Elektronické obchodování se nezadrºiteln╪ τí²í i v naτich krajích a dot╪rné reklamy zdobené nezbytn∞m zavináƒem na nás blikají málem uº z kaºdé webové stránky. Jak se vτak s tímto fenoménem nové doby vypo²ádává naτ právní ²ád?
Obchody na dálku
P²edobrazem obchodu elektronického byl obchod zásilkov∞ (u nás v podob╪ legendárního p²edrevoluƒního pardubického Magnetu). Jeho princip je vlastn╪ stejn∞ jako u internetového obchodování provozovaného nyní v ¼esku: vyber si zboºí (lhostejno, zda v katalogu papírovém, ƒi na internetu), objednej, vyzvedni na poτt╪ a zapla£ dobírku. Jiná forma prakticky neexistuje ani ve virtuálním prost²edí: kreditními kartami se u nás platit nedá, lze pouze uskuteƒnit platbu p²edem (p²evodem z úƒtu) a ƒekat, zda zboºí skuteƒn╪ dojde a jaké bude. Pon╪kud sofistikovan╪jτí zásilkov∞ obchod probíhá na internetu snad jen mezi distributory a dealery (zejména poƒítaƒà).
Obchod jako obchod
Bez ohledu na to, zda proces "nabídka - poptávka", resp. "v∞b╪r - objednávka" probíhá papírovou nebo elektronickou formou, platí pro zásilkov∞ prodej shodné právní p²edpisy (vícemén╪ shodné s b╪ºn∞m nakupováním v obchod╪). Tato problematika tak màºe b∞t zajímavá pro provozovatele ràzn∞ch internetov∞ch obchodà s knihami, CD, poƒítaƒi a jejich díly apod., stejn╪ jako pro provozovatele "klasick∞ch" zásilkov∞ch sluºeb.
Dále se tedy budeme v╪novat zásilkovému obchodu, kdy na jedné stran╪ vystupuje podnikatel (obchodník) a na druhé stran╪ kupující (obƒan, nepodnikatel). Postavení obou stran je totiº dosti v∞znamn∞m faktorem, urƒujícím charakter uzav²eného obchodu.
Okruh vztahà, na které se vztahují normy obƒanského práva, je vymezen ustanovením ⌡ 1 odst. 2 a 3 obƒanského zákoníku1 : "Obƒansk∞ zákoník upravuje majetkové vztahy fyzick∞ch a právnick∞ch osob, majetkové vztahy mezi t╪mito osobami a státem, jakoº i vztahy vypl∞vající z práva na ochranu osob, pokud tyto obƒanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Právní vztahy vznikající z v∞sledkà duτevní tvo²ivé ƒinnosti upravují zvláτtní zákony."
Naproti tomu totéº vymezení provádí ustanovení ⌡ 1 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku2 takto: "(1) Tento zákon upravuje postavení podnikatelà, obchodní závazkové vztahy, jakoº i n╪které jiné vztahy s podnikáním související. (2) Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se ²ídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li n╪které otázky ²eτit podle t╪chto ustanovení, ²eτí se podle p²edpisà práva obƒanského. Nelze-li je ²eτit ani podle t╪chto p²edpisà, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kter∞ch spoƒívá tento zákon."
Z citovan∞ch ustanovení tedy lze vyvodit záv╪r, ºe u obchodních (závazkov∞ch3 ) vztahà je nutno také rozliτovat podle toho, kdo je uzavírá, resp. v jakém je postavení. Kupuje-li podnikatel pro svoje podnikání poƒítaƒ a na druhé stran╪ je také podnikatel (kdo je podnikatel, urƒuje ⌡ 2 odst. 2 ObchZ), ²ídí se vτechna jejich práva a povinnosti p²edevτím obchodním zákoníkem.
Je tu vτak také text v ustanovení ⌡ 261 odst. 1 ObchZ "jestliºe p²i jejich vzniku je z²ejmé s p²ihlédnutím ke vτem okolnostem, ºe se t∞kají podnikatelské ƒinnosti". Tedy rozhoduje nejen to, zda prodává podnikatel podnikateli, ale také zda o tom v╪dí, zda je tato skuteƒnost z²ejmá s p²ihlédnutí ke vτem okolnostem. Ve vτech ostatních p²ípadech upravuje závazkové vztahy obƒansk∞ zákoník.
A aby byl problém jeτt╪ sloºit╪jτí, je nutno p²ipomenout text ustanovení ⌡ 262 ObchZ: "(1) Strany si mohou dohodnout, ºe jejich závazkov∞ vztah, kter∞ nespadá pod vztahy uvedené v ⌡ 261, se ²ídí tímto zákonem. (2) Dohoda podle odstavce 1 vyºaduje písemnou formu."
Z n╪j je z²ejmé, ºe za podmínek formáln╪ upraven∞ch si mohou i subjekty, jejichº vztahy by jinak urƒoval obƒansk∞ zákoník, dohodnout, ºe se budou ²ídit ustanoveními zákoníku obchodního. Na webové stránce (v∞v╪sce) obchodníkova serveru se tedy màºe objevit prohláτení, ºe jde o obchod v reºimu podle ObchZ; pokud ale tato dohoda nebude písemn╪ potvrzena ob╪ma stranami (a podle mého názoru by se tak mohlo stát i mailem nebo klepnutím myτí na tlaƒítko na v∞v╪sce, tj. projevem vàle druhé strany), bude stále obchod uzavírán podle ObƒZ.
Smíme nakupovat elektronicky?
Zde nicmén╪ budeme vycházet z pàvodn╪ nastín╪né varianty: obƒan-nepodnikatel nakupuje u obchodníka-podnikatele. Právní reºim bude tedy upraven p²edevτím dv╪ma normami:
? zákonem ƒ. 40/1964 Sb., obƒansk∞m zákoníkem;
? zákonem ƒ. 634/1992 Sb., o ochran╪ spot²ebitele.
Pro zásilkov∞ obchod platí jednak obecná ustanovení o kupní smlouv╪ (⌡ 588 a násl. ObƒZ), jednak - a to je t²eba si uv╪domit - také zvláτtní ustanovení o prodeji zboºí v obchod╪. Podívejme se nejprve, zda nám tyto normy - vlastn╪ starτí neº cel∞ internet - elektronickou formu obchodování z právního hlediska vàbec umoºσují.
Jedním ze základních poºadavkà na vznik závazkového právního vztahu je projev vàle, kter∞ musí b∞t srozumiteln∞, váºn∞ a svobodn╪ uƒin╪n∞, urƒit∞ a jehoº pln╪ní musí b∞t moºné. Zde je t²eba p²ipomenout, ºe u t╪chto a dalτích podmínek ƒiní nejv╪tτí potíºe urƒitost a srozumitelnost.
Zákon jako podmínku platnosti neurƒuje písemnou formu smlouvy, ale rozhodn╪ ji doporuƒujeme ve vτech p²ípadech, kdy je p²edm╪tem závazku poƒítaƒ, resp. software, natoº pak poƒítaƒà více. Vºdy je ale nutno p²esn╪ definovat p²edm╪t závazku, dobu pln╪ní a cenu.
Prodej je definován podle ⌡ 588 ObƒZ - Obecná ustanovení o kupní smlouv╪ - takto: "Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost p²edm╪t koup╪ kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnosti p²edm╪t koup╪ p²evzít a zaplatit za n╪j prodávajícímu dohodnutou cenu."
Zakoupením v╪ci vznikne mezi kupujícím obƒanem a prodávajícím obchodníkem závazkov∞ právní vztah (⌡ 488 a násl. ObƒZ). Na ten se pak vztahují ustanovení ObƒZ o odpov╪dnosti za vady (⌡ 499 a násl.), ustanovení t∞kající se obecn╪ kupní smlouvy (⌡ 588 a násl.) a také zvláτtní ustanovení o prodeji zboºí v obchod╪ (⌡ 612 a násl.).
Jak uº bylo ²eƒeno, zákon nep²edepisuje písemnou podobu kupní smlouvy (nejde-li o nemovitost, kde je písemná forma p²edepsána). Písemná forma je nutná pouze tehdy, pokud se na tom ob╪ strany dohodnou. Ale i pak platí podle odst. 2 ⌡ 46 ObƒZ, ºe "pro uzav²ení smlouvy písemnou formou staƒí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému p²ijetí. Jde-li o smlouvu o p²evodu nemovitosti, musí b∞t projevy úƒastníkà na téºe listin╪". Je tedy moºné, aby poºadovaná písemná forma m╪la podobu v∞m╪ny elektronick∞ch zpráv.4 Pouze u nemovitostí se obávám, ºe by p²ísluτné ú²ady (katastr nemovitostí) trvaly na vyhotovení na papíru, nebo£ v poslední v╪t╪ odst. 2 se hovo²í o "listin╪".
Pro uzav²ení smlouvy p²i obchodování "na dálku" platí základní ustanovení ObƒZ o smlouvách, podobn╪ jako nap²íklad u nákupà v "kamenn∞ch" obchodech. Vznik smlouvy p²edpokládá existenci t╪chto právotvorn∞ch krokà:
1. návrhu - nabídky (oferty);
2. p²ijetí návrhu druhou stranou (tzv. oblátem);
3. dosaºení vzájemné shody vàle obou stran (konsenzus).
Podle ⌡ 43a "(1) Projev vàle sm╪²ující k uzav²ení smlouvy, jenº je urƒen jedné nebo více urƒit∞m osobám, je návrhem na uzav²ení smlouvy (dále jen "návrh"), jestliºe je dostateƒn╪ urƒit∞ a vypl∞vá z n╪j vàle navrhovatele, aby byl vázán v p²ípad╪ jeho p²ijetí. (2) Návrh pàsobí od doby, kdy dojde osob╪, které je urƒen. Návrh, i kdyº je neodvolateln∞, màºe navrhovatel zruτit, dojde-li projev o zruτení osob╪, které je urƒen, d²íve nebo alespoσ souƒasn╪ s návrhem. (3) Dokud nebyla smlouva uzav²ena, màºe b∞t návrh odvolán, jestliºe odvolání dojde osob╪, které je urƒeno d²íve, neº tato osoba odeslala p²ijetí návrhu. (4) Návrh nemàºe b∞t odvolán a) b╪hem lhàty, která je v n╪m stanovena pro p²ijetí, ledaºe z jeho obsahu vypl∞vá právo jej odvolat i p²ed uplynutím této lhàty, nebo b) je-li v n╪m vyjád²ena neodvolatelnost."
Tedy návrhem není nabídka prodávajícího, vyjád²ená inzercí na internetové v∞v╪sce ƒi jin∞m zpàsobem, ºe prodá urƒitou v╪c za urƒit∞ch podmínek, která není urƒena konkrétní osob╪. Naopak návrhem je vyjád²ení zájemce na základ╪ získání urƒité informace (nap². z v∞τe uveden∞ch zdrojà); návrhem tedy màºe b∞t vypln╪ní formulá²e, klepnutí na tlaƒítko webové stránky, odeslání e-mailu apod.; p²itom návrh doτel v právním slova smyslu druhé stran╪ i v p²ípad╪, ºe o n╪m jeτt╪ neví (leºí ve schránce).
Pro zruτení platí odst. 3 a pro zánik návrhu ⌡ 43b: "(1) Návrh, i kdyº je neodvolateln∞, zaniká a) uplynutím lhàty, která v n╪m byla urƒena pro p²ijetí, b) uplynutím p²im╪²ené doby s p²ihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prost²edkà, které navrhovatel pouºil pro zaslání návrhu, nebo c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli. (2) Θstní návrh zaniká, není-li p²ijat ihned, ledaºe z jeho obsahu vypl∞vá n╪co jiného. (3) Lhàta pro p²ijetí návrhu urƒená navrhovatelem v telegramu poƒíná b╪ºet od okamºiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhàta urƒená v dopisu od data v n╪m uvedeného, a není-li v n╪m datum uvedeno, od data uvedeného na obálce. Lhàta pro p²ijetí návrhu urƒená navrhovatelem telefonicky, dálnopisn╪ nebo jin∞mi prost²edky umoºσujícími okamºité sd╪lení zaƒíná b╪ºet od okamºiku, kdy návrh dojde osob╪, které je urƒen."
Odst. 2 je typick∞ pro nákup v obchod╪, zatímco pro zásilkov∞ obchod vƒetn╪ internetového platí odst. 3, nebo£ internet lze povaºovat za "prost²edek umoºσující okamºité sd╪lení". Op╪t se setkáváme s ne práv╪ exaktním pojmem "uplynutí p²im╪²ené doby s p²ihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prost²edkà, které navrhovatel pouºil pro zaslání návrhu", coº lze v podmínkách internetového obchodování chápat jako dobu maximáln╪ jednoho dne (mám na mysli potvrzení návrhu = objednávky, nikoliv vlastní dodání). Vyplním-li tedy objednací formulá² nebo poτlu e-mail internetovému obchodníkovi, oƒekávám ne-li okamºitou (prakticky on-line), p²inejmenτím velmi rychlou odezvu tak, jak to odpovídá charakteru moderního komunikaƒního prost²edku.
Podle ⌡ 43c "(1) Vƒasné prohláτení uƒin╪né osobou, které byl návrh urƒen, nebo jiné její vƒasné jednání, z n╪hoº lze dovodit její souhlas, je p²ijetím návrhu. (2) Vƒasné p²ijetí návrhu nab∞vá úƒinnosti okamºikem, kdy vyjád²ení souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. P²ijetí lze odvolat, jestliºe odvolání dojde navrhovateli nejpozd╪ji souƒasn╪ s p²ijetím. (3) Pozdní p²ijetí má p²esto úƒinky vƒasného p²ijetí, jestliºe navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh uƒin╪n, a to ústn╪ nebo odesláním zprávy. (4) Jestliºe z dopisu nebo jiné písemnosti, jeº vyjad²uje p²ijetí návrhu, vypl∞vá, ºe byly odeslány za takov∞ch okolností, ºe by doτly navrhovateli vƒas, kdyby jejich p²eprava probíhala obvykl∞m zpàsobem, má pozdní p²ijetí úƒinky vƒasného p²ijetí, ledaºe navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústn╪ osobu, které byl návrh urƒen, ºe povaºuje návrh za zanikl∞, nebo jí v tomto smyslu odeτle zprávu."
V této krkolomné formulaci je t²eba upozornit na moºn∞ problém spoƒívající v úzkém v∞kladu pojmu "písemnost". Podle mého názoru je písemností jak∞koliv projev vàle vyjád²en∞ písemn╪, bez ohledu na podstatu nosiƒe, tedy i v elektronické podob╪ - vypln╪ním formulá²e na v∞v╪sce nebo napsáním e-mailu. Odst. 4 se tedy vztahuje i na nedoruƒení zpráv v rámci protokolu TCP/IP, coº není zcela neobvyklé.
Smlouva je podle ⌡ 44 uzav²ena okamºikem, kdy p²ijetí návrhu na uzav²ení smlouvy nab∞vá úƒinnosti. Mlƒení nebo neƒinnost samy o sob╪ neznamenají p²ijetí návrhu. P²ijetí návrhu, které obsahuje dodatky, v∞hrady, omezení nebo jiné zm╪ny, je odmítnutím návrhu a povaºuje se za nov∞ návrh. P²ijetím návrhu je vτak odpov╪╘, jeº vymezuje obsah navrhované smlouvy jin∞mi slovy, jestliºe z odpov╪di nevypl∞vá zm╪na obsahu navrhované smlouvy.
Jak je z p²edchozích odstavcà patrné, na otázku poloºenou v titulku této kapitoly jsme naτli kladnou odpov╪╘: I v prost²edí internetu je z²ejm╪ moºné uzavírat platné smlouvy pro prodej v╪cí, práv a jin∞ch majetkov∞ch hodnot (s v∞jimkou nemovitostí), a to tzv. konkludentním jednáním obou stran, jeº bude zahrnovat postup podle v∞τe uveden∞ch ustanovení.
Jaká práva a povinnosti z takto uzav²eného obchodního vztahu pro ob╪ strany vypl∞vají, na to se podíváme p²íτt╪.
Vladimír Smejkal
?? Zákon ƒ. 40/1964 Sb.
2 Zákon ƒ. 513/1991 Sb.
3 Vztahy, kde jsou minimáln╪ dv╪ strany a kaºdé z nich vzniká ze závazku právo nebo povinnost, p²ípadn╪ obojí.
4 Viz ust. ⌡ 40 odst. 4 ObƒZ "Písemná forma je zachována, je-li právní úkon uƒin╪n telegraficky, dálnopisem nebo elektronick∞mi prost²edky, jeº umoºσují zachycení obsahu právního úkonu a urƒení osoby, která právní úkon uƒinila."
