Nastoupat co nejv²Üe je jist∞ snem ka₧dΘho pilota, bßjn²m Daidalov²m synem Ikarem poΦφnaje. Na zßvodech se Φasto tento sen m∞nφ v prachobyΦejnou nutnost, mß-li pilot silnΘ nutkßnφ zamφchat po°adφm na nejvyÜÜφch p°φΦkßch ₧eb°φΦku.

    D∙vodem k nastoupßnφ v²Üky uvnit° mraku ale nemusφ b²t v₧dycky jenom honba za hromßdkou bod∙ do zßvodu. Stejn∞ ·Φinnß je i relativn∞ rozumnß snaha nabrat co nejv∞tÜφ v²Üku p°ed dlouh²m p°eskokem termicky hluchΘ oblasti nebo i touha trumfnout ostatnφ, ukßzat jim svou neohro₧enost a snad i zv²Üit svΘ vlastnφ sebev∞domφ. Jist∞ p∙sobφ lßkav∞ p°edstava, kdy ztichlφ kamarßdi v hospod∞ naslouchajφ s pon∞kud poklesl²mi bradami mΘmu vyprßv∞nφ o zß₧itcφch z mraku, kdy se po pßtΘm pivu stßvß Φty°metrovΘ stoupßnφ osmimetrov²m a silnß turbulence bojem o hol² ₧ivot.

    Moje prvnφ setkßnφ s mrakem byl opravdu siln² zß₧itek a vzpomφnßm si na n∞j stejn∞ dob°e, jako na svoji ztrßtu panictvφ. Co do p°φjemnosti pro₧itk∙ se tyto dv∞ udßlosti jist∞ nedajφ p°φliÜ srovnßvat, ale s odstupem Φasu kupodivu hodnotφm jako siln∞jÜφ zß₧itek ten s mrakem (i kdy₧ to d∞vΦe tehdy ... ).

    Nastoupal jsem do n∞j po asi p∙lhodinovΘm ·mornΘm a bezv²slednΘm hoblovßnφ zßpadnφho svahu Ond°ejnφku v Beskydech. 4m/s jsem nalΘtl prßv∞ ve chvφli, kdy u₧ jsem se zaΦφnal vid∞t na louce pablb∙, kde ji₧ Ükodolib∞ vyΦkßvali vÜichni ostatnφ. Stoupßk byl Üirok² a klidn², jak obvykle ojedin∞lΘ stoupßky, kterΘ se vytvo°φ a₧ po dlouhΘ dob∞, Φasto b²vajφ.

    Ne₧ bys °ekl Üvec, zaΦal mizet horizont v zßkladn∞ a brzy nato se uzav°el i poslednφ pr∙zor pode mnou. "Te∩ vßm ukß₧u, jak se toΦφ mraky, vy srßΦi !", vyk°ikoval jsem si v duchu po bohat²rsku a povzbuzovßn jeΦenφm vßria jsem toΦil dßl, maje v tΘ chvφli ramena tak Üirokß, ₧e bych do dve°φ jist∞ musel vstoupit bokem. Ani totßlnφ ztrßta orientace, ani v∞domφ, ₧e nevφm kde je vlevo a vpravo, kde je naho°e a kde je dole, m∞ nedokßzalo vyvΘst z rovnovßhy. V²Ükom∞r jsem nevnφmal, ·daj na vßriu nebyl podstatn², ·pln∞ staΦil ten jeho nßdhern² v°φskot. Pro tu chvφli, pro ten den, jsem byl prost∞ mistr sv∞ta.

    Po jakΘsi dlouhΘ a nem∞°itelnΘ dob∞ jsem p°ece jen na okam₧ik p°estal hloup∞ t°eÜtit oΦi p°ed sebe do bφlΘho niΦeho a krßtce popat°il na hrazdu a na p°φstroje. P°eΦφst ·daje mi vÜak u₧ nebylo dßno. Ji₧ tak dost vykulenΘ oΦi mi v tu chvφli mßlem vypadly z d∙lk∙. VeÜkerΘ trubky, p°φstroje, moje rukßvy i rukavice byly z "nßv∞trnΘ" strany obaleny ledem ! P°esn∞ jak jsem to znal z k²Φovit²ch pohlednic z hor se zimnφmi motivy ledem nafoukan²ch strom∙, rozcestnφk∙ a elektrick²ch sloup∙.

    Asociace s vyprßv∞nφm starÜφch rogalist∙ o nebezpeΦφ zmrznutφ ve velk²ch v²Ükßch byla okam₧itß. A aby toho nebylo mßlo, vzpom∞l jsem si pro jistotu jeÜt∞ na mo₧nost nedostatku kyslφku a hned jsem m∞l pocit, ₧e se mi ho taky nedostßvß. V²sledek na sebe nedal dlouho Φekat. Propadl jsem stresu a panice. Panice tak dokonalΘ, ₧e i poslednφ zdrav² ·mysl, vylΘtnout z mraku za pomoci kompasu (busola za 120KΦ) sm∞rem na v²chod nad ╚eladnou a pak Fr²dlant, ztroskotal na neschopnosti rozhodnout, kter² ₧e to konec magnetickΘ st°elky je vlastn∞ oznaΦen². Jestli ten severnφ nebo ji₧nφ. Ka₧d² trouba p°ece vφ, ₧e oznaΦen² konec st°elky ukazuje k severu. Ale zablokovan² mozek v nßporu stresu nebyl tehdy schopen vy°eÜit ani tuto jednoduchou ·lohu. JeÜt∞ ₧e nebyl nablφzku nikdo, kdo by se m∞ v tu chvφli zeptal, jak se jmenuju. To u₧ bych byl opravdu za ·plnΘho blbce ...



    Dr₧el jsem tedy rad∞ji pro zjednoduÜenφ situace kurs ve sm∞ru oznaΦenΘho konce st°elky a v²razn∞ jsem p°idal na rychlosti. Nutno podotknout, ₧e let probφhal naÜt∞stφ naprosto klidn∞, bez jak²chkoliv turbulencφ, co₧ bylo poprvΘ a naposledy, co mi p°φroda milosrdn∞ takovΘto podmφnky poskytla. Tφmto jφ tedy dodateΦn∞ d∞kuji.

    Po nekoneΦn∞ dlouhΘ dob∞, jako kdy₧ n∞kdo prudce trhne Üedobφlou oponou, jsem vylΘtl z mraku a koneΦn∞ spat°il zemi zaslφbenou, mlΘkem a medem opl²vajφcφ. Pohled byl ·chvatn² a dodnes jej mßm p°ed oΦima. Tolik znßm² terΘn Beskyd ·pln∞ ztratil plasticitu a vÜechno bylo plochΘ jako na map∞. Ojedin∞le roztrouÜenΘ malΘ kumuly m∞ly svΘ vrcholy hluboko pode mnou. Takhle jsem to tedy jeÜt∞ neznal.

    PokraΦoval jsem rychle sm∞rem na sever a kdy₧ se mi po chvφli poda°ilo potlaΦit strach, ₧e na mφst∞ zkamenφm, ohlΘdl jsem se. Obrovskß tmavß st∞na, vyr∙stajφcφ odkudsi ze zdola a konΦφcφ vysoko nade mnou, m∞ p°im∞la v²razn∞ zv²Üit rychlost. P°i sestupu do menÜφch v²Üek jsem pro jistotu oblΘtßval v uctivΘ vzdßlenosti ka₧d² sebemenÜφ kumulek a neobyΦejn∞ se toho dne t∞Üil na p°istßnφ.