ty. Kdybych tomu tenkrát nezabránil, tebe by
zde nebylo..." V té chvíli zaçal mladÿ medik trochu jinak uvaæovat
o tom, jakou cenu má jeho æivot a jakou cenu má æivot vûbec.
Æivot je Boæí dar
Osobnê si vzpomínám na své poslední setkání s jedním, tehdy sotva
padesátiletÿm muæem, kterÿ up⌐ímnê miloval Boha. Bylo to na ja⌐e.
Sedêli jsme v nádhernê rozkvetlé zahradê u jeho domu. Povêdêl mi,
tehdy mladému studentovi, toto: "Ví¿, já jsem nemocen rakovinou
a nevím, kolik dní mne zde Pán Bûh je¿tê ponechá. Moje oçi se brzy
naposledy zavrou a já se uæ nebudu dívat na ty na¿e beskydské kop-
ce a stránê. Kdyæ si dnes sednu do çerstvê zelené trávy a hladím
ji svÿma rukama, uvêdomuji si, jak ji mám rád - tu obyçejnou jarní
trávu. Tím více mám rád lidi, svoji rodinu, p⌐átele a v¿echny os-
tatní. Æivot je vzácnÿ Boæí dar..." A pak mi vyprávêl, jak je
vdêçnÿ, æe smêl kromê pozemského æivota p⌐ijmout skrze víru v Pána
Jeæí¿e Krista i æivot vêçnÿ.
Co bude po smrti?
Æivot pozemskÿ konçí vædy smrtí. A je docela krátkÿ. P⌐emÿ¿leli
jste nêkdy o jepici? Ta æije pouze jeden den. Více çasu nemá.
I kaædÿ z nás, zvlá¿tê kdyæ p⌐ibÿvá let, zji¿ƒujeme, æe máme málo
çasu. A je¿tê i v ¿edesáti a v sedmdesáti letech se chce dále æít,
i kdyæ je uæ ças myslet na konec æivota. Kaædÿ budeme muset umí-
rat. Ale co bude potom?
Na tuto otázku dává odpovêâ Pán Jeæí¿, kterÿ zvêstuje: "Kdo vê⌐í
ve mne, i kdyby um⌐el, bude æít" (Bible, Janovo evangelium
11,25). Zde myslí Pán Jeæí¿ na æivot vêçnÿ. V Bibli se dovídáme,
æe Pán Bûh je dárcem æivota pozemského, ale i æivota vêçného. On
nechce, abychom zahynuli: "Neboƒ Bûh tak miloval svêt, æe dal své-
ho jediného Syna, aby æádnÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl
æivot vêçnÿ" (Bible, Janovo evangelium 3,16).
Æivot smrtí nekonçí!
Æivot pozemskÿ zaçíná têlesnÿm zplozením a následnÿm narozením.
Konçí v¿ak pokaædé smrtí. Æivot vêçnÿ zaçíná duchovním znovuzroze-
ním z víry a nekonçí ani têlesnou smrtí. To znamená, æe Pán Bûh
nabízí æivot pro kaædou situaci na¿í lidské existence. I pro chví-
le, kdy nám bude t⌐eba jít údolím stínu smrti. V této ví⌐e a nadê-
ji zpíval uæ kdysi dávno David svûj æalm, ve kterém svému Bohu
vyznával: "I kdyæ pûjdu roklí ¿edé smrti, nebudu se bát niçeho
zlého, vædyƒ se mnou jsi ty" (Bible, Æalm 23,4).
Vaæme si kaædé chvíle pozemského æivota, kterÿ budeme muset d⌐íve
nebo pozdêji ukonçit, ale vaæme si p⌐edev¿ím æivota vêçného, kterÿ
nám byl skrze víru v Jeæí¿e Krista darován a kterÿ ani smrtí ne-
konçí! Æivot pozemskÿ jsme v¿ichni z Boæích rukou p⌐ijali a zatím
je¿tê æijeme. Æivot vêçnÿ nabízí Pán Bûh kaædému, kdo se v pokání
p⌐ed Kristem skloní a kdo tento nebeskÿ dar vêçného æivota p⌐ij-
mout chce. Mnozí jej p⌐ijali a tê¿í se z nêj.
Pán Bûh ze své strany uçinil v¿e, abys jej p⌐ijal i ty a çeká, co
s jeho nabídkou uçiní¿.
Jan Urban
--- h01
Smysl æivota
Cena æivota
Ná¿ æivot je krátkÿ. V kosmickém prostoru se rozzá⌐í jako mikros-
kopické svêtlo, které vzápêtí zhasne a pokraçuje neznámá, tajemná
vêçnost. Pak tedy má tato energií nabitá jiskra velikou cenu. Ne-
máme moc çasu. P⌐itom se právê v na¿em krátkém æivotê rozhoduje
o vêçnosti! Kaædÿ se musí vypo⌐ádat s otázkou: "Co uçiním se svÿm
æivotem? Jakÿ má vûbec smysl?" Uæ jste se nad tím nêkdy zamysleli?
P⌐i kaædÿch narozeninách nám p⌐ejí p⌐átelé a rodina do dal¿ího æi-
vota jen to nejlep¿í. Ale váæné problémy se p⌐ejdou, nêkdy úmysl-
nê, nêkdy taktnê. Pak se v¿e zapije - a æivot jde dál svÿm tempem.
Znovu se poslu¿nê za⌐adíme jakoby se zavázanÿma oçima do kolobêhu
æivota. A tak to jde stále dál. Zamysleme se v¿ak jednou: "Jakÿ je
tedy cíl a smysl æivota? Jdu správnÿm smêrem, nebo jsem uæ zablou-
dil?" Pro odpovêâ musíme jít aæ do hlubin na¿eho srdce, na dno
svêdomí, na nerv na¿eho bytí.
Smysl a "smysl"
Jak çasto ⌐íkáme: "To nemá cenu! Snaæil jsem se. Udêlal jsem v¿e,
co bylo v mÿch silách, ale dál to uæ nemá smysl!" Nebo: "To nedává
smysl!" Nebo jindy: "Jakÿ je smysl toho v¿eho dêní kolem nás, kdyæ
mu vlastnê nerozumíme?"
A tak bychom mohli pokraçovat dál. Dostali jsme od Boha pêt smys-
lû, které máme pouæívat p⌐i na¿í orientaci. A tolik nám chybí,
abychom porozumêli základnímu smyslu - smyslu vlastního æivota.
Mnozí ⌐eknou: "Smysl æivota je v práci, v karié⌐e, moci, bohatství
a síle." To je také smysl - ale v uvozovkách. Jak çasto utíkají
dêti z domovû úspê¿nÿch rodiçû do svêta, protoæe takovÿ zpûsob æi-
vota nemohou p⌐ijmout. Kdyæ ani jinde nenajdou pravÿ smysl æivota
- ztroskotávají çasto s nenaplnênou touhou æít plnÿm æivotem.
A tak mu byli nablízku!
Zná¿ smysl svého æivota?
Kdyæ vidíme, æe úsilí a práce nám nep⌐iná¿ejí uspokojení, ztrácíme
vlastní smysl æivota. Propadáme çasem beznadêji, nêkdy aæ nechuti
k æivotu. Kdyæ çlovêk neví, proç æije, stává se postupnê lhostej-
nÿm, upadá do deprese a nakonec aæ do agresivity. Proti jinÿm,
i vûçi vlastnímu æivotu. Musíme tedy vêdêt, co je vlastnê pravÿ
smysl æivota. Proto znovu tato otázka: "Ví¿, proç æije¿? Zná¿ smy-
sl svého æivota?"
Smysl je ve vêçnosti
Celkem málo lidí na svêtê popírá existenci Boha. Jako k⌐esƒané vê-
⌐íme, æe Bûh stvo⌐il kosmos, na¿i Zemi, çlovêka, æivoçichy a p⌐í-
rodu s jejími nevyçerpatelnÿmi zdroji a moænostmi. Toto nesmírné
bohatství jen zçásti vêdecky poznáváme a prakticky vyuæíváme. Pro-
toæe nás Bûh stvo⌐il, má také s námi svûj plán. I kdyæ je çlovêk
v pomêru k vesmíru jen jako pouhé zrníçko písku, p⌐esto je kaædÿ
Bohem zcela osobnê p⌐ijímán a milován. Bûh stvo⌐il çlovêka pro se-
be a touæí s ním mít obecenství. P⌐eje si také, abychom se svÿm
æivotem a celou p⌐írodou nakládali jako dob⌐í hospodá⌐i. Máme se
z Boæího díla radovat a vzdávat Bohu çest a chválu ze v¿eho, co
çlovêku dal.
Chce také, abychom zachovali svûj æivot pro vêçnost. Podle jeho
zaslíbení mûæeme mít s ním i vêçné obecenství, protoæe on je vêç-
nÿ. Nadêje na vêçnÿ æivot s Bohem p⌐iná¿í trvalou radost a æivotní
smysl. To nám dává nové síly a nové perspektivy.
Tvûj æivot má smysl jen tehdy, kdyæ jej vede Bûh
Bûh nás stvo⌐il a vdechl nám æivot. Smysl æivota je tedy u na¿eho
Stvo⌐itele. Kdyæ si koupíte novÿ p⌐ístroj - praçku, æehliçku nebo
i poçítaç - nemûæete jej pouæívat podle vlastních p⌐edstav. Kaædÿ
byl vyroben jen k urçitému úçelu. Uæívat jej jinak nemá smysl.
Konstruktér ví p⌐esnê, k çemu p⌐ístroj navrhl. Abychom jej plnê
vyuæili, dostáváme p⌐i nákupu i návod k pouæití. Jestliæe se bude-
me p⌐esnê ⌐ídit návodem konstruktéra, kterÿ s velkou peçlivostí
své dílo vytvo⌐il, splní p⌐ístroj své poslání nejlépe. Jenom ve
správném pouæití je jeho smysl. Podobnê je tomu i ve vztahu na¿eho
æivota k na¿emu Stvo⌐iteli - k Bohu.
Bûh zná na¿i bídu, na¿e problémy i na¿i fale¿nou hrdost a pÿchu.
Jako jeho stvo⌐ení jsme se totiæ çasem osamostatnili. Nerespektu-
jeme jeho návod pro ná¿ æivot a æijeme si podle svého vlastního
uváæení. Degradovali jsme smysl svého æivota na pozlacené æivo⌐e-
ní. V¿ichni jsme zabloudili. Proto to tak vypadá s na¿imi æivoty,
s rodinami, celou spoleçností i s p⌐írodou kolem nás! Je to vÿsle-
dek odpadnutí od Boha.
Bûh v¿ak ve své lásce k çlovêku na¿el jedineçné vÿchodisko jak mu
pomoci z jeho ztracenosti: poslal do na¿eho svêta svého Syna - Je-
æí¿e Krista. Kdyæ Jeæí¿ zem⌐el na k⌐íæi za na¿e h⌐íchy, otev⌐el
nám cestu zpêt do Otcovského domova. Tak nás Bûh miluje! Leæí mu
na srdci ná¿ osud a smysl tvého i mého æivota. Kolik çasu a nervû
bychom si u¿et⌐ili, kdybychom se Bohu svê⌐ili a nechali se jím
vést! Tak, aby ná¿ æivot mêl smysl. Kolik radosti bychom pocítili
v srdci, kdybychom odevzdali cele svûj æivot Jeæí¿i Kristu, Boæímu
Synu, aby jej sám vedl! Jedinê on zná jeho smysl i cíl. Chce, aby
ná¿ æivot pokraçoval u Boha i ve vêçnosti.
Bible
Kde najde¿ ten pravÿ návod pro svûj æivot? V Boæím Slovê - v Písmu
svatém, v Bibli! Tam se doví¿ v¿echno, Bûh nezapomnêl na nic. Vê⌐
mu. On ti dá odpovêâ na v¿echny otázky a problémy, které tê tíæí.
Je tvûj Stvo⌐itel, zná tê lépe neæ vlastní matka. On tê miluje
a chce ti také ve v¿em pomoci.
V Bohu bude mít i tvûj æivot pravÿ, koneçnÿ a radostnÿ smysl!
H. Blatt, M. Szymanski
--- h02
¢têstí
Co je ¿têstí?
Známe vûbec pravÿ obsah slova ¿têstí? Vædyƒ p⌐ece toto slovo tak
çasto uæíváme v nejrûznêj¿ích æivotních situacích! Jak velmi se
v¿ak p⌐itom mêní jeho vÿznam. A to podle toho, kde slovo ¿têstí
pouæijeme:
"Co je ¿têstí? Mu¿ka jenom zlatá, která za veçera kol tvé hlavy
chvátá" - pí¿e ná¿ skromnÿ básník. "Mêl jsem ¿têstí, æe jsem dodr-
æoval rychlost. Byla tam kontrola. To bych se byl naplatil" - ⌐íká
¿ƒastnÿ ⌐idiç. "Proæil jsem v manæelství nêkolik ¿ƒastnÿch let..."
A co bylo potom? ¢koda slov. P⌐itom se brali a slibovali si spo-
leçné ¿têstí pro celÿ æivot!
¢têstí má podle lidskÿch mê⌐ítek nejasnÿ obsah. Je velice promên-
livé. Nemá trvalou hodnotu. A p⌐ece tolik lidí po nêm touæí. Æenou
se za ním a chtêjí je dosáhnout v¿emi prost⌐edky.
Honba za ¿têstím
"Ne, to není moæné, takovÿ pech!" zaznívá p⌐es celou hospodu. Nê-
jakÿ mladík tluçe pêstmi na hrací automat a myslí si, æe mu musí
vrátit jeho celoveçerní prohru. "Uæ jsem tam vrazil p⌐es dva tisí-
ce! A co jsem dostal zpátky? Nic!" Ve svém zoufalství, ale stále
çekající na ¿ƒastnÿ zvrat, vkládá své poslední peníze do tohoto
plechového "nosiçe ¿têstí". A jako v hypnóze pozoruje, jak se uv-
nit⌐ pohybují mince v¿emi smêry. Zarputile cedí skrze zuby: "Teâ,
anebo nikdy. To je moje poslední ¿ance!" Prsty bubnují nervóznê na
hracím stole. "Trochu ¿têstí p⌐ece çlovêk musí mít," konej¿í se.
Suverénnê stlaçí knoflík: STOP. V¿echno najednou utichne a nastává
napêtí. A pak se sypou peníze. Koneçnê padá dlouho oçekávanÿ zlatÿ
d鿃. Radostnê hladí vyhrané mince pohledem i rukama. Je vítêzem
ve h⌐e.
Vidím ho v duchu, jak jde s uspokojením domû. Jak se podêlí s ro-
dinou o své ¿têstí, které ho toho dne potkalo. Ale co to? Nové
cinkání mincí a hrçení automatu p⌐eru¿ují moje my¿lenky. Ano, ná¿
mladík zaçíná znovu krmit automat! To je k neví⌐e! Nejen æe proh-
rál pûvodní vklad i svou vÿhru - nakonec se je¿tê zadluæil.
Co chybí k va¿emu ¿têstí?
V záplavê prospektû dnes nejrûznêj¿í firmy nabízejí stále nové
a nové zboæí a slibují dokonalej¿í sluæby. Çlovêk je na rozpacích,
co by nejd⌐íve pot⌐eboval ke svému ¿têstí.
Hlavnê zdraví...
Kolik çasu lidé vênují rûznÿm dietám, ekologickÿm úvahám, nejrûz-
nêj¿ím medikamentûm, lákavÿm nabídkám na dovolenou doma i v cizi-
nê! P⌐esto jsou stále víc a víc nemocní. Lidé si za⌐izují zdravé
byty, ale nejsou v nich ¿ƒastni. Stále jim cosi k jejich ¿têstí
chybí.
Hledêt víc na krásu...
Kolik specialit je dnes moæné obdræet v parfumeriích! Nabízejí se
omlazovací kûry, slibuje se zmírnêní vrásek, ¿ampony ¿et⌐í vlasy,
masky dodávají svêæest, krásu podmalovávají barvy a ¿aty dêlají
çlovêka: muæe i æenu. Móda vládne svêtem. A krásní lidé si berou
æivot, protoæe krása sama o sobê neznamená pravé ¿têstí.
Po⌐ádnê se najíst...
Láska prochází æaludkem. Kolik penêz se vydá na stravu! Pravda,
dnes je drahota, ceny se je¿tê neustálily. Ale nejvêt¿í podíl se
p⌐esto vênuje jídlu a pití. Dob⌐e se najíst, to p⌐ece pat⌐í také
ke ¿têstí. Ale je ¿têstí v jídle a pití? Æije çlovêk jen pro to,
nebo naopak, aby zdravê a dûstojnê æil? Kolik lidí p⌐itom na svêtê
hladoví! Mnoho mladÿch lidí opou¿tí svûj domov, kde se mêli dob⌐e,
protoæe dobré bydlo a dobrá strava jim nemohou nahradit ¿têstí, po
kterém touæili.
Hlavnê mít peníze...
Zkuste se zamyslet, kdyæ nêkdy poçítáte peníze: staçily by vám na
v¿echno, co pot⌐ebujete ke svému ¿têstí? Dá se za peníze koupit
¿têstí a spokojenost? Dosáhnete toho bohatstvím? Znáte jistê dob-
⌐e, jak peníze rozdêlují lidi. Jak vzniká lakota, závist a zῃ,
navíc strach, kdo bohatství zdêdí, nebo kdo peníze ukradne. Jak
çasto umírají sta⌐í lidé v bídê, a pod slamníkem nacházejí pozûs-
talí ukryté velké sumy penêz! Bylo to jejich ¿têstí?
Alespoñ kousek ¿têstí?
Lidé mají v¿elijaké p⌐edstavy o ¿têstí. Mohli bychom doplñovat
p⌐íklady dlouhou ⌐adou. Velkÿmi i malÿmi pocity ¿têstí. Trvalej¿í-
mi i krátkodobÿmi hodnotami. Myslíte, æe kousek ¿têstí mûæe uçinit
çlovêka opravdu ¿ƒastnÿm? Pochybuji. ¢têstí je totiæ nêco trvalej-
¿ího neæ jen pocit krátkého okamæiku. Jsem ¿ƒasten teprve tehdy,
kdyæ smím vêdêt, æe jsem stále milován. Jestliæe mám trvalou jis-
totu, která nepodléhá æádnÿm zvratûm ve mnê a kolem mne. Kdyæ mám
trvalou radost, která se nedá vyçerpat! Proto: Jen kousek ¿têstí?
- Ne! Proç neuchopit obêma rukama celé ¿têstí?
Vêçné hodnoty
Jen na nêkolika p⌐íkladech jsme ukázali, æe ¿têstí není vædy tam,
kde je çlovêk obyçejnê hledá. Je prchavé a nestálé. Vzniká v p⌐ed-
stavách lidského srdce, které je sobecké a zahledêné do sebe. Je
daleko od Tvûrce ve¿kerého ¿têstí, od Boha. V Bibli je napsáno:
"Çlovêk není æiv jen chlebem." Mnozí proæili pravdivost tohoto vÿ-
roku. Çlovêk mûæe bÿt ve svém "¿têstí" - osamocenÿ, ne¿ƒastnÿ
a zoufalÿ. I v nejkrásnêj¿ím domê se mohou lidé cítit bez domova.
Pravé ¿têstí, trvalé a hodnotné, je nêkde jinde. Kde je tedy máme
hledat?
Jen u Boha...
¢ƒastnÿ æivot s trvalÿmi hodnotami je moænÿ jen tehdy, kdyæ máme
osobní vztah ke svému Stvo⌐iteli, k æivému Bohu. Vædyƒ jsem milo-
ván svÿm nebeskÿm Otcem, a na tom záleæí nejvíce! Bûh mê zná
a chce nést moje starosti. Takovÿ æivot nemûæe konçit smrtí. Má¿
zájem o tento ¿ƒastnÿ æivot v Bohu? Musí¿ se obrátit na jeho Syna,
Jeæí¿e Krista, kterÿ zaslíbil: "Já jsem p⌐i¿el, aby mêli æivot,
a mêli ho v hojnosti." (Bible, Jan 10,10) Mûæe¿ s ním hovo⌐it
v modlitbê a poprosit ho, aby ti takovÿ æivot dal.
Mluvte s ním...
Dejte Bohu právo, aby ⌐ídil vá¿ æivot. Dejte mu ve svém srdci
prostor, aby vám ukázal, co v¿echno vázne ve va¿em æivotê, çím je
p⌐eplnên a çeho se mu nedostává. Na jeho radu se pak zbavte v¿eho,
co brání va¿emu vztahu k nêmu. Pak poproste Jeæí¿e Krista, aby
p⌐evzal a naplnil v¿echny æivotní oblasti, které jste uvolnili.
Hovo⌐te s ním! On vás vyvede z æivota plného p⌐etvá⌐ky a mylné
orientace. Ucítíte pevnou pûdu pod nohama. Budete mít v¿echno, çe-
ho je t⌐eba k trvalému ¿têstí! Bûh ve svém Synu Jeæí¿i Kristu je
strûjcem pravého ¿têstí v radosti, která nikdy nekonçí. Bûh je
vêçná láska.
E. G. Wenzler
--- h03
Svêtlo svêta
Svêtlo svêta
P⌐i¿el opêt ças vánoçních svíçek, zá⌐ivÿch ozdob a pouliçních neó-
nû. Svêtelné reklamy vyvolávají dobrou vánoçní pohodu. V¿ichni se
snaæí, aby se tato zimní doba stala radostnêj¿í a plná pokoje.
Podmanivé svêtlo svíce vná¿í klid do na¿í du¿e. Mûæe v¿ak zahnat
tíæivé stíny z na¿eho æivota? Má vûbec svêtlo takovou moc?
Jeæí¿ - svêtlo svêta
Ano, takové svêtlo existuje. Jeæí¿ ⌐ekl: "Já jsem svêtlo svêta,
kdo mê následuje, nebude chodit ve tmê, ale bude mít svêtlo æivo-
ta" (Bible, Jan 8,12b). Jak pûsobí takové svêtlo?
Svêtlo svítí
Proæil jsem takovÿ dotek svêtla, kdyæ Jeæí¿ vstoupil do mého æivo-
ta. Do té doby jsem se povaæoval za dobrého çlovêka, se kterÿm mo-
hl bÿt Bûh spokojen. V Jeæí¿ovê svêtle jsem v¿ak s hrûzou zjistil,
æe takovÿ nejsem. Prosazování své vlastní vûle ke ¿kodê jinÿch,
læi z nouze, vyhÿbání se odpovêdnosti - to a mnohé jiné jsem nyní
rozpoznal jako h⌐ích, kterÿ mne odluçuje od Boha. Ale souçasnê mi
Jeæí¿ osvêtloval i vÿznam svého utrpení a smrti. Poznal jsem, æe
i mé viny smazal p⌐ed Bohem svou obêtí na k⌐íæi.
Nastal pro mne novÿ æivot - zaçal jsem následovat Jeæí¿e. P⌐edchá-
zí mê jako zá⌐ivÿ vzor. Poznal jsem pravdu slova æalmu: "Svêtlem
pro mé nohy je tvé slovo, osvêcuje moji stezku" (Bible, Æalm
119,105). P⌐i dûleæitÿch rozhodnutích v zamêstnání, p⌐i volbê æi-
votního partnera, ale i v malÿch kaædodenních starostech jsem pro-
æíval Jeæí¿ovo vedení. Vím také, æe p⌐ijde ças, kdy mne Jeæí¿ svÿm
svêtlem p⌐evede do vêçného Boæího æivota. V nêm uæ nebude utrpení
ani bolest.
Svêtlo h⌐eje
Ve svêtê lidí odlouçenÿch od Boha, p⌐evládá nedûvêra, lhostejnost
a chlad. Jeæí¿ v¿ak p⌐iná¿í teplo. Kaædÿ, kdo v nêho vê⌐í, je pro-
zá⌐en jeho láskou. Nikdo uæ není opu¿tên uprost⌐ed nevlídného svê-
ta. Vstupuje do ⌐ady têch, které On spojuje. Na¿el bratry a sest-
ry, kte⌐í si navzájem pomáhají a doplñují se jako "údy jednoho tê-
la" (Bible, Efezskÿm 5,30). Bez ohledu na lidské teplo spoleçenst-
ví cítí kaædÿ h⌐ejivou p⌐ítomnost Jeæí¿ovy lásky.
Mûj æivot uæ nepodléhá slepému osudu a strachu o budoucnost.
V¿echno je vedeno Jeæí¿ovou láskou, i kdyæ se çasto zdá leccos
tvrdé a bolestné. Vím, æe v¿echno napomáhá k dobrému têm, kte⌐í
milují Boha. Proto "Buâme pravdiví v lásce, aƒ ve v¿em dorûstáme
v Krista" (Bible, Efezskÿm 4,15a).
Svêtlo stravuje
Svêtlo, vycházející od Jeæí¿e, mûæeme znázornit nejlépe na p⌐íkla-
du svíçky. Dává svêtlo, h⌐eje, ale p⌐itom i spaluje. Podobnê i Je-
æí¿ sám sebe nezachoval, ale obêtoval se pro záchranu çlovêka. Své
dílo nevykonal nêjakÿm okázalÿm pûsobením nebeské moci. Stal se
çlovêkem. P⌐i¿el z lásky do na¿eho svêta. ¢el cestou obêti - od
svého narození aæ ke smrti. Tak splnil vûli nebeského Otce. Obêto-
val se za lidstvo, které odpadlo od Boha!
Svêtlo se odráæí
Jeæí¿ povolává i nás, abychom ve spojení s ním byli nositelé jeho
svêtla. "Vy jste svêtlo svêta" - ⌐ekl svÿm uçedníkûm - "tak aƒ
svítí va¿e svêtlo p⌐ed lidmi, aby vidêli va¿e dobré skutky a vzda-
li slávu va¿emu Otci v nebesích" (Bible, Matou¿ 5,14a, 16).
Posláním následovníkû Jeæí¿ovÿch je tedy: obêtovat se v jeho sluæ-
bê a získávat nové bratry a sestry. Není to ztráta, nÿbræ náplñ
a pravÿ smysl lidského æivota (Bible, Matou¿ 10,39).
V takovém svêtle se dívejme na vánoçní svátky. Pán Jeæí¿ Kristus
je tím pravÿm a osvobozujícím svêtlem svêta.
Je¿tê
je na¿e doba zahalena tmou. Çím více jí p⌐ibÿvá kolem nás, tím ví-
ce musíme otev⌐ít svá srdce pro Boæí svêtlo. Vánoçní doba - p⌐í-
hodnÿ ças obrátit se ke svêtlu!
E. Gölz
--- h04
Co nám p⌐inese budoucnost
Obavy o budoucnost
Kdo by je nemêl? O budoucnosti dnes p⌐emÿ¿lí tolik lidí jako nikdy
p⌐edtím. Jaká bude a co nám p⌐inese? Kdyby nebylo této otázky, by-
lo by asi více nezamêstnanÿch a ménê lacino zbohatlÿch lidí, kte⌐í
se domnívají, æe na ni mohou dát spolehlivou odpovêâ. Jsou to nej-
rûznêj¿í "zaruçení" jasnovidci, vykladaçi z karet, z kávy, z dla-
nê, vÿrobci horoskopû aj. Ti v¿ichni by ztratili své povêrçivé
a lehkovêrné zákazníky a ocitli by se sami v nejistotê o vlastní
budoucnost.
Nejistota æivota
Co vlastnê æene çlovêka ptát se na budoucnost? P⌐íçiny zájmu jsou
pochopitelné. Dosavadní domnêlé æivotní jistoty jsou ot⌐eseny
v samÿch základech. Lidská spoleçnost se zmítá v nejistotê a bez-
radnosti, çasto i v bezvÿchodnosti. Celÿ svêt, kterÿ se stal skvê-
le technicky vybavenou a dêsivou dæunglí, zamo⌐enou dravci a jedo-
vatÿmi hady, se topí v krvi. Násilí, terorismus a bezpráví se sta-
ly bêænÿmi prost⌐edky tisícû mafií. Rozhodují nezákonnê, podle
svÿch zájmû, zatímco tzv. zákonné vlády jen bezmocnê p⌐ihlíæejí
a s politováním konstatují, æe zloçinnost prudce stoupá. Nikdo ne-
mûæe s jistotou ⌐íci, æe zítra nepoteçe krev i v jeho blízkosti,
æe se nestane sám obêtí nêkoho çi nêçeho. A to nemluvíme o dro-
gách, krádeæích, podvodech, záke⌐nÿch nemocech, æivelnÿch pohro-
mách, ekologickÿch katastrofách apod. Devastace çlovêka i p⌐írody
nabírá závratné tempo. Spojovací mosty dûvêry, lásky a úcty mezi
lidmi jsou stræeny. Tma je tak hustá, æe není vidêt, kdo je kdo.
Do mysli çlovêka se vkrádá nejistota a strach o budoucnost.
Je nadêje?
V¿ichni jsme zajatci çasu. Z jeho t⌐í rozmêrû známe jen dva: minu-
lost a p⌐ítomnost. Budoucnost je p⌐ed námi skryta. Uæ vás nêkdy
napadlo, æe je to projev Boæího milosrdenství? Kdyby vêt¿ina lidí
znala p⌐esnê to, co je potká v p⌐í¿tím tÿdnu nebo roce, ztratila
by odvahu k æivotu. Dokud je tu dne¿ek a zít⌐ek, je tu i nadêje.
Bûh nás v¿ak nenechal bez spolehlivé informace o budoucnosti. Bib-
le je knihou, která o ní obsahuje pravdivé Boæí slovo. Bûh za svÿm
slovem stojí mocí a autoritou svého majestátu. Dal nám najevo, jak
je dobrotivÿ také tím, æe i zlu dop⌐ává ças. Dává mu p⌐íleæitost,
aby ukázalo, co umí spolu s têmi, kte⌐í mu slouæí. On ale jasnê
⌐ekl, æe je to jen doçasná p⌐íleæitost, jejíæ konec je v jeho ru-
ce. Potom se bude spravedlivê úçtovat. Nikdo nebude moci p⌐i jeho
soudu ⌐íci, æe to tak nemyslel, nebo æe nemêl p⌐íleæitost. Kaædému
Bûh dal a dává p⌐íleæitost, ale s ní také i odpovêdnost. Neopome-
nul nás upozornit, æe i zlo nastolí zdánlivÿ mír - pekelnÿ mír.
Vædyƒ i na h⌐bitovê nebo v koncentraçním tábo⌐e mûæe bÿt mír, kte-
rÿ v¿ak nemá nic spoleçného s lidskÿm ¿têstím a skuteçnÿm pokojem.
Bûh je v¿ak Bohem pokoje a na¿e lidské ¿têstí je jeho koneçnÿm cí-
lem.
Dobrá zpráva
Milující Bûh chtêl i v tomto vêku tmy a zla dát lidstvu pokoj,
jistotu a ¿têstí. Poslal nám svého milovaného Syna Jeæí¿e Krista:
- aby se s námi ztotoænil ve v¿ech na¿ich têækostech a bolestech,
- aby dobrovolnê na sebe vzal na¿e viny, jako by se jich sám do-
pustil,
- aby za nê podstoupil smrt na k⌐íæi,
- aby za nás uçinil zadost jeho dokonalé spravedlnosti,
- aby nám mohlo bÿt odpu¿têno a spravedlnost zûstala spravedlnos-
tí.
O tom zvêstoval zprávu celému svêtu. Aby kaædÿ, kdo v Krista uvê⌐í
a p⌐ijme jeho obêƒ pro sebe na odpu¿têní svÿch h⌐íchû, nalezl
v nêm pokoj, jistotu a zároveñ i zaslíbení vêçného æivota. V tom
je Boæí úmysl pro budoucnost kaædého z nás.
Nové nebe a zemê
Bûh slíbil, æe v okamæiku skonçení na¿eho vêku p⌐ijde znovu. Spra-
vedlivê odsoudí, navædy zavrhne a potrestá ve¿keré zlo a v¿e, co
zûstává aæ dosud nepotrestáno. Svojí mocí pak nastolí na této krví
a h⌐íchem nasáklé zemi své království. Vejdou do nêho v¿ichni,
kte⌐í mu cele svê⌐ili svûj æivot. P⌐ijali jeho vûli a æili podle
jeho slova, i kdyæ se to çasto neobe¿lo bez jejich utrpení. Slí-
bil, æe odstraní kaædou bolest a set⌐e kaædou slzu z oçí v¿em,
kte⌐í se jím dali zachránit. Uçiní konec i smrti. Nakonec stvo⌐í
i nové nebe a novou zemi, kde spoleçnou ⌐eçí v¿ech bude láska. Kde
budou v¿echny lidské sny o ¿ƒastném a plném æivotê naplnêny v mí-
⌐e, která p⌐ekoná v¿echny na¿e p⌐edstavy.
Záleæí jen na tobê
Takovÿ je obraz budoucnosti z Boæího pohledu - jistá a zaruçená
budoucnost. Pro jednoho bude nêçím tak krásnÿm, æe to nelze slovy
vyjád⌐it, pro jiného bude hrûzou, jakou dosud nepoznal. Budoucnost
nám nemohou urçit jasnovidci, ani astrologové a horoskopy. Budouc-
nost si urçuje kaædÿ sám. Svÿm rozhodnutím pro Jeæí¿e Krista - ne-
bo proti nêmu.
Jistota vêçného æivota
Nemyslí¿, æe místo v¿ech marnÿch pokusû je lep¿í sklonit se, pok-
leknout na místê, kde právê jsi - a poprosit z celého srdce: "Pane
Jeæí¿i Kriste, ty æivÿ a vêçnÿ Synu Boha æivého, dej mi prosím
poznat pravdivou budoucnost. Vím, æe je plnê ve tvé ruce a æe
i mnê dává¿ na ní podíl. Ukaæ mi, prosím, co mám dêlat, abych i já
ve¿el do tvého království."
Jeæí¿ svÿm slovem zaruçil, æe nikoho, kdo k nêmu p⌐ijde, neodmítne
a nevyæene ven.
Ji⌐í Hurta
--- h05
Jeden za v¿echny
Milÿ çtená⌐i, dræí¿ v ruce malÿ letáçek. Má ponêkud záhadnÿ název
"Jeden za v¿echny". Çti jej pozornê. Jeho obsah mûæe zmênit tvûj
æivot.
Dva troseçníci
Na otev⌐eném mo⌐i dva námo⌐níci - kamarádi zápasili zoufale o æi-
vot. Jeden z nich se dræel b⌐evna a mêl tedy nadêji se zachránit.
Druhÿ se nemêl çeho p⌐idræet a jen z posledních sil vzdoroval vl-
nám. První námo⌐ník byl vê⌐ící a vidêl, æe se jeho nevê⌐ící kama-
rád nemûæe zachránit. P⌐enechal mu b⌐evno, které jej udræovalo nad
vodou. Na rozlouçenou poprosil svého p⌐ítele: "Aæ se dostane¿ do
bezpeçí, vyhledej spoleçenství vê⌐ících a uvê⌐ v Jeæí¿e Krista."
Mladÿ k⌐esƒan utonul. Jeho kamarád se zachránil a vykonal, co mu
poradil p⌐ítel. - Kde vzal první námo⌐ník odvahu zem⌐ít, aby jeho
kamarád mohl æít? Kdo mu daroval takovou sílu?
Bible hovo⌐í,
æe jenom jeden mûæe dát tuto sílu. Bible nás o tom spolehlivê in-
formuje. Je laskavÿm dopisem nebeského Otce na na¿i adresu. Není
to anonymní zpráva. Autor dopisu je podepsán. Bibli psali sice li-
dé, ale vedl je Duch svatÿ. Je tedy Boæím poselstvím. Je Kniha
knih a p⌐iná¿í poæehnání pro milióny lidí na celém svêtê. Proto
v ní çti a p⌐emÿ¿lej nad jejím obsahem. Nebude¿ zklamán! Je zde
obsaæeno poselství Boæí lásky, nadêje a víry.
Kdo je ten "jeden"?
Jeæí¿ Kristus - Syn Boæí. Byl d⌐íve neæ byl stvo⌐en svêt a skrze
nêho bylo v¿echno stvo⌐eno. Jeho jméno je nad kaædé jméno. Nevidí¿
ho svÿma têlesnÿma oçima, ale mûæe¿ ho uvidêt oçima víry. Kdyæ se
uti¿í¿ a dá¿ mu p⌐ednost p⌐ed v¿ím, co tê od nêho odvádí, usly¿í¿
v nitru svého srdce jeho hlas. Vím, æe má¿ mnoho jinÿch starostí,
ale tato vêc je nejdûleæitêj¿í.
Kdo jsou ti "v¿ichni"?
To jsme my - lidé. Bûh nás stvo⌐il k svému obrazu. V¿echno Bûh
stvo⌐il pro çlovêka a çlovêka stvo⌐il pro sebe. Touæí po spoleçen-
ství s námi. Chce, abychom se mu líbili a z lásky konali jeho vû-
li, která je pro nás dobrá a dokonalá.
V¿ichni zh⌐e¿ili
Bible v¿ak o nás lidech ⌐íká, æe jsme se svému pûvodnímu poslání
zpronevê⌐ili a odmítli Boæí vedení. Ukázali jsme Pánu Bohu záda
a jdeme si svou vlastní cestou. Stali jsme se tak vlastními bohy,
kte⌐í nad sebou nikoho neuznávají a berou si æivot do svÿch rukou.
Nic uæ na nás není vidêt z pûvodní podoby a slávy Boæí. Jen u lidí
hledáme vlastní chválu. Kdo Boha vêdomê odmítá - h⌐e¿í. Bible mlu-
ví o tom, æe v¿ichni jsme zh⌐e¿ili. Nikdo z nás není lep¿í neæ ten
druhÿ.
Odplata za h⌐ích
Bible ⌐íká, æe je to vêçná smrt. Æivot bez Boha není vlastnê æi-
vot, ale æivo⌐ení, které konçí smrtí. Jen se podívejme na p⌐írodu,
kam jsme ji za na¿eho panování p⌐ivedli! A jaké jsou mezilidské
vztahy? Na konci v¿ech dnû æivota nás çeká Boæí soud. To je nezv-
ratné Boæí rozhodnutí. Nic na nêm nemûæeme zmênit. Proto musíme
brát velice váænê Boæí varování a napomenutí.
Jeden za v¿echny
Bûh nás miluje a nechce, abychom navêky zahynuli ve svém h⌐íchu.
P⌐eje si, abychom se k nêmu obrátili. Jak to za⌐ídil? Z lásky
k nám poslal svého jediného Syna - Jeæí¿e Krista, aby nás oçistil
od h⌐íchu svou krví. Získal pro nás odpu¿têní a zachránil od vêç-
ného odlouçení od Boha. Nemusíme se uæ bát Boæího soudu.
Jen v Jeæí¿i je spása
Svêtem se ¿í⌐í mnoho fale¿nÿch uçení a sekt. Lidé od nich oçekáva-
jí záchranu, ale tragicky se mÿlí. Spasení je jen v Jeæí¿i Kristu,
kterÿ ⌐ekl: "Já jsem ta cesta, pravda a æivot, æádnÿ nep⌐ichází
k Otci, neæ skrze mne" (Bible, Jan 14,6).
Jeæí¿ Kristus, Boæí Syn, zem⌐el i za tebe na golgotském k⌐íæi,
vstal z mrtvÿch a æije. Otev⌐i mu nyní své srdce, aby mohl do nêho
vejít a darovat ti novÿ, vêçnÿ æivot.
Pavel Titêra
--- h06
Bez Boha - nebo s Bohem?
"Náboæenství je opium lidstva, v¿echno si vytvo⌐íme vlastníma ru-
kama a ukáæeme svêtu, æe to bez Boha jde. Vychováme novou genera-
ci, která uskuteçní na¿e zámêry. Nic nesmí stát v cestê svêtu bez
Boha." To byla lákavá æivotní filozofie. Dûsledkem této utopie by-
la katastrofa: Vláda bezduchého materialismu, zniçené morální hod-
noty, konzumní zpûsob æivota, egoismus a p⌐etvá⌐ka. Po zhroucení
této Babylónské vêæe zûstala mnohÿm lidem jen prázdnota v srdci,
beznadêje a tíæivÿ stín minulosti. Objevila se v¿ak nová touha po
Bohu a trvalÿch hodnotách.
Otázka pro tebe
Kde se nachází¿ ty? Zkus si poctivê odpovêdêt. Spoléhá¿ stále jen
na svou lidskou chytrost a své schopnosti? Nebo jsi poznal, co
znamená æít bez Boha? Bez jeho vedení a pomoci. Uvêdomuje¿ si nêk-
dy svou bezvÿchodnou situaci? Svûj stav du¿e a têla? Svêt, p⌐áte-
lé, ideologie obvykle zklamou. Bûh nikdy! Ví¿ proç?
Protoæe tê miluje
P⌐átelé mi mohou prokazovat lásku, ale p⌐esto p⌐icházejí chvíle,
kdy se cítím opu¿tên. Proç? Protoæe na¿e lidská láska je povrchní
a prchavá. Boæí láska je nekoneçná a sám Bûh je jejím zdrojem.
Vædyƒ On je Láska. Miluje nás - je ná¿ Stvo⌐itel. Dává nám lásku
také proto, abychom ji dál rozdávali. Kolik potê¿ení a radosti tím
mûæeme p⌐inést a sami získat! Mûæe¿ bÿt chudÿ a bezvÿznamnÿ, v da-
vu ztracenÿ a bezmocnÿ çlovêk, ale bude¿ nosit ve svém srdci pokoj
a Boæí lásku.
Protoæe tê vykoupil
Hlavní p⌐íçinou odlouçenosti çlovêka od Boha je lidská pÿcha
- vzpoura proti Boæímu ⌐ádu. V takovém stavu jsme v zajetí h⌐íchu.
Je jen jediná moænost, jak se z tohoto zajetí dostat. Je to vykou-
pení. Bûh nám je zdarma nabízí. Zaplatil za nás vysoké vÿkupné:
Poslal svého Syna - Jeæí¿e Krista, kterÿ vzal na sebe v¿echna na¿e
provinêní a zaplatil za nê "na k⌐íæi" svÿm æivotem. Z lásky k nám
p⌐ijal trest, kterÿ jsme mêli sami nést. Kristovou obêtí jsme vy-
koupeni z moci h⌐íchu. Nepochopitelné? Ano - "Neboƒ Bûh tak milo-
val svêt, æe dal svého jediného Syna, aby æádnÿ, kdo v Nêho vê⌐í,
nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ". (Bible, Jan 3,16).
Protoæe tê chce vést
Abychom mohli æít, musel Pán Jeæí¿ zem⌐ít. V jeho obêti dojdeme
odpu¿têní a dostaneme se k Bohu. Jen ten, kterÿ svÿch h⌐íchû litu-
je, vyzná a prosí Boha za odpu¿têní, se k nêmu dostane. Bûh nás
pak znovu p⌐ijímá za své dêti a nabízí nám vêçnÿ æivot. Znáte jis-
tê ten krásnÿ a h⌐ejivÿ pocit z odpu¿têní. Nesrovnatelnê radost-
nêj¿í je stav, kdyæ nám Bûh odpustil na¿e h⌐íchy. Vê⌐, æe "i kdyby
tvé h⌐íchy byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna" (Bible,
Izajá¿ 1,18b). Æít s vinou vede k depresím, vÿçitkám, agresivitê
i k nemoci.
Rozhodni se!
To jsou hlavní dûvody, proç i já jsem se rozhodl æít s Bohem. P⌐e-
ji vám, abyste p⌐ijali stejné rozhodnutí. Je to krásnÿ a plnÿ æi-
vot. Jak to udêlat? - I kdyæ není nablízku æádnÿ vê⌐ící k⌐esƒan,
kterÿ by ti poradil, nevadí. Bûh je ti blíæ, neæ si myslí¿. Pán
Jeæí¿ ⌐íká: "Hle, stojím p⌐ede dve⌐mi a tluçu. Zaslechne-li kdo
mûj hlas a otev⌐e mi, vejdu k nêmu" (Bible, Zjevení 3,20a). Staçí
tedy otev⌐ít mu své srdce. Pozvi ho têmito slovy: "Pane Jeæí¿i,
æil jsem aæ do dne¿ního dne bez Tebe, ale teâ vím, æe Tê pot⌐ebu-
ji. Prosím odpusƒ mi v¿e, çím jsem Tobê a jinÿm zpûsobil bolest.
Odpusƒ mi moje h⌐íchy. Vejdi do mého æivota a stañ se mÿm p⌐ítelem
a Pánem. Chci æít s Tebou. Otvírám Ti dve⌐e svého srdce. Amen".
Daniel Kaleta
--- h07
Kdo mê má rád?
Jakÿ máte pocit, kdyæ si poloæíte otázku: "Kdo mê má rád?" Mûæete
ihned nêkoho jmenovat? Kdo odpoví kladnê, je bohatÿ a ¿ƒastnÿ çlo-
vêk. Skuteçnost, æe nás nêkdo miluje, zvy¿uje vêdomí na¿í vlastní
hodnoty a pozitivnê ovlivñuje i na¿e chování. Koho lidi opravdovê
p⌐ijímají, ten dostane chuƒ do æivota a je naplnên radostí. Naopak
tam, kde je vêdomé p⌐ehlíæení a odmítání se mohou lidé zlomit
a pochybovat o smyslu svého æivota.
Láska je nedostatkové zboæí
Nezi¿tná láska se stala v na¿í spoleçnosti nedostatkovÿm zboæím.
Sobecká láska spekuluje jen s odplatou a nemyslí nikdy na dobro
druhého. Opravdová láska je p⌐ipravena na od⌐íkání, vypoçítavá
láska klade jen poæadavky na druhého.
Kdo je dnes je¿tê vûbec schopen odsunout své vlastní zájmy a pot-
⌐eby na druhé místo? Dát druhému p⌐ednost a povzbudit ho? Dnes je
kaædÿ sám sobê bliæním. Proto je dnes tak mnoho osamêlÿch lidí,
kte⌐í neproæili teplo lásky. To je smutná zku¿enost. Takoví lidé
jsou zatvrzelí, otupêlí a stanou se i agresivními.
Bûh vás miluje!
Kdo je schopen nesobecké lásky?
Odpovêâ je pomêrnê jednoduchá: jen takovÿ çlovêk, kterÿ sám æije
v trvalé a up⌐ímné Boæí lásce, která ho nese.
Svou nekoneçnou lásku nabízí Bûh v¿em. On miluje çlovêka takového,
jakÿ je. Dûkazem jeho lásky k nám je, æe obêtoval svého jediného
Syna - Jeæí¿e Krista za na¿e h⌐íchy. "Nikdo nemá vêt¿í lásku neæ
ten, kdo poloæí æivot za své p⌐átele" (Bible, Jan 15,13). Æádnÿ
çlovêk nás nemûæe milovat jako On. Kdo Boæí lásku osobnê p⌐ijal,
proæil také i zmênu svého æivota. Bûh nabízí novÿ æivotní styl.
I vy mûæete poznat tuto Boæí lásku. V Bibli najdete o ní nejedno
uji¿têní: "Zamiloval jsem si vás, praví Hospodin" (Malachiá¿
1,2a).
Nedostatek pravé lásky ve va¿em æivotê mûæe vyplnit jen Jeæí¿.
P⌐ijmête tento dar Boæí lásky. Pak ji budete schopni nezi¿tnê dá-
vat i jinÿm. Va¿e vztahy k Bohu a k lidem se zmêní. Ve va¿em okolí
se lidé budou cítit dob⌐e, protoæe budete naplnêni Boæí p⌐ítomnos-
tí.
Jsem milován!
Ve svém æivotê jsem trpêl tím, æe jsem nemohl mnoho vêcí zmênit.
I kdyæ jsem çasto sly¿el, æe mê Bûh miluje, dlouho jsem to nechá-
pal. V jedné chvíli se mi v¿ak otev⌐ely oçi. V rozhovoru s vê⌐ícím
p⌐ítelem jsem poznal, æe mê Bûh neodmítá, ale p⌐ijímá s otev⌐enou
náruçí. Bylo to veliké vysvobození. Boæí láska se mi stala bezp-
rost⌐ednê blízká. Mohl jsem k Bohu p⌐ijít se v¿emi b⌐emeny a vyz-
nat kaædou svoji vinu. Bûh mê uçinil ¿ƒastnÿm çlovêkem.
Nauçil jsem se mít rád!
Teprve pozdêji jsem pochopil, æe Boæí láska bude provázet celÿ mûj
æivot. V¿echno ne¿lo hned tak, jak jsem si p⌐edstavoval. I p⌐es
své modlitby jsem zaæil mnohá selhání a zklamání. Uæ jsem chtêl
o Boæí lásce skoro pochybovat. Pozdêji jsem v¿ak zjistil, æe si
Bûh ponechal v ruce v¿echny páky a æe kladl vÿhybky podle své vû-
le. Æasnul jsem nad tím, jak mê v mnohÿch p⌐ípadech uchránil od
zlého. Nemohl jsem stále pochopit, æe má pro mne na mysli vædy jen
to nejlep¿í. Teprve kdyæ se ohlédnu zpêt, poznávám v mnoha situa-
cích pûsobení Boæí lásky. Vzpomínám si, jak jsem mêl se svÿm kole-
gou váæné osobní problémy. Nevycházeli jsme spolu dob⌐e. Nemohl
jsem to v¿ak p⌐ekonat. Prosil jsem Boha o pomoc. Uvêdomil jsem si,
æe jsem p⌐ijal Boæí lásku nejen pro sebe, ale i pro druhé. Bûh
zpûsobil, æe se ve mnê jeho láskou cosi zmênilo. Pod jejím pûsobe-
ním se pak v¿echny vêci urovnaly k dobrému.
Láska oæivuje
Vædy stojím v úæasu nad tím, æe Bûh miluje právê mne. Pochopil
jsem, æe mê nemá rád proto, æe bych byl tak dobrÿ a správnÿ, ale
proto, æe já jeho lásku pot⌐ebuji. On mê vædy miloval. Poslal ke
mnê svého Syna Jeæí¿e Krista uæ tehdy, kdyæ jsem o nêm nic nevê-
dêl. To je pro mne jeden z nejsilnêj¿ích dûkazû, jak to Bûh se
mnou váænê myslí. S jeho láskou zaçínám teprve nyní opravdovê æít.
W. Damitz a H. Findeisen
Jsi milován!
Bûh ⌐íká: "Protoæe jsi v mÿch oçích tak drahÿ, vzácnÿ, zamiloval
jsem si tê" (podle Bible, Izajá¿ 43,4a)
Aƒ není æádného dne, kdy bude¿ muset ⌐íkat: "Nemám nikoho, kdo by
mê dræel."
Aƒ není æádného dne, kdy bude¿ muset ⌐íkat: "Není nikoho, kdo by
mê chránil."
Aƒ není æádného dne, kdy bude¿ muset ⌐íkat: "Nemám nikoho, kdo by
mê miloval."
Jeæí¿ praví:
"Já jsem s tebou po v¿echny dny, aæ do skonání svêta." (podle
Bible, Matou¿ 28,20)
--- h08
MªJ SPASITEL
Cesta k Bohu
Jistê jste se setkali s tvrzením k⌐esƒanû, æe bez Kristovy obêti
na k⌐íæi by nikdy nebylo moæné dosáhnout spásy - nebe. Lidem k to-
mu nemûæe pomoci jejich síla, vzdêlání, ani zásluhy. Çlovêku je
dána jen jediná cesta k Bohu: cesta víry v Jeæí¿e Krista - Spasi-
tele.
Pot⌐ebujeme opravdu Spasitele?
Patrnê si ⌐eknete: "To by bylo p⌐íli¿ lehké a laciné! Æe by se
çlovêk mohl takto smí⌐it s Bohem? A v Jeæí¿i bez vlastního p⌐içi-
nêní toho dosáhnout? Pouhou vírou v Nêho?" Ano, je to moæné! Pán
Jeæí¿ sám vyjád⌐il jak je to prosté a jednoduché: "Jestliæe se ne-
obrátíte a nebudete jako dêti, nemûæete vejít do království nebes-
kého" (Bible, Matou¿ 18,3).
Jsou i jiné cesty k Bohu?
Lidé tomu nevê⌐í a sami hledají jiné cesty. Nabízejí se rûzné re-
cepty, jak obejít Jeæí¿ovu obêƒ na k⌐íæi. Populární a lákavé je
nap⌐íklad "p⌐evtêlování". To prohla¿uje, æe v¿echno, co jsi ve
svém æivotê ¿patného vykonal, si musí¿ nêkde odçinit. Tolikrát se
bude¿ znovu vracet na tento svêt, dokud si neodtrpí¿, co jsi
v nêkterém svém minulém æivotê na zemi spáchal. Aæ si v¿echno od-
pyká¿ a v¿e bude vyrovnáno, pak teprve dosáhne¿ pokoje.
Co to ov¿em znamená? To vyluçuje Spasitele! Potom by Pán Jeæí¿ ne-
musel p⌐ijít na svêt, nemusel zem⌐ít za h⌐í¿níky a prolít za nê
svou krev, kdyæ by çlovêk odpykáním v nêkolika p⌐evtêleních (t⌐eba
do opic, komárû apod.) mohl bÿt spasen. My v¿ak pot⌐ebujeme Spasi-
tele. Jeæí¿ Kristus je ta pravá a jediná cesta k Bohu!
Má Jeæí¿ právo kaædému odpustit?
Ano, i tomu nejvêt¿ímu h⌐í¿níku. Dûkazem toho je lotr, kterÿ byl
uk⌐iæován spolu s Jeæí¿em. Ten uæ nemêl æádnou moænost své zloçiny
napravit. A p⌐esto: byl spasen? Byl! Pán Jeæí¿ vidêl jeho vnit⌐ní
promênu. V posledním okamæiku æivota lotr litoval svÿch skutkû
a vydal se na milost Boæí - svému Spasiteli. Jeæí¿ mu na to ⌐ekl:
"Je¿tê dnes bude¿ se mnou v ráji". Zde promluvil Pán a Spasitel.
Má právo i tomu nejvêt¿ímu h⌐í¿níkovi ⌐íct: "Odpou¿têjí se tobê
h⌐íchy, víra tvá tê k spasení p⌐ivedla".
A co dobré skutky?
Existuje názor, æe çlovêk mûæe bÿt spasen, kdyæ odstraní své
h⌐íchy dobrÿmi skutky. To je v¿ak základní omyl. Bible nám o tom
jasnê praví, æe ze svÿch skutkû nebude ospravedlnên æádnÿ çlovêk:
"Milostí spaseni jste skrze víru. Spasení není z vás, je to Boæí
dar, není z va¿ich skutkû, takæe se nikdo nemûæe chlubit". (Efezs-
kÿm 2,8-9). Tedy kdyby lidé byli spaseni jen na základê svÿch dob-
rÿch skutkû, pak by s nimi do nebe mohla vejít i pÿcha. Mohli by
Bohu ⌐íct: "Já tu mám právo bÿt! Nemusím se nikomu vdêçit a dêko-
vat! Zaslouæil jsem si to svÿmi dobrÿmi skutky!" Nebe je v¿ak jen
z Boæí milosti, protoæe se Bûh nade mnou slitoval. Nebe je jen
proto, æe Jeæí¿ Kristus za mne zem⌐el na k⌐íæi. Nêkdo z vás si
⌐ekne: "Dobré skutky tedy nemají æádnou cenu?" Mají! Ale ne pro
spasení. Bûh o nich ví a oceñuje je.
Nevíme dne ani hodiny
Je t⌐eba, abyste si vy⌐e¿ili otázku svého vztahu k Pánu Jeæí¿i.
Jste p⌐ipraveni jít na vêçnost? Nikdo z vás neví dne ani hodiny.
Jako jedna mladá dívka, která vstoupila do jízdní dráhy a byla na
místê usmrcena nákladním autem. Nesla si ¿aty do taneçních. Kdyby
se jí nêkdo zeptal: "Jsi p⌐ipravena jít Bohu vst⌐íc?" - moæná æe
by se u¿klíbla a ⌐ekla: "Nechte si takové hloupé otázky, já mám
je¿tê æivot p⌐ed sebou." Je to vêc váæná. Vy⌐e¿te si tuto naléha-
vou otázku. Vy sami ji nevy⌐e¿íte, ale jen s Pánem Jeæí¿em. Vy⌐e¿-
te ji je¿tê dnes.
Mûj Spasitel!
Jeden chlapec umíral na rakovinu. Bylo mu 12 let a bál se smrti.
Nevêdêl kam pûjde a co s ním bude. Vê⌐ící léka⌐ mu vyprávêl o lás-
ce Jeæí¿e Krista k nêmu. Chlapec v¿ak byl v takové depresi, æe
jeho slova nevnímal. Ve své bezradnosti léka⌐ chlapce poprosil:
"₧íkej a ukazuj si se mnou na prstech:
Pán-Jeæí¿-je-mûj-Spasitel." Pak chlapce opustil a ten brzy skonal.
Zarmoucenÿ léka⌐ byl na pochybách, jestli chlapec p⌐ed smrtí uvê-
⌐il. Bezdêky pohlédl na jeho k⌐eçovitê sev⌐ené prsty. Ke svému
p⌐ekvapení uvidêl, æe si dræí çtvrtÿ prst. Rozpomnêl se na to, co
mu naposledy ⌐íkal. Pán Jeæí¿ je "mûj" - v tomto slovíçku to
v¿echno je - "mûj" Spasitel!
Venku stojí luxusní automobil. Co je mi to platné, kdyæ o nêm
v¿echno vím: kolik má válcû, jakou má rychlost, spot⌐ebu apod.,
kdyæ nemohu ⌐íct "je mûj". A pak k nêmu p⌐ijde çlovêk, kterÿ t⌐eba
vûbec neví, proç to jezdí. Má klíçek: otev⌐e, sedne a jede. Je
"jeho". Nebo krásná vila. I kdybych ji stavêl a vêdêl o ní v¿ech-
no, kdyæ nemohu ⌐íct "je moje" - nemám nic. Ale je nêkdo, kdo tam
bydlí, kdo ji uæívá a je "jeho".
A tak je to i s Pánem Jeæí¿em. Kdybych o nêm v¿echno vêdêl, a mohl
o nêm dokonce i jinÿm vyprávêt, ale nemohl ⌐íct "mûj" - zûstal
jsem duchovním æebrákem, kterÿ neví kam jde. Mûæeme v¿ichni ⌐íct
"mûj"? Zkuste si i Vy p⌐ivlastnit Boæí lásku.
Karel Ko⌐ínek
--- h09
VOLÅNï DÅLEK
Bûh k nám promlouvá
Kaædÿ z nás uæ nêkdy zatouæil po romantice dalekÿch krajû. V¿ichni
p⌐ece máme rádi zmênu. Nêkte⌐í z nás, co nemohou proæít svou dovo-
lenou - t⌐eba na Malorce, chodí mnohdy vnímat atmosféru cizího
svêta alespoñ na leti¿tê. Zde je totiæ v¿echno zcela jiné. Ti,
kte⌐í se chystají na odlet, mají dobrou náladu. Jsou uvolnêní
a daleko více se smêjí, neæ v denním æivotê, kdy není mnohdy çemu
se zasmát. Se zavazadly odeslali k letadlu i své nadêje. Brzy bude
v¿e docela jiné. Uæ abychom byli pryç od ¿edi v¿edních dnû!
Nesplnêná oçekávání
V hale pak vidíme sluncem opálené tvá⌐e têch, kte⌐í se vracejí
z dovolené. Mûæeme pozorovat, æe nêkte⌐í jsou spokojeni, ale
v mnohÿch obliçejích je patrno zklamání, p⌐esto, æe mêli krásné
poçasí a bydleli i v dobrém hotelu. Co bylo asi dûvodem nesplnêné-
ho oçekávání? Byly to klamné nadêje, které se rozplynuly jako mÿd-
lové bubliny? Nebo i to, æe si mysleli, æe mohou utéci sami p⌐ed
sebou? V místê dovolené se v¿ak kaædÿ se svÿm "já" znovu setká.
Vÿstiænê to vyjad⌐ují slova písnê: "Kdyæ nejsi doma sám se sebou,
pak nejsi doma nikde". Problém je tedy v nás.
ùtêk od Boha
Bible mluví o çlovêku, kterÿ na tom byl podobnê. Kdyæ dræel v ruce
v p⌐ístavním mêstê Joppe lodní lístek, nikdo z jeho spolucestují-
cích netu¿il, jaké mêl tento muæ problémy. Chtêl odjet, aby se
zbavil Boha. Muæ na útêku. Jeho my¿lenky a jednání se toçily kolem
jednoho plánu: "Jen daleko pryç!" Prosadil jej. P⌐itom v¿ak Joná¿
dob⌐e sly¿el, jak Bûh k nêmu hovo⌐í. Dob⌐e také vêdêl, jak je dû-
leæitÿ v jeho æivotê. Kdyæ v¿ak Bûh chtêl p⌐evzít jeho vedení,
utíká. Tvrdo¿íjnê prosazuje svou vlastní vûli.
Hledání
Nechceme se i my sami prosazovat? Jednat podle své vlastní vûle,
tak aby odpovídala na¿im p⌐edstavám? Je v tom na¿e ¿têstí? Zajisté
ne. ¢têstí není p⌐ece závislé na na¿em vlastním rozhodování. ¢ƒas-
tni mûæeme bÿt jen tehdy, kdyæ æijeme podle toho, k çemu jsme byli
urçeni. Nikoho nenapadne, aby pouæíval auto jako loâ. Ale jak to
dêláme my lidé? Známá je my¿lenka: "Boæe, neklidné je na¿e srdce,
dokud nespoçine a nenalezne pokoj v tobê". Çlovêk je stvo⌐en k to-
mu, aby æil ve spojení s Bohem.
V têsné blízkosti Jeæí¿e
Bûh není vzdálená bytost nêkde nad oblaky. V Jeæí¿i Kristu doká-
zal, jak je nám docela blízko. Æe zná na¿e starosti, rozumí na¿im
problémûm a dovede nás vyvést ze slepÿch uliçek. Tím ukázal, jak
to s námi dob⌐e myslí. A také ⌐ekl, æe ho pot⌐ebujeme, abychom
mohli zvládnout svûj æivot. I Joná¿, o kterém jsme vyprávêli, vê-
dêl, æe jenom s Bohem se mu mûæe æivot vyda⌐it. P⌐esto si v¿ak
klidnê na lodi lehl a tvrdê usnul. ùtêk od Boha se mu nepoda⌐il.
Chtêl jednou vypnout a po⌐ádnê si odpoçinout.
V Boæí reæii
Ale pak to ¿lo v¿echno úplnê jinak. Objednal si slunce, ale p⌐i¿la
bou⌐e. I my si zpoçátku necháváme leccos líbit. Kdyæ se ale na¿e
vysnêná æivotní loâ dostane do tísnê a hrozí ztroskotáním, pak
i na¿e du¿e mûæe lehce dostat mo⌐skou nemoc. Nakonec se Joná¿ dov-
típil. Bou⌐i dopustil Bûh proto, aby se k nêmu vrátil. Tehdy
pochopil, co to znamená, pod⌐ídit se Boæí vûli. Proæil radost
a pokoj s Bohem.
Z omezenosti do svobody
A co my? Bûh mluví ke kaædému çlovêku. Jsou chvíle, kdy jsme ho
ochotni vnímat. Nap⌐íklad p⌐i ohroæení na¿eho zdraví, nebo po váæ-
né dopravní nehodê, ze které vyvázneme se zdravou kûæí, coæ nikdo
nepokládal za moæné. Tehdy nám snadno p⌐icházejí my¿lenky na Boha.
Obraƒme svou pozornost k Bibli, kde Bûh k nám osobnê mluví svÿm
Slovem. V ní se mûæeme dovêdêt, jakÿ má bÿt ná¿ æivot ve vztahu
k nêmu. Bible nám také ukazuje, jak osobnê mûæeme Boha poznat. Bûh
nás chce osvobodit! Z pout omezenosti lidského æivota - do svobody
Boæích dêtí.
Rainer Zelewske
--- h10
JEÆï¢ KRISTUS
Kdo je Jeæí¿ Kristus?
Kaædÿ mûæe mít o nêm svou vlastní p⌐edstavu. Vêt¿ina lidí si mys-
lí, æe to byl jen mimo⌐ádnÿ çlovêk, prorok, divotvûrce nebo svê-
tec. Ani jeden z lidskÿch pojmû to v¿ak nemûæe vystihnout. Nikdo
z lidí není jako On. Æádná lidská slova nemohou vyjád⌐it jeho pod-
statu. Jen Bible, která je Boæím poselstvím çlovêku nám zjevuje,
kdo je Jeæí¿ Kristus. Je to Boæí Syn. O tom nám Bible hovo⌐í:
Jeæí¿ovo narození
Lidstvo se h⌐íchem oddêlilo od Boha. Tím se mezi Bohem a çlovêkem
vytvo⌐ila propast. Milující Bûh se v¿ak rozhodl lidstvo zachránit
a vystavêl most. Poslal svého Syna - Jeæí¿e Krista na svêt. "Neboƒ
tak Bûh miloval svêt, æe dal svého jediného Syna, aby æádnÿ, kdo
v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ." (Bible, Jan 3,16).
Kdyæ se naplnil ças, panna jménem Marie poçala Jeæí¿e pûsobením
Ducha Svatého. V Betlémê se narodil Boæí Syn. Jméno Jeæí¿ mu urçil
Bûh skrze andêla a znamená "Bûh zachrañuje." Naplnilo se to, co
jiæ p⌐ed mnoha staletími p⌐edpovêdêli proroci.
Jeæí¿ovo poslání
Kdyæ mêl Jeæí¿ asi 30 let, opustil své tesa⌐ské povolání. Jeho
dal¿í pûsobení popisuje Bible takto: Jeæí¿ procházel krajinou, po-
máhal lidem a uzdravoval je. Bûh byl s ním a obda⌐il ho Duchem
Svatÿm a mocí. V jeho promluvách zaznívala vÿzva k pokání, potê¿e-
ní zarmoucenÿm a lásce k Bohu a bliænímu. Jeæí¿ o sobê ⌐ekl: "Já
jsem ta cesta, pravda i æivot. Nikdo nep⌐ichází k Otci, neæ skrze
mne." Vyvrcholení jeho pozemského æivota bylo utrpení na k⌐íæi.
Svojí smrtí p⌐inesl Bohu zástupnou obêƒ za h⌐íchy v¿ech lidí. Tím
se stal zachráncem pro v¿echny lidi, kte⌐í v nêho vê⌐í.
Vzk⌐í¿ení
T⌐etího dne vzk⌐ísil Bûh Jeæí¿e z mrtvÿch - jeho hrob zûstal práz-
dnÿ! Jeho vzk⌐í¿ení je definitivní a pro nás zárukou, æe v¿ichni
lidé budou po smrti jednou vzk⌐í¿eni. Jeæí¿ je nyní tam, kde byl
p⌐ed svÿm narozením. V nebi - ve slávê u svého Otce. Ode¿el, aby
v¿em vê⌐ícím p⌐ipravil místo. Nebe je plné Boæí slávy a nepopsa-
telné krásy. Bûh chce v¿ak mít vedle sebe i ty, za které Jeæí¿
zem⌐el na k⌐íæi.
Jeæí¿ mezi námi
Jeæí¿ p⌐i svém odchodu do nebe ⌐ekl svÿm uçedníkûm: "Já jsem s vá-
mi po v¿echny dny". Co to znamená? I kdyæ je Jeæí¿ v nebi, je také
souçasnê mezi námi. Vidí nás, zná na¿e problémy, trápení a chce
nám pomoci. Ví o na¿ich p⌐áních a pot⌐ebách. Sly¿í na¿e volání.
V kaædé situaci se mûæeme s dûvêrou na nêho obrátit. Nikdo nám ne-
ní tak blízkÿ jako Jeæí¿. Kdo mu svê⌐í svûj æivot, dennê proæívá
jeho p⌐ítomnost.
Druhÿ p⌐íchod
Dêjiny lidstva spêjí ke svému závêru. Zlo kolem nás vrcholí. Nadê-
je ve vêdu, techniku, pokrok, vzdêlání se nenaplnily. Naopak
- války, bída a hlad, nedozírné ekologické i národnostní problémy
- to v¿e se p⌐ekvapivê stupñuje. Naplñuje se v¿echno tak, jak to
o poslední dobê vyjád⌐il p⌐ed dvêma tisíci lety Pán Jeæí¿. V¿echny
tyto události ukazují na druhÿ p⌐íchod Jeæí¿e Krista, jak to p⌐ed-
povídá Bible. Pro nevê⌐ící to bude chvíle poznání hrûzy z existen-
ce vêçného æivota bez Boha. Pro vê⌐ící pak naplnêní jejich víry:
"A tehdy uz⌐í Syna çlovêka p⌐icházet v oblaku s mocí a velikou
slávou. Kdyæ se toto zaçne dít, nap⌐imte se a zvednête hlavy, ne-
boƒ va¿e vykoupení je blízko".
Milan Kern
Slovo má Isaak Newton
Mnozí velikáni svêtovÿch dêjin vyjad⌐ovali svûj obdiv, úæas a víru
v Jeæí¿e Krista. Zde je nêkolik my¿lenek Isaaka Newtona, jednoho
z nejvêt¿ích badatelû ve fyzice a matematice. Jeho svêdectví uka-
zuje, æe víra v Jeæí¿e Krista není v rozporu s vêdou:
"Sestoupil z nebe na tuto zem. Narodil se proti p⌐írodním zákonûm,
svûj královskÿ ¿at vymênil za roucho pozem¿ƒana. Odêl se v çlovê-
çenství, abychom se i my mohli stát syny Boæími.
Kdyæ byl dítêtem, zneklidnil krále, kdyæ byl chlapcem, udivil dok-
tory, kdyæ byl muæem, ot⌐ásl celÿm národem i základy ⌐ímské vele-
⌐í¿e. Ovládal p⌐írodní zákony, chodil po mo⌐skÿch vlnách, ti¿il
bou⌐i, nasytil z mála tisícové zástupy, uzdravoval bez lékû, k⌐í-
sil mrtvé. Nep⌐átelé ho nemohli p⌐emoci, satan jej nemohl zahubit,
ani hrob ho nemohl zniçit, ani zadræet. Nade v¿ím zvítêzil.
Mocí své lásky, poselstvím evangelia p⌐etvo⌐il svêt. Velcí muæové
svêta p⌐i¿li a ode¿li. V¿ichni lidé zh⌐e¿ili, av¿ak On jedinÿ zûs-
tal svatÿ, vêçnÿ, nejkrásnêj¿í mezi lidskÿmi syny.
A právê tento Jeæí¿ je Spasitel svêta, mûj Spasitel a p⌐ímluvce
u Boha. Jestliæe chce¿, bude i tvûj. Poko⌐ se p⌐ed ním, provolej
ho králem svého srdce i æivota. Vyvol si Jeæí¿e, neboƒ nikdo není
jako On a nikdo nedává jako On."
Co udêlá¿ dnes ty?
Kdo p⌐ijme ve ví⌐e Jeæí¿e Krista jako svého osobního zachránce,
proæije odpu¿têní h⌐íchû a smí⌐ení s Bohem. Chce¿-li i ty uçinit
toto rozhodnutí, pak mûæe¿ ⌐íci Jeæí¿i následující modlitbu:
"Pane Jeæí¿i Kriste, prosím Tê, abys mi odpustil mé h⌐íchy, kterÿ-
mi jsem se proti Tobê i lidem provinil. P⌐ijímám Tê jako svého Pá-
na a Spasitele."
--- h11
Zaçít znovu!
Jsem autem uæ nêkolik hodin na cestê. Kolem mne ubíhá krajina
a její ráz se rychle mêní. Koneçnê si dêlám krátkou zastávku. Vys-
tupuji z vozu a ohlíæím se zpêt. Vidím najednou v¿echnu tu krásu,
kterou jsem po cestê vûbec nevnímal. Teprve nyní mê napadlo, jak
jsem byl slepÿ.
Na dal¿í cestê mê pak pronásledovala zajímavá my¿lenka: není to se
mnou také tak, kdyæ pohlíæím zpêt na uplynulÿ æivot? V mysli se mi
vyno⌐ují jednotlivé æivotní úseky, které ubêhly tak rychle jako
krajina p⌐i jízdê autem.
Mêl jsem nêkterá období, za která mohu jen dêkovat. Av¿ak prochá-
zel jsem i cestou marnosti a bolesti. Nebylo v¿echno v mém æivotê
takové, jak jsem si p⌐edstavoval. Zklamání v zamêstnání, nep⌐íjem-
nosti v rodinê, smrt blízkého çlovêka, vlastní slabost, selhání
a nakonec ¿ikmá plocha. Sám jsem druhé zarmoutil. P⌐e¿la radost
a dostavila se bezvÿchodnost, zaho⌐klost a deprese. Jak çasto jsem
si kladl otázku: Proç? A jak jít dál? Proæíval jsem çasto chvíle,
kdy jsem chtêl od v¿eho utéci. Ale kam?
Marná snaha!
Jak çasto na prahu nového æivotního období dêláme rûzná p⌐edsevze-
tí a skládáme sliby. Ale kdyæ se po çase podíváme zpêt, zji¿ƒuje-
me, æe v¿e zûstalo p⌐i starém. Jen nêkolik marnÿch pokusû navíc.
Zbyly jen p⌐edstavy a p⌐ání, které jsme pro vlastní slabost nebyli
schopni uskuteçnit. Proç? Protoæe zûstáváme v jádru stále stejní.
Klíç k novému zaçátku
Mûæe se vûbec çlovêk zmênit k lep¿ímu? Bible nám na to odpovídá
kladnê. Kaædÿ se mûæe stát novÿm çlovêkem - mûæe se jakoby "znovu
narodit". Pot⌐ebuje v¿ak promênu svého srdce. Tu dává jen Jeæí¿
Kristus. Apo¿tol Pavel, kterÿ proæil takovou hlubokou zmênu, ⌐íká:
"Kdo je v Kristu, je nové stvo⌐ení. Co je staré, pominulo, hle, je
tu nové" (Bible, 2. list Korintskÿm 5,17). Tato zmêna nastává,
kdyæ se çlovêk zaçne pohybovat v p⌐itaælivém okruhu, v nêmæ pûsobí
Jeæí¿ Kristus. Jeho blízkostí je p⌐ekonána odst⌐edivá síla zla.
Jak se to mûæe stát?
Mûæe nám to znázornit jednoduchÿ p⌐íklad: dejme æeleznÿ h⌐ebík do
blízkosti magnetu. Stále pûsobící zemská p⌐itaælivost je p⌐ekonána
a h⌐ebík je p⌐itahován silnêj¿ím magnetickÿm polem. Právê tak v¿e
proæívá çlovêk, kterÿ p⌐ichází do blízkosti Jeæí¿e. Náhle se ocitá
v silovém poli, které ho vytahuje z jeho zamê⌐ení kolem vlastního
"já". Na základê nového st⌐edu se pak promêní celÿ jeho æivot.
Tak jako se h⌐ebík zbavuje zemské p⌐itaælivosti pouze v blízkosti
silného magnetu, tak jen v blízkosti Jeæí¿e zakou¿íme sílu jeho
Ducha. Kdyæ se Jeæí¿i v modlitbê otev⌐eme, zakusíme jeho promêñu-
jící sílu. Kdyæ pravidelnê nasloucháme jeho slovu - p⌐ijde tato
síla pûsobením Boæího Ducha i do na¿eho æivota. Pak uæ není pro
mne ono "nové" æádnou iluzí, ale realitou æivota.
Zaçni znovu!
Çasto pí¿u velmi dûleæitÿ dopis. Najednou: chyba! A to právê na
zaçátku - v adrese. To tak nemohu nechat! Musím jej tedy psát zno-
vu. U dopisu to jde snadno. Ale jak v na¿em æivotê?
V¿echny proæité dny a noci jsou jakÿmsi "dopisem æivota". A ten by
mêl mít správnou adresu: "Æivému Bohu, kterÿ mê vidí", nebo "Bohu,
kterÿ mê zná", nebo "Mému Stvo⌐iteli, jenæ mi dává æivot". V¿echny
ostatní adresy jsou chybné. Proç? Protoæe obcházejí hlavní autori-
tu tohoto svêta. Jak by mohly znít jiné adresy? Nap⌐íklad: "Pí¿u
pro sebe", nebo: "Tento dopis æivota pí¿u pro svou kariéru", nebo:
"Æiji pro velikou ideu". Jsi p⌐ipraven p⌐ezkoumat adresu tvého
"dopisu æivota"?
Boæí srdce çeká
Moæná, æe si nêkdo myslí: pro mne je jiæ p⌐íli¿ pozdê! V mém "do-
pisu æivota" jsou tak hrozné hrubky, æe uæ nemohu znovu zaçít.
Bible popisuje jeden p⌐íbêh. Marnotratnÿ syn, kterÿ po¿lapal
v¿echno, co souviselo se jménem jeho otce, se vracel domû. Mûæe
p⌐esto zaçít znovu, protoæe otcovské srdce na nêho çekalo. Tak nám
Bible popisuje Boæí srdce. (Nechce¿ si tento oddíl p⌐eçíst v celé
souvislosti v 15. kapitole Luká¿ova evangelia v Bibli?)
Snaæím se uæ mnoho let æít jako k⌐esƒan. Ale çasto dochází i v mém
"dopisu æivota" k mnoha chybám a váænÿm nedostatkûm. A tak znamená
i pro mne toto místo z Bible: p⌐íslib nového æivota. Mohu tedy
i já vædy znovu zaçít. Proto çtu dennê Bibli a hledám v ní Boæí
zaslíbení, proto mluvím s Bohem, protoæe mi rozumí, proto chodím
na bohosluæby a naslouchám i zku¿enostem jinÿch k⌐esƒanû. To
v¿echno mi napomáhá k tomu, abych svûj "æivotní dopis" adresoval
správnému p⌐íjemci.
H. Goral, W. D., T. Schnepel
--- h12
Cesta æivota
Kde konçí tvá cesta?
Na¿e doba je plná otázek. Je správné, æe se lidé chodí radit k od-
borníkûm, kdyæ chtêjí nêçemu rozumêt. Ptají se: "Existuje vêç-
nost?" - a radí se s filosofem. Ptají se: "Má çlovêk du¿i?"
- a radí se s psychologem. Ptají se: "Je nêco po æivotê?" - a mys-
lí si, æe jsou u odborníka, kdyæ se obrátí na materialistu.
Chceme-li se váænê poradit o své æivotní cestê - jaká je a kde
konçí, nemûæeme se ptát lidí. Nikdo nám nedá uspokojivou odpovêâ.
Odborník na otázky æivota, smrti a vêçnosti je jen Jeæí¿ Kristus.
On dává jedinou a správnou odpovêâ na otázky o smyslu na¿í æivotní
cesty.
Dvê cesty
Bible zná dvê cesty a ⌐íká o nich: "Vejdête têsnou branou, pros-
torná je brána a ¿iroká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je
têch, kdo tudy vcházejí. Têsná je brána a úzká cesta, která vede
k æivotu, a málokdo ji nalézá" (Matou¿ovo evangelium 7,13-14).
¢iroká cesta vede do zahynutí
V Bibli je napsáno, æe "æádost oçí, æádost têla a pÿcha æivota" je
její ¿í⌐ka. To je velmi p⌐itaælivé. Je to cesta velikÿch reklam,
ale otrockého æivota - to je âáblova taktika. I mê kdysi sliboval,
kdyæ jsem na tuto cestu vy¿el: p⌐edstav si, stane¿ se slavnÿm, li-
dé tê budou obdivovat - bude¿ ¿ƒastnÿ! A já jsem zatouæil po slávê
a po obdivu. Jednou po mém proslovu mê nesli lidé na rukách. Mys-
líte si, æe jsem byl ¿ƒasten, kdyæ jsem zase stál na nohách? Cítil
jsem peklo ve své du¿i. Nevêdêl jsem proç. Mêl jsem dûvod k ohrom-
né radosti, a p⌐ece bylo moje nitro rozbou⌐ené a ne¿ƒastné. Ano,
âábel tê naláká, ale nakonec obdræí¿ jen vÿsmêch, bolest du¿e
a utrpení.
¢iroká cesta má dal¿í znamení - jde se po ní pomalu dolû. Ne prud-
ce, ale pozvolnê - nenápadnê. A to se jde velmi dob⌐e. Protoæe má
pomalÿ spád a obrovské mnoæství zástupû, není vidêt, kde konçí. To
je to dêsivé. Pozdêji padá prudce dolû, ale tam uæ to bÿvá napros-
to nezastavitelné. Zpoçátku je na ní p⌐íjemnê, ale potom vládne
bezcitnost, závist, nenávist, zloba, ¿iroké lokty. Lidé jsou çím
dál víc zranêní a ubití. Mnozí vêdí, æe jsou na nesprávné cestê,
ale nezastaví se.
Uvêdomil jsem si to p⌐i náv¿têvê Niagarskÿch vodopádû. Co kdyby
k nim nahoru vedla dálnice. A p⌐itom je údolí vodopádu zahaleno
mlhou. Dovedete si to p⌐edstavit - v takové ohromné rychlosti je-
doucí auta. I kdyby ti první si uvêdomili, æe se ⌐ítí do propasti,
co by mohli udêlat? Zabrzdit? Ano, ale co by jim to pomohlo? Dal¿í
by je stejnê strhli do záhuby! - Tempo na¿í doby se zvy¿uje. To je
âáblova taktika. Víte, jak mnê to p⌐ipadá - jako stádo hnané na
jatky.
ùzká cesta vede k æivotu
Pán Jeæí¿ hovo⌐í o úzké cestê a têsné bránê. On sám je tou branou.
Ví v¿echno, proto branou nemûæe nikdo projít s h⌐íchem. Lidé by
touto cestou chtêli jít. Ale odmítají vzdát se svÿch h⌐íchû a p⌐í-
têæí. ₧íkají: nemyslete si, já nejsem aæ tak zlÿ, nemám nêjaké
velké h⌐íchy. A to je zlé, kdyæ si myslí, æe je to s nimi tak dob-
ré. To je âáblûv podvod - udræet je p⌐ed dve⌐mi této brány.
Proç Pán Jeæí¿ chce, abychom v¿e tak sloæili do jediného h⌐íchu,
proç tak zúæil bránu? Abychom se mu cele vydali. Cesta za ním je
cesta pê¿ky - z mêsta zkázy na horu Sion. A kdyæ jdeme nahoru, ne-
ní dobré toho s sebou moc nosit. Pán Jeæí¿ nechce, abychom byli
zmoæeni. Zbavuje nás obrovské tíæe tím, æe nám odpou¿tí h⌐íchy.
Umoæñuje nám projít têsnou branou a dává nám vêçnÿ cíl. Na cestu
nám dává vynikajícího prûvodce - Ducha svatého. Z nêho pramení sí-
la a pokoj pro æivot. Nemusíme uæ poçítat s vlastními schopnostmi,
p⌐edstavami a se svou silou.
Cesta s Jeæí¿em
S ním jít je nádherné. Kdo jde nahoru, vidí v¿echno Boæím pohle-
dem. Má velikou vÿhodu: má rozhled dolû. A protoæe se cesty roz-
cházejí, vidí, kde ¿iroká cesta konçí! Hrdinové na¿í doby se nebo-
jí jít nahoru neschûdnÿmi cestami p⌐es p⌐ekáæky a zkou¿ky æivota.
Nechápu, æe si lidé neuvêdomují, jak musí jednou ¿iroká cesta dê-
sivê konçit. To není cesta hrdinû - to je cesta slabochû. Je to
cesta velkÿch zklamání, bez Boha, která konçí v zahynutí. To je
tajemství pekla a zæírajícího ohnê: æe jsi mêl æivotní ¿anci strá-
vit vêçnost v slávê, a bude¿ ji muset trávit s dêsivÿmi vÿçitkami
svêdomí, které nikdy nezaæene¿. To je to pravé peklo.
Vejdi!
Dnes sis p⌐eçetl radu u odborníka cest. Pán Jeæí¿ ti dob⌐e radí
jako ten, kdo zná v¿echny p⌐íçiny a dûsledky. Jsi na k⌐iæovatce
svého æivota a nyní ses na ní zastavil. Dostal ses z houfu mnohÿch
zástupû na okraj ¿iroké cesty - k odboçce. Jeæí¿ tê chce uçinit
¿ƒastnÿm a zve tê, abys ve¿el têsnou branou a ¿el úzkou cestou.
Jak to mûæe¿ udêlat? Tak, æe poklekne¿ p⌐ed Jeæí¿em a vyzná¿ mu
své h⌐íchy a uvê⌐í¿, æe ti je v¿echny odpustil. Kdyæ mu svê⌐í¿
svoji æivotní cestu a dovolí¿ mu, aby byl tvÿm rádcem. Dnes, ne aæ
zítra, protoæe zítra mûæe bÿt pozdê! Zítra ji mûæe¿ p⌐ejít a uæ se
nebude¿ moci vrátit, neboƒ zástupy tê zatlaçí do proudu a st⌐edu
¿iroké cesty. Strhne tê "æádost oçí, têla a pÿcha æivota". Je
otázka, jestli je¿tê na nêjaké dal¿í rozcestí p⌐ijde¿. Proto tak
váænê varuje Boæí slovo - neodkládej: "Kdybyste dnes zaslechli je-
ho hlas, nezatvrzujte svá srdce". Protoæe to mûæe bÿt tvoje jedi-
neçná a koneçná záchrana. Je¿tê je ças.
Dnes p⌐i¿la váæná a rozhodná chvíle v tvém æivotê. Klekni na kole-
na a p⌐ijmi Jeæí¿e Krista jako Pána svého æivota. Vejdi têsnou
branou - je¿tê dnes bude¿ ¿ƒasten.
Ján Kri¿ka
--- h13
Nejcennêj¿í dárek
Kaædÿm rokem se snaæíme o to, abychom mêli na Vánoce pro své blíz-
ké pêknÿ dárek. Tato "námaha" lásky se v¿ak vyplácí. Je krásné,
kdyæ jsme obdarováni, ale také kdyæ mûæeme sami dát nêco jinÿm.
Máme vædy pêknÿ záæitek! Jak je p⌐íjemné cítit lásku, kterou da-
rující vkládá do dárku.
Dávání dárkû neznamená jen vÿmênu zboæí. Dárek má bÿt vÿrazem to-
ho, co pro mne druhÿ znamená - má bÿt znamením mé lásky a sympati-
e. S dárkem rozdáváme i kousek svého "srdce". Málokdo si v¿ak
o vánoçních svátcích vybalí ten dárek nejcennêj¿í - dárek od Boha.
Vædyƒ právê On nás chce obdarovat nejvíce a touæí, abychom jeho
dar p⌐ijali.
Co daruje Bûh?
Nabízí nám svou lásku. Daroval nám æivot. Stvo⌐il çlovêka ke svému
obrazu a uçinil ho správcem nad celÿm stvo⌐ením.
Daroval nám také svobodnou vûli - mûæeme si proto dêlat çi nedê-
lat, co chceme. Dokonce se mûæeme rozhodnout i proti nêmu. Volá
nás k obecenství lásky a dûvêry. My jsme v¿ak jeho nabídku odmítli
a ¿li svou cestou do zahynutí. Ale Bûh nám daroval v Jeæí¿i, svém
Synu, vÿchodisko z vêçné smrti a zajetí h⌐íchu. Proto se stal Boæí
Syn çlovêkem a ¿el za nás trnitou cestou od jeslí ke k⌐íæi. Bere
na sebe na¿i vinu a získává nám Boæí odpu¿têní. V Jeæí¿i nám daro-
val Bûh i novÿ, vêçnÿ æivot.
Jak daruje Bûh?
Bûh daruje bez postranní my¿lenky, z çisté lásky, a dává v¿echno
zdarma. Daruje p⌐ebohatê - sice ne v¿echno najednou, ale stále
vædy s vêt¿í mírou naplnêní. A v¿echno, co nám dává, je vædy k na-
¿emu dobru. Slouæí nám k záchranê a je nám poæehnáním. Bûh daruje,
aniæ çeká na na¿i odplatu. Ne tak, jak to my lidé nêkdy çiníme:
"Kdyæ bude¿ hodnÿ, dostane¿ nêco na Vánoce." Miluje nás neustále
- nejen tehdy, kdyæ si lásku "zaslouæíme". Bûh nám daruje rád, ze
srdce plného lásky.
My jsme obdarováni
A tak bychom mohli dále pokraçovat, co v¿echno nám Bûh daruje. Av-
¿ak na¿e radost by nebyla tak veliká, kdybychom v¿echny jeho dárky
nep⌐ijali a nerozbalili osobnê. V¿e, co pro tebe Bûh v Jeæí¿i
Kristu uçinil, mûæe¿ i ty je¿tê dnes p⌐ijmout se srdeçnÿm "Díky"!
Boæí dárky v¿ak musí bÿt rozbaleny - teprve potom mají pro nás tu
pravou hodnotu. Pak uæ je t⌐eba jen správnê dárky uæívat - a ne-
postavit je nêkam do kouta jako okrasné p⌐edmêty, nebo je dokonce
odloæit do zásuvky, jako nêjaké leæáky.
Vê⌐it - znamená p⌐ijmout!
A tak je dûleæité, abych zaçal uæ jednou s rozbalováním a s pozná-
váním, co mi Bûh v¿echno daroval. P⌐edev¿ím abych pochopil, æe
nejvêt¿ím dárkem, kterÿ mi dal, je "On sám". Neboƒ Bûh nedává jen
"dárky", ale ve své lásce ke mnê daroval sebe sama.
Nechat se obdarovat jako dítê
Jednou vzal Jeæí¿ dítê a postavil je doprost⌐ed svÿch posluchaçû.
₧ekl jim: "Máte bÿt takoví - jako dêti." Dítê nemûæe mnoho vykonat
- ale mûæe otev⌐ít dlanê. Tak tomu má bÿt mezi Bohem a námi. Kde
my dospêlí ze "slu¿nosti" je¿tê váháme, po tom dítê rychle sáhne.
Bûh nám dal to nejmilej¿í - vytrhl si svého Syna ze srdce. Jeæí¿
se stává çlovêkem, chodí po této zemi, rozdává Boæí lásku, væívá
se do lidské bídy, a p⌐esto je nakonec popraven na k⌐íæi. Tehdy se
o nêm ⌐íkalo: "P⌐i¿el do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nep-
⌐ijali."
Co uçiní¿ s Jeæí¿em?
Poznává¿, co pro tebe Jeæí¿ znamená? P⌐ijímá¿ ho pro sebe osobnê?
Æije¿ s ním jako s æivÿm Pánem a Bohem? Vê⌐í¿ na tuto Boæí lásku
v Jeæí¿i? Vê⌐it - znamená p⌐ijmout Boæí dar a p⌐ivlastnit si jej
pro sebe. Nevêra - znamená odmítnout Boæí lásku, nenechat se obda-
rovat. Aƒ uæ z pÿchy nebo z jinÿch dûvodû. Proto dává Jeæí¿ dítê
jako p⌐íklad. Je vzorem toho, co Bûh od nás oçekává: otev⌐ené dla-
nê, srdce plné dûvêry a víru v jeho lásku. Radost nad tím, co nám
dává. Takæe víra neznamená nejd⌐íve na¿e snahy, - ale Boæí milost
k nám. Ne tedy mé çiny, - ale moji ochotu nechat se obdarovat
v¿ím, co pro mne Boæí láska uæ p⌐ipravila.
Boæí láska pro mne...
V Jeæí¿i je mi v¿echno darováno. Za to jsem Bohu vdêçnÿ a z celého
srdce jemu oddanÿ. Kde dojde k takovému odevzdání - tam budou sku-
teçné Vánoce.
Wilfried Davin
Odkud víme, æe nás Bûh miluje? "V tom se ukázala Boæí láska k nám,
æe Bûh poslal na svêt svého jediného syna, abychom skrze nêho mêli
æivot." (Bible, 1. list Janûv 4,9)
--- h14
KDO ZAPLATï TVÉ DLUHY?
Necitelní vê⌐itelé, ale...
Kdo by dnes neæil v zajetí hesel novÿch æivotních nadêjí? Ale ko-
lik obav p⌐itom vzbuzují mezi lidmi! Nap⌐íklad - je vÿhodné souk-
romê podnikat? K tomu je v¿ak pot⌐eba:
- dostateçnê velkÿ kapitál na koupi nebo zaloæení podniku,
- finançní prost⌐edky na za⌐ízení a zahájení provozu,
- odborné a praktické prost⌐edky v træním hospodá⌐ství,
- odvaha, ale i "podnikatelské ¿têstí", které bÿvá vrtkavé!
A kdo nám pak zaruçí, æe budeme mít úspêch?
Pot⌐eba jistoty a záruky
Aby mohl çlovêk podnikat, musí si sám vê⌐it, ale mít i dûvêru ji-
nÿch. Jen tak získá pot⌐ebnÿ finançní úvêr a náklonnost zákazníkû.
Ale i p⌐es v¿echnu dûvêru a morální kvalitu poctivého podnikatele
mu vzniká stále velké riziko, které je zpûsobeno lidskou nesolid-
ností, nespravedlností a bezprávím!
P⌐ed neúspêchem, nebo dokonce hrozbou úpadku nelze prakticky niko-
ho zachránit. Rozhoduje tu velikost kapitálu, vê⌐itelská síla,
ekonomická obratnost a bezohledné "træní mechanismy". P⌐i tom v¿em
je podnikatel stále pronásledován finançními starostmi a neklidem
v otázce vÿroby a odbytu.
Zákonitost bankrotu
Proç dochází tak çasto k bankrotu? Hrají zde totiæ roli ekonomické
zákonitosti, které jsou necitelné. Jsou ale nutné. Træním hospo-
dá⌐stvím je vÿrobce donucen konkurencí k vy¿¿í kvalitê vÿrobkû, za
p⌐ijatelnÿch cen pro spot⌐ebitele. A jestliæe se podnik "poloæí"
- je z bankrotové situace je¿tê nêjaké vÿchodisko? Nejsou snad
je¿tê jiné mechanismy záchrany? Ne, ekonomika nezná a ani nemûæe
uznat jinÿ mechanismus, neæ je síla penêz a respektování nabídky
a poptávky. To platí jak pro podnikatele, tak pro spoleçnost. Mu-
síme pak zaplatit vê⌐itelûm bez milosti do posledního halé⌐e - ne-
bo budeme potrestáni!
Milostivÿ Bûh
V na¿em æivotê, kterÿ se v¿ak neskládá jen z materiálních hodnot,
jsou je¿tê jiné, daleko vy¿¿í, duchovní zákonitosti. Tam by v¿ak
bankrot znamenal ztrátu vêçnÿch hodnot!
Vê⌐itelem v¿ech lidí bez rozdílu je jejich Stvo⌐itel - Bûh. Je ta-
ké na¿ím, zcela vÿjimeçnÿm Vê⌐itelem! Investoval do nás æivot,
schopnosti, svou lásku s p⌐áním, abychom se v¿ím dob⌐e hospoda⌐i-
li. Lidé v¿ak povaæují jeho dary za samoz⌐ejmost. Nejvêt¿í jeho
investicí je dar svobodné vûle, kterou Bûh sám cele respektuje.
Tím nám dává plnou moænost svobodného "podnikání"! Abychom nemuse-
li dojít k bankrotu, dal nám ke v¿emu návod ve svém Slovu - Bibli.
Jaké vdêçnosti se mu v¿ak od nás - suverénních a svéhlavÿch "pod-
nikatelû" - dostává za darovanÿ duchovnê mravní kapitál?
Morálnê duchovní bankrot
Nedbáme vûbec na jeho rady: ve svém "hospoda⌐ení" s Bohem nepoçí-
táme, pro mnohé Bûh dokonce ani neexistuje - natoæ potom nêjakÿ
dluh, "splátky" çi dokonce "úroky"...! A kdyæ si na Boha nêkdy
vzpomeneme, tak pouze tehdy, kdyæ je nám zle. Potom jej obviñujeme
ze v¿eho, co si sami mezi sebou zlého nadêláme! Jak známÿ je ná¿
krátkozrakÿ úsudek: "Kdyby byl Bûh, tak by se to nebo ono nemohlo
stát!"
Nechceme si bÿt vûbec vêdomi své odpovêdnosti za Boæí dary, které
do nás vloæil. Nejsme schopni vidêt vlastní vinu, natoæ abychom se
sami soudili - ale stále si jen stêæujeme na to, æe nás "nedosta-
teçnê zajistil"! Tím, æe ignorujeme Bohem darovanÿ mravní kapitál,
çiníme ¿kodu nejen sobê, ale také celé spoleçnosti. Dochází záko-
nitê k osobní, místní a nakonec i celosvêtové devastaci - k neza-
dræitelnému bankrotu a v¿eobecné smrti.
Co kdo rozsévá, to také sklízí!
Bûh bude jednou ná¿ æivot bilancovat podle p⌐irozeného zákona
"setby a ænê". Boæí vê⌐itelství je nezru¿itelné - jde s námi aæ na
vêçnost. Æádá od kaædého vydání poçtu podle míry jeho obdarování
- a tedy i podle míry jeho osobní odpovêdnosti!
Proto se nemûæe nikdo schovávat za "kolektivní vinu" - za jakousi
nadêji "osobní beztrestnosti"! Bible jasnê ⌐íká: "Kaædÿ çlovêk jen
jednou umírá, a potom bude soud!" (Æidûm 9,27). Touha po spravedl-
nosti je nám tak vrozená, æe tomuto vÿroku nelze nevê⌐it! A jak
unikneme spravedlivému rozsudku? Kdyæ çlovêk je¿tê zavças, je¿tê
p⌐ed odsouzením zaçne hledat to jediné, çím se mûæe zachránit: vê-
⌐itelovu milost!
Zázrak Boæí milosti
Ten platí pouze pro "poctivé bankrotá⌐e"! Takové, kte⌐í poznají
- p⌐iznají - plnê uznají - a vyznají své nesplatitelné dluhy jedi-
nému na¿emu garantu - Vykupiteli - Jeæí¿i Kristu! "V nikom jiném
není spásy! Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímæ
bychom mohli bÿt spaseni!" (Bible, Skutky 4,12). Jen On nás mûæe
bezpeçnê vyvést z na¿eho "vêzení dluæníkû" na této zemi! On jedi-
nÿ, pln Boæí lásky, p⌐i¿el k nám na tento svêt, aby nás vykoupil.
P⌐i¿el bez dluhu, takæe jen On jedinÿ mohl za nás Boæí spravedl-
nosti uçinit zadost. Za kaædého z nás zaplatil æivotem na k⌐íæi.
Obêƒ jeho têla a jeho drahé krve je Boæímu vê⌐iteli nejcennêj¿ím
vÿkupnÿm za na¿e viny! Chápe¿ nyní Boæí milost a lásku, a co ti
Bûh vlastnê v Jeæí¿i Kristu p⌐ipravil? Kolik do tebe investoval,
stále investuje a kolik mu dluæí¿?!
Milÿ çtená⌐i, hospoda⌐ se v¿emi dary podle návodu Boæího Slova
tak, aby uæ nebyl moænÿ úpadek ve tvém æivotê, ale jistota, pokoj,
radost a nadêje v Jeæí¿i Kristu, kterÿ nikdy nezklame!
Karel Ko⌐ínek
--- h15
Poselství staromêstského orloje
Ças... ças... ças...
Koho z nás by nêkdy nezaskoçil, kdo ho má nadbytek? Snad jen ty
nejmen¿í dêti nejsou pod⌐ízeny neúprosnému diktátu çasu... Çlovêk
se od nepamêti snaæí ças alespoñ mê⌐it, poçítat, plánovat a nêjak
s ním vyjít. K tomu slouæila rûzná "horologia", jak se latinsky
⌐íkalo ukazatelûm çasu. Pat⌐í mezi nê i sloæité vêæní hodiny "or-
loje", které dostaly svûj název právê podle tohoto latinského slo-
va. Jedním z nich je i staroslavnÿ orloj na vêæi staromêstské rad-
nice v Praze.
St⌐edovêká Praha, samÿm Karlem IV. nazvaná "mêstem nejpûvabnêj-
¿ím", a bêænê tehdy zvaná "₧ímem severu", mêla od dubna 1348 vlas-
tní univerzitu, byla æivÿm mêstem s bohatÿm m꿃anskÿm stavem. Ne-
ní divu, æe staropraæ¿tí radní zatouæili po nêçem zcela zvlá¿tním,
çím by své radnici dodali lesku. Tento úkol mêl plnit orloj.
O jeho vzniku vypráví celá ⌐ada povêstí. Pravdou v¿ak je, æe ho na
poæádání tehdy movitÿch praæskÿch radních uæ v roce 1410 postavil
orlojník mistr Mikulá¿ z Kadanê. Za svou krásnou práci nebyl ov¿em
oslepen, jak se o staviteli orloje vypravuje povêst, ale dostal
v Praze pêknÿ dûm. Duchovním otcem orloje byl profesor slavné Kar-
lovy univerzity Ond⌐ej ¢indler, astronom, matematik a léka⌐. Kolem
roku 1490 provádêl první generální opravu orloje mistr Hanu¿ z Rû-
æe, a tak se i jeho jméno dostalo do povêstí kolem orloje. P⌐ipo-
meñme si je¿tê, æe v dobê vzniku orloje byl rektorem Karlovy uni-
verzity jeden z nejslavnêj¿ích Çechû, kterÿ pohnul dêjinami své
zemê i Evropy kup⌐edu, Mistr Jan Hus.
Jedineçné poselství
Ov¿em orloj nemêl ukazovat jenom minuty, hodiny, dny, mêsíce a po-
hyb nebeskÿch têles, ale mêl také - jako vêt¿ina umêleckÿch dêl té
doby - tlumoçit urçité poselství v¿em, kdo ho mnohokrát za den ob-
divovali a dodnes obdivují. Pokusme se toto poselství z dávnÿch
dob zachytit a p⌐etlumoçit i pro çlovêka na prahu t⌐etího tisíci-
letí.
V¿imnême si nejd⌐íve osmi so¿ek, rozmístênÿch po obou stranách çí-
selníku a kalendá⌐ní desky pod ním. Z⌐ejmê nêjak souvisí s lidskÿm
æivotem, vymezenÿm çasem.
(Lakomec) Není tomu tak, æe mnoho lidí vênuje vêt¿inu svého çasu
na získávání hmotnÿch statkû jako ten Lakomec, pot⌐ásající mê¿cem
plnÿm penêz? Kolik zla uæ v lidskÿch p⌐íbêzích napáchala právê
touha po penêzích! Bible ⌐íká, æe milování penêz je ko⌐enem v¿eho
zla. P⌐itom je nám v¿em jasné, æe si nic z hmotnÿch statkû nemûæe-
me p⌐enést p⌐es práh smrti!
(Marnivec) Marnivec, shlíæející se vedle v zrcadle, charakterizuje
dal¿í velkÿ okruh lidí, kte⌐í svûj ças tráví jen toçením se kolem
sebe. Smyslem jejich æivota je dosáhnout uznání a obdiv. Jsou sami
sebou tak nad¿eni a opojeni, æe nic a nikdo jinÿ pro nê nemá cenu.
(Rozko¿) Je ke smrti obrácena zády a snaæí se na rychlÿ bêh çasu
zapomenout. Uæít si co moæná nejvíce ze v¿ech darû æivota, vrhat
se z jedné rozko¿e do druhé ... copak je málo takto zamê⌐enÿch li-
dí?
(Smrt) Ale je tu Smrt se svÿmi nesmlouvavÿmi p⌐esÿpacími hodinami.
Lakomec ji nepodplatí, Marnivec neoslní, Rozko¿ neodmyslí. Je zde
jako neodvratná, jedinê jistá událost v na¿í bliæ¿í nebo vzdále-
nêj¿í budoucnosti.
So¿ky vedle kalendá⌐ní desky (mêsíçníku) jsou nepohyblivé. Filo-
zof, Astronom a Kroniká⌐ jakoby v té spoleçnosti Andêla, kterÿ
v plné zbroji ukazuje ças, sami nabÿvali jakési váænê ztrnulé nad-
çasovosti.
(Filozof) Moud⌐í lidé chtêli p⌐ece odedávna proniknout do záhad
lidského æivota. Touæili znát odpovêâ na vêçnou otázku: odkud
a kam spêje lidskÿ æivot v çase, co je jeho smyslem? Sta⌐í filozo-
fové se svÿm hlubokÿm vhledem do lidského æivota oslovují naléhavê
dne¿ního çlovêka stejnê, jako své dávné souçasníky. Ale mír u¿tva-
nému lidskému srdci jejich moudrost nep⌐iná¿í.
(Astronom) Vyzbrojen çím dál mohutnêj¿ími dalekohledy by se rád
dopátral záhad vesmíru, ale çím více o nêm víme, tím je záhadnêj¿í
a pustêj¿í. Ani tudy neunikneme ze zaçarovaného kolobêhu çasu.
(Kroniká⌐) A v¿echny kroniky svêta jsou jen smutnÿm dokladem toho,
jak çlovêk selhává a není schopen vytvo⌐it na svêtê ve svém çase
tolik vytouæenÿ ráj.
Pohled do vêçnosti
Jak je to nádherné, æe nad v¿emi promênami çasu se otevírá vÿhled
do oblasti mimo ças. Nad úrovní hodin a mêsíçníku, prostê nad ça-
sem, se pravidelnê otevírají okÿnka, v nichæ se postupnê zastaví
a s æehnáním na zástup dole pohlíæí dvanáct apo¿tolû - poslû Kris-
tova evangelia. Jsou symbolem církve Jeæí¿e Krista, které On sám
zaslíbil, æe ji nic, ani brány samotného pekla nep⌐emohou. To pro-
to, æe stojí na pevné skále, jíæ je Kristus sám.
Jeæí¿ je æivÿ, zmrtvÿchvstalÿ Pán æivota i smrti, je mu dána ve¿-
kerá moc na nebi i na zemi. Od té chvíle, kdy Jeæí¿ vzal na gol-
gotskÿ k⌐íæ v¿echny h⌐íchy lidí v¿ech vêkû, nemá uæ poslední slovo
v lidském æivotê smrt, ale Jeæí¿. Vírou v Nêho je moæné projít
smrtí jako branou do vêçného æivota. I my máme moænost uniknout
z víru çasnosti do jiného svêta, jemuæ Bible ⌐íká Boæí království.
(Kohout) Ov¿em i doba milosti jednou skonçí. Dve⌐e se zav⌐ou a ko-
krhání kohouta ohlásí poslední den, den Boæího soudu nad svêtem.
Spasitel, kterÿ je¿tê dnes zve, se jednou vrátí jako Soudce a ⌐ek-
ne své poslední a definitivní slovo ke kaædému lidskému p⌐íbêhu.
Proto je nesmírnê závaæné, a pro celou vêçnost urçující, jakÿ
vztah zaujme¿ dnes k Pánu Jeæí¿i Kristu. Jedno je jisté: On tê mi-
luje. Touæí po tom, aby tvému, çasem vymezenému bytí zde na zemi,
dal novou, vêçnou dimenzi své lásky.
Neodkládej své rozhodnutí. Pozvi Ho je¿tê dnes do svého srdce tê-
mito slovy: "Pane Jeæí¿i, dêkuji Ti, æe jsi vzal na Golgotu i moje
h⌐íchy. Dêkuji za Tvé odpu¿têní. Prosím, veâ mne tak, abych v den
Tvého p⌐íchodu byl nalezen mezi Tvÿmi vêrnÿmi."
Ludmila Hallerová
--- h16
Velikonoce - hledají se svêdci!
Jeæí¿ vstal z mrtvÿch - pochyby a víra
P⌐i çtení velikonoçní zprávy v Novém zákonê mê zaujaly dvê vêty,
v nichæ se hovo⌐í o reakci uçedníkû na zprávu o Jeæí¿ovê vzk⌐í¿e-
ní. Pí¿e se tam: "Oni pochybovali" a "nevê⌐ili". Pochybnosti a ne-
dûvêra na zaçátku dêjin Jeæí¿ovy církve? Nemêli o tom bibliçtí pi-
satelé radêji mlçet? Ne! Kdyæ Bible vypravuje o pochybnostech
a skepsi uçedníkû Jeæí¿ovÿch, pak to jen potvrzuje pravost têchto
zpráv. Nic se nep⌐emalovává ani neuçesává, ale podává se zde pra-
vda v celé otev⌐enosti.
Je mnoho lidí, jejichæ základním rysem povahy je velká pochybovaç-
nost a skepse. Diskutují o svÿch problémech, probírají je ze v¿ech
stran, p⌐içemæ se nemûæeme zbavit dojmu, æe se ve své ustaviçné
opozici cítí dob⌐e a nemyslí vûbec na çestné vypo⌐ádání s pravdou.
A tak zûstávají u vêçného dohadování. Takovÿm pochybovaçûm mûæeme
jen stêæí pomoci.
Neprokázáno - dosvêdçeno!
Na druhé stranê musíme p⌐ipustit, æe lidé mají nêkdy opravdu potí-
æe, aby uvê⌐ili tvrzení, æe Jeæí¿ Kristus vstal z mrtvÿch. Jak jim
mûæeme pomoci? Jeæí¿ovo zmrtvÿchvstání je událost v prostoru a ça-
se. Jedná se o skuteçnost - ne nêjakou ideu, která se zrodila
v hlavách uçedníkû. Av¿ak na æádném místê v Novém zákonê se ne⌐íká
o tom, "jak" vzk⌐í¿ení probêhlo. Toto "jak" zûstává tajemstvím.
Proto také nemûæeme vzk⌐í¿ení nikdy p⌐ímo dokázat. Prost⌐edky his-
torického bádání nám tedy nemohou v této vêci nijak pomoci.
Av¿ak novozákonní pisatelé nám uvádêjí ⌐adu svêdkû, kte⌐í se s Je-
æí¿em Kristem po jeho vzk⌐í¿ení setkali. Poçet têchto svêdkû je
víc neæ 500. Zmrtvÿchvstalÿ Pán zanechal v jejich æivotê hlubokou
a trvalou odezvu. S nasazením svého æivota se tomuto Pánu bezvÿh-
radnê vydali do sluæby. Vyza⌐ovala z nich obrovská síla. Jeæí¿ovo
evangelium se roz¿í⌐ilo p⌐es mnohá mêsta Malé Asie aæ do Evropy.
Skuteçnost, æe se Jeæí¿ova církev p⌐es pronásledování a utiskování
prosadila, je jasnÿm dûkazem, æe Jeæí¿ Kristus vstal z mrtvÿch
a æije.
Theo Wendel
Co by se stalo, kdyby se byl Gorbaçov nedostal do çela Sovêtského
svazu? Do¿lo by pak k celému politickému pohybu na Vÿchodê? Ale on
se dostal! Proto také mohlo dojít k têm v¿em obrovskÿm zmênám.
K sjednocení Nêmecka, svobodê a demokracii v na¿ich zemích.
Co by bylo, kdyby...
Podobnÿch otázek by se dala vytvo⌐it dle libosti celá ⌐ada. Apo¿-
tol Pavel klade takovou otázku v souvislosti se vzk⌐í¿ením z mrt-
vÿch. Co by se stalo, kdyby - jak nêkte⌐í tvrdí - neexistovalo
æádné vzk⌐í¿ení z mrtvÿch? Pak by ani Kristus nemohl vstát z mrt-
vÿch! A jestliæe by Kristus nevstal z mrtvÿch, jaké by to mêlo
dûsledky? Zkuste se krátce nad têmito Pavlovÿmi úvahami zamyslet:
KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
- pak by ateisté byli jediní realisté na tomto svêtê. A v¿ichni
apo¿tolové, kazatelé a duchovní by byli lhá⌐i a svûdci, ohlupovaçi
národa a fale¿ní svêdci.
KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
- bylo by pak kaædé kázání pouhé mluvení do vêtru, mlácení prázdné
slámy, pêkné du¿evní hovory.
KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
- pak by byla víra pouhou iluzí. Marxisté by mêli pravdu, kdyæ
mluví o "opiu lidstva". Muselo by se dát za pravdu nejen starÿm
₧ekûm, ale i souçasníkûm, kdyæ ⌐íkají: "Jezme a pijme, protoæe
zítra zem⌐eme."
KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
- pak by bylo v¿echno mluvení o odpu¿têní h⌐íchu jedinou fata mor-
gánou - v¿e p⌐íli¿ krásné, neæ aby to bylo pravdivé.
KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
- pak by v¿ichni, kte⌐í zem⌐eli ve ví⌐e v Jeæí¿e Krista nebyli ni-
çím jinÿm, neæ kandidáty zetlení. Mêli by potom pravdu ti, kte⌐í
⌐íkají: "Çlovêk je ¿lechetnÿ tvor, pohybující se od `niçeho k ni-
çemu'".
KDYBY KRISTUS NEVSTAL Z MRTV¥CH
- pak by v¿ichni k⌐esƒané v tomto svêtê ztratili oprávnênost své
existence. Byli by to jen darmochlebové a snílci, po¿etilci namy¿-
lení na svou domnêlou chytrost.
Jeæí¿ vstal z mrtvÿch!
Apo¿tol Pavel v¿ak nezûstává jen u této polemické otázky. Nemûæe
se zastavit, protoæe svêt proæívá novou událost: "Nyní ale Kristus
vstal z mrtvÿch jako prvorozenÿ." Touto skuteçností vytvá⌐í Bûh
uprost⌐ed na¿eho svêta nové p⌐edpoklady, které jej mohou rozhodnou
mírou zmênit. Pavel to mûæe dosvêdçit. Jeho æivot se radikálnê mê-
ní po setkání se vzk⌐í¿enÿm Kristem.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- je kaædé kázání o Kristu dûleæitêj¿í neæ ⌐eç v parlamentu nebo
p⌐edná¿ka z katedry univerzity, neboƒ v kaædém kázání o Kristu
mluví sám Bûh k têm, kte⌐í mu naslouchají.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- je víra v Jeæí¿e Krista spolehlivêj¿í neæ bankovní konto, dob⌐e
uzav⌐ená æivotní pojistka nebo pevná sebedûvêra. Víra v Krista
nikdy nezklame, odhaluje leæ, chybnou ideologii, a zaji¿ƒuje prav-
du.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- jsou v¿ichni k⌐esƒané solí pro tuto zem a svêtlem pro tento
svêt. Bez nich by ná¿ svêt pozbyl smyslu a nadêje.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- platí zaslíbení o odpu¿têní h⌐íchû, zbavení vin a vysvobození
z vázanosti. Lidé úpící pod vinou si mohou vydechnout, dluæní úpi-
sy budou vymazány. Otevírají se nadêje do lidského æivota. Umoæñu-
jí se nové zaçátky.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- jsou v¿ichni ti, kte⌐í zem⌐eli ve ví⌐e v Krista, kandidáty
vzk⌐í¿ení. Obecenství s Bohem je pro nê nejkrásnêj¿í zárukou pro
vêçnÿ æivot.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- je æivot k⌐esƒanû naplnên nikdy nekonçící nadêjí. Aƒ se s nimi
stane cokoliv, tuto nadêji jim nemûæe nikdo vzít. Jsou svobodni,
aby p⌐iná¿eli nadêji v chudobê, slabosti, utrpení a v umírání
i jinÿm.
PROTOÆE KRISTUS VSTAL Z MRTV¥CH
- nemûæe uæ platit: "Zahrej mi píseñ o smrti". Tato píseñ uæ není
pro ty, kte⌐í v Nêho vê⌐í. "Hrej mi píseñ o æivotê", tak zní píseñ
k⌐esƒanû od Kristova vzk⌐í¿ení. Ostatnê: Kaædÿ je pozván, aby zpí-
val s radostí tuto novou píseñ, protoæe Jeæí¿ Kristus skuteçnê
vstal z mrtvÿch!
Volker Steinhoff
--- h17
Nejvzácnêj¿í dar
Perla ze v¿ech nejvzácnêj¿í
Tento skuteçnÿ p⌐íbêh, kterÿ svou poutavost nikdy neztrácí, se
stal jednomu misioná⌐i v daleké Indii. Pokou¿el se p⌐iblíæit zvêst
evangelia ubohÿm domorodcûm na pob⌐eæí nedaleko mêsta Madrásu.
Byli to primitivní "lovci perel". V místê vÿskytu perlorodek se
potápêli hluboko pod mo⌐skou hladinu. Niçili si zdraví a riskovali
æivot, jen aby nalezli - vêt¿inou marnê - onu "¿ƒastnou perlu" pro
svou chudou obæivu. Tady se odehrával dlouholetÿ misioná⌐ûv zápas
se zako⌐enênÿm hinduismem a jeho vírou v "p⌐evtêlování".
Trpêlivá láska
Jednou proæíval zvlῃ hlubokÿ soucit s jistÿm "p⌐edçasnÿm star-
cem" v jeho zápase s nelítostnÿm mo⌐em. Vênoval se mu trpêlivê,
ale nesetkal se s pochopením:
"Nechte si své pohádkové vyprávêní o nêjakém láskyplném boæím záj-
mu a jeho milosti pro h⌐í¿ného çlovêka v obêti va¿eho Jeæí¿e Kris-
ta! Mám rozumnêj¿í náboæenství! Kaædé zlo, které çlovêk koná, se
p⌐ece musí v zájmu pravdy vædy odpykat. Çím pokornêji dnes trpím,
tím získám vêt¿í moænost sebezdokonalení v dal¿ím æivotê. Já vê⌐ím
v p⌐evtêlování - musím jít cestou utrpení (karmy), dokud se od
svÿch vin zcela neoçistím. Aæ si na¿et⌐ím tisíc rupií, vydám se na
pouƒ do Benares, kde se umyji od svÿch p⌐estoupení ve svaté ⌐ece
Gangu. Potom odevzdám své rupie svatÿm bráhmanûm, aby se za mne
modlili k bohûm. Tam budu çekat oddanê na smrt a své dal¿í vtêlení
do vy¿¿í kasty: abych byl blíæe svému vykoupení a dosáhl míru
- nirvány!
Takto svÿm zatvrzelÿm odmítáním stále zarmucoval misioná⌐ovu svê-
deckou lásku. Kolik modliteb bylo vysláno bezvÿslednê za onu ne¿-
ƒastnou du¿i, hledající svou spásu v sebemuçivé trÿzni vlastního
ospravedlnêní! Nakonec v¿ak misioná⌐ova obêtavá láska nebyla mar-
ná.
Vzácnÿ dar
Jednoho dne na¿el svého p⌐ítele - "lovce perel" - ve slavnostní
náladê a v bílém rouchu ...
Misioná⌐ se zaradoval: "Uæ jsi koneçnê poznal Boæí lásku k sobê
v obêti jeho Syna za tebe a za tvé h⌐íchy?"
"Ale kde, jen jsem si spoçítal své rupie ... a tak jsem zde dnes
naposledy. Rád bych se s tebou rozlouçil a vydal se na cestu svého
sebezdokonalení a vysvobození ze svého údêlu utrpení. P⌐íteli,
nermuƒ se nad rozlouçením - a p⌐ijmi ode mne na památku tento mûj
dárek!" P⌐itom podal zarmoucenému misioná⌐i cosi zabaleného
v kousku zmuchlaného papírku...
Jaké bylo v¿ak jeho p⌐ekvapení, kdyæ uvidêl jeho obsah - jedineç-
nou perlu svou velikostí a cenou!!!
"Ne, nemohu od tebe p⌐ijmout tak nesmírnê cennÿ dar, vædyƒ si ho
p⌐ece niçím nezaslouæím", bránil se marnê uæaslÿ misioná⌐. "Vezmi
si tedy na cestu za svûj ¿lechetnÿ dar alespoñ v¿echny moje pení-
ze", up⌐ímnê mínil zcela bezradnÿ misioná⌐, zmatenÿ neobvyklou ne-
ústupností svého milovaného p⌐ítele. Zejména, kdyæ se mu tak dlou-
hou dobu marnê snaæil slouæit svêdectvím "evangelia lásky"!?
Cena æivota
Ale p⌐ekvapení nebyl dosud konec! "Nech si své peníze, vædyƒ nemá¿
vûbec potuchy, jak ohromnou cenu má tato perla - zejména pro mne
samého!", obo⌐il se náhle Ind ve svém nepochopitelném rozhorlení
na nic nechápajícího misioná⌐e...
"Mêl jsem jediného syna, kterÿ byl mÿm vêrnÿm pomocníkem. Kdyæ se
jednou vyno⌐il jiæ mrtvÿ na hladinu, mêl ve své sev⌐ené ruce právê
tuto perlu! Uvêdomuje¿ si vûbec, jakou cenu má pro mne tato perla,
která stála æivot mého jediného - nejdraæ¿ího syna? ... Tu bych
p⌐ece za æádné peníze nemohl prodat! Vædyƒ nemûæe bÿt niçím na
svêtê zaplacena! ... Jen z nejvêt¿í lásky darována!" - vysvêtlil
dárce. Jen ty, milÿ p⌐íteli, zûstává¿ v mém osamocení a opu¿tênos-
ti tím, kdo mne mêl opravdu nezi¿tnê rád! Proto si ji
m u s í ¿ ode mne vzít!"
Perla lásky
Misioná⌐ s úæasem poznal moc Boæího svêtla, jeæ proniklo do
duchovní temnoty nebohého lovce perel!
"Milÿ p⌐íteli, nyní jistê pochopí¿, æe tou nejvzácnêj¿í
p e r l o u lásky Boæí je jeho milovanÿ Syn - Jeæí¿ Kristus
- i pro tebe! Proto nemûæe¿ jeho dílo lásky nikdy niçím zaplatit,
natoæ si je zaslouæit cenou svÿch obêtí. Právê tak mûæe bÿt jen
z nesmírné lásky tobê darována!"
S pláçem padl lovec perel na kolena a p⌐ijal celÿm srdcem Boæí
lásku v jeho milovaném Synu - Pánu Jeæí¿i Kristu. Koneçnê i on na-
lezl nejvzácnêj¿í "Perlu svého æivota v mo⌐i Boæí lásky"!
A místo cesty do Benares potom nep⌐estával rozdávat nejdraæ¿í per-
ly evangelia Lásky spoleçnê se svÿm p⌐ítelem - a stal se tak prv-
ním domorodÿm misioná⌐em v Indii...
Toto se stalo p⌐ed stopadesáti roky - a co my dnes? Otev⌐e¿ také
své srdce témuæ æivému a nehynoucímu svêdectví o smyslu svého æi-
vota - mûj milÿ p⌐íteli? Jeæí¿ Kristus je stejnÿ vçera, dnes i na-
vêky!
Karel Ko⌐ínek
--- h18
Rozvod ... konec v¿ech nadêjí?
Odlouçeni, rozvedeni... Je konec nadêjí?
Paní A: "P⌐i¿el, usadil se, mêli jsme první dítê, pak druhé.
A znenadání... ode¿el."
Paní B: "Mêli jsme se moc rádi, rozumêli jsme si. Po çase jsme se
v¿ak na sebe dívali jinak: jako dva cizinci, jako dva nep⌐átelé.
Rozvedli jsme se."
Pan C: "Vædy jsme byli v¿ichni t⌐i ¿ƒastní, velmi ¿ƒastní. Alespoñ
jsem tomu vê⌐il aæ do dne, kdy jsem vstoupil do prázdného domu.
Nebyla tam manæelka, ani syn. Jen já sám, beznadêjnê sám..."
Paní X: "Proç se to muselo stát právê mnê? P⌐epadl mê smutek,
o kterÿ se nemohu s nikÿm podêlit. Moji p⌐átelé p⌐ede mnou prchají
jako p⌐ed morem. Samota - moje druæka - je stínem, kterÿ mê niçí,
stále mê provází v¿ude, kam jdu... Beznadêj a zároveñ vzpoura,
zármutek - v¿e mê dusí a svírá srdce... A dêti?! Ty mê odsuzují,
zrazují, a mé utrpení stoupá. Poniæují mê svou neposlu¿ností, svÿm
vztahem ke mnê. Co jim ⌐íct? Jak jim to vysvêtlit? Jak je utê¿it,
kdyæ já sama ztrácím pûdu pod nohama? Najednou se mne zmocñuje
zloba, dusí a oslepuje mê - touæím se pomstít... A znovu upadám do
apatie: navædy ztracená nadêje na návrat, zklamání, zlÿ sen bez
konce. Jsem sama... sama... SAMA.
Vêçná samota?
Æivot nás v¿ak pohání, dêti také. Çlovêk si pomalu zvyká - vædyƒ
musí æít i pro jiné: bÿt v¿ím, v¿ude a pro v¿echny. Venku i do-
ma... Ale kdyæ p⌐ichází veçer, samota se opêt vyno⌐uje. Není s kÿm
mluvit, s kÿm konçit veçery, aby osamêní nebylo tak tíæivé.
- A potom, jak p⌐i tom v¿em unést doléhající têækosti: fyzické,
morální, nervové, pracovní i finançní? Bÿt zároveñ otcem, kterÿ
dræí kázeñ i matkou, která má utê¿ovat? Obchodníkem i paní domu?
Æít ve dvou
Bÿt tedy sama na to, co Bûh urçil pro dva? Ne! Není dobré, kdyæ je
çlovêk sám... Není dobré, kdyæ se zaloæená rodina rozpadá... Není
dobré, kdyæ jsou dêti rozdêleny mezi otce a matku, mezi dva domo-
vy, mezi dvê lásky, mezi dvê rûzné vÿchovy. Bûh chtêl, abychom æi-
li ve dvou, abychom se uçili vzájemné dûvê⌐e - pomáhat jeden dru-
hému, p⌐ekraçovat hranici na¿eho egoismu, na¿ich úzkostí a vzájem-
nê si odpou¿têt.
Ale dnes? Vêt¿inou se neumíme trpêlivê v¿emu ve dvou uçit. Pak nám
zbÿvá jen jediné - poradit si se v¿ím sám.
V kaædé situaci v¿ak zbÿvá nadêje. Bûh sám nezvedá æalobnê prst,
i po na¿em velkém omylu çi nezdaru se chce stát ochráncem vdov,
otcem sirotkû, spoleçníkem na cestê samoty. "Tady jsem! Jsem s vá-
mi kaædÿ den", ⌐íká.
Kdybychom jen mohli porozumêt, æe si p⌐eje vstoupit do na¿eho æi-
vota a tam vêrnê zûstat, æe chce sdílet na¿i tíhu a na¿e starosti.
Touæí dát na¿emu srdci útêchu a na¿í mysli moudrost, dêtem vyrov-
nanÿ æivot v pokoji a dûvê⌐e.
S Jeæí¿em je nadêje!
Proç by ná¿ Bûh - Stvo⌐itel nerozumêl na¿emu utrpení? Vædyƒ sám,
vtêlenÿ v Jeæí¿e Krista, poznal v æivotê zradu, pohrdání, zap⌐ení,
soud, poníæení a na k⌐íæi samotu, roztræku, opu¿tênost? Ale také
vítêzství nad zlem a h⌐íchem. P⌐ibliæuje se k nám, chce s námi
mluvit. Poslouchejme:
- Pojâ ke mnê, du¿e ranêná æivotem, unavená, muçená a já ti dám
odpoçinutí.
- Kdo to se mnou mluví?
- To jsem já, Jeæí¿!
- Ale já tê neznám, Pane!
- A p⌐ece jsem u tvého srdce a ti¿e klepu. Nesly¿í¿? Otev⌐i mi
a poznáme se, dovol mi vstoupit do tvé samoty, do tvého utrpení,
svê⌐ mi svûj zármutek. Mohu zûstat po tvém boku a poslouchat tê.
Mohu o¿et⌐ovat rány tvého srdce a kráçet s tebou. Zanech bojû
a vzpoury, p⌐estañ se uæ zmítat jako ranêné zví⌐e, chycené do léç-
ky. Odpoçiñ si v mé náruçi. Miluji tê vêçnou láskou. Nechce¿ tuto
lásku?
- Ale Pane, já p⌐ece nemohu! Neumím a nechci uæ dûvê⌐ovat. Neoçe-
kávám uæ nic jiného...
- Dokonce ani ode mne, kterÿ ti rozumí? Má tê nesmírnê rád a aby
tê zachránil, tolik trpêl pro tebe? Zkus mne a nemêj strach! Mluv
se mnou, volej mê v koutku svého srdce a já ti odpovím. Odhalím ti
vêci, které jsou zatím tvÿm oçím skryté. Oh, i kdyæ je tvoje cesta
têæká, ty uæ nikdy nebude¿ sám. Budeme kráçet spolu! Nechce¿ to
zkusit? Nechce¿ mê od této chvíle poznat?
- Ale jak?
- Chci ti ⌐íct tolik vêcí - napsal jsem proto dopis: Bibli. Çti
v ní - a setká¿ se se mnou. Çekám na tebe.
Nicole DEBRET
Pokud nemáte vlastní Bibli, mûæeme vám ji opat⌐it.
--- h19
Víra - vêc dûvêry
Mít dûvêru... ale v koho?
V¿ichni vê⌐í!
Kdo by mohl ⌐íct, æe víra je jenom pro nêkteré lidi? Vædyƒ mnohá
na¿e çinnost, kterou dennê konáme, je vlastnê zaloæena na prostém,
ale dûleæitém slovu - "dûvêra"!
- Kdyæ dávám dopis na po¿tu, dûvê⌐uji p⌐íslu¿nÿm sluæbám, æe ho
odevzdají adresátovi.
- Kdyæ cestuji, dûvê⌐uji cestovním informacím. Vê⌐ím, æe nastoupím
podle nich do správného vlaku, kterÿ mê dopraví kam chci.
- Kdyæ mám podstoupit léka⌐skou péçi nebo chirurgickÿ zákrok, dû-
vê⌐uji léka⌐i nebo chirurgovi, æe vykonají v¿echno pro to, abych
se uzdravil.
Mohli bychom uvádêt dal¿í p⌐íklady, které by snadno ukázaly, æe
ná¿ kaædodenní æivot spoçívá na dûvê⌐e v mnoha oblastech. Kdybych
s ní nemohl poçítat, pak není nêco v po⌐ádku ve spoleçnosti nebo
ve mnê samotném! Æivot bez dûvêry je nemoænÿ. V¿ichni lidé mají
víru ve vztahu k vêcem bêæného æivota, aniæ si ji uvêdomují. A to
se çasto jedná o vêci, které nejsou tak podstatné pro jejich æi-
vot.
Kolik lidí vê⌐í v Boha?
Je jen málo têch, kte⌐í vê⌐í tomu, co se dotÿká základní podstaty
smyslu lidského æivota - jen málo lidí se obrací s vírou k Bohu!
P⌐itom víra v nêho nemá vÿznam jen pro tento æivot zde na zemi. Je
rozhodující pro to, jak a kde budeme trávit vêçnost. Je tedy dûle-
æité, aby se çlovêk zamyslel nad svou budoucností! Udêlal si ças
a dovedl se správnê rozhodnout.
Vê⌐íte v Jeæí¿e Krista? Nejen v jeho historickou existenci, ale
i tomu, co udêlal a ⌐ekl bêhem svého æivota na zemi? Zkusili jste
se uæ nêkdy zamyslet nad vÿznamem jeho slov, zapsanÿch v Bibli?
Nap⌐íklad v Janovê evangeliu, kap. 14,6: "Já jsem ta cesta, pravda
i æivot, nikdo nep⌐ichází k Otci, neæ skrze mne". Moæná, æe tomu
i vê⌐íte, ale nic se nemêní ve va¿em kaædodenním æivotê. Skuteçná
víra v¿ak nespoçívá jen v uznání nêjakÿch vÿrokû, nebo obçasné
úçasti na bohosluæbách té çi oné náboæenské skupiny. Pravá víra
- znamená dûvêru v æivého Jeæí¿e Krista, Boæího Syna, kterého nám
p⌐edstavuje Bible. Je to p⌐edev¿ím dûvêra:
- v odpu¿têní mÿch h⌐íchû
- v pomoc p⌐i æivotních nesnázích
- ve vêçnÿ æivot po smrti
Jen taková dûvêra mi mûæe v kaædodenním æivotê vædy dát vnit⌐ní
klid a jistotu. Vím také, æe budu p⌐ijat bez Boæího soudu, aæ
p⌐ijde jednou mûj okamæik.
Vê⌐it znamená odvahu
Slavnÿ francouzskÿ provazolezec Blondin mêl moænost uskuteçnit ne-
vídanou atrakci v Spojenÿch státech. Mohl totiæ instalovat lano
nad slavnÿmi Niagarskÿmi vodopády, mezi Kanadou a USA. V ten den
se tam se¿el dav lidí, aby p⌐ihlíæel jeho vÿkonu. Skuteçnê - nêko-
likrát p⌐e¿el po lanê, aniæ ho nêjak zvlῃ dêsila propast pod je-
ho kroky. Nejd⌐íve p⌐e¿el v jednom smêru, pak v druhém. V¿ichni
tleskali. Potom vzal koleçko a p⌐ejel s ním po lanê tam a zpêt.
Aplaus byl dvojnásobnÿ. Aby si znesnadnil situaci, dal do koleçka
kamení, asi 80 - 100 kg, a p⌐ejel p⌐es lano znovu bez problémû.
Opêt ohromnÿ potlesk! Pak se Blondin obrátil k davu s otázkou:
"Vê⌐íte, æe mohu v tomto koleçku p⌐evézt i çlovêka? - "Ano, ano,
zajisté!" k⌐içel dav nad¿enê. Zvlá¿tê v první ⌐adê na nêj stále
jeden çlovêk volal: "Pevnê vê⌐ím, æe to mûæete udêlat!" Provazole-
zec se na nêho obrátil a ⌐ekl: "Nuæe tedy, pojâte! Vy budete první
muæ, kterÿ p⌐ejede Niagarské vodopády v koleçku!" ... "Ach, nez-
lobte se ... omluvte mê ... já ne ... já to nemohu udêlat", ⌐íká
muæ. Bere pak nohy na ramena a mizí v davu.
Vê⌐it - to neznamená jen dûvê⌐ovat, æe mûæe nêkdo nêco udêlat, ale
v dûvê⌐e se osobnê nêçeho odváæit. Jako v té ilustraci: onen divák
mêl svê⌐it kaskadérovi svûj æivot. To mêla bÿt dûvêra v nedokona-
lého çlovêka. Ale proç se nespolehnout na dokonalého Boha?
Vê⌐íte, æe Bûh existuje? Vê⌐íte také, æe Jeæí¿ je Boæí Syn, kterÿ
zem⌐el na k⌐íæi za na¿e viny? Æe vstal t⌐etího dne zmrtvÿch a æi-
je? - To je dob⌐e, ale nestaçí to! Jste p⌐ipraveni se ve v¿em
osobnê spolehnout na Jeæí¿e? Vê⌐it mu v kaædé vte⌐inê svého æivo-
ta?
Raymond CHAMARD
"Vê⌐it Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevnê po-
çítat s tím, co nevidíme."
Bible, list Æidûm, kap. 11, ver¿ 1
"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to
Boæí dar, není z va¿ich skutkû"
Bible, list Efezskÿm, kap. 2, ver¿ 8.9a
--- h20
DOVOLENÅ - nejkrásnêj¿í roçní doba!
Dovolená - nejkrásnêj¿í ças!
Koneçnê dovolená!
Jak dlouho jsme na ni çekali? P⌐ekonávali jsme zátêæ posledních
dní na pracovi¿ti s povzdechem: "Brzy bude dovolená". Mnozí se
nebránili ani vêt¿ímu návalu práce - vædyƒ p⌐ece dovolená byla
p⌐ede dve⌐mi! I v¿elijaké problémy se p⌐ekonávaly s my¿lenkou
- vædyƒ v p⌐í¿tích tÿdnech uæ z oddêlení nikoho neuvidím! Dovolená
- páté roçní období je tady! Æivê si je¿tê vzpomínám, jak jsme se
v zimê o Vánocích sesedli a dêlali si plány na letní dovolenou.
Kaædÿ mêl v¿ak jiné p⌐edstavy: jeden snil o cestování v exotickÿch
zemích za poznáním, druhÿ o horskÿch túrách v Alpách. Dal¿í by
chtêl tábo⌐it nejradêji za polárním kruhem, nêkte⌐í by rádi k mo-
⌐i. - Ale proç nestrávit dovolenou nêkde ve své krásné vlasti?
Jistê i tady jsou rûzné nádherné moænosti, na které upozorñují no-
vê vzniklé cestovní kancelá⌐e. A tak se prohlíæely prospekty,
srovnávaly se ceny a hledaly se moænosti, které by co nejlépe vy-
hovovaly v¿em na¿im pot⌐ebám. Jeden by rád do p⌐írody, jinÿ si
chce nêco uæít, dal¿í hledá odpoçinek, nêkdo se chce zase sportov-
nê angaæovat. Pro kaædého se v¿ak nêco najde!
Co çekáte od dovolené?
Co si vlastnê p⌐ejete, aby vám dovolená p⌐inesla? Chtêli byste ko-
neçnê bÿt co nejdál? Ven z v¿edního prost⌐edí? Jednou koneçnê vy-
dechnout? Jednou se prostê nemuset o nic starat? Bÿt zcela volnÿm?
Uæít si legrace? Proæívat krásu p⌐írody? Vychutnat koneçnê to, na
co vám dosud nezbÿval ças? Nap⌐íklad bÿt s rodinou pohromadê, çíst
knihy, mít také ças na rozhovory, v klidu o nêçem p⌐emÿ¿let, sta-
novit novou æivotní orientaci nebo cíl? - V¿ichni pot⌐ebujeme
v æivotê takové chvíle odpoçinku.
Dovolená s Bohem
Bûh nám p⌐eje klid
Bûh na v¿e myslel uæ ve svém stvo⌐itelském díle a dal nám den od-
poçinku. Stvo⌐itel naplánoval svému stvo⌐ení p⌐estávku na odpoçi-
nek. Bûh sám sedmého dne odpoçíval a tê¿il se ze svého díla. Svému
lidu dokonce na⌐ídil kaædého sedmého roku léto odpoçinutí, kdy mê-
li lidé i p⌐íroda dojít klidu.
I my pot⌐ebujeme takové p⌐estávky, abychom si mohli od své práce
odpoçinout, vydechnout a mohli se zrekreovat. Tím na¿e du¿e najde
opêt svou rovnováhu. Jeæí¿ Kristus ⌐íkal svÿm uçedníkûm po zvlá¿tê
têækém vypêtí: "Odpoçiñte si trochu". Potom je vyvedl z kolobêhu
v¿edních dnû na osamêlé místo, aby se mohli v klidu posilnit
a nabrat sílu do dal¿ích dnû. Mÿm osobním p⌐áním v tomto roce je
dovolená, proæitá v Boæí blízkosti. Jak? Chtêl bych najít klid
v Jeæí¿i Kristu - mém Spasiteli a Pánu. P⌐ál bych si proæít radost
nad krásou jeho stvo⌐ení, chtêl bych ho za v¿echno chválit a dêko-
vat mu za to, æe mê má rád. Chtêl bych se nechat naplnit jeho lás-
kou k lidem kolem sebe. "Dej si od Boha darovat pokoj, aby ti hluk
svêta nemohl naru¿it tvou du¿i." Zkusíte letos takto proæít svou
dovolenou?
Marianne Schmidt
Snad bychom se o to mohli pokusit jiæ p⌐i plánování leto¿ní dovo-
lené. Mnohé církve mají letní tábory pro jednotlivce, dêti i rodi-
ny. Je moæné, æe je¿tê i dnes se na rûznÿch místech najde ubytová-
ní pro ty, kte⌐í se pozdê rozhodli. Mûæete v¿ak také p⌐i dovolené
vyhledat místní k⌐esƒanská spoleçenství. Rádi vás p⌐ijmou. Usly¿í-
te vÿklad slova z Bible, nauçíte se k⌐esƒanské písnê, je dostatek
çasu na rozhovor i na modlitby. Naskÿtá se vám vzácná p⌐íleæitost
p⌐iblíæit se k Bohu, na coæ by çlovêk bêhem roku vêt¿inou ani ne-
pomyslel.
Dovolená - ças setkání s Bohem
I ten, kdo nebude mít moænost nav¿tívit o dovolené k⌐esƒanské spo-
leçenství, má p⌐esto dobrou p⌐íleæitost setkat se s Bohem. Uæ p⌐i
balení myslete na Bibli - vezmête ji s sebou. P⌐i çtení zkuste po-
rozumêt Boæímu slovu v ¿ir¿ích souvislostech. K tomu je v¿ak nejd-
⌐íve nutná na¿e up⌐ímná modlitba. Kdo o to prosí, dostává od Boha
prost⌐ednictvím Ducha svatého klíç k porozumêní jeho Slova. Tak
mûæe p⌐inést çtení Bible o dovolené hodnê radosti. Zdá se, jakoby
çlovêk v cizím prost⌐edí objevoval stále nové vêci. Navíc je moæné
çíst i k⌐esƒanské knihy, které dnes nabízejí mnohá knihkupectví.
Také p⌐i prohlídce umêleckÿch dêl lze myslet na Boæí dílo a obdi-
vovat je. Koneçnê uæ jen pohled do Boæí p⌐írody musí v çlovêku vy-
volávat otázku: "odkud p⌐icházím" a "kam jdu". Bûh, kterÿ nás na
kaædém kroku provází, bude mít na na¿e up⌐ímné otázky i své odpo-
vêdi. Mûæe se stát, æe na horské cestê zaæijeme dotek Boæího po-
æehnání. Jak krásnê zá⌐í kapky rosy v ranním svêtle zaçínajícího
dne dovolené. Srdce se p⌐i pohledu na krásu raduje a p⌐itom chválí
Boha. Dostáváme p⌐íleæitost pozorovat vêci z jiného úhlu. Nejlépe
bude, kdyæ zaçneme uæ na zaçátku dovolené tichÿ rozhovor s Bohem
a nedopustíme, aby se na¿e spojení p⌐eru¿ilo. Prvním dûvodem
k modlitbê mûæe bÿt i prosba za ochranu na cestê - a dík p⌐i p⌐í-
jezdu na urçené místo. To nám p⌐inese jiæ zaçátek radosti, která
vædy pramení z na¿ich rozhovorû s Bohem.
S. Wehrheim
--- h21
Vedou v¿echny cesty k Bohu?
Je jen jedna cesta!
Od nepamêti lidé z hluboké vnit⌐ní pot⌐eby hledají zpûsob, jak se
p⌐iblíæit k Bohu a také si ho naklonit. Vzniká tak celá ⌐ada rûz-
nÿch názorû a návodû, nejednou i protichûdnÿch. Jak se ve v¿em zo-
rientovat, jak se k tomu postavit?
Bÿt vædy tolerantní?
Pruskÿ král Bed⌐ich Velikÿ, omrzen konfesijními spory ve svém oko-
lí, ustanovil: "V¿echna náboæenství musí bÿt tolerována. Státní
správa v¿ak musí dohlíæet, aby jedno ne¿kodilo druhému, protoæe
kaædÿ musí bÿt spasen podle své vlastní fazóny". Za toleranci smí-
me bÿt vdêçni. Ale za blahosklonnou ironií pruského monarchy se
skrÿvalo osvícenské p⌐ezírání v¿eho náboæenství jako lidského vÿ-
myslu. Je-li hudba vêcí vkusu, aƒ si kaædÿ muzicíruje podle svého
stylu. A jsou-li náboæenství vymy¿lena lidmi, proç by si nevybral
kaædÿ takové, které mu "sedne"?
Hlavnê v nêco vê⌐it?
Jenæe otázka spasení není záleæitostí módy, je záleæitostí pravdy.
₧íct: "Vê⌐, çemu chce¿, jen kdyæ nêçemu vê⌐í¿," je stejné jako ra-
dit nemocnému: "Ber jakÿkoli lék, kterÿ ti nêkdo doporuçí, hlavní
vêcí je vûbec nêco uæívat!" Tomu bychom se jistê právem bránili.
Také nejíme v¿echny houby, na které narazíme v lese. Víme p⌐ece,
æe nêkteré jsou jedovaté a mohou nás usmrtit. Není jedno, co çlo-
vêk jí a pije. Mêlo by bÿt snad jedno, çemu vê⌐í a çím sytí svou
du¿i?
Cesta jako cesta?
Hinduisté p⌐irovnávají své boæstvo k vrcholu hory, jehoæ je moæno
dosáhnout z kterékoli strany. Rûzná náboæenství jsou prÿ jen roz-
manité cesty ke stejnému cíli.
Odpovím: p⌐ijít k Bohu je jako p⌐ijít domû, a domov máme jen je-
den. Nevede k nêmu jakákoli cesta. Naopak - vêt¿ina se od nêho
vzdaluje. Ani loâ nemûæe zvolit libovolnÿ kurz, aby dojela do ma-
te⌐ského p⌐ístavu. Astronauti, vracející se z Mêsíce, museli p⌐es-
nê dodræet stanovenÿ smêr, jinak by se nevrátili æiví na Zem a za-
hynuli by na bludné pouti vesmírem. Je jen jeden správnÿ smêr,
kterÿ vede k æivotu. Ostatní, a jejich poçet je neomezenÿ, vedou
do zahynutí.
Lidské cesty
Rûzná náboæenství, které si lidstvo vytvo⌐ilo, jistê obsahují
moudré my¿lenky a u¿lechtilé æivotní zásady. Jsou p⌐edev¿ím proje-
vem prastaré touhy po Bohu, která je do çlovêka vloæena jako dê-
diçné vybavení. V¿echna náboæenství chtêjí odpovêdêt na otázku:
proç jsme na svêtê a komu pat⌐íme? Æe si tuto otázku lidé vædy
znovu kladou, naznaçuje, æe má smysl. Neznamená to v¿ak, æe v¿ech-
ny odpovêdi jsou stejnê platné a správné. Poçetní p⌐íklad má také
jen jedno správné ⌐e¿ení, ostatní jsou chybná. Ale ⌐e¿ení p⌐esto
existuje!
Jediná Boæí cesta!
Na¿ím problémem je, jak se dostat k Bohu a smí⌐it se s ním. Vædyƒ
nás od nêho oddêluje ná¿ h⌐ích, na¿e vina, neposlu¿nost a touha
⌐ídit si svûj æivot podle svého. V dêjinnÿch náboæenskÿch útvarech
lidé podstupovali nesmírné námahy, obêti a sebezap⌐ení, jen aby se
dostali k Bohu. Uji¿têní o Boæí milosti v¿ak p⌐esto nemêli.
Byl jsem svêdkem, jak çeská paní poloæila otázku k⌐esƒanovi ze Srí
Lanky: "Proç jste p⌐ijal k⌐esƒanství, kdyæ máte u vás tak u¿lech-
tilé náboæenství - buddhismus?" Bratr, kterÿ byl dob⌐e obeznámen
s náboæenstvími Asie, odpovêdêl: "Jako h⌐í¿ník jsem v situaci çlo-
vêka, kterÿ upadl do hluboké jámy a nemûæe z ní ven. Zakladatelé
náboæenství, Buddha, Konfucius, Mohamed mi radí: p⌐içiñ se, mravnê
se povznes, pouæij svého rozumu, snad se z toho dostane¿. Ale to
právê nedokáæu! P⌐ichází Kristus a praví: "Toho se uchop a já tê
vysvobodím! Poslechl jsem a jsem zachránên".
Jeæí¿ - æivá cesta!
K⌐esƒan ov¿em nebude p⌐íslu¿níky jinÿch náboæenství p⌐ezírat, bude
s nimi váænê hovo⌐it. P⌐ece v¿ak platí, co ⌐ekl Jeæí¿ Kristus: "Já
jsem ta cesta, pravda i æivot. Nikdo nep⌐ichází k Otci neæ skrze
mne" (Bible, Janovo evangelium 14,6). Æádnÿ z onêch velkÿch mysli-
telû nemohl o sobê ⌐íci jako On, æe je bytostnê zajedno s Bohem
- nebeskÿm Otcem.
Æádnÿ z nich nevstal z mrtvÿch. Jsou na svêtê hroby Buddhy, Moha-
meda i ostatních zakladatelû náboæenství. Hrob s Jeæí¿ovÿm têlem
v¿ak neexistuje, zûstal prázdnÿ.
Jen Jeæí¿ je æivÿ! Vstal z mrtvÿch! Náboæenství mají své horlivé,
ano i fanatické stoupence. Ale ty, kte⌐í se radují z jistoty spa-
sení a z uji¿têní, æe jsou Boæími dêtmi, má jenom k⌐esƒanství. To
proto, æe Boæí mocí ke spáse je pouze slovo K⌐íæe, evangelium Je-
æí¿e Krista.
Cyril Horák
Kterou cestou ses vydal ty? Ví¿ kam vede? Moæná, æe právê stojí¿
na k⌐iæovatce. Dnes je¿tê není pozdê vyjít správnÿm smêrem!
"Jestliæe dnes usly¿íte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!"
Bible, list Æidûm, kap. 3, ver¿ 7b, 8a
--- h22
Pomoc vyçerpanÿm
Baterie je prázdná!
V¿ední setkání
P⌐ed nêkolika lety sedêl naproti mnê ve vlaku a zdálo se, æe by ho
jen tak nic nemohlo vyvést z míry... Kdyæ jsme se v¿ak dostali do
rozhovoru, pocítil jsem, æe jeho hlas neodpovídá jeho robusnímu
zjevu. "Má du¿e se podobá motoru, kterÿ ujel 350.000 km. Moje ba-
terie je úplnê vybitá, cítím v sobê jen velikou prázdnotu." - Tê-
mito slovy mûj spoleçník popsal æivotní pocit, jenæ má dnes ⌐ada
lidí kolem nás.
Na dnê
Vyçerpání. P⌐etíæení. Têlesná a du¿evní únava... P⌐íçiny jsou rûz-
norodé. Vêt¿ina z nás má podobné zku¿enosti, vædyƒ jejich zdrojem
je ná¿ v¿ední æivot. Mám-li je popsat, pak uvedu jen nêkolik zák-
ladních pocitû: jsem bezradnÿ, cítím velikÿ strach, nemám uæ æád-
nou nadêji. Chybí mi pot⌐ebná síla. Cítím se velmi p⌐etíæen... Ví-
me, æe není æádné jednoduché ⌐e¿ení pro takové situace. Nepomohou
ani dob⌐e mínêné, naivní rady. Mnoho lidí v¿ak na¿lo pomoc, kdyæ
p⌐ijali tyto osvêdçené my¿lenky:
Program proti stresu
Æivotní kroky
- Dejte svému strachu konkrétní jméno. Çlovêku pomáhá, kdyæ si
uvêdomí, co ho okrádá o klid.
- Pokuste se dennê rozli¿ovat dûleæité vêci od nepot⌐ebnÿch.
- Varujte se toho, abyste ne⌐e¿ili v¿echny problémy rychle, a na-
jednou. Pomáhá mi, kdyæ si zvolím, kterÿ problém chci dnes zvlád-
nout, a stanovím postup, jak na nêm pracovat.
- Nêkdy je vhodné si o palçivém problému s nêkÿm pohovo⌐it. Také
i tehdy, kdy si musíme u druhého rozhovor trochu vynutit. "Koneçnê
jsem to uæ jednou ⌐ekl!" - Jak nás tato vêta mûæe osvobodit!
- Najdête si nêkoho, se kterÿm mûæete otev⌐enê hovo⌐it. Nezûstá-
vejte se svÿmi pocity sami. Kdyæ se uzav⌐ete, stojíte p⌐ed novÿmi
problémy. Moæná æe právê çlovêk, kterÿ vám tento text nabídl, mûæe
bÿt va¿ím dûvêrníkem.
- Snaæte se, abyste mêli také chvilky odpoçinku. Dop⌐ejte si uvol-
nêní a zdravé procházky. Provozujte çinnost, na kterou jste nemêli
dosud ças a která vám p⌐iná¿í radost.
- Uvêdomte si, æe Bûh zná va¿i situaci a chce p⌐inést nadêji do
va¿eho æivota. Platí to i tehdy, kdyæ uæ t⌐eba na obzoru nevidíte
æádnÿ paprsek nadêje. U Boha nejsou æádné bezvÿchodné situace
a æádné beznadêjné p⌐ípady!
- Boæí nadêje má své jméno - Jeæí¿ Kristus. On je nám zcela nab-
lízku, i kdyæ si p⌐ipadáme zcela ztraceni. Jeæí¿e nám p⌐edstavuje
Bible - Novÿ Zákon. Jeho zvêst je plná æivé nadêje a dává odpovêdi
na základní otázky na¿eho æivota.
- Mluvte s Jeæí¿em. Modlit se znamená: zcela osobnê s ním hovo⌐it
- konkrétnê, p⌐esnê tak, jak je çlovêku u srdce. Nejlep¿í tehdy,
kdyæ je çlovêk sám a má moænost formulovat svá slova z⌐etelnê
a nahlas.
Nakonec bych vám chtêl p⌐edat následující my¿lenku, v níæ nacházím
vædy hodnê posilnêní:
"Vçerej¿ek pominul.
Zít⌐ek tu je¿tê není.
Dnes pomáhá Jeæí¿.
On je Pán!"
B. Matzel
V¿eobecnê se ⌐íká, æe stres je pot⌐ebnÿ k æivotu. Ale trvalÿ stres
niçí. Taková je pravda. Nedávno prohla¿oval jeden populární herec
v televizi: "Pot⌐ebuji stresové situace, abych docílil co nejvy¿-
¿ího umêleckého vÿkonu." A p⌐í¿tí den sedí p⌐ede mnou a ⌐íká: "Já
uæ nemohu dál. Ten stres dál nesnesu!"
Co se stalo? Vypráví ze svého æivota: "Jsem velice nejistÿ a ust-
ra¿enÿ çlovêk. Mám stále dojem, æe bych mêl svÿmi vÿkony dokázat,
jakou mám cenu. Kaædÿ den æiji ve strachu, æe zklamu. Uæ ani sám
sebe nemohu vystát, jak jednám s mÿmi kolegy."
Jsou trvalé zátêæe, které çlovêku çasem niçí æivot. Pat⌐í sem p⌐e-
dev¿ím stres, vznikající z nesprávného p⌐ístupu k druhÿm lidem.
Mnohé p⌐ivádí aæ na okraj zoufalství. Nejsou uæ sami sebou, nero-
zumí si. Nevidí se kladnê. ₧íkají: nejsem nikdo. Na jiné lidi se
dívají jako na p⌐ekáæku nebo na konkurenci. V takovÿch psychickÿch
stavech se musí çlovêk brzy zhroutit.
Boæí p⌐íslib k nám
Pro lidi, kte⌐í se v takovÿch podmínkách nacházejí, jsem v Bibli
na¿el mnohá povzbuzení. Jsou tam Boæí p⌐ísliby pro v¿echny, kte⌐í
jsou vystaveni zátêæi. Vyjímám z nich dvê místa. Jeremiá¿ 1,5:
"D⌐íve neæ jsem tê vytvo⌐il v æivotê matky, znal jsem tê." Na po-
zadí Jeremiá¿ovÿch úzkostí pak jinÿmi slovy. "Já jsem tê vyvolil.
Vím, co mohu od tebe oçekávat. Nep⌐etíæím tê. Mûæe¿ tento úkol
p⌐evzít."
Æalm 139, ver¿ 13 a 14: "Tys to byl, kdo utvo⌐il mé ledví... Dêku-
ji ti, æe jsi mê tak nádhernê uçinil." Smím tedy ⌐íct "ANO", jsem
Bohem chtênÿ, od nêho jsem obdarován. Nemusím bÿt p⌐ed æivotem na
útêku. Tak mluví çlovêk, kterÿ se uæ vzdal lidského bojování ve
vlastní síle, ponêvadæ tlak na nêho se stal nesnesitelnÿm. Svûj
æivot odevzdal Bohu. Proæívá osvobození a dostává sílu k novému
æivotu.
Boæí síla pro nás!
Není æivota bez stresu. Konflikty a hraniçní situace pat⌐í do ná-
plnê v¿edních dnû. Av¿ak v evangeliu máme p⌐íslib, æe se Bûh chce
sám postavit pod b⌐emena na¿eho æivota. V Bibli je antistresovÿ
program, kterÿ bych vám chtêl v⌐ele doporuçit. Je vyzkou¿en v pra-
xi a vædy se osvêdçil. Najdete jej v evangeliu podle Matou¿e
v 11. kap., ver¿ 28: "Pojâte ke mnê v¿ichni, kdo se namáháte
a jste obtíæeni b⌐emeny, a já vám dám odpoçinout."
Mûæete se proto kaædého dne modlit: "Pane, dej mi Tvou sílu, a v¿e
co pot⌐ebuji pro dne¿ní den."
H. Wollman
--- h23-c
Jak dál?
Je nejvy¿¿í ças,
abys uçinil moudré rozhodnutí a dal svému æivotu správnÿ smêr! Uæ
jsi nêkolikrát konstatoval, æe æivot, kterÿ vede¿, není tím pra-
vÿm, plnÿm æivotem, po jakém touæí¿. Také ses çasto pozastavoval
nad tím, proç ve chvílích, kdy jsi sám, kdyæ umlkne hluk a shon,
cítí¿ i urçitÿ smutek. V podvêdomí cítí¿, æe se bojí¿ samoty
a ticha. Proto se snaæí¿ v¿elijakÿm hlukem potlaçovat hlas svêdo-
mí, kterÿ jako çervená kontrolka ti¿e signalizuje, æe s tvÿm æivo-
tem není v¿echno v po⌐ádku.
Hlas svêdomí varuje!
Çervená kontrolka svêdomí tê upozorñuje, abys na chvíli zastavil
tempo æivota a poloæil si nêkolik dûleæitÿch otázek: kam se to
vlastnê tak bezmy¿lenkovitê æenu? Znám opravdu cíl svého æivota?
Má mûj æivot vûbec nêjakÿ hlub¿í smysl? Odpovêz si na tyto otázky
up⌐ímnê a çestnê. Proæil jsi uæ kus æivota a bylo by velmi nemoud-
ré ⌐ítit se bezmy¿lenkovitê dál do neznáma. Tak jako moudrÿ ⌐idiç
zastavuje auto a zji¿ƒuje proç svítí kontrolní çervené svêtlo, tak
se i ty podívej zpêt na svûj dosavadní æivot. Zkoumej, proç ve
svém nitru nachází¿ prázdnotu a na co tê svêdomí upozorñuje. Je
tvûj æivot v po⌐ádku?
Dobrá rada
Kaædÿ vÿrobce dává k svému vÿrobku návod k obsluze a také k údræ-
bê. Jen vÿrobce zná dokonale sloæitost vÿrobku, jedinê on mûæe ur-
çit správnÿ zpûsob pouæívání a údræby. Nerespektování têchto zásad
mûæe zpûsobit po¿kození nebo i úplné zniçení sebekvalitnêj¿ího vÿ-
robku. Çím je pak vÿrobek sloæitêj¿í, tím dûleæitêj¿í je p⌐esné
dodræování návodu k obsluze.
Podobnê je tomu i se æivotem çlovêka. Çlovêk - to je nespornê nej-
sloæitêj¿í a také nejgeniálnêj¿í "vÿrobek". A tvûrce çlovêka - Pán
Bûh - má mimo⌐ádnÿ zájem na tom, aby jeho "vÿrobek" - çlovêk - co
nejlépe fungoval a plnil urçené poslání.
Bible - návod k æivotu
Tak jako kaædÿ sloæitÿ vÿrobek má kvalitní kontrolní systém, kterÿ
vças signalizuje poruchy, tak i çlovêk má zabudovanÿ dokonalÿ kon-
trolní systém, kterÿ ho varuje p⌐ed nesprávnÿm zpûsobem æivota. Ke
kontrolnímu systému pat⌐í bolest, horeçka, únava, ale i strach,
smutek, pocit prázdnoty, vÿçitky svêdomí a jiné. Jakmile nêkterá
z têchto kontrolek svítí, není s çlovêkem nêco v po⌐ádku. Tento
úçinnÿ kontrolní systém je dûkazem veliké moudrosti Stvo⌐itele
a jeho up⌐ímného zájmu o kvalitní a ¿ƒastnÿ æivot çlovêka.
Stvo⌐itel uçinil pro çlovêka je¿tê mnohem víc - dal nám lidem ná-
vod k æivotu. V nêm se mûæeme seznámit se svÿmi duchovními, du¿ev-
ními a têlesnÿmi pot⌐ebami i se správnÿm zpûsobem jejich uspokojo-
vání. Tímto návodem k æivotu je Písmo svaté - Bible. V roce 1979
byla znovu vyti¿têna v krásné moderní çe¿tinê, je srozumitelná
a dostupná pro kaædého.
Je zbyteçné trpêt!
Pán Bûh, jako dokonalÿ Tvûrce, stanovil pro çlovêka správné zásady
æivota. Jejich dodræování zaruçuje çlovêku smysluplnÿ æivot. Nez-
nalost têchto zásad je v¿ak p⌐íçinou nesprávného zpûsobu æivota,
jehoæ dûsledkem jsou mnohá zklamání, k⌐ivdy, utrpení a zoufalství.
Je velká ¿koda, æe tak mnoho lidí vystartuje do æivota a p⌐itom
nezná vûbec nic z moudrého návodu svého Stvo⌐itele. Moæná, æe i ty
pat⌐í¿ k têmto lidem. Obstarej si proto Bibli a prostuduj návod
k æivotu, aƒ uæ nepromarní¿ ani jeden jedinÿ den.
Mûæe¿ zaçít znovu
Nejvêt¿ím problémem u sloæitého p⌐ístroje je jeho oprava. Na to
jsou dnes z⌐izovány servisní sluæby, kde pracují vysoce kvalifiko-
vaní odborníci.
Opravit pokaæenÿ æivot çlovêka v¿ak nedovedou ani odborníci s aka-
demickÿmi tituly. Proto z⌐ídil na Zemi "servisní sluæbu" sám Stvo-
⌐itel a poslal jako odborníka pro opravy lidskÿch æivotû svého
vlastního Syna - Pána Jeæí¿e Krista. On je dokonalÿm znalcem lids-
ké bytosti. Má moc obnovit kaædÿ æivot, i ten beznadêjnê pokaæenÿ.
Je v¿ak pot⌐ebné, aby mu çlovêk plnê dûvê⌐oval a svûj nezda⌐enÿ
æivot svê⌐il do jeho rukou.
Nikdy není pozdê!
Pot⌐ebuje¿-li právê ty opravu svého æivota, vyhledej nêkoho ve
svém okolí, kdo s Jeæí¿em Kristem æije a on tê k Nêmu uvede. Pán
Jeæí¿ jistê opraví i tvûj æivot a dá mu správnÿ smêr a cíl.
Svê⌐ opravu svého æivota jen skuteçnému odborníkovi!
Stanislav Kaczmarczyk
Otçe, ve velkém slitování shlíæí¿ na v¿echny, kte⌐í nevêdí, jak
dál. Kam se obrátím se svou vinou? Ty zve¿ v¿echny zlomené a ubi-
té. Odpou¿têt - to je Tvoje královské zamêstnání. Pûsobil jsem
Tvému jménu hanbu, zrazoval jsem Tvou vêc, v¿echna Tvá volání jsem
pou¿têl do vêtru. Odpusƒ mi, Otçe, nejsem hoden toho, abych se na-
zÿval Tvÿm dítêtem. Ale vím o Tvém slitování a o Tvé moci. Ty mû-
æe¿ k⌐ísit mrtvé. Proslov i nade mnou své oæivující slovo, abych
se mohl je¿tê jednou pozvednout ze své bídy a dêlat Ti çest. Uçiñ
mne pro lásku Kristovu divem své milosti, svêdectvím vykupující
otcovské dobroty. Amen.
Adolf Maurer
--- h24
Konçí æivot smrtí?
Jde o tvûj æivot!
P⌐ed témê⌐ dvêma tisíci lety se v malé zemi u St⌐edozemního mo⌐e
roz¿í⌐ila zpráva, æe za æivotem i smrtí Jeæí¿e z Nazareta hrob
poslední teçku neudêlal. Tato zpráva rychle zaplavila celÿ svêt.
"Byl uk⌐iæován, um⌐el, byl poh⌐ben, ale t⌐etího dne vstal z mrt-
vÿch." - Pohádka? Legenda? Fantazie? Nebo vÿmysl têch, kte⌐í s ním
æili, uçili se od nêho, ctili ho a milovali? Zámêrnê fale¿ná zprá-
va? Pustá leæ?
Podivné. Do dne¿ních dnû tomu vê⌐í a toto vyznávají k⌐esƒané po
celém svêtê. Jsou mezi nimi lidé zcela prostí i velmi uçení, mladí
i sta⌐í. Stejnê jako kdysi apo¿tolové mají spoleçnou zku¿enost,
která p⌐esahuje rozumové pochopení: Jeæí¿ æije! Setkání s ním ne-
proæívají ve spiritistickÿch krouæcích, ale nad Biblí, v modlit-
bách, v brat⌐ích a sestrách, ve svém vnit⌐ním duchovním æivotê,
i v událostech v¿edního dne.
Nové zrození
Tito lidé poznali na sobê moc Uk⌐iæovaného a Vzk⌐í¿eného. Moc zno-
vuzrodit se k æivotu vêçnému, k æivotu s Bohem a v Bohu, k æivotu,
kterÿ nemûæe bÿt nikdy zma⌐en.
Nové narození k æivotu vêçnému nemá nic spoleçného s reinkarnací,
není záleæitostí aæ posmrtné budoucnosti, ale p⌐ítomné chvíle. Je
vêcí tohoto je¿tê pozemského æivota a je provázeno poznáním: "Je-
æí¿ je stejnÿ vçera, dnes i zítra". On má stejnou odpou¿têjící
i uzdravující moc. Je mi nablízku vêrnê a vytrvale. Svÿm svatÿm
dechem se dotÿká mého srdce a probouzí v nêm vdêçnost a lásku.
Stojí o ni. Ne na chvíli, ale navædy!
Dobré vyhlídky
Taková víra má dobrÿ vliv na na¿e my¿lení a rozhodování. Stává se
vÿzvou k odpovêdnému æivotu i osobní jistotou a radostí. Uskuteç-
ñuje se na základê sly¿eného a vírou p⌐ijatého evangelia, dobré
zprávy: "Bûh tak miloval svêt, æe dal svého jediného Syna (Jeæí-
¿e), aby æádnÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ"
(Bible, Janovo evangelium 3,16).
Jsme sice je¿tê na cestê, ale známe jasnÿ cíl! Víme, æe v na¿em
æivotê, vymezeném zde na Zemi kolébkou a hrobem, se musíme zatím
vyrovnat s mnoha omezeními, k⌐ivdami i trápeními. Ve svêtle víry
v odpu¿têní Kristovo a v jeho moc lze v¿ak projít i údolím stínû
smrti se srdcem naplnênÿm dûvêrou a nadêjí! V tomto çase je¿tê ne-
ní naplnêno v¿ecko. Ale bude. Jednou pak mnohému z bêhu svêta
i z vlastního æivota porozumíme hloubêji.
Je jiná moænost?
Zvolit jinou cestu je námi zma⌐ená p⌐íleæitost k æivotu vêçnému.
Existence bez Boha a mimo Boha, aƒ uæ na Zemi çi na vêçnosti, je
opakem toho, co Bûh s çlovêkem zamÿ¿lel. Není æivotem, ale zmarem.
A nemylme se, nikdo nezûstane ve stavu zahynutí bez plného vêdomí
a bezbolestnê. Aç jsou mnozí, kte⌐í by si to p⌐áli a tê¿í sebe
i jiné fale¿nou iluzí o neru¿eném, vêçném spánku. Bûh nás nenechal
na pochybách, ale jasnÿmi slovy zjevil: "Kaædÿ çlovêk jen jednou
umírá, a potom bude soud" (Bible, Æidûm 9,27).
Boæí spravedlnost
Boæí soud pat⌐í p⌐irozenê Otci, na¿emu Stvo⌐iteli. Jeho uskuteçnê-
ní v¿ak ve svém milosrdenství svê⌐il Synu - Jeæí¿i Kristu. Tomu,
o kterém víme, æe p⌐i¿el a æil mezi námi "ne aby svêt soudil, ale
aby skrze nêj byl svêt spasen" (Bible, Janovo evangelium 3,17).
Proto je dûleæitÿ postoj çlovêka k Pánu Jeæí¿i Kristu jiæ v tomto
çasném pozemském æivotê. V p⌐ítomné chvíli se tedy ve vztahu k nê-
mu odehrává první dêjství a rozhodující stání Boæího soudu nad
svêtem, lidstvem. Nade mnou i nad tebou. P⌐itom pro vê⌐ící v Pána
Jeæí¿e platí jeho slova: "Amen, amen, pravím vám, kdo sly¿í mé
slovo a vê⌐í Bohu Otci, kterÿ mê poslal, má æivot vêçnÿ a nepodlé-
há soudu, ale p⌐e¿el jiæ ze smrti do æivota" (Bible, Evangelium
podle Jana 5,24).
Svobodná volba
V p⌐ítomnosti je pro kaædého p⌐ipraven rozsudek m i l o s t i .
Staçí dostavit se, p⌐ijmout ho a podêkovat. K tomuto prvnímu stání
zde na Zemi není nikdo p⌐edveden. Je jen zván.
Kdo pozvání k milosti p⌐ijme, proæije na vêçnosti v druhém stání
jen hodnocení æivotního díla: buâ poæehnání a radost, nebo i za-
hanbení, vædyƒ také na¿e skutky pûjdou za námi. Ale Jeæí¿ Kristus
svûj vztah vûçi nám nezmêní a udêlenou milost neodvolá. On p⌐emohl
smrt a svÿm ⌐ekl: "Já jsem æiv a také vy budete æivi" (Bible, Ja-
novo evangelium 14,19). V jeho blízkosti mu budeme dokonale podob-
ni - v lásce, çistotê, poko⌐e i v radosti. Bude proç chválit, dê-
kovat, zpívat, oslavovat, radovat se, jásat.
Jak potê¿ující vyhlídky, které naprosto p⌐esahují na¿e p⌐edstavy!
Nenechme se proto nikÿm a niçím o nê ochudit. Ani odmítnutím, ani
vlastní nedovêrou.
Ester Marková
"Co oko nevidêlo a ucho nesly¿elo, co ani çlovêku na mysl nep⌐i¿-
lo, p⌐ipravil Bûh têm, kdo ho milují"
Bible, 1. list Korintskÿm 2,9
--- h25
"Odpu¿têní obnovuje lásku"
Tak pomalu láska umírala...
V¿echno zaçalo tak slibnê. Seznámili se na jedné dovolené a uæ za
krátkou dobu poznali, æe je k sobê nêco p⌐itahuje. Objevili také
spoleçné zájmy a v çetnÿch rozhovorech zjistili, æe si spolu
v mnohém rozumí. Krátce ⌐eçeno, láska na první pohled. Své "ano"
⌐ekli p⌐i svatebním ob⌐adu s naprostou samoz⌐ejmostí, protoæe si
byli jisti vzájemnou láskou.
Ale pak nastal v¿ední æivot. S ním p⌐i¿ly i nesçetné situace, kdy
se mohli poznat také z té druhé, stinné stránky. On - pedant na
po⌐ádek, ona - naopak velkorysá, geniální. On byl vyloæené "ranní
ptáçe", ona v¿ak ráno vstávala s nechutí a dostávala se do "formy"
aæ odpoledne nebo veçer. On - zahloubanÿ do sebe, dovedl se dlouhé
hodiny zamêstnávat jen svÿmi koníçky - ona byla naopak spoleçens-
kÿm tvorem, mêla ráda kolem sebe p⌐átele dlouho do noci. Nejd⌐íve
jí to vytÿkal. To ji uráæelo a plakala. Pozdêji se spory stupñova-
ly. Kaædÿ neústupnê trval na svém právu. Tak umírala pomalu jejich
láska... Dohodli se na doçasné odluce, av¿ak rozvod se uæ nedal
zadræet. Na konci této dlouhé a bolestné cesty - p⌐es vzájemné ob-
viñování a ospravedlñování - zûstal kaædÿ z nich sám, s hlubokÿm
zklamáním a se zranênÿm srdcem.
Uzdravit zlomenou lásku
Neznáme v dne¿ní dobê kolem sebe takové tragédie? Byla jejich lás-
ka jen jakÿmsi prchavÿm pocitem? Ne⌐íká se p⌐ece v jedné známé
písni: "Láska je nebeská moc"? Jak vystihující je tento vÿrok!
Láska je vskutku nebeského pûvodu. P⌐ichází z neviditelného Boæího
svêta a p⌐ijala v Jeæí¿i Kristu svou podobu. Její druh i jakost
nám v Bibli zvlῃ p⌐ibliæuje kapitola o lásce (1. list Korints-
kÿm, 13. kapitola). Tam se o ní mimo jiné ⌐íká: "Láska nehledá
svûj prospêch, nedá se vydráædit, nepoçítá k⌐ivdy..." Kdo se podí-
vá na svou lásku k bliænímu tímto pohledem, zji¿ƒuje, æe se na
druhém hodnê proviñuje a musí se nad sebou zastydêt. Lidská láska
je nedostateçná. Pot⌐ebujeme dokonalou Boæí lásku. Zároveñ pozná-
váme, æe smíme jiné prosit o odpu¿têní a æe mûæeme i jinÿm odpou¿-
têt. Ochota odpustit je pramenem, z nêhoæ tryská opêt nová láska.
"U Boha jsou v¿ecky vêci moæné." Jeho láska k nám by chtêla i na¿i
zlomenou lásku zahojit. Musíme se jí jen celÿm srdcem otev⌐ít.
Helga Spengler
Jak mûæe nastat zase mír?
Máme rûzné záæitky, na které nezapomínáme ani po mnoha letech.
Vzpomínám si na rozhovor s jednou pacientkou v lázních. Bylo to
têsnê p⌐ed vánoçními svátky. Sotva vstoupila ke mnê do ordinace,
zaçala si stêæovat: "Pane doktore, takhle nebudou u mê nikdy Váno-
ce! Ze v¿ech stran dennê sly¿ím, æe Vánoce jsou svátky pokoje,
lásky a radosti. Ale se svou spolubydlící, se kterou jsem si ze
zaçátku velmi dob⌐e rozumêla, uæ nêkolik dní nepromluvím ani jedi-
ného slova. Místo toho je jen mrazivé mlçení. Ráno æádné p⌐ivítá-
ní, veçer æádnÿ pozdrav. Kdyæ je ona v pokoji, zûstávám radêji
venku. Kdyæ jsem já uvnit⌐, zase ona tam nevejde. Já uæ dál nemo-
hu, to napêtí mê naprosto zniçí. A p⌐itom jsem zde, abych si uk-
lidnila nervy a zotavila se. Co mám dêlat?
₧ekl jsem jí: "Bêæte za svou kolegyní, promluvte s ní a poproste
ji o odpu¿têní!" Na to mi odvêtila: "Vám se to ⌐ekne, ale ona prv-
ní zaçala s tou hádkou!" - "Ale o to teâ vûbec nejde! Chcete p⌐e-
ce, aby byly u vás pêkné Vánoce", odpovêdêl jsem. Uplynulo jen nê-
kolik minut a stála znovu p⌐ede mnou, av¿ak se zá⌐ícím obliçejem.
"Pane doktore, teâ mûæeme obê proæívat Vánoce. Navzájem jsme si
odpustily, objaly se a obê jsme plakaly. Nyní uæ je zase v¿echno
v po⌐ádku!"
Odpustit tak, jak mi Bûh odpustil!
Kdyæ se podíváme kolem sebe, vidíme, kolik utrpení se skrÿvá za
lidskÿmi vztahy: zp⌐etrhaná vzájemná pouta v manæelství, rodinê,
çi na pracovi¿ti. Kolik naru¿eného zdraví má p⌐íçinu v nemocné du-
¿i! Bible ⌐íká: "Odpou¿têjte, a bude vám odpu¿têno" (Luká¿ovo
evangelium 6,37). Tak jak Bûh v Kristu odpustil nám: "On byl prok-
lán pro na¿i nevêrnost, zmuçen pro na¿i nepravost. Trestání sná¿el
pro ná¿ pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni" (Bible, Izajá¿ 53,5).
Z Boæí strany je v¿e vykonáno. Je ⌐ada na nás. I my musíme nêco
udêlat - toto odpu¿têní p⌐ijmout. Vyznat svoji vinu a bÿt ochotni
odpustit i jinÿm. Bez tohoto Boæího receptu bychom nemohli zvlád-
nout svûj æivot. Pravá láska æije jen z odpu¿têní. Æijte z Boæího
odpu¿têní a odpou¿têjte, jako Bûh odpou¿tí vám!
Dr. E. Spengler
"K lásce vædy pat⌐í, æe hledá çlovêka tam, kde je, a ne tam, kde
bychom ho uæ chtêli mít"
A. Köberle
--- h26
Proç musí trpêt nevinní?
Proç trpí nevinní?
Odpovêâ na tuto otázku je velmi nesnadná. Vêt¿inou ji sly¿íme
z úst lidí nevê⌐ících, kte⌐í za utrpením nevinnÿch vidí Boæí nemo-
houcnost nebo neschopnost utrpení zabránit. A odtud vede nejkrat¿í
cesta k samotnému odmítnutí Boæí existence. T⌐eba vêtou, kterou
velmi dob⌐e známe: "Kdyby byl Bûh, nemohl by se p⌐ece na to dí-
vat." Tuto otázku si v¿ak nekladou jen nevê⌐ící, snad je¿tê bo-
lestnêji se s ní potÿkají lidé vê⌐ící: Bûh miluje çlovêka - a u-
trpení? Je zde vûbec souvislost? Jaká a kde?
Dne¿ní doba nám klade takové otázky. Toto století bychom jistê
mohli oznaçit nejen jako století velkého rozmachu v mnoha smêrech,
ale také jako století mnohého utrpení: první a druhá svêtová vál-
ka, vleklé národnostní konflikty, strádání hladovÿch, nové nevylé-
çitelné nemoci, p⌐írodní katastrofy atd. Kdyæ se çlovêk setkává se
skuteçnostmi, nad kterÿmi zûstává jeho rozum stát, vædy si æádá
vysvêtlení a zdûvodnêní. Tak je tomu od nepamêti.
Hledání viny
Skuteçností v¿ak také je, æe se dne¿ní postoj çlovêka k utrpení
a chápání jeho smyslu zásadnê zmênil. D⌐íve lidé vidêli problém
utrpení vêt¿inou v souvislosti s h⌐íchem. Chápali utrpení jako
trest za h⌐ích. Snaæili se dopátrat v æivotê trpícího h⌐íchu a na-
jít tak p⌐íçinu jeho souæení. P⌐íkladem mûæe bÿt otázka samotnÿch
Jeæí¿ovÿch uçedníkû: "Mist⌐e, kdo se proh⌐e¿il, æe se tento çlovêk
narodil slepÿ? On sám, nebo jeho rodiçe?" (Bible, Janovo evangeli-
um 9,2).
Dnes se naopak souvislost mezi utrpením a h⌐íchem úplnê vytrácí.
Çlovêk nechápe nebo nechce pochopit, æe utrpení, t⌐eba i nevinné-
ho, by mohlo bÿt dûsledkem lidského h⌐íchu, na nêmæ má on sám po-
díl. Naopak, aby osobní odpovêdnost potlaçil, hledá viníka, na je-
hoæ provinêní by se osobní podíl viny stal bezvÿznamnÿ. Druhou
svêtovou válku zavinil Hitler, hlad ve svêtê zpûsobují multimilio-
ná⌐i, zhoubnou nemoc AIDS ¿í⌐í homosexuálové. A za p⌐írodní katas-
trofy mûæe Bûh, ten ostatnê mûæe za v¿ecko! Çlovêk chce ze sebe
set⌐ást osobní odpovêdnost za bídu svêta, v nêmæ æije.
Nevinní
"Proç musí trpêt nevinní?" Jsou odpovêdi, které nám zatím zûstáva-
jí skryty a otázky, na které zatím jen stêæí hledáme a nêkdy ani
nenacházíme odpovêâ. Proç nevinní trpí? Snad právê proto, aby nám
byli stálou p⌐ipomínkou, æe i my se na utrpení druhÿch podílíme.
Æe se nemûæeme této odpovêdnosti lehce a jednodu¿e zbavit. Snad
proto, abychom vlastní h⌐ích, vlastní provinêní byli schopni do
hloubky procítit a plnê proæít právê na skuteçnosti utrpení nevin-
ného. Neboƒ jeho utrpení je mocnÿm apelem na mé svêdomí.
Jestliæe trpí nevinní, jakÿ je potom rozdíl mezi nimi a mnou, kte-
rÿ se pokládám téæ za nevinného. Jak to, æe oni trpí a já ne?
Vædyƒ nejsem lep¿í neæ oni. Zûstává v¿ak otázka: kdo jsou oni ne-
vinní?
Kristus trpící
Bible ví pouze o jednom nevinném: "Na sobê zakusil v¿echna poku¿e-
ní jako my, ale nedopustil se h⌐íchu" (list Æidûm 4,15).
A tento nevinnÿ Boæí Syn sestoupil na ná¿ h⌐íchem poru¿enÿ svêt.
Svÿm æivotem zaplatil za kaædÿ h⌐ích a p⌐ipravil záchranu, která
p⌐esahuje tento svêt. On jedinÿ skuteçnê trpêl nevinnê. Z posled-
ních sil a v bolestech volá z k⌐íæe: "Boæe mûj, Boæe mûj, proç jsi
mê opustil?" (Bible, Matou¿ovo evangelium 27,46). Bûh se v Jeæí¿i
Kristu staví do jedné ⌐ady se v¿emi trpícími. Trpící Bûh. Jsme
schopni to domyslet? Tento Kristûv vÿk⌐ik nás burcuje ze spánku,
lhostejnosti i kaædé hluchoty, neboƒ zde se odehrává nêco zásadní-
ho pro nás a za nás.
Kristus zachrañující
Utrpení têch, které pokládáme za nevinné, nás vede k otázkám a za-
my¿lení jistê právem. Bylo by zlé, kdyby nás nezajímalo a netrápi-
lo. Samoz⌐ejmê musíme také udêlat v¿e, co je v na¿ich silách,
abychom odstranili nebo alespoñ zmírnili utrpení svÿch bliæních.
Je ale nutné, abychom p⌐es jejich utrpení dovedli dohlédnout dále,
aæ k utrpení Kristovu. Aby nás provokovalo a kladlo otázku: proç
musel trpêt ten jedinÿ, v nejhlub¿ím slova smyslu nevinnÿ? A aby
nás nutilo k osobnímu postoji a odpovêdi. K zamy¿lení, æe i já
jsem p⌐ed Bohem vinen, a æe nikdy nemohu sám ze sebe sejmout své
vlastní provinêní vûçi nêmu, svûj h⌐ích, kterÿ je çasto pûvodcem
mé bolesti. Pro odpu¿têní na¿ich vin musel Jeæí¿ Kristus, Syn Bo-
æí, za nás trpêt a umírat na k⌐íæi. "Jsme ospravedlñováni zadarmo
jeho milostí vykoupením v Kristu Jeæí¿i" (Bible, list ₧ímanûm
3,24).
Jsou odpovêdi, které nám zatím zûstávají skryty a otázky, na které
zatím stêæí hledáme odpovêâ. Ale jedna odpovêâ je jistá. Tu, kte-
rou dal svêtu Bûh ve svém Synu Jeæí¿i Kristu, Spasiteli svêta
i v¿ech trpících a plaçících, vinnÿch i "nevinnÿch".
Petr Maláç
"Bûh bude s nimi, a set⌐e jim kaædou slzu s oçí. A smrti jiæ nebu-
de, ani æalu ani ná⌐ku ani bolesti"
Bible, Zjevení 21,3-4
--- h27
"₧ekni mi, jak dojdu k ví⌐e"
Jak naleznu víru?
"Vê⌐ím, æe dnes bude pêknÿ den", ⌐íká mi moje æena, a dívá se
z okna, "nemusíme si brát na vycházku de¿tník."
"Vê⌐ím, æe existuje nêjaká vy¿¿í bytost", odvêtil kdosi na otázku,
zda uæ nêkdy p⌐emÿ¿lel o Bohu.
Na têchto dvou p⌐íkladech je vidêt, æe slovo "vê⌐ím" se pouæívá
v rûznÿch souvislostech. Vêt¿inou se jím vyjad⌐uje domnênka. To,
çím si nejsme tak docela jisti.
Podobnê i víra v Boha je pro vêt¿inu lidí jen mlæná záleæitost.
Nikdo p⌐esnê neví, co si vlastnê pod tím má p⌐edstavit.
Hovo⌐it s Bohem
Kdyæ Bible hovo⌐í o "ví⌐e", míní tím nêco jiného: "Vê⌐it Bohu zna-
mená spolehnout se na to, v co doufáme, a bÿt si jist tím, co ne-
vidíme" (Bible, list Æidûm 11,1).
Kdo vê⌐í, vlastnê Bohu dûvê⌐uje. Vstupuje s ním do osobního vzta-
hu. To je moæná sloæitê ⌐eçeno, ale ve skuteçnosti je to jedno-
duché. Ve spojení s Bohem vstupuji, kdyæ s ním hovo⌐ím. Rozhovor
s Bohem Bible nazÿvá modlitbou. K tomu není zapot⌐ebí æádného
zvlá¿tního nadání ani náboæenskÿch znalostí. P⌐i modlitbê nezáleæí
na vybrou¿enÿch formulacích, ale na tom, abych Bohu up⌐ímnê zcela
jednoduchÿmi slovy ⌐ekl, co si myslím.
Na¿e víra zaçíná prostÿm navázáním osobního kontaktu s Bohem. Mûæe
se tak stát v modlitbê jednoduchÿmi slovy: "Pane Boæe, chci zaçít
vê⌐it. Chci tê poznat. Prosím, pomoz mi p⌐i tom."
Naslouchat Bohu
Kdyæ chci nêjakého çlovêka poznat, mêl bych mu nejd⌐íve nas-
louchat. V¿emu, co o sobê vypráví. Podobnê, kdyæ chci poznat Boha,
mêl bych naslouchat tomu, co On o sobê vypráví v Bibli, která nám
ho p⌐edstavuje.
Pomocí ve ví⌐e je i rozhovor s vê⌐ícími lidmi. Zeptejte se têch,
kte⌐í uæ mají osobní vztah k Bohu, jak vypadá jejich víra v denním
æivotê.
Martin Hofmann
Co pomohlo k ví⌐e jednomu ministru financí
V Bibli je zajímavÿ p⌐íbêh o jednom ministru financí. Byl bohatÿ
çlovêk, správce pokladu etiopské královny. Byl vzdêlanÿ, znal cizí
⌐eçi, mêl témê⌐ v¿echno, ale mêl i svoje problémy. Proto up⌐ímnê
hledal Boha. Dosud se ale nesetkal s nikÿm, kdo by mu v tom pomo-
hl.
Hledat Boha
Proto jel do ciziny, podnikl dlouhou cestu z Etiopie do Jeruzalé-
ma, aby poznal Boha Izraele. Zde mu prodali starozákonní svitek
Písma, kterÿ si vezl s sebou. Nyní cestoval rozpálenou pou¿tí zpêt
do vlasti.
Kdo hledá Boha z celého srdce, uçiní první krok k ví⌐e. Hledáte
Boha i vy?
Çíst Bibli
P⌐i zpáteçní cestê si pozornê çetl ze svitku, kterÿ si koupil
v Jeruzalémê. Çetl o Spasiteli, kterÿ by podle proroctví mêl svûj
æivot obêtovat za h⌐í¿níky a ztracené. Çetl, ale zatím tomu mnoho
nerozumêl.
Vydáte se i vy na tuto cestu víry? Zkuste çíst Bibli a poznávejte
Boæí plán s vámi.
Mít spoleçenství
A p⌐íbêh pokraçuje. Kdyæ si správce pokladû tak nahlas pro sebe
çetl, posílá mu Bûh do cesty muæe znalého Bible. Zaçal se ho ptát
na vêci, kterÿm nerozumêl a kladl mu otázky, které ho napadaly p⌐i
çtení biblického textu. Od tohoto k⌐esƒana se dovídá, æe oçekávanÿ
Spasitel h⌐í¿níkû uæ p⌐i¿el. Je to Jeæí¿ Kristus, Syn Boæí, kterÿ
zem⌐el na k⌐íæi za v¿echny lidi, ale vstal z mrtvÿch. V této chví-
li správce pokladû poznává, æe Jeæí¿ je i jeho osobním Spasitelem.
V¿ude, kde se çte Bible, je také spoleçenství vê⌐ících. Tam je
moæné ptát se na to, çemu dosud nerozumíme. A to je pomoc k posí-
lení víry. Vyuæijte bez obav této p⌐íleæitosti, vê⌐ící lidé vám
rádi pomohou. Víte i vy o takové moænosti? Ne-li, mûæete napsat
t⌐eba i nám.
Uçinit rozhodnutí
Správce pokladû ⌐ekl své "ano", které vzápêtí je¿tê potvrdil
k⌐tem. To bylo dûleæité rozhodnutí pro jeho æivot.
Pán Bûh p⌐ipravil v¿echno, ale po kaædém z nás chce, aby se rozho-
dl. Uçiñte tedy i vy tento dûleæitÿ krok víry: rozhodnête se pro
æivot s Bohem. On na vás çeká!
Jít radostnê dál
A tento novÿ vê⌐ící çlovêk jel radostnê dál svou cestou. Uvê⌐il
v Boha a odevzdal se do jeho rukou. Od této chvíle bude uæ Bûh sám
utvá⌐et jeho æivot. Nep⌐áli byste si to i vy pro sebe?
DeK
"Srdcem vê⌐íme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení."
Bible, list ₧ímanûm 10,10
--- h28
Jak krásnê je na svêtê!
Jak krásné je æít...
Mûæeme tento vÿrok potvrdit - nebo si myslíme nêco jiného? Máme
radost ze æivota, nebo jsme çasto malomyslní, sklíçení a smutní?
Kdybychom se tak mohli zbavit stresu, v¿ech starostí, strachu
a nesnází, pak bychom mohli bÿt snad ¿ƒastni. Ale kdy a jakÿm zpû-
sobem se z toho v¿eho mûæeme vymanit?
Jako dêti jsme se dovedli je¿tê up⌐ímnê radovat. Vÿskat a poskako-
vat. Ale jako dospêlí - a navíc v dne¿ní dobê? Mrzutí a nevrlí
spêcháme obyçejnê pracovními dny, máme p⌐ed oçima ¿edou povinnost,
obavy a strach z budoucnosti.
Kde hledat trvalou radost?
Je snad nêjaká radost ze æivota, která by vytrvala a vzdorovala
v¿em nesnázím a bolestem? Zajisté nemusí bÿt radost stále tak p⌐e-
kypující, aby byla v¿em z⌐ejmá. Tichá radost, kterou proæívá çlo-
vêk v skrytu srdce, mûæe bÿt daleko silnêj¿í. Kde hledat zdroj ta-
kové radosti?
Je zde Nêkdo, kterÿ nám radost stále nabízí. Pramení z nêho a je
nevyçerpatelná. Chce ji kaædému darovat. Tato radost není závislá
na vêcech, situacích, na pomêrech nebo na tom, jak se nám da⌐í.
Pûsobí jako slunce: nejprve uvede do pravého svêtla, a pak v¿e ob-
léká svÿmi paprsky do zlata radosti, jejíæ pramen pochází z vêç-
nosti.
Podívej se kolem sebe!
Ano, pramenem trvalé radosti je Bûh, Stvo⌐itel nebe i zemê. On sám
je jejím základem. Bûh je láska a láska touæí dávat radost. Proto
stvo⌐il svêt i çlovêka, aby s ním mohl sdílet svou radost.
Zkus se podívat kolem sebe jinÿma oçima. Raduj se i z maliçkostí.
Nep⌐ehlédni ranní svítání, pûvabnÿ západ slunce, zázraçnê formova-
nÿ k⌐emen na dnê ⌐eçi¿tê, ælutê zá⌐ící pampeli¿ku u plotu, ne¿i-
kovné skoky koƒat, dûvê⌐ivÿ úsmêv dítête nebo sousedûv stisk ruky.
Buâ vdêçnÿ!
P⌐i¿el jsem na to, æe má radost roste s vdêçností k Bohu. Zaçíná
to ránem, kdy se u otev⌐eného okna nadechnu çerstvého vzduchu
a dêkuji Bohu za své zdraví. Pokraçuji v tichém rozhovoru s Bohem,
çtu si z Bible, uvaæuji nad jeho slovem a chválím ho za novÿ den.
Dêkuji mu za ochranu a za kaædodenní situace, ve kterÿch vædy zno-
vu cítím, jak jsem jím obdarován. Je pak p⌐irozené, æe se taková
radost nakonec projeví na p⌐ívêtivém obliçeji, a v¿ední æivot
ztrácí jednotvárnost.
Vêçná radost
Co nám nejvíc bere radost? Je to prchavost æivota, kterÿ ubíhá bez
nadêje do propasti çasu. K⌐esƒané v¿ak vêdí o moænosti æít ve vêç-
né radosti. Znají Jeæí¿e - Boæího Syna, kterého Bûh poslal na na¿i
zem, aby nás vykoupil z h⌐íchu a zachránil p⌐ed vêçnÿm zahynutím.
Kaædÿ, kdo v nêho vê⌐í, má æivot vêçnÿ, æivot nikdy nekonçící ra-
dosti, ve vêçném obecenství s Bohem.
Základ pravé k⌐esƒanské radosti spoçívá tedy v Kristu! Tato radost
p⌐esahuje têlesnou smrt, vede do vêçnosti - a je trvalá.
Radost ze spasení
Víra v Jeæí¿e Krista, v jeho vítêzství nad smrtí a víra v na¿e
spasení vytvá⌐í v nás stav trvalé radosti. K⌐esƒané se dívají na
vlastní æivot i na svêt kolem sebe st⌐ízlivê. Vêdí, æe æijí ve
svêtê, kterÿ se zdá plnÿ zla, ale p⌐esto mohou bÿt vædy dobré mys-
li. Mají svûj pevnÿ æivotní základ v Kristovê zaslíbení: "Kdo sly-
¿í mé slovo a vê⌐í tomu, kterÿ mê poslal, má æivot vêçnÿ a nepod-
léhá soudu, ale p⌐e¿el jiæ ze smrti do æivota". (Bible, Janovo
evangelium 5,24).
Radost z lásky a odpu¿têní
Çlovêk, kterÿ má osobní vztah k Jeæí¿i Kristu, se stává novÿm
stvo⌐ením. Jeæí¿ovo odpu¿têní a láska je p⌐íçinou jeho radosti.
Kdo v¿ak nevê⌐í, nedostane se nikdy ven ze zaçarovaného kruhu so-
bectví, sebepozorování a sebezboæñování.
Vím, æe jsem kaædého dne aæ do své smrti Bohem milován. To mê uk-
lidñuje a pûsobí v mém srdci radost. Mûj æivot se uæ nemusí stále
zabÿvat vlastním "já", ale mûæe se spolehnout na Boha. Tato orien-
tace dává æivotu pravÿ smysl a je dûvodem k radosti mého srdce.
Také ty se mûæe¿ je¿tê dnes radovat. P⌐ijmi Kristovu obêƒ na k⌐íæi
za svoje h⌐íchy. Ve svém srdci proæije¿ hlubokou radost ze smí⌐ení
s Bohem. A v osobním vztahu k Pánu Jeæí¿i proæije¿ to, co ⌐ekl Da-
vid v Æalmu 16,11: "... vrcholem radosti je bÿt s Tebou ..."
W. Davin, H. Spengler
"Aƒ se zaradují v¿ichni, kdo se k tobê utíkají, vêçnê budou ple-
sat, kdyæ je bude¿ chránit"
Bible, Æalm 5,12
--- h29
Zná¿ pravého Boha?
Jakou roli hraje Bûh?
Nedávnÿ prûzkum ve⌐ejného mínêní tÿkající se víry v Boha, p⌐inesl
u nás zajímavé vÿsledky: 45% lidí v Boha nevê⌐í, 31% p⌐ipou¿tí je-
ho existenci a 24% lidí se povaæuje za vê⌐ící. - Kdybychom se v¿ak
zeptali têch, kte⌐í v Boha vê⌐í, jakou tedy roli hraje Bûh v je-
jich æivotê, nedovedli by nám mnozí z nich dát jasnou odpovêâ.
Z prûzkumu je vidêt, æe Bûh nemá nêjakou zvlá¿tní úlohu p⌐i rozho-
dování lidí. Boæímu Slovu - Bibli, ve které Bûh promlouvá k lidem,
se vênuje málo pozornosti. Nikdo se dnes neptá na Boæí radu, kdyæ
⌐e¿í své existençní problémy. Nevznikají v¿ak ony problémy právê
proto, æe se lidé o Boha nezajímají a ⌐e¿í v¿e po svém?
P⌐edstava o Bohu
Bûh hraje v p⌐edstavách lidí rozdílnou úlohu. Mnozí v nêm vidí
"Pánbíçka" - jakéhosi lidsky milého a starého tatíçka. Je k lidem
dobrotivÿ a plnÿ porozumêní, ale æije mimo tento svêt a jeho velké
problémy. Nemá ani zájem lidem pomoci. Vede si spokojenÿ æivot,
a têækosti, které na nás v dne¿ní dobê naléhají, jsou mu lhostej-
né.
Ne, takovou roli nemûæeme Bohu p⌐isuzovat. On je Bohem, kterÿ ne-
návidí nespravedlnost, bezcitnost a války. Nebydlí jenom "nêkde
v nebi", nÿbræ i s têmi, kte⌐í nespravedlivê trpí a mají up⌐ímné
srdce.
Jiní p⌐ikládají Bohu zcela opaçnou roli. Pro nê je to "policista",
kterÿ tráví ve¿kerÿ svûj ças kontrolováním lidí, zda dodræují jeho
zákony.
Ale ani taková p⌐edstava neodpovídá Boæí podstatê, i kdyæ Bûh pod-
le svêdectví Bible je také soudcem. On bude mít poslední a platné
slovo nade v¿ím, co jsme çinili, i neçinili. Jemu jsme za v¿e od-
povêdni: on nás stvo⌐il a jsme jeho.
Nêkte⌐í lidé Bohu p⌐isuzují roli "çerného Petra", jiní oznaçují
vÿrazem "bûh" v¿e, co je záhadné a co se vymyká lidskému poznání.
Kdo vtêsnává Boha do svÿch p⌐edstav, nemûæe se s ním nikdy setkat
a stále ho ve svém æivotê míjí.
Jak poznat Boha?
Hledání Boha
Çlovêk dne¿ní doby je stále více vystaven dvêma vlivûm: na jedné
stranê lákavÿm nabídkám, na druhé starostem a problémûm. V novi-
nách, prospektech, televizi a na plakátech nás lákají nesçetné
reklamy, jak by mohl bÿt ná¿ æivot je¿tê lep¿í, intenzivnêj¿í, po-
hodlnêj¿í a bohat¿í. Staçí si jen vybrat ... K çemu v¿ak je¿tê
Bûh? Je to snad nêjaká zvlá¿tní nabídka, av¿ak s náboæenskou ná-
lepkou? Nebo si máme ke v¿em têækostem p⌐ibrat je¿tê hledání nêja-
kého boha, kterÿ æije mimo ná¿ svêt, nehledê na to, zda-li vûbec
existuje?
Ano, je nutné hledat Boha! Protoæe se zvy¿ováním blahobytu narûs-
tají mnohé problémy jednotlivce i celÿch národû, které jsou ⌐e¿i-
telné jen s Boæí pomocí.
Bûh se p⌐edstavuje
Zkuste se zeptat lidí, kte⌐í tvrdí, æe znají Boha, jak ho na¿li.
Dají vám vædy tuto odpovêâ: on na¿el nás a my jeho. Bûh sám pûsobí
v lidech touhu, aby ho hledali. Nezáleæí na tom, zda ho najdou
v dêtství, v dospêlosti, nebo ve stá⌐í. Zda jsou právê na vrcholu
svého æivota - v dobê velkého ¿têstí, plného zdraví, nebo naopak
na dnê - v çase strádání, nouze a bezvÿchodnosti, nebo dokonce
v posledních chvílích æivota. Ale kde Boha hledat?
Hledání souvisí vædy s otázkou: "Co je vlastnê smyslem lidského
æivota?" Odpovêâ se nedostavuje sama od sebe. Není ani vÿsledkem
nêjaké filozofické úvahy. Pravá odpovêâ p⌐ichází jen od Boha. Naj-
dou ji ale jen ti, kte⌐í up⌐ímnê hledají.
Bûh se lidem p⌐edstavil ve svém Slovê - Bibli a osobnê ve svém Sy-
nu Jeæí¿i Kristu. V Bibli se pí¿e: "Kdo vidí Jeæí¿e, vidí Boha"
(Janovo evangelium 14,9). Boæí vûle je: smí⌐it çlovêka se sebou
skrze Krista. Teprve v úzkém spojení s Bohem çlovêk nalezne trvalÿ
pokoj, radost a pravÿ smysl æivota.
Bohem nalezen
Rád bych uvedl p⌐íklad z mého æivota. Jednou jsem ¿el se svÿm spo-
luæákem domû ze ¿koly. Tehdy jsem byl jiæ vê⌐ící. Cestou jsme se
dostali do rozhovoru o Bohu a ví⌐e. Na moje slova ⌐ekl: "Ty mluví¿
stále jen o Jeæí¿i! Co má spoleçného s Bohem? A co se mnou?" ₧ekl
jsem mu: "Vidí¿, jak to ve svêtê vypadá - samé války, nenávist,
touha po moci, sobectví, mamon atd. - tomu se v Bibli ⌐íká h⌐ích.
Lidé od Boha odpadli, hledají radost a ¿têstí po svém. Tím se od
Boha stále více vzdalují. Bûh se ale nad çlovêkem smiloval. Poslal
svého Syna Jeæí¿e Krista, aby nás p⌐ivedl nazpêt k nêmu. Ale Jeæí¿
zaplatil za h⌐íchy lidí svÿm æivotem - zem⌐el na k⌐íæi. Vírou
v nêho mûæeme dojít odpu¿têní. V Jeæí¿i je jediná cesta k Bohu,
a v nêm je v¿e, po çem lidé touæí."
Pak jsme se modlili k Jeæí¿i Kristu. Mûj p⌐ítel v modlitbê vyznal
své h⌐íchy, poæádal o jejich odpu¿têní a p⌐ijal Jeæí¿e jako svého
osobního Spasitele. Tím se mu otev⌐ela cesta k pravému Bohu. On
na¿el Boha, a Bûh na¿el jeho.
A co vy? Uæ jste nêkdy p⌐emÿ¿leli, jakou úlohu hraje Bûh ve va¿em
æivotê?
H. Heiser, K. H. Bormuth
"Kdo Boha nenajde v Jeæí¿i Kristu, ten ho nenajde nikde - aƒ ho
hledá, kde chce."
Martin Luther
--- gospelcz
Následující text je zcela urçitê tím nejdûleæitêj¿ím poselstvím,
které jste kdy ve svém æivotê sly¿eli; evangelium Jeæí¿e Krista.
Vysvêtluje smysl toho, proç zem⌐el na k⌐íæi a vstal z mrtvÿch.
Slovo "evangelium" znamená "dobrá zpráva". ¢patnou zprávou je to,
æe lidstvo bylo odsouzeno do pekla za svou vzpouru proti Bohu.
Dobrá zpráva zní:
EVANGELIUM (DOBRÅ ZPRÅVA) JEÆï¢E KRISTA
PROBLÉM
Bûh stvo⌐il çlovêka proto, aby se oslavil a aby s ním mêl vêçné
spoleçenství; Adamûv h⌐ích v zahradê v Edenu v¿ak zpûsobil, æe jak
tento první çlovêk, tak jeho potomstvo se stali h⌐í¿níky vûçi Bo-
hu. Moc h⌐íchu zpûsobila na¿i smrt ve smyslu na¿í schopnosti napl-
nit tento pûvodní zámêr. Jsme neposlu¿ní zákonu, propadli jsme
v Jeho testu Deseti p⌐ikázání. Pán nám nedal deset p⌐ikázání jako
cestu zpêt k Nêmu, ale jako p⌐íleæitost poznat svou h⌐í¿nou pods-
tatu a uznat spolu s Ním, æe jsme ztraceni a bezmocní, svázáni
okovy h⌐íchu (viz Galatskÿm 3,19-25, ₧ímanûm 3,19-31).
₧ímanûm 3,10 "Nikdo není spravedlivÿ, není ani jeden,"
₧ímanûm 3,23 "V¿ichni zh⌐e¿ili a jsou daleko od Boæí slávy"
₧ímanûm 5,12 "Skrze jednoho çlovêka totiæ ve¿el do svêta h⌐ích
a skrze h⌐ích smrt; a tak smrt zasáhla v¿echny, protoæe v¿ichni
zh⌐e¿ili."
Izajá¿ 53,6 "V¿ichni jsme bloudili jako ovce, kaædÿ z nás se dal
svou cestou, jej v¿ak Hospodin postihl pro nepravost nás v¿ech."
Jeremjá¿ 17,9 "Nejúskoçnêj¿í ze v¿eho je srdce a nevyléçitelné.
Kdopak je zná?"
1. Janûv 1,8 "₧íkáme-li, æe jsme bez h⌐íchu, klameme sami sebe
a pravda v nás není."
DªSLEDEK
Bible, Boæí Slovo k nám, nás uçí, æe dûsledkem h⌐íchu je duchovní,
fyzická, a nakonec i vêçná smrt v ohnivém jeze⌐e. Mrtvÿ çlovêk ne-
má sílu, aby znovu získal æivot. Nemûæeme zabránit smrti, ani se
nemûæeme svÿm snaæením vrátit zpêt do æivota.
₧ímanûm 6,23 "Mzdou h⌐íchu je smrt,"
Ezechiel 18,4b "Zem⌐e ta du¿e, která h⌐e¿í."
Jakub 1,15 "Æádostivost pak poçne a porodí h⌐ích, a dokonanÿ h⌐ích
plodí smrt."
Efezskÿm 2,1 "I vy jste byli mrtvi pro své viny a h⌐íchy,"
Pokud budeme pokraçovat stále tímto zpûsobem, koneçnÿm dûsledkem
bude vêçná smrt - vêdomé vêçné utrpení v ohnivém jeze⌐e.
Matou¿ 10,28 "A nebojte se têch, kdo zabíjejí têlo, ale du¿i zabít
nemohou; bojte se toho, kterÿ mûæe i du¿i i têlo zahubit v pekle."
Matou¿ 13,41-42 "Syn çlovêka po¿le své andêly, ti vyberou z jeho
království kaædé pohor¿ení a kaædého, kdo se dopou¿tí nepravosti,
a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláç a sk⌐ípêní zubû."
Zjevení 20,14b-15 "To je druhá smrt: ho⌐ící jezero. A kdo nebyl
zapsán v knize æivota, byl uvræen do ho⌐ícího jezera."
₧E¢ENï
V 16. kapitole Skutkû se æalá⌐ník ve Filipech ptá Pavla a Silase:
"Co mám dêlat, abych byl zachránên?" Pokud vê⌐íte vÿ¿e uvedenÿm
vÿñatkûm z Písma tÿkajících se va¿í pozice p⌐ed Bohem, pak va¿e
reakce musí bÿt stejná. Pokud jsme ztraceni v h⌐íchu a jdeme
k vêçné smrti bez jakékoli nadêje, æe se zachráníme sami, jak po-
tom mûæeme bÿt zachránêni?
Bûh vás miluje tak, æe vloæil vá¿ h⌐ích na Svého Syna Jeæí¿e Kris-
ta, kterÿ trpêl vêçnÿ trest tím, æe odevzdal svûj æivot a byl uk-
⌐iæován na k⌐íæi. Mûæete p⌐ijmout tento "dar" do svého æivota
prostÿm vyjád⌐ením víry, tj. MUSïTE OSOBNë VYZNAT, ÆE ZÅVISïTE
POUZE NA KRISTOVë DOKONÇENÉM DïLE NA K₧ïÆI, KTERÉ JE DOSTATEÇNOU
CENOU ZA VA¢E H₧ïCHY. Pavlova odpovêâ Filipskému æalá⌐níku byla,
"Vê⌐ v Pána Jeæí¿e, a bude¿ spasen ty i v¿ichni, kdo jsou v tvém
domê." Skutky 16,31
₧ímanûm 10,9 "... Vyzná¿-li svÿmi ústy Jeæí¿e jako Pána
a uvê⌐í¿-li ve svém srdci, æe ho Bûh vzk⌐ísil z mrtvÿch, bude¿
spasen."
₧ímanûm 4,5 "Kdo se nevykazuje skutky, ale vê⌐í v toho, kterÿ dává
spravedlnost bezboænému, tomu se jeho víra poçítá za spravedl-
nost."
₧ímanûm 8,1 "Nyní v¿ak není æádného odsouzení pro ty, kte⌐í jsou
v Kristu Jeæí¿i,"
Jan 3,16 "Neboƒ Bûh tak miloval svêt, æe dal svého jediného Syna,
aby æádnÿ, kdo v nêho vê⌐í, nezahynul, ale mêl æivot vêçnÿ."
NOV¥ ÆIVOT
Pokud jste uvê⌐ili têmto biblickÿm pravdám, znovuzrodili jste se
do nového æivota. Jako první çin poslu¿nosti vûçi va¿emu novému
Pánu musíte bÿt pok⌐têni. V 1. Petrovê 3,21 nám apo¿tol ⌐íká, æe
k⌐est neznamená oçi¿têní od h⌐íchu, ale vÿsledek jasného rozhodnu-
tí pro Boha. Pokud jste byli pok⌐têni jako nemluvñátka, neuçinili
jste tenkrát toto jasné rozhodnutí, které vyplÿvá z nové, spraved-
livé p⌐irozenosti, kterou nyní vlastníte. V¿echno, co jste získali
takovÿmto k⌐tem bylo, æe jste byli mok⌐í. Pokud nemûæete nalézt
biblické spoleçenství ve va¿em okolí, kde byste mohli bÿt pok⌐tê-
ni, neváhejte nám zavolat a my se pokusíme vám to za⌐ídit.
V tomto okamæiku existuje slabé vêdomí tohoto nového narození,
stejnê jako se nepamatujete na své fyzické narození. Pot⌐ebujete
rûst z duchovního dêtství do dospêlosti. Spasení je vêçné. Neudê-
lali jste nic, çím byste si ho zaslouæili, nemûæete udêlat nic,
abyste si jej udræeli, a jak Pavel uçí v druhé polovinê osmé kapi-
toly listu ₧ímanûm, nemûæete jej nikdy ztratit!
Tak jako Kristova smrt odstranila trest smrti, Jeho zmrtvÿchvstání
vám poskytuje sílu nového æivota, semínko kterého bylo zaseto do
v¿ech, kte⌐í se z Nêho narodili. Navíc, Pán p⌐ichází, aby æil ve
vás, aby oæivoval toto nové stvo⌐ení uvnit⌐ vás (viz ₧ímanûm
6,4-11, 1. Korintskÿm 2,9-16, Efezskÿm 1,13-14, 3,16-21, 2. Korin-
tskÿm 3,17-18).
Jako duchovní nemluvñátko pot⌐ebujete jídlo, které by vám umoæño-
valo rûst v Pánu. Svou potravu najdete v Boæím Slovê, Bibli.
1. Petrûv 2,2 "A jako novorozené dêti mêjte touhu jen po nefal¿o-
vaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;"
2. Timoteovi 3,16-17 "Ve¿keré Písmo pochází z Boæího Ducha a je
dobré k uçení, k usvêdçování, k nápravê, k vÿchovê ve spravedlnos-
ti, aby Boæí çlovêk byl náleæitê p⌐ipraven ke kaædému dobrému çi-
nu."
Jan 12,48 "Kdo mê odmítá a nep⌐ijímá moje slova, má, kdo by jej
soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední
den."
MïSTO K RªSTU
Kdyæ se dítê narodí do svêta, je p⌐ipojeno k rodinê. Podobnê, kdyæ
se çlovêk narodí do Boæího království, je p⌐ipojen k duchovní ro-
dinê nazÿvané "Církev". ₧eckÿ vÿraz z prvního století, kterÿ je
v na¿í Bibli p⌐ekládán jako "církev", zní "ekklesia". Je tvo⌐en ze
dvou ⌐eckÿch slov: "ek" (z) a "kaleo" (povolat). Církev není budo-
va, ale spoleçenství têch, které Bûh povolal z tohoto h⌐í¿ného
svêta k Sobê! Bûh ustanovil ostatní v Církvi s rûznÿmi dary, aby
vám slouæili a pomáhali vám rûst. Nêkteré z têchto darû dal i vám,
abyste budovali jeho Církev. Tyto musí bÿt pêstovány, a vy jste
pot⌐ební; milovat a bÿt milováni.
Je velmi dûleæité, kdyæ jste byli znovuzrozeni, abyste nalezli
církev, ve které budete moci rûst. Musí to bÿt spoleçenství, ve
kterém se vyuçuje Bible, a kde se uçí, æe spasení je dar, kterÿ
p⌐ijímáme vírou v Kristovu smrt a zmrtvÿchvstání.
Pokud vám mûæeme pomoci v této záleæitosti nebo zodpovêdêt va¿e
otázky tÿkající se Bible a tohoto poselství, prosím neváhejte
a spojte se s námi. Chceme vás milovat a udêlat co budeme moci,
abychom vám pomohli.
Resurrection Life Fellowship
Call +1 (517) 828-6520
Copyright (C) 1989 by Kenneth R. Casey, Jr. All Rights Reserved.
Çeskÿ p⌐eklad Karel II, 1995.
Citované ver¿e p⌐evzaty z Ekumenického p⌐ekladu Bible.
Copyright (C) 1979 Çeská biblická spoleçnost.
--- end of JT II file ---